Zdravím, jak by podle vás měl člověk dokázat svoji hodnotu v pracující společnosti?
Již delší dobu mě trápí moje práce. Upřímně ji nenávidím a jsem z ní nešťastná. Odejít však nemůžu, protože mám v životě smůlu a novou práci si hledám dost těžko. A to prosím hledám pozice jako doplňování v Tescu a podobně. Takže jsem skromná v tomhle.
Pracuji jako dělnice v jedné nejmenované továrně. Za prací dojíždím. Možná to bude znít namyšleně, ale mě se vůbec nelíbí být braná jen jako obyčejná dělnice. Tam, kde pracuji je navíc složení zaměstnanců.... no berou, kde koho. Povídá se vtip, který je víceméně skutečností, že jedou do Bulharska, naberou tam cikánskou rodinu na ulici a vyklopí i u nás v továrně u pasu, co by nové operátory výroby.
Pominu-li plat a pracovní podmínky, tak mě hrozně dlouhodobě štve jedna věc. A to, že o mě mají zájem zdejší muži. Jedná se však o cikány z východní Evropy, kterým silně táhne na padesát. Nesmírně mě rozčiluje, že o mě projevuje zájem takový muž. Mírně řečeno, vím, že bychom si spolu nerozuměli. Mám určité koníčky, zájmy, kterých se nehodlám vzdávat. Jsou moji součástí a dávají mi možnost, tak vyniknout nad tou stádovitostí kolem. A potom, co jsem si užila se spolubydlím podobného věku, to ani nechci zkoušet. Můj svět a jejich světy jsou od sebe příliš vzdálené než, aby si porozuměly.
Nuže, zpět na stromy. Trápí mě to, že když se snažím najít práci, tak nevím proč, ale nějak prostě působím na lidi.... no, berou mě jako tupou holku, která se jim nehodí ani na to, aby vytírala záchody na Staromáku. Pokaždé mě šmahem odsoudí. Nedají mi šanci jim dokázat opak. Dokázat jim, že nejsem vůbec tupá, spíše naopak... Nemůžu se moc bavit s běžnými lidmi, pač díky své inteligenci se zajímám a přemýšlím o věcech na zcela jiné úrovni. A lidé přinejmenším kývou hlavou. Sama moc dobře cítím, že však mi nerozumí, neví o co se vlastně jedná.
Chtěla bych tak moc dokázat svou hodnotu, to že nejsem ta tupá dělnice od pasu, co umí jen udělat si dítě, zná jen práci a umí vařit. Pač takhle se na dělnice a u nás v továrně to platí obzvláště, lidé dívají. Pomalu ztrácím naději.
Poslat SZ
, kdy je vhodný se přizpůsobit - třeba jen na oko a kdy ne. Nenavádím k nějakýmu lhaní a sama bych nejrači svoje pravdy tetovala ostatním na čelo, ale tak to pak moc nefunguje...
No asi na to nemají a mezi náma - já v tomhle případě vůbec oceňuju, že do té práce chodí!