moje rodiče vlastnily kavarnu a on za mnou furt jezdyl (bydli totiz 5 kilometru od me mesto) a rikal moji mamce ze se mu libim.... pred tim chtel moji nejlepsi kamardku tak sjme si mysella ze sji dela sranu ale pak mi zacal psat a chodil cim dal vic do nasi kavarny ja k nemu nic necitela ale on se nezdal porad mne pronasledoval a zval na rande jednoho dne jsme to nemohla vydrzet tak jsme rekla ze ano a musim rict ze to rande bylo krasny sice sjme spolu byly uzasnych 10 mesiu ale pak se ukazalo ze neni vubec ten kterej byl pred rokem takze jsme to ukoncili asi pred 2 tydny DDD chci se omluvit za pravopis jsem bulharka
Já za to vděčím bývalému příteli Ještě ve šťastné době s bývalým s námi někde byl můj současný přítel a po rozchodu jsme se potkali a bylo to
Tak naše seznámení bylo zajímavé. Šla jsem na vystoupení mojí sestřičky z mažoretek a shodou okolností tam byl i on a natáčel svojí sestru. Neměl tam vůbec být, ale jeho mamka měla lehkou autonehodu a chtěla to vidět, tak ji to šel natočit. (náhodička)Ani nevím proč jsme se dali do řeči, líbil se mi. Pak protože bydlíme kousek, jsme se potkávali a vždycky prohodili pár slov. Jednou jsem to nevydržela a požádala jsem ho o číslo a dala mu své. čekala až napíše a když pár dní nic, napsala jsem mu sama. Odpověděl a kdo jsi? to mě uplně namíchlo pak z něj vylezlo že omylem mé číslo smazal a byl z toho dost nešťastný. Tak jsme si nějakou dobu psali a chodili ven(jako kamarádi, měla jsem jiný vztah). Z něho začalo pomalu lézt že se mu líbím, já jsem ho ale chtěla mít jenom za kamaráda. Na silvesetra si přál, aby se se mnou můj tehdejší kluk rozešel. Byla jsem s ním tehdy v horách na pár dní... a on se tam se mnou fakt rozešel(další náhodička)
Pak jsem ho ještě chvíli tahala za nos, pořád jsem ho nechtěla a než jsme spolu začali vážný vztah dvakrát jsem se s ním rozešla. Dodnes to nechápu, ale pak se ve mě něco zlomilo a díky bohu, že to vydržel. Je to ten nejlepší chlap jakého znám, chodíme spolu od mých sedmnácti, tedy v srpnu to bude šest let a poslední rok spolu šťastně bydlíme. Takový vztah jaký mám já bych přála každému. Je to to největší štěstí
My jsme se seznámili na koleji, bydlel na stejné chodbě.Jeho spolubydla mě jednou zastavil a otevřel dveře do pokoje, kde byl ON a řekl, že bychom si měli popovídat, že jsme oba medici, měl už popito. My celí rozpačití jsme si začli povídat, zjistili jsme, že pocházíme ze stejného kraje a dokonce 20km od sebe. Já byla sice zadaná, ale nebylo to ono, asi po mesíci mě pozval na víno a už to bylo. Jsme spolu šťastní, je úžasný!! Bydlíme spolu na tom jeho pokoji
nás dala dohromady láska k automobilovému závodění já novinářka, on závodník. Nespočet krát jsem s ním co by s vítězem dělala rozhovor, jenže měla jsem se na pozoru protože jsem měla v hlavě závodník=děvkař ))) takže za léta, co jsem tam jezdila, jsem si držela odstup...a že možností na románek bylo
O NĚM každý říkal, že je divnej a já pochopila proč až později. Potkali jsme se na jedné ukončovací akci. Já měla udělat reportáž a jít domů, jenže známej mě prostě nevysadil doma, místo toho zajel ještě do baru, že dáme panáka a pak mi zavolá taxi. Řekla jsem tedy o.k. !!
ON se v tom samém baru vyskytl stejným omylem jako já. Jeho mladší ségra tam hrozně chtěla, ale rodiče ji nechtěli pustit. Jedině kdyby šel i on. A protože tam šla celá závodní parta, svolil.
Potkali jsme se u baru, kde jsme šli objednávat pití pro své party. Dali jsme se do řeči a ani jeden z nás už se ke své partě nevrátil a pití neobjednal...
Trvá to už sedm let, koupili jsme dům, plánujeme svatbu a dítě Já až pak zjistila proč o něm říkali, že je divnej - nikdy nebyl děvkař, chlastu se vyhýbal, na party nechodil, vystudoval práva a je z něho prostě zodpovědný príma chlap, který nikterak nezapadal do definice závodníka. Já jsem dnes hrozně šťastná, že jsem do toho baru vlezla
A i když kariéru za volantem ukončil, já ho miluju pořád stejně, ne - li víc
Cituji neila: á jsem dnes hrozně šťastná, že jsem do toho baru vlezla
To je prostě osud - patříte k sobě, tak když z toho pořád nic nebylo, tak to zařídil takto Moc krásné
Reaguji na LaArdilla:
Přesně, přesně, taky si často říkáme, že to prostě nemohla být náhoda, ale osud
pozval mě na v baru, protože jsem mu byla povědomá, ale nevěděl odkud přesně, já věděla, že je to soused, který bydlí v našem paneláku 3 patra nade mnou Je super, že když tam spím, ráno prostě sjedu výtahem dolů
Cituji neila: Já až pak zjistila proč o něm říkali, že je divnej - nikdy nebyl děvkař, chlastu se vyhýbal, na party nechodil, vystudoval práva a je z něho prostě zodpovědný príma chlap, který nikterak nezapadal do definice závodníka. Já jsem dnes hrozně šťastná, že jsem do toho baru vlezla
Nádhera!! A zodpovědný chlap je výhra, potvrzuji
Cituji Gabi8: Je super, že když tam spím, ráno prostě sjedu výtahem dolů
Musím také přispět. Svého současného přítele jsem potkala před sedmi lety. Bylo mi 16 a hledala jsem svou opravdovou lásku . Jednoho sobotního dne, jsem ho potkala a dala mu číslo. Netrvalo dlouho a šli jsme na první rande. Zamilovala jsem se do něj jako blázen, ale on bohužel nevěděl co chce a tak mě opustil. Holky, trpěla jsem rok a na to jsem potkala někoho jiného. Vztah trval 5 let, ale happy end se nekonal. Celých 5 let mi (říkejme mu Petr) psával, jak toho lituje, ale já jsem nereagovala. Až ted nedávno, jsem se nad ním smilovala a souhlasila jsem s tím, že zajdeme na kafe. No a už v tom zase lítám, jako bláznívá šestnáctka Člověk nikdy neví, co může přijít a s kým nakonec budete. Osud nikdo neovlivní. Píšu z dovolené, kde jsem s dotyčným
Reaguji na LaArdilla:
Wow, nádhera! To je opravdu osud a pokud spolu ti dva mají být, tak spolu budou a cestu k sobě si vždy najdou ať už se děje cokoliv!
Já se se svou láskou poprvé potkala na autobusové zastávce, studovali jsme oba ve stejném městě a když jsem ho poprvé uviděla, byla to z mé strany láska na první pohled, ale on si mě vůbec nevšímal. Pořád jsem ho v autobuse sledovala, ale on o mě ani okem nezavadil! Vzdala jsem to, protože jsem se zatvrdila, že první krok už nikdy neudělám, protože to nikdy nedopadlo. Nakonec jsem se dostala k jeho číslu, kamarádka přítele znala a také jsem od ní pořád chtěla slyšet, jaký je, co spolu prožili (chodili do stejného kroužku) atd. No jednoho večera jsem ho jen tak prozvonila a on mi napsal sms, kdo jsem... Dali jsme si icq číslo a příběh naší lásky mohl začít Psali jsme si, posílali si fotky a jednou se domluvili, že se potkáme u nás na diskotéce. Napsal mi, že neví, jestli tam bude, ale byl tam. Když jsem ho viděla, srdce se mi rozbušilo a nevěděla jsem, co mám dělat. Kamarádky mě za ním hnaly, že čeká na mě, ale já se bála, že si s ním nebudu mít o čem povídat, dokonce jsem z jednou z nich byla domluvená, že po pěti minutách přijde a zeptá se mě, jestli s ní nepůjdu tam a tam, kdyby to náhodou neklaplo Ale to se vůbec nestalo, jakmile jsem si k němu sedla, nepřestali jsme mluvit. Na diskotéce jsme byli dlouho a jen si vykládali, potom už musel jít domů a tam jsme se poprvé líbali. Pamatuju si to jakoby to bylo včera! A od té doby počítáme naše výročí...nebo jsme teda počítali, už to mezi námi není jako dřív, ale byl mou první láskou a vydrželi jsme spolu dlouhých 4,5 roku! Nikdy na to nezapomenu
Teď se objevil jiný kluk v mém životě, ale jeho jsem bohužel neměla možnost dobře poznat, odjel do ciziny na rok, ale na Vánoce se má vrátit, jsme spolu v kontaktu a jak říkám...pokud spolu máme být, osud nám naše cesty dřív či později vždycky nakonec spojí dohromady...
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.