Čím dál víc chci dítě i když to situace ještě nedovoluje

No a přesně z toho já mám strach-proto se radši chci těch myšlenek zbavit než abych přemýšlela nad tím -jak to udělat aby to šlo.

A dítě vezmeš do práce s sebou? Nebo ho dáš kam?

Přítel už teď pracuje ve výzkumu-je teoretický fyzik, dělá si magistra aby později mohl dělat přednášky. No a já bych po konzervatoři chtěla být aspoň rok v divadle....tamodtud jít na mateřskou a pak učit. Proto říkám pořát dokola-že se chci těch myšlenek nějak zbavit! Jenže je kolem mě spoustu otazníků...jestli by potom už právě nebylo moc pozdě...

Reaguji na pajula:
No já nevím, ale titul z VŠ taky nemusí být vždy hitparáda, znám mnoho vysokoškoláků, co nemohou sehnat nějakou lepší práci a končí na místech, kde by jim matura postačovala. Takže vidět v titulu nějakou spásu taky není nejrozumější.
Edit: už čtu co přesně studuješ

Reaguji na petraparis: myslím pochopitelně po mateřské

tohle snad nikdo nemůže ani myslet vážně... pane bože - jak by asi vyšli s mateřskou měsíčně kolem 4000? Zůstali by na krku rodičům, to by byl opravdu nářez a nedovedu si to představit. Druhá věc - ne každé mimino prospí den.Já mám prcka, který přes den naspí cca 2 hodiny a včera usnul v 0.34 přesně - dovedete si představit při tom studovat?

To je právě to....nemyslím si že bych hodila dítě na krk mamině....ale mám obavy z toho, že bych to třeba nezvládla, že bych vzdala školu a šla do práce (a v dnešní době s maturitou kam půjdu?) nebo cokoli jiného...nevím....

Proto tisíc plánů....jak dodělat školu, kdy si vzít hypotéku, kolik, jak, na co....jak dlouho pracovat atd....máme všechno tak nalajnovaný že bysme to mohli zapisovat do grafu Nechci aby si moje děti snily o hračkách a brečely, že jim Ježíšek zase nic nepřinesl, nechci aby moje děti záviděly ostatním ve škole nový penál.... všechno je to o tom co si kdo prožil, jaké má priority. Byla jsem přesvědčená o tom, že se nikdy nezblázním a všechno bude přesně tak, jak jsem si to představovala....a najednou takhle blbnu!

Konečně mi někdo mluví z duše!!

Je dobře, že o tom takhle přemýšlíš. Jsem stejně stará jako ty a kolem mě to vyložený babyboom. Všechny chtějí být mladé maminky a vdávat se. Sotva se uživí, ale hlavně že mají dítě...Já být tebou tak aspoň počkám než dostuduje přítel, uvidíš, jak na tom budete potom...

Souhlasím

Reaguji na pajula: Promiň, ale mám pocit, že to máš tak naplánovaný, už ti tam chybí jen dům, dovolená v jugoslávii a pozitiva a sociální jistoty Zajímalo by mě jakou střední školu studuješ? A co přítel? Bude mít (nebo už má) s tím matfyzem dobré uplatnění? Znám holčinu, která na matfyzu studovala a nakonec pracovala jako stewardka v autobusu, protože byla takzvaně nepoužitelná. A jaké uplatnění budeš mít ty? Jak už tu někdo psal, tak než dostuduješ a uděláš si nějakou kariéru, abys teda byla slušně zajištěná, tak ti taky může být dost přes 30 a ne každá žena má to štěstí, že se jí po třicítce podaří bez problémů otěhotnět.

No možná právě proto chce otěhotnět už teď, ne?

Tak to by pak nemohl mít dítě žádný dělník nebo třeba učitel, kde jsou ty platy špatný. Jde spíš o to založit si rodinu, když už má člověk nejlépe zázemí, a pak se holt vyžije s platem, jaký je.

Ale k tématu, protože Pajula nechce znát názor na to, zda je vhodné teď mít dítě, ale chce vědět, jak se zbavit tý obsese po něm.

Přijde mi, že neumíš být sama, když jsi tak mladá začala chodit s někým z rozumu. Možná i proto tak toužíš po dítěti / rodině, protože by to pro tebe znamenalo jistotu, že sama nebudeš. A nebo se pletu, odpověď asi znáš jen ty. Takže se sama sebe zeptej " Proč, z jakého důvodu by mě to dítě udělalo šťastnou. Proč bych se cítila s dítětem líp než teď?". Pak můžeš zkusit řešit příčinu tý touhy po dítěti, a ne už jen samotný důsledek a snažit se to potlačovat.

Hele...já mám přítele skoro dva roky,prostě jsme si (i když mi ani nebylo 18 )žekli že bychom spolu chtěli bydlet,trochu se osamostatnit,moje mamča to brala v pohodě..tak jsme do toho praštili a už pul roku spolu bydlime...koupili si psa,a jsme taková malá rodinka ) a je to uspokojení,citíš se samostatná..atd....Přítel by chtěl také dítě..i když jsme oba mladí,taky víme že na to nejsou možnosti,a celkově-když mrknu na to že moje 18-19 ti lté spolužačky ze základky,jsou polovina těhotné ,a nebo už dokonce vozí mimčo,tak si řikám..že je ještě dost času) A taky by mě zajmalo co na to tvůj přítel )

Podle mě se mimi na škole zvládnout dá, ale tak v posledním ročníku... Píšeš, že jdeš na konzervatoř, uvidíš, jak se seznámíš s novými lidmi, budete chodit na různé akce, posedět... Myslím, že už jen to ti odvede myšlenky jinam. Taky mi je 23 a mimču bych se nebránila, ale čekají mě ještě dva roky na VŠ a chci ji dodělat. Možná by taky mohlo pomoci si naplánovat něco většího - já mám třeba v plánu procestovat západní část USA - národní parky plus jako bonus NY a Washington - počítám měsíc a půl až dva, chtěla bych se tak odměnit za státnice To by s miminkem šlo špatně, v práci také. Zkus myslet na to, že jsi mladá a máš nárok si ještě něco užít, abys měla dětem jednou co vyprávět
Btw. V mém okolí mám spoooustu kamarádek, které jsou věkově na stejno, mimča mají a jsou spokojené. Ovšem nestudují, nic moc nezažily... Je to o prioritách