Boj s bulimií

Pelášení na záchod s prstem v krku hned po jídle už mě díkybohu přešlo (bylo to jenom takové pár-týdenní pobláznění ), a jsem opravdu ráda, že aspoň s tímhle jsem dostala rozum včas, než to stihlo přejít někam dál. :/ Ale jak tak čtu další body ve tvém příspěvku, bohužel se musím přiznat, že přejídáním trpím pořád a deprese mívám taky poměrně často. Párkrát už se mi i stalo, že jsem se prostě sesypala, zavřela se v pokoji a jenom bulela jak malá... :/ S takovými stavy se snažím bojovat, ale někdy to prostě přijde zničehonic a já s tím nedokážu nic dělat... :/ Máš nějaké rady nebo tipy, jak přejídání a depresím tím vyvolaným předcházet?

Reaguji na Mar16: Přejídání většinou souvisí s tím, jak se přes den stravuješ. Pokud se snažíš omezovat nebo jíst málo, tělo si řekne o to, co potřebuje a ty se pak přejíš. V jiném případě můžeš zajídat emoce, protože přiznejme si to, ono jídlo ve většině problémů pomáhá - přijdeš na jiné myšlenky, na chvíli se ti uleví štěstím, že jsi si krásně pochutnala... ale později přijdou výčitky a s nimi spojené deprese. Také to může být naopak než píšeš - na začátku jsou deprese a kvůli nim se přejídáš. Zjistit původ podobných problémů je většinou to nejsložitější.
Nevím, kolik ti je, jestli studuješ, jaké máš vztahy v okolí a tak si nejsem jistá, co přesně ti poradit. Ale při depresích a přejídání obecně hodně pomáhá si všechno zapisovat - co a kdy děláš/jíš, jak se při tom cítíš... to ti pomůže uvědomit si, které faktory vyvolávají tvoje negativní pocity. Dalším krokem je sepstat si seznam věcí, co máš opravdu ráda a těch, co nesnášíš. Porovnej je a zaměř se na ty, co máš ráda (ne vždycky to jde, například u školy, ale i ná te se snaž najít něco pozitivního). Případně si zkus najít nějaké nové koníčky. Neboj se toho, že když budeš něco zkoušet poprvé, nemusí tě to bavit. To je přirozené, nikdo tě nenutí v tom pokračovat, všechno co ve svém životě uděláš je tvoje osobní volba.
Já když trpěla depresemi, byla jsem schopná zavřít se v pokoji, ležet několik hodin v posteli, brečet a litovat se. Přála si umřít. Co mi potom pomáhalo se dostat byl sport (člověk ze sebe dostane určitou agresi, přijde na jiné myšlenky a navíc je zdravý) a tvoření nejrůznějších věcí - ze svých pocitů jsem se vypsala, vykreslila... Zkus toho víc, uvidíš co ti pomůže. A také jóga.
Nezapomeń si čas od času udělat radost a dopřát si to, co ti udělá opravdu dobře (nákupy, masáž...).

Ahoj
je mi 19 let a mám bulimii už 4 roky snažím se z toho dostat sama, ale moc to nejde v 16letech na to přišli moji rodiče, kteří mě dotáhli k psychologovi, ale bylo to *** platný. každý sezení stálo myslim 400Kč a navíc si rodiče mysleli že budu po první schůzce s psychologem vyléčená. Vůbec moji nemoc nechápali a mysleli si že to dělám z nudy, byli na mě hnusní, zakazovali mi chodit ven a stýkat se s přáteli dokud se neproberu. Bulimie se tím zhoršila. Tak nějak od 15let jsem si s rodiči vůbec nerozumněla. Asi za to mohla puberta, nevím.
Celý kolotoč kolem jídla začal už ve 14letech. Měla jsem 174cm a 55Kg. Tenkrát jsem narazila na pro-ana a pro-mia blogy. Samozřejmě jsem si taky jeden založila. Při mý výšce a váze jsem ale vůbec hubnout nepotřebovala. Jenže jsem si chtěla splnit sen a stát se modelkou. Pak jsem s tím hubnutím dala na chvíli pokoj, ale ne na moc dlouho. Asi za 3/4 roku jsem si opět založila blog o hubnutí, ale zvrtlo se to v přejídání. Přibrala jsem na 65kg. V té době mi moje mamina začala nadávat jak jsem tlustá, brala mi jídlo od pusy a říkala at začnu držet dietu. I moji přátelé mi říkali, že jsem předtím vypadala mnohem líp a že je to škoda, když jsem ted přibrala. Věděla jsem že miluju jídlo a nechtěla jsem si ho odepřít, jediná možnost byla začít zvracet a tak jsem se jednoho dne naštvala a strčila si prsty do krku Tím se ten začarovaný kruh rozjel bylo mi tenkrát 15,5let. Nejdříve mi zvracení nešlo, ale netrvalo to moc dlouho a naučila jsem se to. zvracela jsem skoro po každém jídle. Pořád jsem ale byla jako koule. Začala jsem držet různé hladovky, nechala si propíchnout jazyk aby mi otekl a nemohla jsem jíst. Hodně jsem kouřila a pila alkohol. Byla jsem jak smyslů zbavená, pořád jsem myslela jen na jídlo Pak jsem si našla přítele. Najednou se objevila naděje, byla jsem do něj strašlivě zamilovaná. Taky mi ale kolikrát řekl že jsem tlustá Strašně mě to mrzelo chodila jsem s ním asi 2 týdny, zjistila jsem totiž, že má další holky. Myslela jsem že se zblázním, když jsem se to dověděla. V tu chvíli jsem si řekla že zhubnu aby viděl o co přišel. A opravdu, začala jsem cvičit, nejíst, zvracet a zhubla jsem 10kg. jeden čas jsem měla i 52kg. Splnil se mi i sen, chodím občas přehlídky, občas fotím. Ale stejně jsem neštastná Momentálně mám přítele 2,5roku. Loni jsem mu o bulimii řekla, jenže to nepochopil ani se nedivím. Když se mi kolikrát zeptal jak na tom jsem a kdy jsem naposled zvracela tak jsem lhala. Bylo to třeba ten den a já mu řekla, joo to už je dávno. Pak se už přestal ptát.
S mými rodiči mám ted skvělý vztah, myslí si, že už jsem normální. Nechci jim to říkat, ani příteli ne jsem zoufalá. Nevím co dělat Nevěřím, že by mi mohl psycholog pomoci Jsem v koncích

Neboj se, psycholog může pomoci a pomůže. Nechce se toho bát a říkat si, že mi přeci nemůže pomoc jenom nějakým povídáním... ne ne, věř, že může! A nemusíš chodit ani k doktorovi nebo to řešit "oficiálně". Zkrátka si někoho najdeš nebo ti někdo někoho doporučí a domluvíš si s psychologem setkání, které stojí cca 300 Kč/hodinu. A myslím, že to za to stojí...

Ahoj, já se této tématice věnuji několik let, znám mnoho dívek a žen s touto nemocí (a ne všechny příběhy končí dobře ) a držím ti palce v tvém boji, je skvělé, že to dokážeš přiznat a že s tím chceš něco dělat! Jinak, důležité je věřit a hlavně nechat si pomoct! Nedá se pomoci člověku, který pomoc nechce, to by se psycholog mohl zpřetrhat a není to nic platné... Trošku zabrouzdej po netu a někoho si vyhlídni nejlépe s doporučením, klidně jich zkus víc a zjisti, který ti sedí (není zrovna k dobru když si se svým psychologem nerozumíš...) ale věř že každý to, co dělá, dělá pro tvé dobro! Jinak nevím, jak to je teď, ale když to vezmeš přes obvoďáka, nebo si najdeš někoho na pojišťovnu tak se platí jen 30kč (ještě nedávno se to bralo jako "vyšetření", nevím jestli to je tak stále)
A důležitá je také opora okolí, samozřejmě stále je ale spousta lidí, kteří tyto věci nechápou...Pokud se bojíš, že ani rodina tě nedokáže podpořit nebo tak, zkus nejdříve ta sezení (určitě to bude na začátku jen povídání, ale je velmi účinné - v dnešní době se tohle moc podceňuje), a až nabereš trochu jistoty, zkus to rodičům říct a dodat že s tím už něco děláš a že máš pokroky, mělo by to pak být pro obě strany jednoduší... Je určitě nutné mít nějakou oporu, i kdyby formou blogu, obyčejného deníku, nebo psaní zde na omlázku
A určitě se to nedá "vyléčit" za jedno sezení, je to běh na opravdu dlouhou trať, ne-li celoživotní...
Držím ti palce v tvém boji, nevzdávej se!

Ahojda holky prosím o radu s bojem proti bilimií..Já se s ní potýkám cca rok a byla bych moc ráda a hlavně i vděčná, kdyby jste mi dali nějaký tip,radu jak s tím skončit.. Začínám už pociťovat, že to takhle dál nejde, protože se to u mě začíná čím dál víc stupňovat ..nekdy zvracím i třeba 2x denně a někdy i malé množství jídla..vůbec nevím proč to u mě začalo..možná rozchodem s bývalým přítelem (bylo to z mé strany,takže psychicky myslím, že jsem na tom byla dobře) asi to bylo ze strachu, že když budu tlustá nebude mě nikdo chtít..tohle myšlení mi přijde dětintské,ale jiny důvod fakt nevidím..nikdy jsem nemela problémy s jídlem až ted ten posledni rok..ani nejsem nejak tlustá je mi 27 let 162cm, 54kg..mám ráda strašně sport takže hodne i sportuju ale co mě ted ničí a i unavuje je právě ta bulimie..nemám odvahu to nikomu ani říct,ale vím že s tím chci skončit,myslím, že vuli k tomu budu mít,ale asi potrebuju podporu,radu nebo neco podobneho..moc všem děkuju za jakoukoliv odpověď a přeju hezké svátky a jen to nejnej do nového roku..Mějte se krásně ! Žaneta

Holky držím palce.. Fakt to nestojí za to... Je to o zdraví a navíc opravdu ani hubnutí to nepomáhá...

Jinak si myslím, že pokud se jedná fakt o dlouhodobější záležitost, zkusit si s tim někam zajít, klidně víckrát a pokud první doktor nepomůže, zkusit štěstí jinde..

Hodně štěstí přeju

Dobrý den,právě jsem se dozvěděla, že moje nejlepší kamarádka trpí bulimií.Není to zatím nijak dlouho- cca 2 měsíce. Nechce odbornou pomoc, protože si nepřeje aby se to dozvěděli její rodiče, ale chce se z toho dostat. Řekla to jen mě a potřebuje pomoct. Máte nějaké typy co s tím ? .. Hodně se stará o svou váhu, téměř každý den zvrací- hlavně po sladkém a sama sobě se nelíbí- spíš se nenávidí. Prosím pomozte nám