Tužka
Mám kamarádku, která byla 10 let s chlapem , na kterém byla velmi závislá. Po pokusu o sebevraždu skončila na psychiatrii, ted je několik let permanentně na práškách... Takže já mám na závislost na chlapech špatný názor. Tím nechci říct, že je to tvůj případ, ten tvůj chlap se jeví o.k. , ale s tou péčí bych to nepřeháněla.
Čím víc do vzahu budeš investovat, tím víc můžeš ztratit. Tedy pakliže není ta investice vyrovnaná.
Andre ja bych si to s ním taky vyříkala. Holka se pobaví a Vím rozvráti vztah. Znám to podle sebe a ztracená důvěra se pak hrozně těžko hledá
Magy
Taky mi není jasné, proč se snaží jen ženy...
Kdyby se ten můj nesnažil nebo ta "osobní svoboda" fungovala jen jednostranně, tak končíme. Bez ohledu na spoečný majetek, společná léta, společné známé,.. Je to o uvědomění si osobní hodnoty.
Daníček
právě naopak, já bych na sebe byla pyšná!!! S manželem jsme se brali v kostele (nejsme ortodoxní věřící, všeho s mírou) a slíbili si lásku, úctu a věrnost na celý život... oba to ctíme a věříme tomu. Taky víme, že nám život přinese různé uskalí, nejsme zasnění idealisti, ale chceme mít šťastné děti a dát jim úplnou rodinu. Protože děti za chyby rodičů trpí nejvíce.
nel
Jednou někdo chytrý řekl,že muž si dovolí k ženě jen tolik,kolik mu dovolí sama žena...
Mám kamarádku,která svého času měla partnera,kterému se nechtělo moc pracovat...proč taky,když ona si ke své práci vzala ještě jednu,ubytovala ho u sebe doma,dělala mu i řidiče a vozila ho (aby on mohl pít)...on si vodil domů kámoše,zábavička,klídeček a ona byla na nervy.Občas ji nevybíravě poslal kamsi a ona brečela,vztekala se...ale svým postojem,tím,že v tom setrvávala,mu vlastně vše tolerovala...Chtěla vztah,manželství,dítě...on se vázat nechtěl a tak to běželo tři roky (jí bylo cca 28let).
A pak potkala někoho jiného,tohodle ze dne na den vyrazila z baráku...Ovšem co jí vadilo a vadí a do dnes nechápe je to,že on po půl roce na to,potkal holku,zaláskoval se (zde vidím důležité i to, z jakého důvodu kdo s kým je...pokud tam chybí láska a cit ,tak to chování tomu může napovídat),šel do práce,zařídil bydlení,stará se,požádal jí o ruku...Teď je to pět let a mají holčičku a velmi vezký vztah...Pravda také je,že současná manželka je poněkud jiné povahy,než má kamarádka(rozhodně by mu služku neděla a netolerovala ty hrůzy,které si dovolil dělat...) A proto ten příběh píšu...nejde přeci jen o ty muže,ale i o chování ženy ...
Tak to byl příklad ze života
suru
Díky.[
quote=suru]Jsem sice tvrďák, [/quote]
No to já právě taky. Ale když je tam to pomazlení a omluva, tak je to v pořádku. nejhorší je nezájem.
Daniček,
píšeš to vše zcela přesně !!!!
Dát si mantinely a neustále to korigovat, aby to vyhovovalo oběma stranám. Co z toho, když to bude vyhovovat jen jedné a druhá bude mít pocity....ať je to chlap nebo žena.
Musí to vše být hlavně ale hlavně na vzájemné úctě. Zní to hodně jako klišé, ale když si vážíš sebe, tak budeš i toho druhého. A jak říkám často....nelitovat...ani jednu stranu, protože když si nechám něco líbit, tak je to jen a jen můj problém, tak proč litování...?
janis
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.