Jak jste přišly na nevěru?

Ahoj,já jsem přesně taky taková,jakmile mám nějaké podezření,začnu šmejdit a kontrolovat(jako ty na facebooku) a to je to nejhorší, "co oči nevidí,to srdce nebolí",jenže ono to nedá a stejně člověk hledá.Každopádně to co tam napsala,nemusí být směřováno Tvému příteli,třeba je to úplně jinak a psala to někomu jinému.Přítel se může chovat jinak ,protože návrat z dovolené je prostě vždycky změna a člověk se musí aklimatizovat.Jinak já jsem na nevěru přišla taky nějak podobně jako ty,přítel byl na dovolené ,mě řekl,že tam jede s kamarádama a kamarády tam měl,ale i slečnu,a přišla jsem na to,že jsem našla fotky z té dovolené,je to už dávno,3roky,přítelovi jsem odpustila a je to za náma,ale v člověku to zůstane napořád

Proč se nechceš ptát? Pokud tě to trápí, máš pocit, že se jeho chování změnilo a celkově ti intuice říká, že něco není v pořádku, zeptej se. Od toho jsou přece partneři, aby řešili společně svoje starosti a problémy. Nepředpokládám, že i kdyby tam k něčemu došlo, přítel by se ti přiznal, ale minimálně z jeho reakce něco vysleduješ.

Pokud máte jasně nastavená pravidla a nevěru nepovažujete za běžnou součást vztahu, přímo a bez vytáček bych mu řekla, že tě jeho chování trápí a pokud bys někdy v budoucnu zjistila, že tvou důvěru zneužil, bude to znamenat konec pro váš vztah.

Nevím, mně se vyplácí v tomhle s chlapem jednat na rovinu a velmi tvrdě. Hned na začátku říkám, že nevěra je pro mě absolutně vyloučená věc. Buď chce, nebo nechce do toho jít.¨
Věřím, že jaké si to uděláme, takové to budeme mít.

Moc držím palce, ať to ustojíš!

Souhlas.. Vždyť se jenom můžeš zeptat, co se to s ním děje, že je teď prostě jiný, divný..
Každopádně ti držím palce, aby se to všechno vyřešilo a vysvětlilo.
Nikdo by se neměl trápit

Díky holky za názory. Ted mi akorát volal a poznal, že něco není v pořádku, že jsem smutná, tak jsem mu na rovinu řekla, že mě trápí to, že si představuju to nejhorší.... "Jestli tam náhodou nebyly nějaké baby a sex". Tak okamžitě zareagoval, že to fakt ne.. Máte pravdu, je nejlepší se zeptat hned a netrápit se, ale já si pak přijdu jak policajt . A ještě víc si přijdu hloupě, že ho z toho vůbec podezírám. Přišla jsem ale na to, že čím déle jsme spolu, tím častěji brečím, tím více se bojím, že o něj přijdu, ale zároven vím, že tímto si pod sebou můžu podseknout větev. Ze začátku jsem byla právě taková ta pohodářka, nic jsem neřešila, všechno mi bylo ukradené(ale ted, po 3,5letech jsem jak uzlíček nervů, co ho rozbrečí každá pitomost) Chlapi mají rádi pohodářky a ne ufnukané nány(což si poslední dobou opravdu připadám).Ještě jednu radu mi prosím dejte- jak se naučit být zase v pohodě a nežárlit a nevymýšlet hned pitomosti?. Díky moc!

To je jednoduché - zkusit se mít víc ráda, mít své zájmy a nezaobírat se zbytečně představami, jak by se bez tady toho partnera svět zbořil. . Nejlepší je snažit se správat, jako by Tě ani ve snu nenapadlo, že by tě vůbec mohl podvést- nemluvit o tom a snažit se to vytěsnit z hlavy. Já vím, že je to těžké, ale zkus to ...

Zajímavé! Já to mám teda přesně naopak, Petrolejkoo Zpočátku jsem žárlila, jak bláznivá, i při představě, že v práci potká nějakou pěknou babu (je číšník), ted čím jsme spolu déle je to lepší a lepší, asi proto, že jsem si jím jistá a věřím mu! Jsem ted v naprostém klidu! a jak se naučit být v pohodě? to bohužel nevím, myslím, že hodně záleží na partnerovi, jak se budeš cítit ty! Hlavně musíš být sebejistá a říkat si, že by přece neopustil tak krásnou babu a o co by tím přišel nebo alespoň tak působit

Přesně tak, naučit se mít ráda, zvednout si sebevědomí, připadat si krásná! Vyhnat to z hlavy sportem, masáží nebo tak myslet spíš na přijemnějš věci!

Reaguji na dadabus: určitě na tom něco bude- nejprv musím věřit sama sobě, abych si byla jistá, že jsem pro něj to nejlepší. Budu na tom muset ještě začít pracovat(protože v tomhle jsem na štíru, nikdy jsem nebyla sebevědomá holka, ačkoliv tedy šeredka nejsem, ale kdysi jsem byla a ještě jsem si tu změnu pořádně neuvědomila) abych v budoucnu předcházela takovýmhle situacím.
Reaguji na DiOOne:
jo, to má tak asi většina holek, po nějaké době žárlivost ustane, nejspíš asi v té době, kdy cítí jakousi oboustrannou jistotu. Já jsem prostě vyjímka . Když jsme se poznali, bylo mi 20pryč a fakt jsem neřešila co dělá....dokonce mi bylo naprosto ukradené, že ho jeho ex(se kterou byl 3 roky) učí němčinu, u ní doma. Fakt jsem byla v klidu.

Na dnešek mám plán, než dorazí z práce, tak já ze sebe udělám kočku, aby ho do očí třískalo, že má doma princeznu, ale neví o tom

Petrolejka: to je dobrý přístup držím palce at se večer vydaří

Reaguji na Petrolejkaa:
Pokud bych měla odpovědět na otázku v názvu tématu, tak jsem na to opravdu přišla tak, že změnil své chování+intuice. V tomhle směru mě intuice nikdy nezklamala, a sama bych ji chtěla mít míň vyvinutou, protože "co oči nevidí, to srdce nebolí" je svatá pravda. A nakonec se při křížovém výslechu přiznal. Nicméně jsem mu to odpustila a to opravdu, ne jen slovně, čili to už neměl nikdy na talíři a já mu důvěřovala, že už to neudělá. Pak jsme se rozešli kvuli něčemu jinému.
A teď příběh o dalším ex. Stejně jako píšeš ty, tak jsem první roky byla absolutně v klidu, nežárlila jsem, ani jsem se neobávala rozchodu. Jenže pak nám to přestalo klapat(stereotyp atd.) a ze mě se stal jeden velký nerv. Nepodezírala jsem ho z nevěry(sexuální), ale měla jsem strašnej strach, že se zakouká do nějaký jiný na vážno. Čili jestli to u tebe není taky tak, že cítíš, že ten vztah už není co býval, že ti třeba méně vyznává lásku atd., a tím pádem jsi znejistila i v tomhle směru. Pokud to tak je, tak je potřeba na tom začít ihned makat, protože u nás to byl začátek konce. Čímž tě samozřejmě nechci strašit, ale vztah je opravdu dřina a je potřeba si to uvědomit a opečovávat ho (myšleno ten vztah). Hodně síly.
Jinak můj bratr byl teď v Malajsii, tak doufám, že to neni ten náš trouba

Reaguji na capueira: děkuji

Jak jste přišly na nevěru? Řekl mi o ní. A to ani nechtěl, říkal si, že jeho láska ke mě je tak silná, že se s tím vyrovná sám, ale kamarád mu řekl, že to je blbost a že bych to vědět měla - ať se můžu pak svobodně rozhodnout.

Reaguji na Red_fire:
a jak jsi na to reagovala? A předtím v jeho chování jsi žádnou změnu nevycítila?

Ahoj, já bych se ho spíš než po telefonu zeptala osobně, aby človek mohl zhodnotit ty reakce, výraz ve tváři.... Do té doby ale nedělej ukvapené závěry, člověk se pak akorát sám trápí... Pravdou je, že když někam jedeš s jinými lidmi, jsou to nové zážitky, tak se pak asi chváš trochu jinak, protože jsi pořád "rozjuchaná" a na dovolenkové vlně. Kdyby to neustoupilo po nějakém zajetí do reality, pak bych začala být podezíravá.