Čím dál víc chci dítě i když to situace ještě nedovoluje

Jsem na tom podobně jako ty co se týče věku a touze po dítěti. My sice s manželem zatím bydlíme u rodičů, ale je pravda, že byt je velký, takže o sobě s rodiči v podstatě ani nevíme. Navíc se nám zdárně blíží dokončení stavby, takže na jaře už budem bydlet ve svém novém "hnízdě" Mám vystudováno Bc., jenže problém je ten, že jsem nezaměstnaná. Tak taky stále rozmýšlíme, zda má cenu si teď pořizovat dítě s jedním platem, když navíc splácíme nemalý úvěr. Mateřskou bych němala žádnou a rodičovskou povinně na 4 roky Ale stejně mimčo hrozně chci, takže do toho asi půjdeme Přesně jak tady ostatní psaly, chce si to uvědomit priority. Takže shrnuto já do mateřství půjdu, i když nám to situace také moc nedovoluje. A poradit ti, jak se té touhy zbavit, nevím, protože jsem se jí sama poddala

Všichni říkáte, jak se miminko zvládnout dá - jasně, DÁ, ale taky jaká je potom třeba kvalita života všech zúčastněných? (A nepotřebuju výčty kdo všechno to zvládl levou zadní...někdo prostě jo, jinej ne.) V životě přece nejde o to uhnat za každou cenu všechno naráz. Někdo to zvládne v pohodě, někdo má s jedním dítětem na mateřské bez všeho jinýho co dělat. Taky né každej má to štěstí, že se mu narodí zdravý dítě Nikomu to nepřeju, ale je třeba s tím počítat, že všechno nemusí vyjít na 100%. S vejškou je dobrý, že se dá přerušit - až snad na tři roky, nebo tak nějak, ne? Takže když to slečna (jakákoliv) nezvládá, může si dát pauzu, otázkou je jak potom najede zpátky..a co peníze. Ale to je jiný téma.

K hlavní otázce - mě vždycky v nějakým přelomovým období chytají deprese z budoucnosti a strašně řeším, jestli se zvládnu uživit, kde budu bydlet, jak to dopadne s naším barákem a tak. Před státnicema sem měla v hlavě už kompletně naplánovanou stavbu podkroví včetně vybavení (a za každou cenu sem si stála za tím, že je to reálný..samozřejmě, že není..k čemuž sem dospěla potom před nástupem na navazující studium v další depresi, že se nikdy nic z toho neuskuteční a bude to čilá hrůza...) Chci říct, že člověk (nebo aspoň já) má ve stresových situacích tendenci upínat se na něco jinýho, na něco vysněnýho a krásnýho. A nemyslím si, že je to až tak špatně, mozek pracuje na jiné frekvenci a víceméně se díky tomu dotyčnej nezhroutí.
Zakladatelka má reálnej pohled na věc a držím jí palce, ať jí to vydrží. Ono s těma plánama jí to skoro až závidím, nacházím se v období a stavu, že žádný takový nemám, ale i tak je potřeba počítat s tím, že ne všechno vyjde. Na druhou stranu - nastalá situace, ať už jakákoliv, se taky vždycky dá/musí nějak vyřešit. Já bych se těch myšlenek nezbavovala, jen bych se netrápila tím, že TEĎ to není, ale plánovala to do budoucna. Stejně se jich nezbavíš a poplakat si je někdy docela uvolňující Je možný, že za půl roku, třeba po té matuře, tě to přejde a budeš se zabývat jinýma věcima. A když ne...třeba už bude příznivější situace a budeš svý sny moct uskutečnit

Ty jsi popsala přesně, co napadlo i mne.
Ona touha po dítěti může být jen převlečeným velkým snem o lásce.
Když si totiž někoho vážím, jsem s ním ráda atd. tak to ještě vůbec nemusí znamenat, že je tím pravým, po kterém touží mé podvědomí.
No, jak píšeš, Pajula si na to bude muset odpovědět sama.

Touhu po dítěti sice nejsem schopná pochopit, takže možná ani to, jak moc Tě to ovládá, ale nejspíš je to jako s každým jiným cílem.. chce to trpělivost. Přeci neni otázka, zda mít dítě nebo vůbec nemít, ale kdy ho mít.. počkat si na to pár let přeci neni takový problém, člověk nemůže mít vše hned. Musí být i něco jiného, co Tě naplňuje? Tomu se věnovat těch pár let... žádná z mých známých z VŠ se od děcka studovat nevrátila. Dítě přeci budeš mít poté do konce života a zruší Ti jakékoliv jiné možnosti realizace, tak si těch jiných věcí do porodu užívej.. Mimochodem nemůže to být něco zdravotního, hormonálního, nestalo se něco v poslední době? Skutečně mi to nepřijde uplně normální.. Každopádně myslet na zajištění je základ, k čemu bude, že budeš mladá máma, když se o dítě nedokážeš finančně postarat. Takže nebýt nedospělý sobec a dostudovat a nějak se snažit nejdřív zajistit, je to tvrdé, ale je to v dnešní době tak.

Reaguji na Sang:
Sice se to možná leckomu nebude líbit, ale já s tebou tedy rozhodně souhlasím. Možnost mít dítě opravdu počká a chtít všechno hned a okamžitě, protože to prostě chci, mi nepřijde nijak ušlechtilé, ani když jde o mateřství.. a pokud je tam skrytá motivace, jak někdo psal výše, že slečna neumí být sama, touží po bezpodmínečné lásce.. jasně proč si nevyrobit dítě? To mě přece milovat musí. Dítě taky nebude navždy roztomilé miminko a potřebuje víc než jenom lásku.. zázemí, finance, dospělou a rozumnou matku, která nebude litovat, že kvůli dítěti třeba nezvládla dostudovat nebo se jí uzavřely jiné možnosti.. touha po dítěti je sice pudová záležitost, ale asi by to chtělo přidat i trochu rozumu.. to si snad naštěstí zakladatelka uvědomuje, když chce spíš touhu potlačit než jí realizovat.. možná by pomohl i psycholog, pokud je problém v tom co psala JulyJuli.

Pajule, zeptej se na gyndě, jestli nepotřebuješ změnit antiko a vylič tam, jaký máš PMS. Možná máš rozházené hormony.
A rozhodně pomáhej nějaké kamarádce s miminem, zklidní tě to a zjistíš i druhou stránku na vlastní kůži. A pomáhej pořádně, třeba den a noc, tři dny odpoledne až do vykoupání a uspání. A alespoň pár týdnů, myslím, že by ti to pomohlo.

No tak....přítel si jde hlavně za fyzikou, už teď pracuje ve výzkumáku, na poloviční úvazek..aby měl místo jísté a magistra si dodělává kvůli tomu aby mohl dělat přednášky.

Dům mám taky naplánovanej! Ne...já ráda sním o tom co jak bude...pochopitelně počítám s tím, že všechno může být ještě tisíckrát jinak...ale....ráda si prostě maluju budoucnost, za kterou si pak jdu.

To "chození z rozumu" mysím trochu víc přiblížit. Můj tzv začátek chození z rozumu s nynějším přítelem pramenil hlavně ze zkušeností po šesti letech s bývalým. Byl to vztah plný chorobné žárlivosti, ponižování, urážení a vydírání.....

Můj nynější přítel se mi jako chlap líbil vždycky, ale byl na mě dřív moc "tunťa" je to typ chlapa co by pro ženskou udělal první poslední a na mě to (jako na puberťačku) působilo moc přecitlivěle. Líbili se mi takoví ti grázlíci, co měli šmrnc atd. Změnila jsem na chlapy a na lidi celkově dost pohled a mám už jinde priority. Po rozchodu se kolem mě motalo hodně kluků....každý mi radil "užij si" ale já věděla, že by to nebylo na dlouho, tak nad některýma, ač mě přitahovali fyzicky, jsem prostě mávla rukou....a taky jsem si upřímně řečeno chtěla trošku nasbírat sebevědomí tím, že budu "nedostupná". S přítelem jsme se začali trochu víc scházet...protože to prostě byl kamarád, kterého jsem díky bývalému dost zanedbávala (jako kamaráda) a hlavně to byl prakticky jediný člověk, kterému jsem se mohla vypovídat. Pak už to vzniklo tak nějak samo...když se mi svěřil, že už mě má dlouho rád víc než kamarádku, tak jsem si řekla "proč to nezkusit". A teď jsem za to šťastná. Lepšího chlapa bych si snad nemohla přát. Jooo dobře to o tom svým říká každá...ale....prostě jsem spokojená...máme toho strašně moc společného-máme rádi stejnou hudbu, filmy, knížky...oba máme dost podobné cíle...atd atd ale to jsem se rozkecala trochu mimo téma.

....jak je to ohledně toho, že nechci být sama....nevím...to mě nenapadlo.....teď už bych sama být nechtěla-to ano, jsem šťastná za to s kým jsem a nikoho jinýho nechci.....ale jestli díky tomu chci dítě....to nevím.

Když se zamyslím nad tím-proč ho chci....není to jen o dítěti...ale i o té práci, domečku..atd atd. Prostě se tak hrozně těším na to, až s přítelem vstanu uděláme si (ve svém) snídani, sedneme si u jednoho stolu u kafe, povídáme si...uklízíme spolu, čekám na něj až přijde z práce, plánujeme dovolenou, vánoce.....tisíc věcí-prostě chtěla bych dělat obyčejné věci. Při představě jak se spolu těšíme na miminko, vybíráme oblečky, hračky, kočárek...vybavujeme pokojíček, vychováváme ho spolu....jak mě třeba pohladí po bříšku až budu těhotná, bude se mnou u porodu...nevím jak jinak to popsat-třeba to popisuju špatně...ale já doufám, že mi rozumíte.

Jen znovu zopakuju-neptala jsem se na to JAK zvládnout děti a domácnost při škole a zda je správné si dítě udělat v mém věku a po roce vztahu, ale jak se těchhle myšlenek zbavit. Mám pocit že tuhle mou prosbu zatím pochopili tak dva lidi....

Jsem sice ráda že tu říkáte svoje názory na mladé a "staré" maminky, ale....já sama jsem prostě toho názoru, že nejdřív zázemí a potom dítě. Zaskočila mě trochu moje fantazie....o které jsem si myslela, že přejde...že je to jen takové laškování s myšlenkama, ale je to čím dál silnější. Hlavně teď když máme v rodině malý mimčo a já jsem konečně teta...teď jsem měla to štěstí s ním trávit víkend a já se mohla zbláznit. Všude okolo sebe slyším poznámky, že bych si měla pořídit svoje a jak by nám to s malým slušelo atd atd a mě to potom trápí. Ale prostě NENÍ vhodná situace. Ještě NE

Reaguji na Sang: Reaguji na Loki: Ano...přesně s tímhle já taky souhlasím. Opravdu nechápu některé holky kterým ani neni dvacet spadnou do toho po tom co si to s někým rozdají na discotéce a pak velice křičí jak své dítě nezavraždí! Takovým bych nejradši dala pár facek aby se probraly. Já vždycky věděla co chci nejdřív....že chci dostudovat, pak byt popř domeček, slušnou práci a teprve potom dítě-protože si chci užít i to mateřství a nepočítat každou korunu....neřešit jestli si mám koupit novou ledničku, protože se mi stará momentálně rozbila a nebo pořídit dítěti pleny. Taky už mě napadlo jestli to není něco hormonálního...protože jsem taková nikdy nebyla. Ano, chtěla jsem jednou dítě, ale měla jsem ve všem jasno. Nejhorší na tom je...že se to stupňuje.

ne, ne....z antikoncepce to být nemůže-žádnou neberu-nesmím kvůli silným lékům na astma a na žaludek. Třískalo by se to....měla jsem spoustu konzultací s více doktory, i jsem několikrát antikoncepci zkoušela, třeba i náplast atd, ale ze všeho jsem hrozně zvracela. I mi bylo jednou řečeno, že si tělo zvykne, že je to jen ze začátku...ale ne.....vydržela jsem to maximálně dva týdny....zhubla jsem 10 kilo. Prostě to nejde

děvče, to je prostě volání přírody, dnes se za vším hledá něco nenormálního nebo se pátrá, co by to mohlo vyvolat!
U žen po 18 roku se objevuje touha po mateřství, je to běžné, vždyť ženy v tomto věku rodily staletí.
Dnešní generaci děvčat lituji, protože velké části z nich ujíždí vlak a ony se nechají masírovat médii a kamarádkami, jak to dělají dobře, jak je to správně - odložit dítě a napřed si užít života + vytvořit si napřed pro dítě "zázemí", dostudovat, najít si práci a pak..... ale ono pak nemusí být NIC..

Ano, a tak je to správné.

Tak pro každého je "správné" něco jiného. Jistě, taky nepodporuji a odsuzuji někoho, kdo je na socce s exekutorem v patách a pořizuje si děti, ale taky je zde tahle možnost, že člověk čeká a buduje atd a nakonec

Bohužel, ale v mnoha případech to tak je. Že PAK už není NIC.

Reaguji na monca114:
Tak já si myslím, že to zázemí je správné nebo dokonce povinné pro všechny, kteří chtějí mít v dnešní době dítě.

Reaguji na oskarovaa: Naprostá pravda...