Dokazání svoji hodnoty

Reaguji na dadabus: Jsi mě tak nostalgicky naladila, že budu muset vytáhnout nějaký knížky z regálu!

Na podstatné otázky na které se tě lidé ptají jsi nedokázala odpovědět ale hanit kamaráda z VŠ ohledně pravopisu to tě asi zub nebolel

Čím dál víc jsem přesvědčena o tom, že zakladatelka je prostě nemocná a naše komentáře a rady jsou k ničemu, ona si prostě žije ve vlastním světě mimo realitu. Co jsem tak četla její starší deníčky, nespíš to budou mít v rodině - ani její rodiče (hlavně mamka) podle mě nejsou úplně v pořádku. Tady pomůže možná tak hodně dobrý psychiatr, jestli vůbec.

Byla jsem na pohotovosti...

Takže:

Před časem jsem se dala dohromady na jedné akci s jistým mužem. Tento muž říkejte mu třeba pan X působil velmi inteligentně, ačkoliv měl jen základku, jak jsem později zjistila. Zamilovala jsem se do něj a na blind jsem se přestěhovala za ním do Prahy a tím to začalo.

Pan X se prezentoval jako redaktor jistého časopisu (a nepsal podle toho, jak by se mělo patřit). Ten časopis nebyla však stálá a pevná práce, šlo spíše o něco pro zábavu.
X mi rovněž vyprávěl, že pracoval pro Hermu. Podle jeho slov to měla být tajná vládní organizace zabývající se magii. Má mít hodnost kapitána. Já mu to v té době věřila a lidé kolo něho mu to věří do dnes.

V době jsem pracovala u nás ve městě jako dělnice na stroji, což mě docela i bavilo. Jsem si s tou svářečkou kolikrát povídala, a protože se neustále rozbíjela, tak jsem se tam dobře znala s místními opraváři. Sice se po mě vozila jedna cikánka, ale celkem fajn. Ta firma měla však více poboček a mě dali pak na jednu, kde bezpečnost práce viděli z rychlíku a kde se dělalo s chemickými látkami.

Nuže, Pan X do mě začal neustále hustit, že lidé z vesnic a malých měst jsou zaostalí primitivové. Ohledně tohohle si dobře rozumí s tátou, ten taky tvrdí, že každý okolo je blbec, že cikáni a jim podobní jsou černá pakáž. Měla jsem podle něho na víc a měla jsem se vzdát práce. Nakonec mě přimělo odejít z práce zdravotní potíže.

Strávila jsem několik měsíců po nemocnicích na vyšetření. Stalo se mi, že mi přestal fungovat mozek jak měl. Trápily mě různé neurologické obtíže.

Stalo se však to, že jsem neměla nic našetřeno a peníze pomalu, ale jistě došly. Ex, jak jsem zjistila na to jak se prezentoval a prezentuje, byl ve skutečnosti nezaměstnanej a silně všude možně zadluženej. Byl to takovej bohém, takže si nehledal žádnou práci. Cokoliv dělnického bylo pod jeho úroveň. On si z toho nic nedělal, proč taky, když jsem tu byla já, co ho živila.

Já jsem však musela jít tu práci shánět za každou cenu. Řeknu vám, žila jsem tam s ním pomalu jako bezdomovec. Byla jsem nemocná, neměla jsem ani na jídlo, neměla jsem co na sebe nic. Takže ano, můj vzhled mi asi nedával mnoho plusových bodů u pohovoru. Trpím rovněž vadou řeči, kterou se nepodařilo napravit, což taky asi mohlo přispívat. Když se mi nedařilo, začala jsem být čím dál tím více zoufalejší.

Podporu od rodičů jsem moc neměla. Nesnášeli přítele a nechtěli ho živit. Jinak X každému za to, že ho živí či se o něj starají odměňoval nadávkami.

Celkově mě ten život různá úskalí, ale mě i něco pozitivního. Hodně mě bavilo chodit na tzv. magické výpravy. Chodili jsme spolu po lesích v noci vojensky vybaveni. Podle něho jsem měla talent na to být druid. Jeho výuka magie byla stejná jako všechno ostatní: "Nejdříve vás přesvědčím, že je na mě spolehnutí. Nechám vás vstoupit do řeky. Objeví-li se krokodýl a vy mě požádáte o pomoc, tak prostě půjdu pryč se slovy, že jste debilové a pomozte si sami."
Rovněž tvrdil jak je úžasnej mág. Prý patří k jistím Poutníkům a je starej ve skutečnosti tísíce let. Jen dodám, že mu to lidi věří.

Takže, co bych chtěla?

Vzhledem k tomu, že já jsem živila chlapa, tak bych brala kdyby se to obrátilo a chlap by živil mě nebo alespoň, aby se to neopakovalo. Dále bych chtěla se víc věnovat magii, ale té skutečné. Vědět na čem jsem, pač mě docela mate, když mi jednu chvíli masíruje ego a v druhou mě sráží. Chtěla bych mít práci co mě baví a nestojí za mnou tisíce další na moje místo. Věnovat se svým koníčkům, chodit do divadel. Rovněž i rodinu.

Ale úplně ideálně... cítím, že bych chtěla žít někde o na samotě u lesa, pryč od civilizace, obklopená přírodou. Nevadilo by mě starat se o hospodářství ani to, že bych byla jen ženou v domácnosti. Stačil by mi les a můj pc. Nemusela bych se totiž o nic starat. Nemusela bych se trápit myšlenkami na to jak mě berou lidi. V civilizaci mám totiž pocit, že musím lidem něco dokazovat. Tahle planeta začíná být moc malá. Na tenhle sen však nemám chlapa, co by byl živitel případnou rodinu. Nemám ani vlastní prostředky.

Holka...tohles měla rovnou napsat na začátku. Myslím, že bysme si všichni ušetřili spoustu času. - A za mě teda - Tobě se na nějaké internetové diskusi fakt pomoct nedá. Tohle není problém nějakýho dokázání své hodnoty... Žít rekreačně v alternativní realitě je krásný, vůbec nic proti tomu nemám, ale zaměňovat alternativní realitu s tou skutečnou...
No...hodně štěstí! A teda hlavně zdraví. Oboje budeš hooodně potřebovat!

Asi tak ..... :/ jinak píšeš o životě mimo civilizaci kde se chceš starat o zvířata a pak že ti k životu stačí jen tvůj počítač.

Najdi si kamaráda co ho budou bavit digimoni stejně jako tebe já myslim že ta práce asi ani lepší nebude. Spíš si najdi někoho kdo bude mít záliby jako ty a až půjdetš i když z práce co tě nebaví domů, za člověkem co ti rozumí.

K panu X ... to snad ani nejde komentovat. Jen jedna rada anime nerovná se realita. Raději jdi ven na sluníčko raduj se že máš ruce nohy jsi zdravá a přehodnoť tu bublinu ve které žiješ. A neplýtvej životem co by za to jiní dali....

Reaguji na onsall:

Já to myslela jako dohromady. Víš co, nakrmím si zvířata a pokecám s kámoši na netu Ostatně i doma jsem spokojenější, když mi u toho na klíně leží některá z našich koček

Vím, ale hodně lidí si myslí, že ano.
Tímhle názorem se setkává hodně lidí a je těm lidem doporučeno se vzdát svého koníčku, pač jeho věnování je zdraví škodlivé či co.
Ale pro ty, co se mu věnují je to samé jako se koukat třeba na Ulici.
Lidé se mu věnující jsou ve stejné realitě jako jiní.
Ale ne, že by mě to kolikrát neštvalo si nemoci zaječet jako průměrný hrdina. U nás to tak moc nefunguje, alespoň ne v západní části světa. Východní myšlení je zcela odlišné. Mnoho lidí to nevidí, ale je to jen odraz toho, jak myslí jiná kultura. Ne povídka o realitě nereálného světa. Co vím, tak oni se ti třeba Japonci z 80% chovají tak jak tam vidíš. Sice je obdivuji, ale žít jejich systém úspěšnosti za každou cenu, bych nechtěla

Toho kamaráda mám. Možná by z toho časem mohl být i ten přítel. Docela ho obdivuji, že měl zájem i v době, kdy jsem mu řekla, že mám jiného.

S panem X jsem to snášela cca 4 roky. Nakonec ten vztah ukončil on a našel si jinou, která od něj za dva měsíce zdrhla.

a PC by byl zdarma, elektrika, voda a topení taky...chce to trochu přiznat si realitu.

Tvoje srdceryvné vyprávění je sice zajímavé, ale je mnoho žen, které si musely poradit a poradily s horšími situacemi - zůstaly samy s dětmi, manžel je bil, týral...

Tebe v podstatě nic netrápí - bydlet kde máš, jíst máš taky co, práci máš taky...jestli tě nebaví, najdi si s radostí jinou...

Ano, souhlasím. Diskuze o pravopisu a práci jsou v tomto případě opravdu k ničemu. Tady není problém v dokazování nějakých hodnot, ale v chápání reality a myslím, že teď už i ti nejzarytější obhájci tvé "nekonvenčnosti" pochopí, kde je problém a i to, že ten problém se nevyřeší diskuzí a už vůbec ne po internetu.
Adrifinel, jediné, co máš udělat, je najít si kontakt na psychologa. Dej mu přečíst tuhle diskuzi ( i ty předešlé ) a řekni mu, ať ti pomůže. To není dneska žádná ostuda, spousta lidí chodí k psychologovi, protože chce řešit své problémy. A tak jako alkoholik je přesvědčen, že problémy s jeho pitím mají všichni kolem něj a sám se z toho bludného kruhu nevyhrabe, tak stejné je to i s tebou a tvou poruchou vnímání reality ( nejraději bych napsala schizofrenii ) . Udělej to. Zadarmo to nebude, ale pokud jsi dokázala čtyři roky živit dospělého chlapa, tak to patrně zvládneš. Jestli si i dále budeš namlouvat, že problém je pouze ve tvém okolí - nikoliv v tobě - tak skončíš jako nešťastná zatrpklá stará panna, která bude mít pověsť podivína, lidi se jí budou smát a stranit se jí a budeš akorát terčem zájmu různých ezoterických zmr.dů, vyžírků a samozvaných mágů, jako byl pan X , tací mají pro psychicky méně odolné jedince velice dobrý nos a zdatně je vědí manipulovat. Omlouvám se, že to píšu takhle natvrdo, ale je lepší, když ti to jednou někdo napíše na net, než kdyby ti to lidi měli mnohem drsněji říkat po zbytek života do očí. Vys** se na své plyšáky, magie, UI a věčné obviňování jiných a alespoň se pokus něco se svým psychickým zdravím a tedy svou budoucností dělat !

Reaguji na farahh:

Proč si každej myslí, že jsem v tomhle mimo realitu. Já to moc dobře vím.
Dost jasně vím, co je a co není realita, a proto mě to kolikrát štve. To uvědomovaní si pravdy.
Obdivovala jsem svého ex, že dokázal 35 let žít, tak jak žil. Já na to neměla to správné svědomí a žaludek.
K tomu týraní a bití neměl moc daleko. On rád mlátit lidi a skrýval to pod roušku: "Bojové umění".

Reaguji na dadabus:

Zatím jsem ti nějak neměla z toho, co jsem zkoušela štěstí na dobrého psychologa.

Reaguji na Adrifinel:
http://www.znamylekar.cz/psycholog
Vyber si město, přečti si recenze ... nebo si přímo vyhledej nějaká diskuzní fóra ohledně psychologických ordinací ve tvém okolí ( nebo v Praze ) .

Tak co nějaká změna?

Adrifinel: myslím, že u tebe půjde spíš o problémy psychického rázu. Prvním krokem je přiznat si to. Lidi se nestydí, že mají chřipku, ale když mají psychické potíže, těžce to nesou, předstírají sami před sebou, že jsou v pohodě a jen si ubližují... Jen je třeba promyslet,co bys u něj chtěla řešit.