Děti a život s nimi

já se přiznám, že malinko americký model doma máme...ale nepřevzala jsem všechno, tělesný trest se mi do toho také vejde také jsme spíš partneři, snažím se o výchovu dobrým slovem, bohužel to vždy nemá úspěch a když už na dvacáté upozornění holčička ještě nezačala s úklidem, tak je mi spíš bližší Makarenko...když dám ránu, tak mně to bolí duševně, a někdy si říkám, jestli to nebylo zbytečné...ale ostatní mi vždycky říkali, my bychom tu Tvoji holku řezali od rána do večera...no tak to ani náhodou, ale párkrát do roka ji prostě jednu střelím, v ostatním čase se snažím ovládat a to pouze řvu

Co myslíš, že jsem praktikovala já, když si mě dcera lehla uprostřed silnice a začala tam sebou mlátit a vztekat se Či v obchoďáku na zemi. Nejdřív jsem zkoušela rozumně, vysvětlovala, přemlouvala, pak následovalo nevšímání si jí, ale to na frekventované silnici moc nejde a nakonec to skončilo tím, že jsem stáhla kaťata, plínu, šup na zadek a bylo to vyřešeno. Vztekání ji asi po 4 scénách přešlo

suflatko

no,tak potom je to úspěch. U nás nefunguje vábec třeba ignorace, já ji nemůžu ignorovat,když je to prostě miláček.

suflatko
Tak přesně takové situace jsem měla na mysli... jistě,na jednu stranu je to dítě, ale na druhou ti taky může lehce přerůst přes hlavu a to si jen budeš říkat,jo kdybych nebyla blbá a sem tam si pomohla facanem.To není můj případ,ale takové maminy taky v oklí mám

no to je divný a celkem tě chápu. Moje babička měla taky vždycky raději moje dva bratrance než mně a mého bráchu. A teď má radši svoje pravučky od bratranců. Je mi to líto, ale nic se s tím neudělá, bohužel. A u vlastních rodičů to musí mrzet ještě víc - to je ovšem situace, se kterou se potýkal můj tatínek, ne já - naštěstí

V dětství jsem dostávala ledové sprchy v oblečení za vztekání...doporučení lékaře...to jsem dceři nikdy neudělala, to radši zaječím...

hrudka
jenže nejhorší byly ty pohledy kolemjdoucích maminek.... já se vždy styděla i za to dítě a pak za sebe, že ji musím na ten zadek našupat Nebyly jí ani dva roky. To už mě i lékařka na ni doma doporučila studenou sprchu, jak ji to chytne, takže doma jsme to měli odstraněno dříve pomocí sprchy Nyní jsou jí 4 roky, je úplně v pohodě, nemusím jí říkat nic 10x aby to udělala, je z ní teďkom andílek

Natýska
suflatko
Teda zní to docela drsně ale asi když není zbytí...

já to udělat musela, nedalo se to už vdržet. Ona prostě sebou buchla na zem a to co se na té zemi dělo nejde ani popsat.... Do sprchy jsem ji hodila 2x
Bylo mě jí vždycky strašně líto, aji jsem to obrečela, ale byl to boj kdo z koho.

Nejhorší je,že ty tresty bolí víc tebe než to dítě... chce to vnitřní sílu pustit se do toho

Já jsem ji sprchovala jednou - v sukni, triku, botkách... naštěstí bylo léto a asi 30 stupňů, takže ty sandály rychle uschnuly a ona nenastydla , byly jí 3 roky a od té doby takové scéna nebyla. Myslím, že to byl stav, kdy by ani plácnutí nepomohla, protože by to NEZJISTILA !!! To bych jí asi musela bouchnout víc a to se mi fakt nechtělo

jojo, já si vždycky říkám, že si kvůli takovému úletu jednou určitě vybere chlapa, který ji bude týrat a že za to tedy budu moci jen já a takový věci. Fakt tomu radši předcházím, ale nepodaří se to vždy, však to znáte

ještě že tak. Představ si,že by začla takhle vyvádět třeba před svým klukem,jak blbě by se pak musela cítit... no ale do toho daleko,třeba jí bude muset dotyčný taky osprchovat

holky, když je tak řeč o dětech.....
co by jste mi doporučili za vitamíny na imunitu? Malá byla kojená skoro 2 roky a od půli roku válčíme s čímsi, co ani nevědí lékaři. V nemocnici skoro vyrostla o antibioticích ani nemluvím, rybomunil bereme a nepomáhá, imunologicky je OK a alergie taky nemá. Vitamíny bereme Preventan, máte zkušenosti s lepšími? děkuji

Zdravím všechny. Tak to tady pročítám, jak chválíte své děti. Ano, děti jsou to nejlepší, co nás mohlo v životě potkat. Ale zrovna teď jsem se tak rozčílila!!! Mám dva kluky 4,5 a 1,5. Ten starší Honzík dnes od rána tak zlobí, že se to tak nasbíralo, až jsem vybuchla a křičela a křičela. Samozřejmě mě to hrozně teď mrzí. Venku je hnusně, nemůžem ven, určitě se to taky podepíše na tom jeho zlobení. Pořád dělá tomu mladšímu Adamovi naschvály a Adam ječí a ječí a já z toho šílím. Někdy mám chuť praštit dveřmi a utíkat a utíkat.
Jinak jsou to moje životy, to je jasné, ale ty hrozné chvilky fakt stojí za to! Chci se zeptat, jak řešíte jejich prohřešky. Kamarádka má stejně starého kluka 4,5 a ta s ním má taky docela dost problémy, ale rozhodně větší než já, chuděra. Není to věkem?