Chlap projeví zájem - já se zablokuju

Reaguji na Peeetulka: Jako bych spoustu věcí psala já ... Pamatuju si, jak se do mě šíleně zamiloval jeden chlapec ... I mně se líbil, flirtovali jsme spolu, on mě hrozně uháněl, ale já furt couvala, odmítala ho a napínala, až se na mě vykašlal.A jen co to udělal, já ho začala hrozně chtít, v podstatě půl roku se užírám tím, že už mě nechce a že jsem tu pravou chvíli promeškala ...
Souhlasím s tímhle : Žena je jako stín - běžíš za ní, utíká pryč.Utíkáš od ní, běží za tebou.

Jak jsem to tu pročítala... Prakticky všechno na mě sedí. Z dálky se mi dotyčný líbí, pak máme jít třeba na kafe, projít se apod. - a já nechci. Najednou zjistím, že se mi nelíbí, že mě nepřitahuje a honem utíkám pryč. A tak pořád dokola. A pak tu mám druhou verzi, že potkám kluka, chemie zafunguje, třeba se i líbáme apod. a mně se to moc líbí, ale pak konec. Už se nevídáme, prostě jen taková jednorázovka. A já si říkám - kdyby o mě tihle kluci měli zájem i dál - neskončilo by to stejně? Není to tím, že mě tolik přitahují, protože vím, že je nemůžu mít? Teď randím s jedním klukem ze školy - a je to tu nanovo, fajn kluk, nepřitahuje mě tolik jako ti, u kterých to byla ,,jednorázovka", povídáme si, píšeme si, sem tam nějaká ta pusa, držení za ruce. A já... Na jedné straně, když jsem s ním, jak bych fungovala ,,automaticky" - držím ho za ruku, dám mu pusu (není mi to odporné, to pochybuju, že bych se až tak dovedla překonat)... Ale když jsem doma, jsem ,,ráda", že s ním nikam nejdu, netěším se nijak zvlášť, když mi napíše, ale když jsme spolu, tak je mi fajn. A já prostě nevím, jsem divná? Je tohleto normální? Já nechci strávit život s myšlenkami na ty, které nemůžu mít, ale u kterých nevím, jestli by to nedopadlo úplně stejně...

Já jem na tom velmi obdobně, bojím se, že nejsem dost dobrá