Blížící se odchod partnera - mám strach

Ahojky, tak jsi to zvládla ?? Doufám, že jsi byla statečná a dotáhla to dokonce ?!

Jak to dopadlo?

Tak je to 15 minut co právě odejel a já mám pocit že nechci žít, jsem normální? Je mi tak těžko. Přišlo mi že šel tak nějak do sebe a že by se to snad dalo s ním ještě i zkusit ale byl vyhozen tak jak jsem nechtěla.
Je tu prázdno, najednou. Bojím se večera.

Plakal, říkal že se o nás postará a pošle co nejdřív peníze, že sem se už nenchce vrátit ale pošle peníze aby mi jsme mohli za ním třeba na víkend.

Ve mě je zmatek, je mi jen zle a zle, bolí mě šíleně hlava. Jsem zvědavá kdy to ustoupí, teď už nemám ani co brečet.

Píšu zmateně , ale necítím se v pořádku, tak to omluvte.

Předně ti gratuluju, jsi silná holka, zvládla jsi něco na co spousta ženských nesebere sílu za celý život. Je jasný, že teď je ta nejhorší fáze, od slov jsi překročila k činům. Teď to bude nějaký čas bolet, ale opravdu bude líp.
Nesnaž se ho idealizovat, vím, že tonoucí se stébla chytá... ale tady už to bylo hodně přes čáru. Ber to tak, že když už ne kvůli sobě, tak jsi to udělala kvůli synovi, přece nechceš, aby měl do života takový vzor.
Zkus se z toho vyspat, pusť si pěknou hudbu, nebo zajdi dolů k vašim... To zvládneš!

Reaguji na PaniXY:

Máš pravdu, možná si to teď idealizuju ale nemůžu si pomoct, chtěla bych se s ním teď třeba koukat jen na nějaký film v telce a to jak mě štvalo že mě nemůže vzít ven ani na blbý kafe jakoby není, už necítím že bych to chtěla, jak říkám, stačilo by mi jen tak tady s ním být.

Zní to hloupě, já vím,ale mám teď stav , asi jak jsem ubrečená a mimo jakobych ani nebyl v této dimenzi. Je mi tak nějak zvláštně..zima, špatně, točí se mi hlava a chci ho tady,tolik mi bylo líto když odjížděl a brečel a říkal hezký slova co vše pro nás udělá.

To je normální reakce, můžeš všechno plánovat jak chceš, představovat si jaké to bude, ale pak tě ta realita stejně zaskočí a v první chvíli chceš, aby bylo zase vše při starém... ale to je opravdu jen ta první reakce, zítra, pozítří, za týden... už to bude zase lepší.
To, že brečel... no bodejť by nebrečel, takovej Intercontinental zadarmo už nesežene. Zbytečně se netýrej a v tom vztahu se nepřehrabuj, vím, že to jde těžko. Ale žádný prohlížení starých fotek, videí, vzpomínání na časy, kdy bylo dobře.... to jdi radši přeskládat skříně, vařit něco náročnýho, jen abys trochu zaměstnala mozek...

Reaguji na PaniXY:

Ahoj, děkuji za podporu , tak nějak funguju, uklízím, kopupala jsem se (pracuji u domu ale k práci jse ještě nesedla, nemám na to myšlenky dneska, no ale budu muset). zatím to jde, jsem s ním v kontaktu a spoustu věcí si vyříkáváme, to mi taky pomáhá. Vypadá to že šel do sebe, nechci nad ním lámat hůl , nevěřím sice že by to mohlo ještě vyjít, ikdyž vím že to vše myslí upřímně ale nevěřím že se dokáže postavit na nohy natolik aby jsme mohli žit zase rodinný život. Takže to nechám tak a čas ukáže.

Jak?

Už pracuje? Kam se odstěhoval?

Má rada je, už ho nebrat zpět, doopravdy jeho chování bylo za hranicemi slušnosti.

Taky bych nelámala hůl i když si myslím, že se nezmění. Ale práce hodně ovlivňuje..... Ať si najde práci, chodí do ní a nosí peníze, to ho relativně zklidní a snad by mohlo být lépe....

Reaguji na Theo:

Tak práci už má, sehnal mu ji otec u kterého teď bydlí což jsem ráda protože bude muset mít a dodržovat nějaká pravidla a to on prostě potřebuje, tady je naprosto ignoroval.

Neví co bude dál, on si chce pronajmout byt a my abychom za ním jezdili, OK , může to tam být ale prvně si musí uvědomit že je potřeba doplatit to nejnutnější, nemůžu mít radost z krásně stráveného víkendu v Praze pokud na mě doma čeká spoustu nedoplatků.

Zatím se ale snaží, ale netroufám si říct co bude.

Každopádně si myslím ikdyby nám to nevyšlo tak je to dobrá cesta pro něj, pokud ji udrží, ovšem to neví zatím ani on sám myslím, a mě se tomu těžko věří po tom všem co o něm vím a jak se choval.
Může se vůbec někdo totálně změnit? Myslím k lepšímu. Nějak si nedokážu teď představit že by už nepředváděl ty svý stavy a blbý řeči a sliby , tak najednou. Není to už v něm?

Lusindo

je fakt že on měl pronájem než se za mnou nastěhoval , ale ten pustil když šel do Brna...pronájem chce co nejdřív, ale musí na něj samozřejmě co prvně vydělat. Chce ho i proto abychom tam za ním jezdili.Ale jinak ti dávám za pravdu a mám z toho strach že on už je prostě takovej a nepředělá se. ikdyž si říkám že někomu kopanec od života pomůže a nechci tvrdit že jemu ne, ale narovinu si nejsem jistá.Mrzí mě jak to dopadlo ale může si za to sám , a pokud tohle tady bude číst, jakože si myslím že ano tak nemůže říct ani slovo že bych tady lhala. Kolik já za 2 roky vybrečela slz tak to třeba ani nikdo za celej život snad.

Nebyl dobrej partner, on to snad ví, ale nechci být nespravedlivá a říct teď hned z fleku že on se změnit ještě nemůže. podle jeho chování teď mi přijde že mě miluje..když ona jen láska pro život nestačí, to je taky fakt. Má dost problémů a kdo ví, jestli se to vyřeší.

Omluva za překlepy , píšu v posteli.

Reaguji na lusinda:

Držím se jak se dá, smutno mi po něm je, to jo, ale jako po osobě která mi "voněla" , ne ale po tom člověku co mi nebyl skoro k ničemu a potom životě už vůbec ne. Chci žít, jsem mladá, už nehodlám dál pokračovat v tom co tu bylo a vím že už to nedovolí, ani nevím kde jsem vzala tu sílu když jsem to tak dlouho trpěla,ale já jsem zvyklá si život užívat a mít aspoň na to blbý kafe, tohle už byl extrém, tomu se nedala říkat ani momentální špatná situace. Ale jsem dost spravedlivej člověk a jak říkám nechci tvrdit že se on nedokáže změnit.

jen tedy nikdy neudělám to co po mě chtěl a jak si k vůli tomu tady založil i téma a to , abych se odstěhovala do Prahy. Nemám k Praze vztah a můj syn by se cítil špatně, tady je "doma". nejsem z těch co by děti tahali jak příruční zavazadlo ,,ikdyž vím že by si časem zvyknul ale taky vím že ho to může poznamenat . A nebydlím v Sedmé lhotě ze které se každý rád odstěhuje za prací , ale bydlím v Brně.

Co to kafčo?

Tak se semnou právě po sms definitivně rozešel. A důvod? Jeho táta mi má poslat 1000Kč ,abych měla nějakou korunu .On mi to dopoledne napsal do sms a prej jestli jsem jeho tátovi poděkovala.

To mě tak nadzvedlo ze židle že jsem ho v tu chvíli poslala do zádele a celý den nenapsala, on ovšem taky ne, znám ho takže hrál hru kdo z koho. Já ne, já se cítila v právu protože copak jsem nějakej omezenec co neumí ani poděkovat?? No a takže když jsem až do ted nenapsala tak napsal rovnou že je konec ..jako malej, ono ho totiž nejvíc štve že jsem celej den vydržela nepsat. Jemu vůbec nedochází že může být něco špatnýho na tom mi napsat jestli jsem poděkovala. Sakra já nejsem 15náctiletá puberťačka bez vychování přece.

Uffff

...ty jo kolik mu je?? myslím že jsi tak o generaci nad ním a o třídu výš...
bud ráda že jsi se ho zbavila kašpara. Neměl co nabídnout.

Hlavně, jestli ON tatínkovi poděkoval!! Mě by hanba fackovala....."Hele tati, založ mě tísícovkou, já už si skoro dva roky válím šunky doma, dělám dluhy a nechávám za sebe všechno oddřít přítelkyni, ona mě teď vykopla, protože už toho měla plné zuby a já teď musím ukázat, že jsem chlap a že se teda postarám, ona by to se mnou možná ještě zkusila. Jé, dík...... Jsem zvědavej, jestli aspoň poděkuje!..."

isn't it ironic...Dobře pro Tebe, kočko, dobře pro Tebe, on to beztak ještě zkusí, že to tak nemyslel a že se snaží a kecy, kecy, kecy.....

Hodně štěstí do nového života, bude jistě jenom lepší, jednou se budeš vážně divit, jak jsi to tak dlouho vydržela, blíží se pomalu jaro, at je celé Tvoje