Chlap projeví zájem - já se zablokuju

Ahojky, no je to zvláštní, ale neviděla bych to až tak tragicky. Jestli se zablokováváš, tak popros o pomoc nějakou kamarádku - když ti někdo napíše, že byste se mohli vidět, tak klidně napiš tu sms "no jasně, někdy se uvidíme". To není na škodu, když si dotyčný nebude na začátku jistý tím, jak moc se ti líbí. No a pak s tou kamarádkou zorganizujte s vašimi kamarády nějakou společnou aktivitu, ideální je třeba bowling - a ty můžeš pak tomu klukovi napsat "příští pátek hrajeme s kamarády tam a tam bowling, je to od tolika a tolika, jestli máš chuť, můžeš se stavit". Takže ten začátek bude takový nenásilný, a navíc tam nebudete sami dva. A budeš mít tu podporu od kamarádky, která bude v ten večer pak nenápadně dávat pozor na vás na oba, aby všechno proběhlo v pohodě

Díky za radu..každopádně už jsem taky něco takového zkoušela, ale problém je asi v něčem jiným.. já když prostě ještě nevím na čem jsem, je to pohoda, jsme např. na nějakym koncertě i s dalšíma kamarádama, povídáme si, bavíme se, je to super, ale prostě pak jakmile mi to napíše a já už jakoby vím, že mě chce, tak se to prostě rázem změní..třeba právě letos v srpnu jsem potkala kluka se kterým jsme byli na festivalu a pak ještě na pár akcích, bylo to skvěli, pak mi napsal že ho to se mnou bavi a jestli bych si s ním někam vyšla..měla jsem z tý sms velkou radost, protože mě taky dost přitahoval, no ale moje odpověď zněla klasicky "že jo, ale až za týden až přijedu z chaty"..no a po týdnu mi napsal jestě jednou, ať mu dám teda vědět až budu mít na něj čas..no a já se už od tý doby neozvala..je to prostě divný, nechápu se..ale kdybych se dozvěděla, že má teď nejakou jinou holku, asi by mě to dost naštvalo..

Tak to je opravdu hodně zvláštní... nemůže to být nějaký podvědomý strach z odmítnutí? Když je to nezávazné, jsi v pohodě... protože po tobě zatím nic nechce, tudíž ty nemusíš reagovat a bát se, že tě on následně odmítne. Vím že tohle sem píšu často, ale zkus psychologa! Není to žádná ostuda, jít se poradit s věcmi, které nám ničí život a kterým nerozumíme. Zkus nějakou poradnu na partnerské vztahy, jsou i poradny zadarmo.

Nemám to úplně stejně jako ty, ale možná trochu podobně. Akorát že u mě je to trochu posunutý...já si vždycky párkrát s dotyčným někam vyjdu, ale jak po pár schůzkách cítím, že jde do tuhýho, že to dotyčnej začíná brát jako "chození", tak dávám ruce pryč. Taky nevím proč, dělám to tak podvědomě...takže ti moc neporadím.

Já to mám taky podobně Někdo se mi líbí, snažím se vyhledávat jeho společnost atd., on třeba po nějaké době projeví zájem, ale pro mě v tu chvíli veškerá "zamilovanost" končí ...

Ahoj,
nemám sice pro tebe radu ale třeba ti pomůže, když ti řeknu, že se mi to stává něco obdobného. Ráda si povídám s chlapama a zpravidla jsou mi i jejich názory a témata hovoru bližší než typicky ženské řeči.
Většinou to probíhá tak, že si na začátku strašně rozumíme a já si myslím jaký to nebude skvělý kamarád, jenže pak se to vždy stočí k tomu, že se mi (klidně i zadaný chlap) začne dvořit, chce mně zvát na drinky, obědy, vyptává se na podrobnosti z intimního života... (jsem 3 roky ve vztahu!). Takový chlap, na kterém hned vidím, že mi "leží u nohou" mě pak vždycky omrzí a přerušuji s ním kontakt, stejně jako když se mě chlap snaží sbalit v baru stylem, že mě pořád sleduje nebo se k mně přitočí a chce tančit (chlapi vůbec nepochopili, že my do klubu nechodíme jenom na "lov" ale třeba se jen vyblbnout na hudbu!) to je pak hrůza, někdy za večer musím takhle odpálkovat i 30 chlapů!

holky díky za názory..jinak s tim klukem co tu o něm píšu jsem se od tý doby viděla už jenom jednou, zrovna minulý týden na jedné oslavě..bylo to takoví zvláštní, prohodili jsme pár vět, o tom že jsemn mu nějak "zapoměla" napsat nepadlo ani slovo..

June: s tím strachem máš možná pravdu..je to skutečně tak, že jakmile to není závazné, tak je to v pohodě, ale pak už se prostě ode mě něco čeká a já nevím jak reagovat, možná se nechci vázat..každopádně o tom psychologovi už jsem taky přemýšlela, ale to už mi přijde možná trochu moc, myslím jako že mi to nepřijde až zas tak moc abych s tím někam zašla..

magggda: jo, možná se jen nechcem povědomě nechcem vázat, nevím

mpty: no u mě je to stejný, až na to, že žádná zamilovanost potom nekončí, protože ani žádná tak úplně nezačala, spíš je to takoví okouzlení, které ale u mě tím, že už ho dále nekontaktuju nekončí..možná už to ale pro mě není tak atraktivní, ta jistota..a taky mám strach z toho jak by to bylo, kdybychom někam zašli sami

annette: to se mi taky stává, ale je to něco jinýho..je to v těch druhých případech, kdy o toho druhýho nemám zájem jako o klouka ale právě jak ty taky píšeš jako o kamaráda..a jak se začne dvořit tak se mi úplně zprotiví..

jo a ještě abych to upřesnila, takových kluků, kteří od začátku tohoto roku marně čekali na mojí souhlasnou sms ji někam vyjít je 6..z toho dva jsou ty případy, kdy s nima opravdu nic mít nechci..ale ty zbylý 4 jsou fajn..

Já to mám podobně, ale zablokovávám se tím způsobem, že na tom muži začínám hledat nějaká negativa a to si pište, že vždy najdu

sabulebambule: no jako je pravda, že nějaký ty negativa taky hned poté začnu pozorovat..ale žádného Pana Dokonalého nehledám a i kdyby, tak neexistují..a jak to teda řešíš..tak že z toho teda nakonec taky nic nejni?

tak to mám skoro ten stejný problém jako ty když se mi nějakej líbí, tak umím flirtovat a tak i když třeba neúmyslně jsem vtipná, zábavná, vždy vím, co říct...ale jakmile projeví zájem(což je skoro vždy), napíše sms nebo mě třeba někam pozve tak se zaleknu a kašlu na to..prostě jakoby mi jenom stačilo, že vim, že ten zájem má ale pak s ním jít někam sama to ne...mám z toho uplnou hrůzu teď jsem sice dlouhou dobu ve vztahu, ale mluvím o dřívější době..měla jsem to takhle a určitě to takhle i pořád mám..nevim proč

Název tématu na mě teda naprosto sedí. Já jsem teda dlouho sama a zájem chlapů u mě teda rozhodně moc neni. Nemyslim si že bych byla ošklivá, tichá a tak, ale prostě zřejmě vysílam špatný signály. Sice jsem teď v létě někoho měla, ale tam sem věděla že z toho vztah nebude, prostě šlo jen o užívání si a tak mi to plně vyhovovalo. No a když se teda už někdo objeví a začne dávat najevo zájem, tak to mam přesně jak píšete, bloknu se, prostě jako bych v sobě měla nějakou překážku přes kterou prostě nejede vlak. Nevim, asi je to vážně tim, že jsem dlouho sama, sem už strašně moc zvyklá na tu svojí samotu, a mam strach ze vztahu. Nikdy mě žádnej chlap vysloveně citově neranil, tak nemam důvod se vzpouzet, ale prostě je to tak...

Sandee: hej tak to je přesně ten můj případ do posledního puntíku..taky flirtuju, jsem zábavná..ale pak přijde to vyznání a je konec..a taky nevim proč..mám radost a cítim se polichocena, když mi napíše, ale že bych s nim někam šla, to už se zaseknu a mám z toho nějak strach..i když se mi ten kluk líbí, ale prostě to je ten blok..a přesně jak jsem už psala výše - i když s ním nikam nejdu, naštvalo by mě, kdyby si začal s někým jiným, že už bych to prostě nebyla já koho chce
a jak jsi se teda přes to dostala, když jsi teď ve vztahu, smím-li se zeptat?

Boubinda: já si právě na nezájem stěžovat nemohu, ale prostě je to ve mně..oficiálně (když nepočítám takoví ty jednovečerní "úlety") jsem vlastně měla jenom toho jednoho v 18 letech na 3 měsíce..nebylo to ono a on se pak se mnou rozešel s tím, že jsme kamarádi..moc me to neranilo, já to taky tak citila a byla bych to co nevidet taky ukoncila..no proste raněná jsem taky nikdy nebyla, tak nevim, kde se to ve mě vzalo..
prostě bych se nějak potřebovala dostat přes ten blok odpovědět na pozvání a někam zajít, vždycky totiž couvnu..asi mi na jendu stranu staci, ze se jim libim