Fóbie

fiffii
Taky už se znám a cítím když to na mě "leze" a začnu to teď už řešit v počátku a nenechám to vygradovat do naprosté paniky...takže když cítím, že je mi v autobuse těžko tak prostě na nejbližší zastávce vystoupím, nadýchám se, zklidním a nastoupím do dalšího autobusu....vždycky to nejde, hlavně u delších tras, tak prvně vyzkouším to jablko a když to nepovoluje tak prostě poprosím o zastavení (v rámci možností)....prostě se svět nezboří a lidi co na mě blbě koukají už nevnímám.....ono taky kdybych tam dostala panický záchvat tak to by teprv koukali...

Hlásím fobii z hadů. Jsou místa, kam bych v životě nešla, protože považuji za více naež pravděpodobné, že tam nějaký had bude. Když jdu v létě večer po zahradě, dupu jak slon, věříc, že hady vyplaším a odlezou (podotýkám, že máme chalupu v místě, kde se vyskytne občas nějaký užovka nebo slepýš, ale to je mi jedno). Raději ovšem večer ven nechodím, protože nevidím, kdam šlapu a mohla bych i na hada a to si neumím představit, co by se dělo

Holky, píšete, že jste se své fóbie (některé) zbavily.
U mně to ale funguje přesně naopak. Čím víc se potýkám se situací, tím je to horší a horší . Překonala jsem ji už stokrát, tisíckrát...a jen se to stupňuje.
Musím brát v určitých situacích léky.
Taky nevím, kdy začala, asi při narození.
Kdy se vaše fobie přihodily vám? A znáte příčinu?

Venuše
Moje fobie ... asi od narození? Nevim... léky neberu.příčina... hm.... strach z ostrých předmět mě napadá jen když jsem byla malá, (asi 3 roky) sletěla jsem na velmi ostrý kus skla, v noze mám díru na památku, tak asi od té doby... jinak nevím...

já mám problem v tom autobuse, ale někdy míň a někdy víc, taky se mi stálo, že jsem musela vystoupit, ale asi to nemám tak hrozné jako vy tady prostě mi vadí přeplněné místnosti (třeba diskoteky) a výtahy, malé místnosti mi vadí taky, zatím to není tak šílené, ale je to nepříjemné Prostě pokud jsemv takové situaci a vím, že jdu někam kde bude plno lidí, tak musím aspoň vědět, že můžu kdykoli odejít ven...

Trochu se bojím otevřených výšek...různé věže se schody, které nejsou plné, jenom taková prkna, malé otevřené balkony...letadlo mi nevadí, tam jsem zavřená...přišlo to s věkem, netrpím tím nijak extra, jelikož spouštěcí momenty eliminuji tím, že nikam do nekrytých výšek nelezujo a ještě naprosto nesnáším, když někdo umisťuje satelit ven z okna a na tom okně napůl sedí napůl leží, to je úplně na palici, dotyčného držím za nohy, aby nevypadl.

Já fakt nevím, kdy jsem se začala bát hadů. Vzpomínám si, že jsem jednou jako malá odmítla jít do školky, protože se mi zdálo, že mám pod postelí velikánskýho žlutýho hada s hnědýma skvrnama - stočenýho. Nenechala jsem si vysvětlit, že to byl sen. Táta ho musel zabít, odnýst, máma se tam koukala, jestli tam už fakt není a pak teprve jsem vstala. Kolikrát ke mně v noci vstávali a zabíjeli hady v mojí posteli a vynášeli je, to si neumíte představit. Ještě štěstí, že se jich bojím i mrtvých, tak jsem se nikdy nekoukala, jak "toho mrtvého hada odstraňují".

Taky mám fobii. Z výtahů! Když je ve výtahu se mnou ještě někdo, tak to jde, ale musím si držet uši a mít zavřené oči. Jednou jsem to ale ryskla a jela sama do 7-ho patra a ve 4 jsem myslela že mi pukne srdce a vůbec jsem nemohla dýchat, jak kdyby z toho prostoru zmizel kyslík. Od té doby sama radši po schodech a výtahům se raději vyhýbám.

To mám taky, ale to není fobie, ale oprávněný strach! Psali, že české výtahy jsou v děsném stavu. Jednou jsem uvízla ve výtahu v 10. poschodí v Ostravě. Zhaslo světlo, nevěděla jsem, co se bude dít...napadlo mně jenom vřískat.
M.

Maria

To neni strach, vlezu do nich s klidem, nebojím se že se něco stane, ale když se to rozjede tak prostě strnu a nedýchám, protože jakoby nemám co.. A nejen v českých ikdyž je pravda že ty naše jsou v dezolátním stavu. No fuj v 10 poschodí, tam bych asi ani nedojela Zkolabovala bych asi v 7, tam jsem to ještě zvládla, ale málem jsem se udusila

Petrůů

Jo to jo když jedu s někým, tak to jde, ale zavírám oči.
Když jedu sama jde to hůůř.

Kdysi mi psycholožka zjistila fobii z prázdných prostor a dromofobii (přecházení přes ulice). Ale žádné extrémní úzkostné stavy jsem z toho neměla. Chodila jsem na "terapie" a teď už tu fobii prý ani nemám. Ale patří to k fobiím, které mohou odeznít.

petrůů

v mé blízkosti naštěstí výtahy nejsou, setkám se s tím tak cca3x do roka a spíš někde na dovolené v hotelu...a i to radši chodím po schodech.(když už jsme u toho muj pes zas nemá rád ty schody odmítá po nich jít a když jí vemu do náruče celá se klepe, když už jí donutím jít tak jedině podél zdi a kouká do té zdi, na zábradlí se ani nemrkne. Přitom z vejšek strach nemá, to kouká z balkonu ze 6tého patra uplně v poho

já mám fobii z pavouků (arachnofobii) a věřte mi bydlela jsem v baráku u lesa, takže prakticky nešlo se jich zbavit, no jak nějakýho vidim tak mám pocit že po mě něco leze a běhá mi mráz po zádech a prostě vim že mi nic neudělaj ale stejně toho se prostě nedá zbavit, no ale dá se s tim žít
no a potom jehly, plně soucítím s kamculenkou

mám takovou lehčí fobii z hmyzu - hlavně létajícího se žihadly