Bulimie a její následky na zdraví

Já vím jistě, že své dcerky budu vychovávat k tomu, aby byly sebevědomé a neprožívaly každé kilčo...Je to fakt škoda ztracených let.
ALE JÁ JÍ TEĎ PŘEMŮŽU!! Jsem odhodlaná...v rodině se nám oběvila hnusná nemoc, a to si člověk uvědomí, že jídlo je prostě palivo a nutnost. Musím to dokázat.
Je šílené vidět, kolik potravin v ledničce zbývá po týdnu nezvracení.
Začala jsem běhat a teď tři týdny budu mít spoustu práce mimo domov, tak bych na nesmysly neměla mít čas...
Nevíte, zdali se při léčbě bulimie také podávají nějaké prášky? Nebo se léčí jen pomocí psychoterapie...Přemýšlela jsem, že bych dojížděla do Prahy, tam jsou pracoviště, kde se platit nemusí...
Nejím ted jen gelatine, ale i železo a jiné doplnky...Prostě chci dát tělo do pohody. Pak zbývá ještě vysadit ten Adipex...

Zajímavé téma, už jsem si myslela, že takové problémy mám sama! já ale netrpím bulimií, ale anorexií, ted jsem teda přibrala, každej si myslí, že je vše OK, ale nikdo nechápe, že to hlavní je v hlavě!
Trpím tím už od 15 budou to 4 roky a už teď vím, že se toho nikdy úplně nezbavím, ničí mi to neuvěřitelně život ... kdybych veděla co to bude mít za následky nikdy bych do toho nešla už! Pokud člověk má úlet, že nejí a dostane se z toho hned na začátku, tak má velikou možnost, že to bude OK, ale jakmile je to dýl, tak je cesta zpět hooodně těžká, podle mého už nikdy takový člověk nebude žít normální život ...

Eva777
Evi, a co takhle se s tím svěřit obvodnímu lékaři s prosbou na kontakt psychologa? Nevím, jaký je tvůj obvodní, ale třeba fajn a má i dobré tipy. Třeba by ti dal nějaký kontakt na psychologa, který by spolupracoval s pojišťovnou nebo by to zařídil nějak jinak. Nebo se mu ani s bulimií svěřovat nemusíš, jen třeba naznačit, že by sis ráda promluvila s někým o nějakých svých problémech. To jen k tomu psychologovi mě napadlo.

Držím všem pěsti, které s touhle nemocí bojujete - ať se vám podaří nad ní vyhrát.

Třeba se to časem zlepší...Hlavně věř a bojuj!

ZuzkaZ
ahoj, ty taky bereš ten Adipex jako Eva777? .... jestli jo, tak nevím nevím jestli je tohle dobrý nápad... četla jsem o něm, co psaly holky v diskuzi a ten problém to nevyřeší. No ale alespoň máš snahu něco s tím dělat.... Držím palce a doporučuju, ať s tím nebojuješ sama. Bylo by lepší se na někoho obrátit.

OK Dekuju zkusim to

Ahoj, i já si prošla anorexií i bulímií. Nerada na to vzpomínám. Trvalo to 2 roky a jsem ráda, že jsem s toho venku. Po každém jídle jsem šla hned zvracet a neustále jsem měla deprese, že jsem pořád tlustá. Naštěstí mi s toho pomohla ségra, která mě při jídle i po něm neustále kontrolovala, abych nic nevyzvracela. Už jsou to 3 roky co jsem s toho venku...

ahoj, nechci nikoho odsuzovat, ale podle mě by si lidi s takovými probélmy měli uvědomit, že některý lidi jsou opravdu nemocný a tak radi by treba žili, ale nedostali tu možnost. a pak jsou tu lidi který tu možnost maji a nevaži si ji. je to děsný jak si někdo muže dobrovolně takhle ubližovat..

Angeeli

Je vidět, že vůbec nevíš, o čem mluvíš. Stejný názor jako ty jsem měla taky, než jsem do toho sama spadla.. Pak jsem teprve pochopila, že psychická nemoc je kolikrát daleko horší než ta fyzická. A obdivuji všechny, co se z bulimie nebo anorexie dostaly, i ty, které úspěšně válčí. Protože je to opravdu každodenní boj a není vůbec lehký..

Kate1
Přesně!!

Bojovala jsem s anorexií před 2 lety, za celý den jsem snědla bílý jogurt, malou misku zeleniny a 1 cottage, přitom jsem žila celkem aktivně, takže jsem byla fakt hodně hubená. Když jsem přišla na návštěvu po delší době k našim, tak se mě úplně lekli...
Pomohlo mi z toho až otěhotnění. Při kojení /10,5 měs./ jsem mohla jíst co jsem chtěla, fakt jsem se přecpávala a přitom krásně hubla, bylo to bezva! Jenže kojit jsem přestala a žeru pořád stejně, už mám +4kg a začínám zas na jídlo,diety a spol. myslet víc než je zdrávo Prostě ta nemoc je jednou v hlavě, je mi jasný, že s tím budu bojovat celý život.

Všem držím moc palce,ať to zvládnete! Já se moc snažím,ale je to mnohdy silnější než já

Nevíš o čem je řeč. Není pravda, že si to všichni dělají vědomě. Já třeba přestala jíst, protože jsem měla velký stres a ani jsem si to neuvědomila že nejím, nepociťovala jsem hlad.

Ahoj všem, po přečtení všech příspěvků na téma bulímie jsem se docela zhrozila..bulímií netrpím, ale už je tomu měsíc co jsem se zvracením začala, abych se zbavila ňákýho toho kila..nepřejídám se, zvracet chodím i po jednom chlebu..přestat jde ale na druhou stranu se mi nechce protože se bojím toho, co bude potom, že kila pudou nahoru a to nechci..bojím se následků a komukoliv to říct a bavit se o tom..potřebuju o tom s někým mluvit a tohle mi přišlo jako dobrá možnost...chci hlavně říct že držím palce všem, co se s tím perou už takovou dobu a věřím, že se jim to povede přemoct..

Mishaa18
Poslyš, je fajn, že si uvědomuješ, že to není v pořádku, že vyzvracíš všechno co sníš, ale taky je s tím potřeba něco dělat. Píšeš, že přestat můžeš, tak to zkus, takhle si zakládáš na pěkném průšvihu. Zkus znova, pouze zdravou stravou a pohybem dosáhnout vysněné postavy, zvracením si můžeš trvale poškodit zažívání, zuby... Navíc se ti může stát, že se ti vytvoří podmíněný reflex a jakmile něco sníš, žaludek ti to nepřijme a budeš zvracet i bez toho, aniž bys chtěla.

Mishaa18, já jsem takto začínala
Nevím co ti poradit, krom toho NEPOKRAČUJ V TOM!
Mám odhalené krčky zubů, zničený jícen a žaludek a kdovíco o čem ještě nevím. už je to asi 15 let co jsem se z toho šíleného kolotoče dostala a zdraví je nenávratně v háji. Hubená jsem pořád, na svůj věk se už stydím v plavkách, všechny maminky jsou takové kulatější a já jak studijní pomůcka anatomie. Kde je těch mých krásných předbulimických 65 kilo? Mám už leta (krom těhotenství) 53 kilo a jsem smutnej kostitřas se zničeným žaludkem (ten o sobě dává dost často vědět )

No holka, já jsem si taky myslela, že po měsíci to půjde přestat samo... a ejhle, nešlo. Naopak jsem se v tom srabu válela 2 roky a to celkem hustě (projedla jsem i našetřených 100 tis - dneska bych si za to urvala hlavu!!). Trvalo mi 5 let to v mé hlavě nějak přehodnotit... Teď někdy to už bude 8. rok a úplně vyléčená nejsem... ale oproti tomu, co bylo, jsem za tenhle stav ráda - tj. zvrazím cca 2x měsíčně a to hl. ze stresu. Prostě mi v té hlavě něco rupne, přehodí se výhybka a já se zas skláním nad záchodovou mísou.
A následky? O vnitřních nevím. Ale vypozorovala jsem větší kazivost zubů (mám asi 12 plomb!), praskání žilek v očích, lámající se nehty, mám 1/2 vlasů (oproti tomu, co jsem měla v 15 letech) a pak větší ochlupení na rukou... Asi můžu být ráda, že jsem se nezhuntovala víc.
Radím ti, nech toho, dokud je čas! Ono bulimie je DROGA - seč to tak nevypadá... a je strašně těžký se z toho kolotoče dostat pryč!