Braly jste po rozchodu antidepresiva?

Reaguji na onsall: Děkuju za moc povzbudivý slova. Máš úplnou pravdu. Mám pocit, jakoby byl konec světa a vidina toho, že si někoho najdu je jako vina dnešního spánku - naprosto nulová. Sand to brzy přejde...

Reaguji na cutie7: já nvm no. Nám říkali, že ne.To je jiná skupina, teď si nejsem jistá jaká.. Ale každej tvrdí, že jsou, nám prostě říkali, že ne, tak nevím

Já po roce lituji že jsem něco takového neudělala a dělala jsem ze sebe takového vola
Věř že za pár měsíců to bude úplně jiné sama jsem na tom byla podobně a dneska když se na to dívám tak jsem ráda že jsem to ukončila a šla dál i když to bolelo a padla na to spousta kapesníčků, ale rodina a nejbližší kamarádky mi pomohli.

to je sice na jednu stranu fakt, ale člověk nedokáže v některých situacích myslet normálně.
Někdy je rozchod poslední kapka.

Dostala jsem se do situace, kdy mě zničil rozchod po pouhých 3 měsících. Byli jsme spolu den co den, neměla jsem kromě něj nic. Mámu, se kterou jsem nevycházela, otce který pil, byla jsem bez práce, a peněz. Prostě jsem se na něj upla jako na střed svého vesmíru. Když mě pak nechal, sesypalo se mi všechno jako domeček z karet. AD jsem se nevyhnula, ale rozchod nebyl přičinou, jen poslední kapkou do moře beznaděje.

A myslíš, že prášky tvůj problém vyřeší? Ne, jenom ho utlumí. Nejlepší lék je čas, sice to zní jako klišé, ale je to pravda. Potřebuješ se z toho prostě vybrečet, vyvztekat, vysmutnit - a to nějakou dobu trvá. Dej tomu čas, nepotlačuj to v tobě, breč, když ti bude smutno a uvidíš, že po čase zase dostaneš chuť do života!
Jinak s tím braním jiných prášků jak na běžícím pásu (viz ibalgin atd.) taky nesouhlasím. Ono to je takový trend, na každou blbost napsat kupu léků, hlavně, že farmaceutické firmy mají být z čeho živy. Lepší je preferovat přírodní alternativy. Čím méně chemie, tím lépe. Zkus třeba meduňkový čaj, je dobrý a uklidňuje.

Neřekla bych, spíše dochází k zmatení pojmů, co to AD vlastně jsou. Jak je vidět, tak tady slečna vůbec netuší, že nebere AD (ty jsou jen na předpis!), ale vsadila bych se, že jde spíše o potravinový doplněk - tzv. "přírodní antidepresiva" (protože i léky na uklidnění jsou na předpis). Ale mluví o tom jako o AD a pak budí dojem, že se předepisují jak na běžícím páse. Dost lidí také zaměňuje AD za návykové léky na uklidnění typu Lexaurin a Neurol. osobně si myslím, že AD se zase tak často nepředepisují, jen mnoho lidí neví, co AD vlastně jsou......

Sama evidentně netušíš, co AD jsou, protože ta jsou nenávyková - proto se mohou brát dlouhodobě - nevzniká na ně fyzický návyk. Naopak fyzicky návykové (a to hodně) jsou jakékoliv léky na uklidnění

Holka volně prodejné léky na uklidnění ani AD nejsou! Protože tam bohužel hrozí riziko znužití a návyku (v případě léků na uklidnění) a nesprávné dávkování a užívání, které nevede k úlevě ale spíše k zhoršení stavu v případě AD. To, co jsi si koupila, jsou nejspíše tzv. "přírodní antidepresiva" - řekla bych, že jde o potravinový doplněk. Léky, které skutečně pomáhají řešit onemocnění psychiky si bez receptu nekoupíš.......
P.S. Já do sebe neláduju ani ty ibuprofeny, myslím si, že bolest při emnstruaci (pokud není absolutně extrémní) se dá vydržet........

Ty jsi asi fakt doma nikdy neměla člověka trpícího klinikou depresí, ne? AD jsou právě proto, aby tihle lidé k sebevraždě nedošli........Deprese je onemocnění podobně jako cukrovka - tělu prostě chybí určitá látka/nedokáže ji zpracovat. A tak se tomu tělu pomůže léky - antidepresivy, které danou látkou dodají repsektive jí pomůžou tělu vstřebávat......

Jinak mě štve, že přesně takovéhl s prominutím "nány" způsobují, že společnost pohlíží na lidi, kteří berou AD, jako na neschopy, co s enedokáží vypořádat s esvými "běžnými" problémy. Přitom AD nejsou na to, aby pomáhaly zvládat těžké rozchody či bolest po smrti partnera, jsou od toho, aby pomáhaly pacientům trpícím klinickou depresí. A s tou se člověk jen tak sám od sebe nevyrovná - to je jako byste řekly cukrovkáři, že nemá brát inzulín ale zvládnout silou vůle donutit tělo si ho zase začít vyrábět.....

Fyzicky AD návyková nejsou (tj. že byste o jejich vysazení trpěli abstinenčníma příznakama, nebo abyste museli postupně pro dosažení stejného účinku užívat výrazně větší dávku než na azčátku). Samozřejmně, že může dojít k určité formě psychického návyku ( neschopnost je vysadit z obavy, že s ešpatné stavy z dřívějška vrátí) - ale z tohoto důvodu je třeba je vysazovat postupně a pod dohledem odborníka. Navíc kromě léčby pomocí AD by měl člověk trpící depresí také podstoupit psychoterapii u psychologa, což yb mělo učinit vysazení AD také snazším.
Silně fyzicky návykové jsou léky na uklidnění typu Lexaurin a Neurol (neznám oficiální pojmenováí této třídy léků) - dochází k vytvoření určité formy"rezistence", kdy por dosažení stejného efektu uklidnění jako na začátku je třeba neustále zvyšovat svou dávku. Po vysazení při rpavdielném braní může dojít k objevenís e abstinenčních příznaků. tyhle léky jsou nebezpečné, ale jsou na úplně jiné bázi než AD. Moje babička byla na tomto typu léků fyzicky závislá. Naopak mamka bere AD už nějakou dobu a závislost si nevytvořila, naopak postupně a pomalu vysazuje.......

já byla po rozchodu hodně špatná - půl roku jsem měla deprese, až jsem sama přišla za mamkou, že takhle to dál nejde.
Zašla jsem k psychiatrovi, předepsal mi lehká antidepresiva, která prý nebyla návyková a brala jsem je asi 3 měsíce. Pak jsem si je sama vysadila (lékař o tom věděl, sám mi říkal, až se na to budu cítit) - prostě v té první fázi mi pomohli, to bez debat.
Jsem citlivá a s většími životními událostmi se někdy špatně vyrovnávám.

Souhlasím s tím, že největší klišé je taky největší pravda: Nejlepší lék je čas.
Já jsem sama hodně cíťa a špatně snážím stresové situace, ale nikdy mě nenapadlo uvažovat o AD. Třeba nějáké ty uklidňující čaje apod., ale prášky ne. Podotýkám, že každý je jiný, neodsuzuji nikoho, kdo to řeší jinak...Ale celkově mi to přijde poslední dobou nějaká divná móda, když si jen vezmu kolik lidí se ve škole o zkouškovém cpalo Lexaurinem apod. Všichni to měli někde přes známé, od babiček apod., nikdo na předpis pro sebe. Vždycky si říkám, co by dělali, když by se dělo něco opravdu vážného a ne jen "pitomá" zkouška.
Smutek k rozchodům podle mě patří, není to nic příjemného, ale zažilo to 99% lidí a taky to zvládli. Buď s rodinou, přáteli. Breč, lituj se, nadávej... Prostě si to prožij a sama uvidíš, že časem se to pomalinku začne zlepšovat. Najednou si uvědomíš, že jsi celý den vydržela nebrečet, všimneš si někde na ulici kluka co se na tebe usmál a tak...
Držím palce!

Ano, brala .. během vztahu, při rozchodu a ještě nějakou dobu po něm .. doufám, že už to nikdy nezažiju .. žádný chlap za to nestojí!

no brala jsem neuroly, stejně to nepomohlo ex se se mnou rozešel po sedmi letech hezkého vztahu a to ještě 14 dní po svatbě, kdy mi oznámil, že se zamiloval jinde. Aspoň vidíš, že jsou na tom jiní hůř Jinak kdyby jste do mě zas ryly , tak žádost o rozvod je podaná.

Reaguji na bakalářka: Skvěle vysvětleno

Ale to my v dobrém, kočko!

JUPÍÍÍ! Skvěle, skvěle Moc ti držím palce, uvidíš, že za rok už budeš jedině ráda, že ses nedala

Jinak, já antidepresiva brala, z toho důvodu, ke kterému jsou určeny - ale jinak si ve stresových situacích dělám třezalkový čaj a používám další bylinky na zklidnění nervů a zlepšení spánku.

souhlas.

to doufám, ale teď to ještě hodně bolí, doufám, že ten pan božský někde čeká

Jsou horší věci na světě, než rozchod. A je jedno, jak je těžký, bouřlivý atd... Jo, pochopím braní AD, když žena opustí muže, který ji poté pronásleduje, vyhrožuje a pod... Ale i tak...

Samozřejmě jsme každá jiná, ale kdybych měla já při každým větším problému brát AD, tak je ze mě už úplná troska, živící se pouze práškama.

Musíte se nad to trochu povznést, vím, že je to těžké, ale víte kolik ještě třeba zažijete rozchodů a jiných problémů? A to nemluvím o problémech, které nastanou ve chvíli, když už máte rodinu