Hry "našeho mládí"

jooo a hromadné koukání na horory (pak jsem byla šílená strachy když jsem šla v noci na záchod )... nebo výpravy na hřbitov...
Když si na to všechno zpětně vzpomínám, tak jsem měla hodně pestré dětství a i přes mnoho nepříjemností člověk vzpomíná s nostalgií a humorem.
Zažila jsem hodně "volnočasových kroužků" (i skauta) a v opravdu volném (neřízeném) čase se toho dělo taky neuvěřitelně moc. Nedá se to ani vypsat. Jasně že takové různé míčové hry, jízda na kole, lyže, brusle, plavání... lezení po stromech, lesních posedech, skákání z vysokých zdí na důkaz odvahy, skákání přes gumu, stavění hradů z písku, stanování, výlety, hledání krásných kamenů ( ), skákání po lešení když se opravoval barák, "vaření", slovní fotbal... Pak si pamatuju i na spiklenecké řeči ve škole, jak si zlomit ruku, aby to zaplatila pojišťovna (=přilepšení ke kapesnému)- prej máčet ruku v octě a změkne kost. Ale neudělala jsem to...
A je to šílené, ale vzpomínám si, že jsme s holkama chtěly "hubnout" už jako malé, ještě na prvním stupni základky. A protože jsem chtěla patřit ke "své skupině" i když jsem nebyla tlustá, tak jsem vystrkovala břicho na důkaz, že já musím taky hubnout.
Bylo toho mraky a jsem ráda, že jsem své dětství netrávila u počítače.
A vlastně jsem ho trávila i bez telefonu, protože ten jsme neměli a mobil už vůbec ne.

ano říká, ale už také nepamatuju. Z dětství si pamatuju zlomek, útržky...

Jo, ještě Chodí pešek okolo a Dědeček hříbeček...

Jo a s kamarádkou jsme volaly z budky cizím lidem. Ale to už mi bylo asi dvanáct.
Jednou jsme volaly spolužákovi a on si myslel, že je to hlas jiné spolužačky a kámoška mu vyprávěla jak ho dlouho tajně miluje... a pak jsme sledovaly ve škole jak po ní pokukuje. Za to se stydím, ale bylo to dílo hlavně kámošky.

My ve školce hrajeme na vodníka "stylem" :
-Hastrmane, tatrmane, dej nám kůži na buben,
budeme Ti bubnovati, až polezeš z vody ven.
Vodníku vstávej.....
Co mi chcete ?...
Můžeme si u Tebe vyprat plínky?..
Můžete, ale nevyplašte mi z mého rybníčku moje zlaté rybičky.................
Peru peru plínky u zlatý studánky, až ty plínky vyperu, všechny ryby vyženu..
Kšá kšá kšá ....začíná honička

Pak se taky hraje na jelena (s míčem), Honzo vstávej? Budulínek a liška atd.
Ovšem jednou z neoblíbenějších her (vevnitř) byla asi hra na doktory, což zas nebavilo
mě ....

Co to je to krvavé koleno?
Jinak ruskou schovku sme hráli tak, že jsme si z klacku udělali takovou "houpačku" na jeden konec dali klacíky podle počtu lidí a dycky ten psoeldní to musel rozkopnout a ten kdo pikal to musel cele poskladat a pak mohl znova hledat A jinak to co ste tu psali no A ještě Bumbrlíka

Holky, jak se hrálo to "cukr káva limonáda", já si zaboha nemůžu vzpomenout

Jinak my hrávali ještě se švihadlem: Uprostřed kroužku dětí stál někdo, kdo roztočil natažené švihadlo ve výšce kolen, a děti musely to švihadlo přeskakovat. U toho se říkala říkanka:

"Štěstí, neštěstí,
láska, manželství,
dítě, smrt."

A koho švihadlo trefilo, čekala jej budoucnost podle toho, v jaké části říkanky se to zrovna událo. No nejvíc jsme se nasmáli když někoho trefilo držadlo od švihadla při slově "manželství", my trubky A já nikdy nechtěla být ta uprostřed, protože mi z neustálého točení dokola bylo vždy blbě

Jinak jsem teď nedávno zkoušela hrát hru s provázkem propleteným mezi prsty, byla i nějaká pro jednotlivce, a zaboha jsem na ni nemohla přijít.

A už tu někdo zmiňoval tichou poštu?

A my zase:
"Den den delí,
stará babka hrabe jabka,
saša bibí,
saša bibi mexiko."

... a dál už nevíííím

Vybíjená, skákání panáka, hra na schovávanou. Domů se chodilo až na desáté zavolání rodičů a hrozby výpraskem.
Dneska dítě na ulici člověk ani nevidí, dřív kluci na každém plácku hráli fotbal nebo vybíjenou.

My jsme ještě hrávali Bumbrlíka a tak v sedmé třídě jsme si kopali s Hakisakem. Joo guma je klasika, mě stačily doma dvě židle mezi ně guma a mamka o mě celej den nevedela. Pak jsem si taky hrávala na školu, ve sklepě mám snad pět třídních knih. Jinak naše říkanka na tleskání bylo: Šly tři opice do porodnice a Um vary vary vary vasimbó, um vary kví um vary kvó, um vary vary vary vasimbó, um vary kvi kva kvo, kvi kva kvo, přes řeku přeletěla *****, na břehu zapískal slon, kuře je překrásné ptáče, slepice snesla C I T R O N. Tenkrát bylo fajn...

Reaguji na LauraT: jeden stál zády k ostatníma říkal rychle : cukr káva limonáda čaj rum bum a ostatní běželi jak to dořekl otočil se a šel ty zbylé rozesmát kdo se zasmál musel na konec a vyhrál ten co jako první došel až k tomu co to říkal.. A to se švihadlem sme taky hráli Jo a ještě jsme si dělali venku z kdečeho bunkry, nejvíc vychytané byli mezi křovím

to je fajn téma

Jsem teda ještě mladé ucho, ale namátkou: Skákaly jsme gumu, to bylo super, děsně mě to bavilo a šlo. Jen mamka se pak strašně divila od čeho mám tak špinavé ponožky Pak Sandokana - jak se skákalo po nohách , cukr, káva, limonáda taky. Potom jak se skládal ten papír a něco se z toho stvořilo, nasadilo na ruku a byly tam čísla a tak Bumbrlíka. Tichou poštu. Pak toho zmiňovaného Vodníka.

....jéééé to byly krásné léta

My tam měli druh skákání - koňary....tak nějak vůbec nevím ale co to má být...

Jo ještě jsme hráli tu vyvolávku a peška

No a schovku, že

jooo a i tu školku přes švihadlo takže téměř vše zde zmiňované

Jo a na škole v přírodě jsem hráli tohle - stojí se v kruhu, někdo je uprostřed s šátečkem, ostatní zpívají - za boha si nemůžu vzpomenout co! Něco s husou ale..... no a ten uprostřed jak se dozpívá, musí k někomu jít, na šáteček si kleknou a dají si pusu Jak se to jmenuje, víte?

Reaguji na Consuela Banana Hammock: koňary si v gumě tež pamatuju Ale dál už nevím A to papírové bylo nebe peklo ráj My tam dycky psali klučičí jména a pak se vybíralo co s něma bude dotyčný dělat

joooo my tam psali vždycky úúúúplné kraviny

jojo ráda vzpomínám na GUMU , taky mě stačili dvě židle a vyblbla jsme se
jak jsme se u toho vyblbly