Bulimie a její následky na zdraví

to dělá hlava něco sníš a za chvilku se dostaví výčitky svědomí a ty ae potrestáš tím, že to vyzvracíš-je to duševní porucha-ovlivněné myšlení a to se chce léčit, aby se člověk úplně nezničil.

to je tak hezké,,vedět že někdo sváma soucití,,i když vím že je to moje vlastní hloupost
už chci říct stop,,už mi to totálně ničí život,,a hlavně taky zdraví
jsem rozhodnutá v pondělí asi někam zajdu

To je jako kdyby jsem slyšela mluvit to svědomí ve mě ,když něco sním ty výčitky proč?
musí to ven a tak to jde den za dnem,,i ted už myslím na to co budu jíst zítra a jak,,a budu zvracet?

ahoj, ani nevím, zda je vhodné psát..dlouho sem tady nebyla, dala sem na radu a o prázdninách se zvracením přestala,nebyl to celkem problém, protože u mě to trvalo jen měsíc, ikdyž několikrát denně..jenže teď pokud nevydržím jíst zdravě a sním něco jiného (vařené jídlo k obědu) jde to prostě ven..mám potom zvláštní pocit špinavosti a je mi ze sebe samotný divně pokud to nevyzvracím...no chtěla sem jen vědět, jestli se někomu z vás stalo, že při zvracení máte ve slinách krev...není to proud krve, jen něco jako tenká červená nit uprostřed..vážné to není, protože nezvracím často a pravidelně, to vím, ale jen jestli se to někomu stalo a nebo stává normálně a čím to je..prasklácévka?podrážděný jícen?dásně?..budu ráda za každou odpověď...

Ahoj holky,už víckrát jsem si tu četla vaše příspěvky,ale až dnes jsem se tu zaregistrovala,protože sama trpím bulimií a to už hodně let.Začalo to vlastně snahou shodit několik kilo,až z toho vznikla těžká závislost.Někdy se mi to daří krotit,ale jsou dny,kdy jdu i třikrát.Jsem už tak nenormální,že se třeba zvážím před přejezením a pak po.Už jsem zkoušela i doktory,ale fakt jsem asi ztracený případ.Nejhorší,že si nemám s kým o tom povykládat a tak jsem se chtěla zeptat,jestli neexistují nějaké stránky,kde bych našla nějakou bližší pomoc.U nás na Moravě se totiž tímto problémem žádný pořádný lékař nezabývá.

Trpím bulimií s přestávkami neuvěřitelných 17 let, je to fakt hrůza, ale nikdo to o mě neví a ani nemám žádné problémy (jako holky tady), třeba deprese nebo tak. Jen mi poslední dobou je dost smutno v jakém zajetí jsem se to ocitla. Nepomohlo mi ani těhotenství (2 děti), bohužel jsem se k tomu vždy vrátila ze strachu, že ze mě bude koule.

Ahoj Evičko,
mám stejný problém jako ty,nikdy jsem nikam do diskuze nepsala,protože jsem o tom prostě nedokázala mluvit,jenže teď už je to 6tým rokem co tuhle zrádnou chorobu mám,je to šílený jak to letí a jak moc mě to ovládá,vůle je slabá,protože proradné chutě mě vždycky přemůžou. Zvracím každý den,někdy míň někdy víc,podle toho co sním. Obecně to platí tak,že když jím zdravě nezvracím..protože chci mít alespoň nějaké vitaminy,paradox,tělu ubírám to nejdůležitější a snažím se to nějak záplatovat.Kolikrát se cítím dost mizerně.Když nemám bulimii,tak anorexii,takové ty hrůzné očisty kdy sním za den pár ovoce a jogurt,cítím se dost nechutně obzvlášť když takovým způsobem obelhávám okolí. Rodiče a vesměs všichni z rodiny to ví,ale rozhodně netuší jakou intensitu takhle nemoc nabrala,snaží se mě krotit,ale všechno taky neuhlídají.Tenkrát před 5lety jsem chodila na ambulantní léčení 3x týdně..pak 1 týdně..nepomlohlo to,protože jsem nechtěla,svědomí chce přestat,ale nějak to nejde asi nejsem moc silná,protože to kolikrát beru jako samozřejmost. Přátelé nevědí nic, jsem štíhlá ale ne vychrtlá,cvičím takže se lidé nediví jak vypadám ani Ty bys to třeba do mě neřekla. Navíc dělám práci kde na vzhledu hodně záleží. Zuby mám vcelku dobré,hodně o ně pečuji,pleť jak kdy,ale spíš dobrá ikdyž by to mohlo být lepší,ale nejvíc se bojím jak vypadám uvnitř,orgány a tak,občas mi srdíčko buší víc než by mělo a tlak už taky není to co býval,někdy se mi klepou ruce,jindy cítím silnou bolest v oblasti žaludku a jater která vystřeluje až žil na rukou.

Ahoj holky,

na jednu stranu je fajn vědět, že v tom nejsem sama, na druhou stranu je ale strašný, kolik z nás má takový problémy. Chtěla jsem se zeptat těch šťastnějších, co už dokázaly nemoc zvládnout, zda se jim upravilo tělo do původního stavu, nebo alespoň přibližně do původního, já sama mám tento problém už víc jak deset let, nejdřív jsem vůbec ani netušila, že se o nějakou nemoc jedná, protože já jsem záchvaty přejídání neřešila zvracením, ale tou druhou formou - projímadla, no a protože to není tak obecně známá forma, nebo alespoň pro mě bylo rovnítko bulimie = zvracení, tak jsem naprosto netušila, že mé ostatní problémy mohou pramenit z mé vlastní blbosti. Asi tak před devíti roky jsem začala mít problémy s chladnutím rukou, které postupně přerostly v nesnesitelné bolesti - ruce mi bělají a modrají i když je venku třeba třicet stupňů a já se chytnu něčeho mraženýho, postupně se přidaly křeče v rukou, následovala ztráta vlasů (teda ještě ne úplně, ale mám jich tak třetinu), ztráta svalové hmoty, ztráta síly, srdeční aritmie, ..., no prostě úplně všechny následky, které jsem našla, když jsem náhodně zjistila, že vlastně to není tak v pohodě a že i já trpím bulímií. Celkem závidím těm, co píší, že ani po delší době nemají větší problémy. Abych věděla, zda má cenu se ještě o něco pokoušet, nebo jestli jsem to pos... již nezvratně, dejte mi, prosím, vědět, měla-li jste některá obdobné problémy a jak to dopadlo. V současné době jsem na tom tak, že mám pocit, že nic nemá cenu, ani se o něco snažit. Prosím, nedoporučujte mi ale návštěvu psychologa, jsem z malého města, rychle by se to proláklo, a já bych přišla o práci, což v současné době by byl poslední hřebíček do rakve.

Předem MOC díky za Vaše zkušenosti.

Ahojky,já tím netrpím,zde jsem to už psala,ale kamarádka tím trpěla,byla celá rozhozená,já bych nevěřila,že se dá do kupy a dala,ale ona sama chtěla,pokud jí to někdo podsouval,tak to nešlo a spadla znova na dno.
Dokonce má teď malého chlapečka a je spokojená,prostě zázrak.
Ale ona se nevyhýbala pak pomoci od lékařů,jinak to totiž nezvládneš a pokud se budeš ohrazovat tím,že jsi z malého města atd..tak to podle mě nemá smysl.Pokud se z toho chceš dostat,musíš udělat ty sama maximum!Držím palce!

Tak musím říct, že po přečtení všech článků jsem se sama nad sebou zhrozila a musela jsem se zamyslet.Bulimií trpím skoro rok a musím říct, že jsem si to dokázala přiznat až teď a i přesto všechno mi to pořád nejde přes pusu. Mám veliké problémy se svými rodiči a vím, že se to už nikdy nespraví. Z toho pramení také moje totální pochyby o mě samé, sebevědomí na bodě mrazu, tak jsem se začala přejídat. Připadalo mi to jako chvilková úleva, ale poté přišly strašné výčitky. Měla jsem totiž také anorexii, snažila jsem se být stále perfektní pro svoje okolí, snaha neustále se někomu vyrovnávat. Jenže jsem věděla a vím, že nebudu nikdy sama se sebou spokojená. Přestala jsem s tím kvůli příteli, který mě i v mém nejhorším období podporoval. Jenže to je ten problém. Nepřestala jsem kvůli sobě. Chtěla jsem začít žít až moc zdravě. Jenže každé uklouznutí jsem brala jako vlastní selhání. Tak jsem si prostě jednou strčila prsty do krku a vyzvracela se. Bohužel jsem zjistila, že mi to jde velice snadně. Začala to nenápadně, tak 1x za 14 dní, až je z toho každý den. O bulimii neví nikdo, ani přítel. Stydím se za to. Ale když jsem sama, jdu se přejíst a už dopředu vím, že to bude v pohodě, protože se vyzvracím. Až doteď jsem nepocítila žádné zdravotní problémy, ani když jsem měla anorexii. Nikdo to nechápal. Už 5 let se věnuji intenzivně sportu, min 5x týdně a žádné obtíže jsem neměla a nevím, jak jsem takovou zátěž mohla vydržet. Teď jsem zdravě štíhlá, mám na 172cm 52 kg, ale mám strach, že přiberu, že se nedokážu ovládat a, až teď to vidím, že s tím nedokážu přestat. Tento týden jsem měla poprvé 3 dny hrozné křeče do břicha a beru to jako upozornění. Nevěděla jsem, nebo jsem spíš nechtěla vědět, jak je to nebezpečné.Na své okolí působím jako sebevědomá a prý hezká holka, ale já vím, že jediná cesta jak z toho ven, je přijmout samu sebe. A já doufám, že to zvládnu. Musím.Díky za vaše příspěvky, protože jste mi konečně otevřeli oči.

Ahoj, no, mně tohle tedy už přijde jako váha nezdravá, klidně bys mohla mít i o 10 kg navíc a vypadala bys skvěle, myslím, že určitě lépe než teď...Zkus myslet, spíše než na vychrtlou postavu, na své zdraví, pro okolí není přitažlivá pouze štíhlost, ale i krásné vlasy, zuby, úsměv...atd-to vše si bulimií ničíš... a navíc, i kdyby si měla klidně i o 15 kg více, na svou výšku budeš stále supr kočka..., takže být tebou bych se přestala tolik zaobírat jídlem-ale samozřejmě musíš dbát na pestrou, vyváženou stravu plnou vitamínů a minerálů a stavebních látek a užívala bych si života...

Ahoj holčiny, je mi 30 a měla jsem bulimii od 17 do 23 let, dlouhých 6 let trápení, zvracení 3-6x denně (mimo jiné ještě předtím 11-13 let anorexie, takže jsem fakt "zběhlá"). U obou nemocí jsem navštěvovala psychiatra i psychologa, ale je to jen berlička. Pokud se z toho člověk má dostat, musí sám chtít zcela změnit svůj život, nebo spíš náhled na život. Já to nějak dokázala a myslím, že za pomoci pána Boha, protože jinak si to nedovedu představit, že po těch peripetiích mě nyní ani nenapadá držet nějaké diety, jím normálně a vše, miluju manžela i rodinu, je mi skvěle. Ano, mám nízké sebevědomí a vždy jsem měla, mám s tím problém doteď, nedokážu se prosadit, pochybuji o sobě, ale již nemám žádné strasti spojené s jídlem, a to je hrozně osvobozující. To radši zalezu, svěřím se manželovi nebo kamarádce, nebo brečím jak želva, křičím, vztekám se, rozbiju talíř, jdu běhat, kecám na netu, jdu k psycholožce, než ABYCH SE ZASE ZBYTEČNĚ PŘEŽÍRALA.
Jenže to byl velký a těžký boj. Ale stojí za to. Ve 23 letech, kdy se mi kazily zuby, padaly vlasy, hrozně jsem kašlala a cítila se permanentně jak nad hrobem, jsem jednou řekla dost, když ses dostala s anorexie, dostaneš se i z bulimie, a musíš sama najít svou cestu. PROTOŽE JEDINĚ KDYŽ TY SAMA PŘIJDEŠ NA TO, JAKY POSTUP ZVOLIT ABY JSI PŘESTALA ZVRACET, TAK TEN POSTUP BUDE MÍT NEJVĚTŠÍ ÚČINEK, NE TO, CO TI NAORDINUJE NĚKDO JINÝ A TŘEBA TI TO NESEDÍ A DĚLÁŠ TO JEN Z DONUCENÍ. POKUD ZVÍTĚZÍŠ SAMA NAD SEBOU A TO JEŠTĚ VLASTNÍM PŘIČINĚNÍM, NENÍ PAK KRÁSNĚJŠÍHO POCITU, CO MŮŽEŠ ZAŽÍT. JSI HRDÁ, JSI ŠŤASTNÁ, DOKÁZALA JSI TO! Dám vám svůj příklad: řekla jsem si jednoho dne, že prostě týden NEPŮJDU ZVRACET, NEPŮJDU A NEPŮJDU,i kdyby okolo trakaře padaly. Věděla jsem, co to bude pro psychiku za hrůzu, ale řekla jsem si, že týden mě snad nezabije a ani moc nestloustnu. První den skvělý - jedla trochu snídaně, oběd malý a k večeři salát se sýrem a šla zaspat hlad. Druhý den - hrůza - hrozný hlad, psychikej absťák, musím se přejíst - přejedla jsem se k prasknutí - ruka na klice od WC - NE NEPŮJDU,NEPŮJDU,NEPŮJDU!!Šla jsem spát. Zaspala to hrozný přežrání, vzbudila jsem se asi večer v 7 h, stále hrozně plná, ale už ne tak strašně. Na jídlo ani pomyšlení, šla jsem na malou procházku a znovu spát. Třetí den: ještě ráno plnost z předešlého dne, snídaně žádná, na oběd normální hlad - dietní file se zeleninovou oblohou-odp. a večer znovu hrozné přežrání, opět jít spát. Takhle se to dělo celý týden, hrůza a běs na psychiku, nelezla jsem radši na váhu, nafouklé břicho. ALE CO SE NESTALO - druhý týden jsem si dala už VOLNO, co to se mnou udělá. Udělalo toto - šla jsem zvracet 1x za celý ten druhý týden a měla z toho hrozný výčitky!! Jinak celý druhý týden bez zvracení, i když občasné přejedení bylo, znovu radši zaspat nebo vysportovat. CCa po měsíci mi pozvolna přecházely vlčí hlady, i když u jednoho jídla ob den jsem se stejně přecpala. HLAVNÍ KRÉDO ZŮSTÁVÁ - NEJÍT ZVRACET, ANI KDYBY SE ČERTI ŽENILI!! Je to jak v té pohádce, jak hrdina se má koukat jen dopředu, nesmí se ohlédnout, i kdyby na něj příjemné hlasy mluvily, i kdyby ne cokoli dělo. To je stejné, tak potvora bulimie vás bude svádět ke zvracení, ale vy jí to musíte natřít!!. BULIMIE NEJSTE VY, JE TO TA NEMOC, POTVORA, ZLÁ BABICE, KTERÝ TO MUSÍTĚ PĚKNĚ VYTMAVIT, JASNÝ??Nechci dělat chytrou ani rozkazovat, ale rázně se na to musí, žádný co by kdyby, žádný výmluvy, žádná sebelítost...teď a tady a hned. Nikdy není pozdě!
Mám doteď problémy se zuby, zánět v krku, málo vlasů, ale dá se s tím žít a jsem v životě šťastná a až po vyléčení lze také provozovat normální partnerský nebo manželský vztah, který naplno prožíváte, v bulimii ho nikdy neprožíváte a nesoustředíte se na něj a na okolní věci naplno. Už to, jak některé holčiny tady píší, že to příteli neřekli, TO JE VELKÁ CHYBA!! JE MOŽNÉ, ŽE PRÁVĚ TO, ŽE TO ŘEKNETE, VÁS NEJEN SBLÍŽÍ, ALE PARTNER VÁM I MŮŽE VELICE POMOCI!! A POKUD SE KVŮLI TOMU NA VÁS BUDE ZLOBIT NEBO SE I NEDEJBOŽE ROZEJDE, PAK TO ROZHODNĚ NENÍ TEN PRAVÝ PRO VÁS, TO MI VĚŘTE A BULIMIE NEBULIMIE BY JSTE SE STEJNĚ JEDNOHO DNE ROZEŠLI. To je můj názor. Není proč se za bulimii stydět, již to není tabu, sdílené trápení = poloviční trápení říká se přece.

A ještě další věc, kterou jsem vypozorovala - nemá cenu anorektičce ani bulimičce říkat a vtloukat do hlavy ( což dělají ale bohužel i skoro všichni psychoterapeuti), že nezáleží na váze, že jsou důležité i jiné hodnoty, že někdy pomůže i úsměv a jste krásná....MĚ TYHLE ŘEČI AKORÁT DRÁŽDILY, PROTOŽE REALITA JE JINÁ. ANO - ŠTÍHLOST JE V KURZU A BUDE A NIKDO MI TO ANI DOTEĎ NEVYMLUVÍ, ALE...JDE O TO, ŽE ŠTÍHLOST A PŘIMĚŘENÁ VÁHA SE DÁ UDRŽOVAT I JINAK, ZDRAVĚ, NE ZVRACENÍM!! NEŽ SE STAČÍTE VYZVRACET, STEJNĚ VELKOU ČÁST KALORIÍ TĚLO STAČÍ ZPRACOVAT, OKAMŽITĚ, JE CHYTRÉ. ZVRACENÍ K NORMÁLNÍ ŠÍHLOSTI NEVEDE!! VEDE JEN KE ŠTÍHLOSTI VYNUCENÉ, DOPROVODNÝM NEMOCEM A POTÍŽÍM.
Já jsem po vyléčení se ze zvracení dlouho jedla zdravě po poradě s dietologem. Nyní už jsem ve stádiu, že neřeším jídlo vůbec a světe div se, ale mám jen o 3 kg víc než při bulimii, a to jsem se tak trápila abych nepřibrala. Mám svou váhu již dva roky a jsem šťastná a spokojená. Doporučuji knihu od Edity Sipeky Vysoká škola hubnutí - není to o dietách, je to hlavně o psychice a dobré náladě. Ale to až ve fázi, kdy bulimii naprosto odbouráte.

DOKÁZALA JSEM TO, BEZ HOSPITALIZACE, BEZ SEMINÁŘŮ, DOMA, SAMA, VY VŠECHNY TO TAKY DOKÁŽETE, ZDRAVĚ SE NAŠTVĚTE NA TU BABICI!

A pokud máte špatné vzpomínky na minulost, tak ta už je dávno pryč, budiž všem kdo vám kdy ubližoval odpuštěno, on je pán Bůh potrestá za to co vám udělali, vy se tím už netrapte, mám vás všechny moc ráda a má vás rádo hodně moc lidí, nemyslete na ty, kdo vás rádi nemají nebo kdo vám ublížili, ale na ty, o které se můžete opřít a kteří vás milují jaké jste!!,

Motto: CO BYLO, BYLO, VEM TO ČERT. DNEŠEK JE ZAČÁTKEM TVÉHO DALŠÍHO ŽIVOTA!

Tak uplně souhlasím s Evulinkou... !!
Já sem si ve svých cca 17letech prošla obdobím, kdy jsem řešila jídlo projímadlama.. Asi ROK jsem každý večer jedla obří dávky projímadel ! teď když si na to vzpomenu, říkám si jak jsem byla blbá, nezhubla jsem tím vůbec, jen jsem měla radost z propadlého břicha... Zvracení mi dlouho nešlo.. Pak můj organismus jednoho dne "povolil" a poprvé jsem se vyzvracela... Asi 14 dní jsem zvracela zhruba 1krát denně.. Pak na mě zatlačili díkybohu rodiče, že vše vědí, že mě delší dobu pozorují.. Nemohla jsem couvnout a zakecávat to, mamka si byla o všem stoprocentně jistá.. Naštěstí !! tohle byl pro mě zlom, moc mi to pomohlo, dokonce spíš než abych se od nich odcizila, byla jsem ráda, že mě z toho někdo "osvobodil"... ten pocit se těžko popisuje, já bych jim to sama nikdy neřekla, ale takhle to bylo uplně jiné... a asi i protože jsem si už delší dobu uvědomovala, že to začíná být problém se mnou... podotýkám ale že jsem se nikdy záchvatovitě nepřejídala.. měla jsem výčitky po normálním jídle..
Mamka mě dohnala k psychologovi, ale upřímně, k ničemu to není.. dostala jsem se z toho sama, protože jsem už dál nechtěla zraňovat rodiče a hlavně jak říkám, byla jsem šťastná, že mě někdo "vysvobodil" z toho začarovaného kruhu a jakoby mi to zakázal..
Teď mi je 22 let, jsem na VŠ (paradoxně medicína), mám 5 let přítele a myslím si, že je vše relativně v pohodě..
Bohužel ale když je nějaká oslava a opravdu se přežeru, přiznávám že stále nesnesu ten pocit a většinou se vyzvracím.. Ale není to pravidlo a jídlo jako takové neřeším, mou postavu řeším jen sportem a právě na zmiňovaných akcích se snažím hlídat co sním, aby pak nenastaly výčitky...
Tenkrát jsem vážila 46kg možná i méně při výšce 167cm a byla jsem příšerně vychrtlá (tenkrát mi to nepřišlo, připadala jsem si dobře, ale teď když vidím fotky, kosti ze mě jen lezly) a nyní mám 56kg což si myslím, že je normální váha..
Samozřejmě ale stále mám touhu být tou štíhlou "modelkou", které nás tolik ovlivňují všude na ulicích, v časopisech, prostě dnešní trend.. Přiznávám, i mě se líbí spíš hubené ženy než "normální" (ale které mladé dívce ne, že..).. A proto se také stále snažím dostat se aspoň na 50-52kg, ale už nikdy zvracením a projímadly! Už jen sport..
Problém je ale moje zažívání !

Jak pořádně rozpohybovat líná střeva po tom dlouhodobém užívání projímadel?? pokud někdo víte, byla bych áda za každou radu...

já do toho padla před půl rokem jako do bulimie zvracela jsem několikrát denně, bylo to kvůli né moc štastnému vztahu a taky kvůli problémům doma..ted už mám nového přítele a jsem šastná,ale snažím se s tím přestat za poslaední měsíc jsem zvracela jen 2krát, ale problém je v tom že když se najím tak je mi docela dost blbě a na zvracení,ale nevyzvracím se..myslíte že jsem se už nějak víc poškodila? už jsem se vážně zařekla že víckrát zvracet nebudu a stojím si za tom..ale nevím co se s tím mím žaludkem děje..poradte mi nebo dejte nejakou zkušenost je mi teprve 17 a nechci si zničit život

ahoj aj keď už prešlo veľa času ako si tu pridala tento príspevok. ja som podobný prípad ako ty, aj keď nie tak dlho ale tiež mám rovnaký problém.
ako si pokročila? podarilo sa ti zmeniť svoj život ?