Chci vycestovat, ale přítel ne

Já o sobě můžu říct, že jsem docela cestovala a že to i pár mých vztahů odneslo. Ale většinou tak nějak přirozeně, protože jak jsem se dostala do jiného prostředí, najednou jsem třeba viděla, že ten vztah za to nestojí, nebo jsme se odcizili. Můžu ale říct, že A nelituju jediné cesty, ani jediné "oběti", která za to padla, protože mám zážitky a zkušenosti, které mi nikdo nevezme, jazykově jsem díky tomu vybavená dobře a dost to usnadňuje hledání práce.
Holky, takže jestli vás to někam táhne, máte potřebu někam jet, neváhejte, je to investice hlavně do sebe!

Holky, která z vás tohle dilema řeší, určitě jeďte, já tuhle možnost prošvihla, spíš jsem akci zdokonalit se v jazyce v cizí zemi zasunula na nižší příčku mých hodnot a raději jsem zůstala doma a do dnes toho lituji. Sice jsem s tím klukem zůstala, ale už je nám 30 a pomalu začínáme plánovat mimčo, takže už asi nikam nevyjedu. Práci teď mám, ale kdo mě zaměstná po mateřské, je ve hvězdách. Anglicky neumím, takže se asi budu muset smířit s kurzem v ČR, protože bez aktivní AJ vezmou snad jen prodavačku a to ne všude.

Mám kamarádku, která odjela studovat na 4 roky do ciziny, v té době byla s přítelem asi 2 roky. Nikdo jsme tomu neveřili, ale dnes jsou spolu už přes 7 let

Podle mě bys měla jet. Aby sis jednou nevyčítala, že jsi měla tu možnost a nevyužila toho...

Nemyslím si, že když na tebe nepočká, tak za to nestál. To je pěkná hloupost. Každý to máme nastaveno jinak a i kdyby tě miloval sebevíc a měl prostě jiné představy o vztahu, tak si prostě najde někoho, kdo se jeho představě bude bížit víc. Život je moc krátký na to, aby někdo čekal takovou dobu. Já bych třeba rok taky nečekala. Je to dlouhá doba, za kterou budete každý úplně někde jinde. Ty nabereš spoustu zkušeností,získáš sebevědomí a třeba by ti už on sám svou povahou nestačil, i kdyby počkal. Mě třeba stačí měsíc,abych se od partnera odpoutala . Mysím na něho, ale už si žiju v pohodičce svůj život. Když přejde ta chvilička odloučení, tak mi to lehce nabourá vnitřní klid. Na něco jsem si za tu chvíli zvykla a najednou je to zas jinak. Ale s čím souhlasím je to, aby jsi vycestovala kvůli sobě, když po tom toužíš. To ti už nikdo nevezme. Budeš mít na co vzpomínat. Já teď lituju pár věcí,kterých jsem se kvůli klukům vzdala. Mé sny šly stranou a teď si počkám, až můj malý chlapeček trochu povyroste a aspoň pár snů si vyplním.. Udělej to taky. Buď trochu sobecká a prostě vycestuj...

S tím musím souhlasit. Člověk odloží své sny, protože někoho má a tak se zdráhá odjet. Vztah třeba za dva tři roky skončí a pak toho bude litovat, že neodjela kvůli němu. Myslím, že pokud on nikam nechce a ona ano, tak už ted mají jiné představy o životě a v podstatě se k sobě jakoby "nehodí".

Tak holky, teprve včera jsem příteli oficiálně oznámila, že teda opravdu chci jet na toho půl roka do Anglie. A řekl mi, že je rád, že jsem se konečně odhodlala a chci si jet za svým snem.Že má ze mě opravdu radost a ve všem mě podpoří.

Reaguji na kačulík:
Tak to je super, držim moc palce, ať to zvládnete

vždyt letenky např. reynairem (nevím jak se to píše přesně) nebo wizzair-em jsou tak levné, že se můžete navštěvovat třeba každých 14 dní.. Anglie přece zas není tak daleko..

Nastala taková situace, že přítel nějak pozměnil názor a taky by chtěl jít se mnou. Máme teď ale dilemu co s pejskem. Máte někdo s takovou situací zkušenosti? Kam jste odcházeli, brali jste pejska s sebou?