Jak se chovat, abych brala chlapa s nadhledem a přitom milovala.

Především mít ráda sebe samu. Být sebevědomá. Nezanedbávat se a nerozdávat jen pro partnera. Ale těžko se koná

Tak to by mě taky zajímalo..ono se to vždycky dobře povídá, ale realita bývá jiná. Rozešla jsem se s přítelem po pěti letech na podzim, byl hodný, ale svým odtažitým chováním v intimní oblasti mi zadělal na pěkné komplexy a já si od té doby vůbec neveřím. Teď mám půl roku nového přítele, který se zdál být skvělý v obou oblastech (partnerské i intimní), i když jsem cítila jisté riziko že mu nebudu stačit do postele pouze já. Vztah klape, ale už je to tu zase, přestává mít zájem o sex a já začínám být znovu na dně. Sebevědomí ze začátku vztahu je rázem pryč. Navíc jsem se dozvěděla že si sem tam píše s bývalou milenkou. Říká, že mě miluje.
Kamarádi tvrdí, že se moc nabízím (snažím se být upravená, hezké prádlo..), ale mě příjde sex dvakrát týdně normální, k čemu mám asi toho partnera? To si můžu najít rovnou milence. Snažím se o sebe dbát, sportovat jak to jde, ale čas na nějaké koníčky moc není, za měsíc ani ne mám státnice a učení je hodně. Navíc jsme od sebe s přítelem přes půl republiky.
Takže bych taky ocenila tipy jak přítele milovat (bohužel od přírody asi miluju víc než mí partneři), a zároveň být v pohodě a nežárlit, když s ním nemůžu být denně.
Díky

Na tohle podle měho názoru neexistuje žádný návod jak se chovat. A nikdy nejde chovat se tak, aby rozchod nebolel...... To pak s nikým nemusíte být a nic vás tížit nebude. Já osobně jsem hodně dřív žárlila, ale poslední dobou mám pocit, že příteli mohu víc věřit a občas sice žárlím, ale už si to tolik neberu.

Pokud partnera miluješ, tak rozchod bolí vždycky a můžeš se chovat jak chceš. Na tohle neexistuje poučka, jenom ten rozchod někdo prožívá míň a někdo víc. Samozřejmě je dobré mít i jiné lidi kolem sebe, zabavit se sama, ale stejně když pak ten rozchod přijde, tak je to pecka.

Reaguji na majuska852: naprosto s tebou souhlasím, bolí to ať už se ve vztahu chováš jak chceš......

Takže do toho člověk zase spadne, hmm jenže když si ho nepřipustím k tělu tak to vycítí a když připustím, zase skončím blbě já. No to je výborný výběr

Nad tím nesmíš tak přemýšlet....jasně já taky mám strach z konce svýho vztahu, který začíná, protože minulý rozchod jsem fakt prožívala...ale to je prostě život..trpíme, milujeme, prožíváme....a navíc...třeba příště potkáš někoho s kým už budeš napořád Nikdy nevíš.

Rozchod bolí vždy (pokud člověku na druhém záleželo). Pokud jde o ten nadhled - nesedat si z druhého hned na zadek, neměnit se, nepřizpůsobovat se za každou cenu a myslet hlavně na sebe. Čas ukáže, zda ten druhý stojí za bližší připuštění k tělu a k mysli.

Trocha opatrnosti není na škodu, zvlášť v takové situaci (viz tvá předchozí témata). Zní to možná blbě, ale jde o "vytřídění zrna od plev".

Především bych nepřemýšlela o nejhorším, ono se to většinou opravdu vyplní Chceš snad jít do nového vztahu s myšlenkou na možný rozchod?
Pokud přijde vztah, měj dotyčného ráda, ale sebe víc Když máš někoho(sebe) ráda, necháš mu(si) ubližovat? Bez toho rovnováhy mezi láskou a nadhledem nedocílíš.
Chová se ke mně špatně? Tak takhle to opravdu nepůjde... Rozešel se se mnou? Přesto, že je mi to líto, at' si klidně jde a věřím, že bude líp.

Taoismus, pak to jde všechno lépe.

Reaguji na Kosheeeenn:
Holka, každý by ti asi rád nějak poradil, ale už samotná tvoje otázka je dost absurdní. Člověk se prostě někdy v životě dostává do situací, které jsou nepříjemné, kritické a zkrátka bolí. Je otázkou jakési emoční inteligence každého člověka, jak se s tím dokáže vyrovnat. Skoro každá z nás tady na omlazení si prošla nějakým rozchodem. A není to jenom rozchod, může to být nemoc, ztráta zaměstnání, domova nebo blízkého člověka. A to, že nechceš, aby se Ti takové věci děly, neznamená, že se Ti dít nebudou.
Důležité je vážit si sama sebe, mít své vlastní cíle, mít se ráda a mít ráda život jako takový.
Ohledně vztahu bych Ti doporučila nefixovat se pouze na patrnera, ale mít své vlastní přátele, své zájmy. Nespoutávat partnera příkazy a zákazy, nechat ho, aby tě milovat tak nějak dobrovolně . Měl by vědět, že vedle něj existuješ jako samostatná, aktivní a atraktivní ženská. Skoro bych řekla, že on musí uvažovat ve smyslu : Já jsem asi dobrej, když si taková skvělá ženská vybrala zrovna mě
Já sama osobně jsem si také prošla rozvodem a nebylo to nic příjemného. Ale v jistém smyslu mi to hrozně pomohlo. O té doby vím, že mě už žádný chlap na kolenou neuvidí. Svého manžela hrozně miluju a máme skvělý vztah. A to hlavně proto, že on to prostě cítí : že jsem to JÁ, kdo si řídí svůj život. A on je pro mne skvělou oporou a nejbližším člověkem

Reaguji na amelie1111: Krásně napsáno. Nelze než souhlasit

Reaguji na amelie1111:
Lépe bych to nenapsala.