Fóbie

Jsem pod vlivem prášků, nezdá se mi to neřešitelné.
Ale i tak jsem živ. optimista.

To fakt obdivuju! To jsem v tom období nedokázala. Ale moje problémy byly naštěstí opravdu krátkodobé. Latentně existovaly dlouho, nikdy se mi v metru a pod. nelíbilo, ale jednou to po dlouhodobém pobytu mimo civilizaci vypuklo naplno. Naštěstí se to povedlo velmi rychle vyřešit.

Teď jsem nepochopila, co tím chceš říct. Píšeš o sobě?

hodně psychických problémů způsobuje také hormonální antikoncepce. pokud jí berete.Amal

Jako malá jsem měla dvě šílené fobie. Nemohla jsem pohlédnout do tulipánu s černými tyčinkami a nemohla jsem slyšet bzukot zařízení na železničním přejezdu. S těmi tulipány se to trochu otupilo, ale trvá to a to bzučení bylo snad všude nahrazeno zvoněním. Dokonce poblíž bydliště maminky, kde jsem se toho začala bát, mi ten zvuk teď chybí. To místo ztratilo kouzlo.

Jako děcko jsem měla fóbii z knoflíků, fakt šílenost, ale co naděláte Postupem času je to lepší a lepší, nijak mě to neomezuje, knoflíky snáším, jen když si můžu vybrat, tak se cítím v oblečení bez knoflíků

Nechápu, že je knoflíková fobie tak rozšířená, když je tak zvláštní a nepochopitelná. Ale opravdu to má dost lidí.

Taky to nechápu, nezjistil někdo, proč to tak je? Proč zrovna knoflíky? Chápu klautrofobii, fobii z výšek, ještě budiž třeba na myši, hady... Ale knoflíky? Fakt ujeté Ale řekla bych, že se s tím lidi nechodí léčit tolik jako s jinými, přece jen je to docela kravina

Vidíš, a já měla ujeté fobie, které ještě k tomu nemá snad nikdo jiný.

A jeje knoflíky. To je věc. Taky by mě zajímalo proč to tak je. Knoflíky těžko někomu něco udělají a jsou méně nebezpečné než igelitový pytlík. Zvláštní je, že na kolárky tohle asi moc nefunguje, přitom je to podobná věc. Jedna z velkých záhad našeho světa.

Asi největší mám z výšek.. dělá mi hrozný problém se podívat dolů i z 1 patra.. jakmile se přiblížim k zábradlí na balkóně tak se hrozně začnu klepat a chce se mi omdlít.. další jsou pak hadi, pavouci a lékařské prohlídky- nebojim se samotnýho vyšetření ani doktorů, ale toho že mi něco najdou...

Ty prohlídky, to mi povídej, o tom jsem včera založila vlákno - je to téma o zdraví, prevenci a léčbě, zažívám stejnou hrůzu. A na klepající se dřevěné rozhledně mi kdysi taky nebylo pěkně, nenašla jsem odvahu jít na kraj k tomu zábradlí. Dokonce i pohled zdola nahoru na vysoký komín mi není příjemný.

tak to já mám panickou hrůzu s pavouků...maličkýho přežiju, ale nedej bože když se někde objeví velká, tlustá potvora.....a prý se k nám jich stěhuje plno novejch druhů....taky se kvůli tomu dá léčit, ale nedovedu si představit nechat po sobě pavouka lézt brrrr...nu a taky mám strach z výšek, ale podle toho kam koukám...do dálky je to v pohodě, ale přímo pod sebe!!To nehrozí, balkon v nějakým vyšším patře neeeee...s kamoškou jsem vyšla ven právě na balkon v 7 patře, šla kouřit,ale já byla namáčklá na dveřích a ani krok...taky mi vadí schody nahoru, když vidím pod sebe, jako že jsou průhledný nebo železný s dírama, jako v Tišnově na rozhledně, nebo někde v obchoďáku...brrrr

Já mám sociální fobii, omezuje mě to v každodenním životě. Ale moje největší fobie je fobie z penisů, jó zní to vtipně, ale sexuálně nežiju a muže nevyhledávám. Jakýkoli kontakt s mužem mi nevadí do té doby než ho vytáhne, to utíkám.
A taky mám občas fobii z jídla, nedokážu jíst nikde před lidma a z toho stresu že by mě někdo viděl nejim klidně celý den. Taky si ho občas nemůžu jít ani koupit, je mi to nepříjemný.

A děláš s tím něco? Svěřila ses někomu? Myslím odborníkovi...
Psychoterapie a tak.