Jak jste přišly na nevěru?

Reaguji na Red_fire:

A jsi ráda, že ti to řekl nebo by si to raději nevěděla?

Podle mne je blbost to, co řekl kamarád - přiznávat se sami od sebe k nevěre je hnus, který chlapi praktikují pomerně často ve stylu : tak a je to venku. Mně se ulevilo a teď se s tím zas chvíli per ty ! Nevěra se může přitrefit, ale pokud to byl jenom úlet a opravdu chci zůstat s tím, s kým jsem, tak by to ze mne nevypáčil ani heverem.

Reaguji na JulyJuli:
u nás to je spíš opravdu všechno naopak. Většina vztahů má svůj top hned na začátku, nebo pár měsíců po začátku vztahu. My k tomu došli postupně, poprvé mi řekl, že mě miluje až po roce a půl chození. Ted spolu už půl roku bydlíme a vztah je opravdu pěkný(až na ty moje žárlivé záchvaty). On mi nedává důvody k žárlení, ale je to pěknej chlap a ví to o sobě a pak si jen domýšlím blbosti a z toho to vzniká. Takže u nás stereotyp zatím nehrozí. Ale asi to u mě pramení z toho, že si až zas tak nedůvěřuju a ten můj je fakt pěknej(je to typ chlapa, jako jsou modelové, co předvádějí společenské obleky, jestli víte,jaké myslím). Věřím, že by mě opravdu nepodvedl, ale dnes ráno a včera v noci jsem byla opravdu hodně nahlodaná. Asi je fakt, že se z té dovolené musí ještě aklimatizovat a zase si zvyknout. Než odletěl, tak jsme neustále cukrovali, jak přiletěl tak se choval tak trochu jako puberták, co je vyvalenej z něčeho nového. Tak se snad zase srovná.
Jinak nee, tvůj bratr to opravdu není . Přítel byl na Filipínách...

já u bývalého manžela taky přišla na nevěru tak že se mi kní přiznal,neplatí vždy že chlap jen zatlouká.šel s tím ven a nakonec jsme se rozvedli.

jinak s tím sebevědomím-taky jsem na současného přítele na začátku dost žárlila,ale ted po 2 letech už to nedělám,vím že mě má rád a jinou nemá,věříme si.naopak začal ted trochu víc žárlit on na mě,všímá si mě víc.třeba jdu za kamarádkou,někam zajdem a tak.prostě se z něj nezblázním,protože nikdy nevím co se stane ,a můžu být bez něj a taky bych to musela nějak zvládnout.takže asi to o tom sebevědomí bude a dost.

měla jsem to stejně... jenže jsem si toho nějak tenkrát nevšimla. Na začátku jsem byla taková odtažitější (trvá mi než se někomu otevřu), teď se nám to vystřídalo a já někdy byla jak pytel neštěstí, brečící kvůli každé blbině, naštvaná kvůli něčemu co nevyšlo za co třeba ani ten druhej nemoh.... už spolu nejsme. A já se snažim zase vrátit do pohody... a získat trochu nadhledu.

Reaguji na Dexi:
já bych mu to taky bejvala řekla třeba odpledne z očí do očí, ale on jinak nedal, než že to chtěl vědět hned. Ale z reakce bylo znát, jako že to, co jsem právě řekla, je na hony vzdálené realitě. Takže mě to uklidnilo. A s tou dovolenkovou náladou máš pravdu... musí se zas vrátit do reality. Dám mu čas

Reaguji na sereina:
myslíš, že na vašem rozchodu měl nějakou vinu i ten "brečící syndrom" a celkový pocit nepohody? Jako že by to opravdu potvrzovalo fakt, že chlapi mají rádi pohodářky?

Reaguji na mariane:
žárlení z opačné strany kolikrát také vztahu může pomoct- protože žena si pak připadá žádoucí a že chlapovi na ní záleží. Přítel tohle moc nedělá, ale jakmile mu to ujede, tak musím říct, že mi to opravdu imponuje a v tu chvíli se cítím o dost lépe .Má to pro mě efekt, že se mi zvedne sebevědomí ,

Reaguji na Petrolejkaa:
jo je to tak,mě na začátku třeba mrzelo že na mě přítel nežárlí,jen já na něj.ted je to naopak a je to fajn,ale všeho s mírou.

Reaguji na mariane:
oboustranné žárlení je ok, myslím, že to do vztahu patří. Ale je pravda, že to musí být v míře. Věřím tomu, že když se nějak zmátořím, abych si víc věřila, tak to přítel pozná a začne víc žárlit a tím pádem já budu žárlit mín a bude to vyrovnané.
Jak to, že začal žárlit? změnila jsi vzhled, oblékání, chování.. nebo?

Chodila jsem se svým EX dva a půl roku, byl to můj první vážný vztah.. byl to složitý vztah, který nebudu popisovat .. když něco provedl poznala jsem to na chování .. byl jiný,odtažitý, plný tajemství, když jsem se ho na to zeptala tak byl strašně vzteklý a nakonec udělal tu špatnou zě mě a to pro mě bylo znamení že není něco v pořádku .. a měla jsme pravdu .. když už jsme pak byli kamarádi tak mi řekl že se tím chováním kryl ..

Tohle přesně jsem měla v 6ti letém vztahu, ze začátku jsme byli zamilovaný, neměla jsem důvod podezírat ho, byla jsem si jím jistá. Ale jak ta zamilovanost vyprchávala, tak jsem po asi 4 letech začala žárlit, začala jsem cítit, že už není tak jistý a začla jsem se šíleně bát, že si najde jinou (nevím, proč mě to napadlo, neměla jsem důvod....). A pak stačilo když se kolem něj mihla žena a já už domýšlela šílené scénáře. No prostě děs To je neskutečný, čím si my ženský můžeme lámat hlavu

Reaguji na Petrolejkaa:
víš měla jsem moc špatnou zkušenost s bývalým manželem,přišla jsem mu na nevěru,nebyl to jen úlet,s tou dotyčnou zůstal,se mnou se rozvedl.
říkala jsem si že u současného přítele se mi to stát nesmí,ale stejně jsem ho dost kontrolovala, jezdil sám na víkendy k rodičům/já byla v práci/ a vždy jsem mu říkala at se chová slušně,no prostě trapný.ale asi dvakrát mi řekl že mě nepodvádí,at mu konečně věřím,nebo že když ho budu furt podezírat tak že to jednou fakt udělá,podvede mě a já budu mít aspon důvod na něj fakt žárlit.takže tahle věta mě asi zastavila.
jinak jsem k němu dřív dost vzhlížela,prostě jsem na něm asi byla závislá,ale dnes už to tak není.
já si ted dost věřím,a vím že kdyby mě opustil/jako ten bývalej manžel/ tak to zvládnu lépe než dřív.
takže žádná změnu vzhledu neproběhla,na to nevěřím,přijde mi to krátkodobý.
spíš změna chování,jak popisuju výš.

taky si myslím petrolejkoo že u vás o nic nejde.ale chápu já bych asi v týhle situaci byla taky lehce na nervy.
já tohle zažila zase s tím svým bývalým manželem.každý rok jezdili s partou na takovou týdenní akci.on tam jezdil už x let,od mala.no a ten rok tam měl i tu svoji holku.taky se vrátil děsně divnej,a vůbec se mnou týden nemluvil.tak sem se ho prostě a jednoduše zeptala,a on řekl ano.zkoušeli jsme to dát dohromady,bylo to chvíli po svatbě,ale on se zamiloval do tý holky a já měla smůlu.
budiž mu k dobru že se aspon přiznal,ale udělal ze mě vola.

Reaguji na mariane:
chvíli po svatbě? pane bože, to by mě asi položilo. Chlapům bych si přestala věřit. To mě fakt mrzí, že se mezi nima vyskytují i tací prevíti... No ale je hlavní, že ted jsi šťastná.A že jsi narazila na lepšího...
U mě ten strach opravdu pramenil z toho, že jsem prostě neviděla, co se tam dělo a jak si ženský domýšlejí, tak jsem to vymyslela a nepřipouštěla jsem si, že je to pitomost. Jen mě zarazilo to jiné chování.