Zdravím, jak by podle vás měl člověk dokázat svoji hodnotu v pracující společnosti?
Již delší dobu mě trápí moje práce. Upřímně ji nenávidím a jsem z ní nešťastná. Odejít však nemůžu, protože mám v životě smůlu a novou práci si hledám dost těžko. A to prosím hledám pozice jako doplňování v Tescu a podobně. Takže jsem skromná v tomhle.
Pracuji jako dělnice v jedné nejmenované továrně. Za prací dojíždím. Možná to bude znít namyšleně, ale mě se vůbec nelíbí být braná jen jako obyčejná dělnice. Tam, kde pracuji je navíc složení zaměstnanců.... no berou, kde koho. Povídá se vtip, který je víceméně skutečností, že jedou do Bulharska, naberou tam cikánskou rodinu na ulici a vyklopí i u nás v továrně u pasu, co by nové operátory výroby.
Pominu-li plat a pracovní podmínky, tak mě hrozně dlouhodobě štve jedna věc. A to, že o mě mají zájem zdejší muži. Jedná se však o cikány z východní Evropy, kterým silně táhne na padesát. Nesmírně mě rozčiluje, že o mě projevuje zájem takový muž. Mírně řečeno, vím, že bychom si spolu nerozuměli. Mám určité koníčky, zájmy, kterých se nehodlám vzdávat. Jsou moji součástí a dávají mi možnost, tak vyniknout nad tou stádovitostí kolem. A potom, co jsem si užila se spolubydlím podobného věku, to ani nechci zkoušet. Můj svět a jejich světy jsou od sebe příliš vzdálené než, aby si porozuměly.
Nuže, zpět na stromy. Trápí mě to, že když se snažím najít práci, tak nevím proč, ale nějak prostě působím na lidi.... no, berou mě jako tupou holku, která se jim nehodí ani na to, aby vytírala záchody na Staromáku. Pokaždé mě šmahem odsoudí. Nedají mi šanci jim dokázat opak. Dokázat jim, že nejsem vůbec tupá, spíše naopak... Nemůžu se moc bavit s běžnými lidmi, pač díky své inteligenci se zajímám a přemýšlím o věcech na zcela jiné úrovni. A lidé přinejmenším kývou hlavou. Sama moc dobře cítím, že však mi nerozumí, neví o co se vlastně jedná.
Chtěla bych tak moc dokázat svou hodnotu, to že nejsem ta tupá dělnice od pasu, co umí jen udělat si dítě, zná jen práci a umí vařit. Pač takhle se na dělnice a u nás v továrně to platí obzvláště, lidé dívají. Pomalu ztrácím naději.
Poslat SZ
Pochybuju, že si kdy v historii mohl někdo tak úplně pouštět pusu na špacír před všema. Leda někdo, komu nebude vadit, že ho bude část lidí nenávidět a odsuzovat. Naopak - víceméně bez právních následků si to dnes dovolit můžeš, jen budeš možná vyřazena z kolektivu, kterej s tebou nebude souhlasit. I s tím, že je dnes společnost pravděpodobně nejtolerantnější a nejmíň zatížená křesťanstvím a předsudkama (i když jak kterýma...). 
Anebo je to tím, že jsem nikdy nebyla nijak moc bohémsky založená a pracovat, tedy podílet se na tvorbě a chodu konformní společnosti mi nijak extra moc nevadilo a nepovažovala jsem to za nějaké snížení sebe sama mezi stádo 
( čímž neříkám, že bych se nejraději celý rok neválela u Jadranu ... 
