Bulimie a její následky na zdraví

Abych pravdu řekla, jsem na tom dost zvláštně. Teď mi bude šestnáct, ale když jsem byla mladší, jedla jsem hodně zdravě a ukázalo se, že mám v těle jen 3.5% tuku. Později, bohužel, nastal takový zlom, že jsem zřejmě začala růst a mé tělo stále vyžadovalo jídlo. Ve škole jsem nikdy obědy moc nejedla, a najednou jsem byla naštvaná, jak mi dávají málo. Nevěděla jsem, co se to děje, vždyť jsem měla tak silnou vůli - za den třeba tmavý chléb se sýrem saláty a vodu... na to, že mi bylo kolem 12-13 je to hodně divné. Ty změny mě vyděsily a já si vždycky řekla, že zítra začnu úplně nanovo, píšu si různé jídelníčky na kousky papíru a ty dávám do kapsy. Vše vydržím do páté hodiny (a to opravdu ukázkově), ale pak se to zvrtne. Otvírám ledničku a veškeré dobré (takže nezdravé) věci vytáhnu a cpu se. Pak se dívám na sebe do zrcadla, jsem na sebe naštvaná... tak hrozně moc. Říkám si, jakej jsem srab, že nedokážu ani pár dnů vydržet jíst zdravě. Po prohlídce většinou běžím tajně na záchod a zvracím. V toaletě se odrazují všechny mé pochybnosti a já si říkám jak bude všechno oukej a já už nikdy násilím zvracet nebudu. Kolikrát mi i vyhrknou slzy, ale já zvracím dál. Po pravdě vlasy moc hezké nemám, ale ani jsem nikdy neměla..jsou suché a hrubé nesnáším své vlasy. Zuby ty na tom jsou dobře. Ale nejhorší je asi pusa. Vždycky cítím, ten odporný pocit, pálí mě mandle a cítím, že mě to tam rozežírá... Kolikrát chodím i běhat, a myslím si bůhvíjak jsem nezhubla. Je to hodně smutné, protože je těžké se z toho dostat. Je těžké s tím přestat a já na to dosud neměla sílu.

Jinak blahopřeju všem, kteří to úspěšně zvládli, a už se k tomu nevrátili... to je vážně pozoruhodný výkon, a já vím o čem mluvím.

Reaguji na adidy:

Bude ti teprve 16, ach jo...z vlastní zkušenosti, bude to boj na dlouhou trať...drž se. Kéž ti to nezničí dalších x let života.

asi jí taky mám... ne asi...
Vlasy mi padají šílenou rychlostí, tahám chumáče... pleť se zhoršila... nehty nic nevydrží...
Začala to nástupem na VŠ, tam jsem si se spolužáky moc do oka nepadla... navíc jsem se odcizila těm starým... např. teď jsem od Pátka doma a není nikdo komu bych napsala aby se mnou šel na skleničku či ven... nikdy jsem se necítila tak sama, tak nepodstatná... a to jsem bývala tak silnou osobností...
Začala jsem se nudit a řešit jenom sebe... přejídat se z depresí... nasledovalo to, že jsem přibírala...
Ironie je, že mě takhle myšlenka napadla po shlédnutí videoklipu od Pink - stupid girls... která má od toho asi pomoci... až tam ukázala na to jak "hubnou" jiné holky...
Jsem blbá vim to, jak to ničí... ale kdybych měla někoho kdo by mi s tím alespoň trochu pomohl...

Velice Vás všechny holky,slečny a paní zdravím.
Jediné, co mohu říci je, že vše máme v hlavě. Holky, srovnejme si to a srovnáme si život. Nebudu se tady rozepisovat, že vím co píšu atd.atd. atd..Jen povím tohle 11-15let anorexie, 15-30 let intenzivní bulimie, 30-31 let snaha o vyléčení, 32 let tři měsíce bez zvracení[u[/u]-zcela jiný život. Věřte mi. Píšu proto, abych ještě dodala mimo další a další a další zdravotní důsledky bulimie ještě jednu, která by snad mohla budoucí "adpetky" na držitelky ocenění BULIMIČKA odradit. OBLIČEJ jak veverka - oteklé, a to chronicky, slinné žlázy pod čelistí - submandibulární slinné žlázy - vypadá to hrozně. Po stranách máte dvě velké (občas větší, občas menší) boule, které jsou zřetelné a jasné na první pohled. Ale stomatochirurg vám je neodoperuje, protože nejsou nemocné. ALE mozek je nemocný......Ale chce to nadhled. Mít radost že žití, nepodlehnout. Není to lehké. Nic není lehké. Ale co?? Holky, život je jen jeden. T víte, že mám chť někdy "sežrat" vše, co vidím, ale nadechnu se, vydechnu, zastavím, zpomalím a bojuju. (Hlavně, když vidím hubené holky, hezké, sebevědomé ----to bych brečela. Vidíte? V té hlavě to bude snad už nadosmrti.) Aleumřít nechci. Chci žít a pomáhat a prát se. Bojujte, prosím....

Ahoj všichni...ani nevíte, jak jsem ráda, že jsem narazila na tuhle diskuzi...aspoň vím, že nejsem sama, kdo má takový problém.
Je mi 17 a je to asi "teprv" půl roku, co zvracím...začalo to před rokem, kdy se mi úplně zhnusila moje postava. Začala jsem držet dietu a zhubla 10 kilo, ale to se před nedávnem přestalo líbit mamce a tak mě začla nutit jíst. Jednou, když jsem doma musela k obědu sníst svíčkovou, tak mě napadlo, že to půjdu vyzvracet, protože jsem nechtěla shozená kila zase přibrat. A od té doby se točím v takovém začarovaném kruhu přejídání a zvracení. Přišlo mi to jen jako styl diety, ale postupně jsem si začala uvědomovat, že to není normální, že mám asi problém. Chtěla jsem přestat, ale nepovedlo se. Když teď tady čtu všechny ty následky na zdraví, je mi děsně. Ale víte co je nejhorší? Že já se toho prostě NEDOKÁŽU zbavit.
Včera jsem narazila na tuhle diskuzi, přečetla jsem si, jak některým padají vlasy, žloutnou zuby..a úplně jsem se vyděsila, řekla jsem si, že takhle skončit nechci a přestanu se zvracením, začnu jíst zdravě. Ale nevydrželo mi to ani den! Dneska ráno jsem normálně vstala a dala si musli s mlíkem a jablko. Pak jsem chtěla jít do fitka. Ale najednou se zase objevilo to moje druhé já, šla jsem do ledničky a vytáhla jsem buchtu od babičky. A asi víte, jak to dopadlo. Paradox je, že od tý doby, co zvracím, vlastně pořád jenom přibírám, protože se strašně přejídám nezdravýma jídlama, ale nikdy nedokážu dostat ven všechno co jsem snědla, protože mě po chvíli zvracení bolí žaludek a pálí mandle. Je to prostě hrozný a já z toho nemůžu ven. Mám hrůzu z toho, že když přestanu zvracet, budu za chvíli vypadat jak koule.

Reaguji na KristyD:
Kristy, pošli mi mail na ************************. Já Ti pak napíšu a odepíšu na jakýkoliv dotaz, co máš dělat pod. jestli teda chceš.

Po dlouhé době jsem se opět podívala na tyto stránky.Všem ,co chcete zkoncovat s mrchou bulimií- pevné nervy.Je to těžké,sama jsem jí měla cca 15 let. Už 2,5 roku jsem v pohodě.Držím palečky.

Ahoj holky...mě je 27 a bulímii trpím v různých návalech už 13 let. je to pořád dokola, podaří se mi něco shodit,je mi chvíli dobřea já si říkám, že už niukdy zvracet nebudu. pak pár kilo přiberu a zvracím i několikrát denně. Mám tři děti a skvělého manžela(kterému se moje postava líbí) a stejně nejsem schopná přestat....celý den jím zdravě a večer když usnou děti a manžel je v práci se začnu užírat sama sebou a jíst,tak až mám z přežranosti bolestí slzy v očích.Držím všem palce,a´t se vám boj daří...já mám někdy pocit,že tohle už nikdy nevyhraju....

chtěla bych se zeptat ja js to dělala v tehotenství..vidm že mas tři deti.. to js take se přejidla a zvracela nebo to jsi neměla tu potřebu ? a kolik jsi přibrala? díky

Reaguji na Janice28: V těhotenství jsem téměř nezvracela,takzvané období klidu, kdy mi najednou moje tělo nevadilo...zvracela jsem pouze když mi bylo fakt blbě z hormonů...a přibrala jsem málo,tak možná 5 kilo.

Reaguji na mapa: Ahoj, můžu se zeptat jak jsi to zvládla?? Co ti nejvíce pomohlo? Já jsem včera pod vlivem emocí všechno řekla svému manželovi. A spolu jsme to pak řekli i mým rodičům.Mám v plánu to říct ještě tchýni a vyhledat odbornou pomoc. Doufam že to moje mamky pochopí a přestanou mi domů nosit ty hromady jídla co teď...

takže zřejmě je to opravdu psychická věc....tehotenství ti dalo as nějaký pocit jistoty a tím pádem jsi neměa tohle nutkavé chování - zvracení.. to je zajímavý.. a 5 kg jsi přibrala během celeho těhu pokažde jen? to je hodne málo ale samozřejme tim lepe pro tvou psychiku

no lépe ro moj psychiku...hned jak jsem porodila a viděla se v zrcadle...do toho nervy)obzvláště u mých dvojčat) a byla jsem ve všem nanovo. Když jsem totiž nervózní tak se obzvlášť přežírám a pak ty ten pocit viny... Pořád dokola. Zítra jdu k obvodní a po tom co jsem to řekla rodiě se už týden držím. Ale ohromně se přemáhám....:/

Pro Lacka101,Ahojky,je to opravdu o psychice.Uvědomila jsem si ,pamatuji se,že tobylo zrovna na mísou,proč to vlastně dělám?Vždyt jsem docela pěkná holka,proč si takto ubližuji? Když jsem si položila tyto otázky,podívala jsem se do zrcadla na svou červenou tvář,řekla jsem si ,že život je o něčem jiném,ne jenom o jídle a vypadat skvěle. Další den mi umřel můj kamarád,kterému bylo jen 33 let .To mi dodalo ještě větší sílu s bulimií navždy zkoncovat. Všechno je to jen v těch našich hlavičkách. Jinak dá se hubnout i jinak,lépe,ušetří se i penízky. Jídlo nekončí v míse Držím ti palečky.

Reaguji na mapa: Děkuji Já už si dlouho říkala a dost, jenže šlo o to udělat první krok. Vši mě hrozně podporují, manžel na mě i dohlíží a další týden jsem objednaná k psychiatrovi, takže uvidím,co se bude dít Snažím se teď jíst zdravě a vše si psát, protože já nějaké ty kila po děech musím dát dolů ať chci nebo ne: Měřím totiž 172 cm a vážím 88 kilo:/ Ale jdu na to už jinak A zatím se mi daří a jsem spokojená