Chlap projeví zájem - já se zablokuju

Reaguji na kurda: no a třeba když nás je víc pohromadě, tak se dokážu fakt s tím klukem bavit, vyprávím zážitky, jsem vtipná , super...a pak třeba s ním jdu sama a nevím co říct, je mi zle od nervů a tak ....... a to už jooooooooo muselo být, že jsem s ním šla, z 99% to ani tak nebylo, že bych se s tim dotyčnym sešla..fakt, prostě napsal já euforii a byla jsem spokojená jakoby z toho, že jsem si dokázala, že další o mě projevil zájem a ..................NIC, tím to končí.........................jinak s tím, se kterým jsem to už ani nevím, je to už dlouho ale bylo to s ním fajn, randili jsme párkrát a pak jsem to zase samozřejmě chtěla utnout, zase ten pitomej blok.......no a pak jsem šla na ples, kde on byl a byla tam i jeho bývalá, moc hezká holka, která po něm přede mnou jela a já v sobě nějak vzbudila žárlivost a šla jsem tam za ním a byla s ním celý večer aby ona viděla, kdo je tady královna bylo (je) mi s nim hrozně hezky a asi jsem to brala asi jako i soutěž abych jí to nandala a pak se z toho vyklubala zamilovanost a bylo

Reaguji na kurda: Já jsem taky do nějakejch dvaceti, jednadvaceti neměla nouzi, pořád někde někdo, spousty úletů atd. Ale teď už je mi 25 (snad to neni zas tak moc) a prostě už jsem asi moc vážná a sama sebe a všechno kolem mě beru strašně vážně. Asi je to na mě nějak vidět nebo co...
Asi před dvěma rokama jsem měla inzerát na seznamce a celkem jsem se s klukama scházela, jít na první "rande" mi ani problém nedělalo, ale vždycky sme se sešli podruhý, potřetí a najednou šup a bylo to tady. Začal mi víc psát a že mě chce vidět atd atd, no a já sem to vždycky samozřejmě ukončila, nikdy to nedošlo dál než ke čtyřem randíčkům. Měla sem v posledních letech sice asi dva vztahy, ale max. půl roku.
A poslední dobou si to s tim vnitřnim blokem uvědomuju čim dál víc...

A není to spíše tak, že cítíš intuitivně, že tento není "ten pravý" a tak je vlastně zbytečné ztrácet čas? A proto ho odmítneš, resp. tedy zahraješ do autu?
Myslím - když tak mě opravte - že kdyby vás kluk/muž požádal o schůzku a přitahoval by vás (ne jen, že je "fajn"), tak by jste ho neodmítly, nebo?

Reaguji na kurda: Ahoj, musím se smát..protože já jsem měla úplně ale úplně stejný problém..možná ještě mám...napsala bych jak to probíhá-probíhalo u mě ale vlastně bych opsala tvůj příspěvek...já teda teď jsem šťastně zadaná...ale byl to boj sama se sebou a myslím, že kdyby ten to vztah skončil, měla bych opět stejný problém jako Ty....nevím co to je....strach, obavy, vše dohromady ale znám to...
ale je to jen v tobě...HOLKA BOJUJ...je to jen v tvé hlavě....prostě si řekni dost...ted to dotáhnu do konce...a pujdu s tím dotyčným ven...o nic nejde...prostě sama sebe přinuť tam jít...nebo někomu řekni....já se takhle donutila a ted mám úžasného přítele bez kterýho už bych nic nezvládla...a to díky tomu, že jsem si řekla a dost holka..ted to zkusíš a pujdeš...snad to pochopíš jak to myslím...držím Ti palce a moc Ti to přeji...protože vážně vím, jaký máš pocit

Sandee: hele tak to je fakt přesný..taky když se s ním po tom "vyznání" náhodou např. na zastavce nebo nějaký akci setkám (jinak než náhodou to nejde, pač s ním nikam nejdu) tak jsem celá taková napjatá, nervozni, nevim co pořádně říct, ale jinak před tim, kdyžje to v partě a ještě ten jeho zájem nemám "jistej" tak je to pohoda..pak napiše a je tu euforie..a konec, prostě blok, nikam nejdu, i když si myslim, že by to třeba mohlo být s nim dobrý, ale prostě je to strach..
jak tak nad tim přemýšlim, tak to asi ani jinak než se to podařilo vyřešit tobě nejde..asi me bude nejdriv muset taky nejaka jina holka vyburcovat k akci..ale počítám, že kdybych se nejak rozhoupala v zájmu toho, aby nebyl s tou druhou, v okamziku. kdybych ho zas měla "jistýho" by se opet objevil muj blok..

já asi jo...ten strach by byl větší než chtíč...to se nedá popsat...samozřejmě bych toho pak litovala a vyčítala že jsem s tím dotyčným nešla ale v tu chvíli........

myslím, že 25 stará rozhodně nejsi..to, jestli jsi moc vážná posoudit nemůžu, neznám tě..každopadně koukám, že je nás s timhle prapodivným "postižením" víc ..nechci aby to znělo nijak zle, ale docela mi pomohlo že vím, že nejsem takhle "divná" jenom já..už jsem si to totiž začínala myslet..všechny kamarádky co mám furt z někym randí - nedělá jim to žádný problém z nekym si jen tak vyrazit - a já nic..i když bych mohla..

....chápu Tě...jsem taky "ráda" že nás je více

To bych viděla jako "nebezpečnější" anomálii než to, že se schůzkám ve dvou bráníte... Ono těmto holkám není co závidět, kluci stejně raději ty, co se drží zpátky.

Chmuska 2: no hele já z toho ale už vážně nemůžu..co to je?..fakt to nechápu.. jinak pokud jde o to, že bych se nejak sama prinutila - nevim nevim ... určitě bych to naposledni chvili zase odvolala..prostě strach, obavy..a vím že se mu líbim a to mi zatim stačí, dosáhla jsem toho tim predchozim flirtovanim atd. ale dal uz to proste nejak neumim vyvynout.. i když mě to prostě mrzi ze s nima potom nikam nikdy nejdu..bojim se ze mi uz uniklo takovych skvelych kluku..

Reaguji na kurda:

já to taky nechápu...je to prostě v té hlavě...musíš to nějak odblokovat...

přesně tak, já to dělal úplně stejně...flirtovala(to jsem byla statečná) ale hned jak projevil zájem...váááá už jsem byla v koutku bolelo mě břicho z nervu když jsem ho měla pak vidět....no horzný strašnej hendikep ...ale už mě to vážně nebavilo...propleskla jsem se řekla dost a šla jsem s tím dotyčným ven.. druhá schůzka byla též ve strachu ale už to bylo menší a pak zase menší...až najednou jsem prostě chtěla být s ním...a ted s ním jsem překonej se ...je to strašně těžký ale musíš sama.....v sobě to skončit

Storm: jo, to je prý pravda, ze vy radši holky co vam hned nevleti do náruče..ale řekla bych, že všeho moc škodi a prostě my, když se pak uz neozveme, i když nám ten dotyčny přijde fajn, tak to už je prostě divny, je to blok..jinak pokud jde o to, jestli je to ten pravý, tak to ja samozřejmě ještě nevím, to "vyznáni" přijde treba už po cca druhý společny akci, tudíš se ještě moc neznáme..jinak souhlas s CHmuska2- i kdyby mě přitahoval (jako že taky jo), je to silnějši než já..

já už jsem sama sobě nadávala...byla jsem tak sama na sebe naštvaná...že další fajn kluk který se mi tak moc líbil po všech stránkách ...že mi zase utekl když jsem nic neudělala...a nešla na jednu blbou schůzku...už jsem taky nemohla...brečela jsem nadávala....ale v tu chvíli by mě nikdo nikam nedostal ani náhodou...já jsem se pak začala i vymlouvat...těm klukům..že dnes nemůžu proto a proto zítra zase tohle a pak tam to...jsem hrozná a byla jse hrozná.....fuj

Storm : sorry, vim že nejsi kluk

Reaguji na kurda:
Jen poznámka, jsem holka no, ženská už spíše, holka nějaký ten rok neee
Edit: pro kuda - jsi mě předběhla