Bez chlapa-zoufalost,deprese

Já nevím, ale proč to prostě nezkusit....ono třeba se z toho nakonec vyklube plnohodnotný vztah.....prostě za zkoušku nic nedáš....

No asi to chce čas, on se někdo časem najde. Jo možná to je tím, že i ta "zoufalost" z tebe sálá.. Tak s tim zkus něco dělat. Ono když se na ty chlapy nebudeš tak soustředit, tak se někdo objeví.

Reaguji na pulspuls:
jo ale když se ten kluk zamiluje, tak zas bude pak trpět on , asi to moc žeru

Reaguji na lenimura:

Hmm...tak pokud on se zamiluje a bude na mě hodnej a slušnej, tak se asi zamiluju taky....

Zajímalo by mě, jestli chlapi takhle taky řeší, jestli někomu náhodou nezlomí srdce...já myslím, že nee

Cituji pulspuls: Ahoj, no možná se někomu můj názor nebude líbit, mně se taky nelíbí - ale co třeba zkusit začít chodit s někým, kdo ti až tak moc neimponuje - třeba s nějakým klukem, který o tebe má zájem, ale ty ho nechceš, přinejhorším někoho najít na seznamce, nebo tak někde....mno a pak nebudeš sama a pokud časem potkáš někoho lepšího, tak ho prostě vyměníš....samozřejmě by to neměl být člověk, který se ti úplně hnusí...ale mně se taky přítel se kterým jsem byla 5 let nejdřív zdál strašnej ve všech směrech a nakonec z toho byla láska, byl moc hodnej

Prosím Tě....tohle opravdu nedělej.

Poradila mi to máma,když jsem byla sama (nejvím jak u vás,ale mně samota nevadí,spíš taková ta osamělost) ,a dopadlo to šíleně,a taky jsem byla nespokojená,protože jsem s ním ve skutečnosti být nechtěla.
Když pak konečně prišel úžasný kluk,který se mi hrozně líbil po všech stránkách,úplně ve všem vyhoval a byla to láska jak trám-tak mi tohleto moje chování z minulosti vyčetl a vyčítal pořád (jasně,teď si všechny řekneme ,že to asi nebyl ten pravej princ).Protože byl hrozně konzervativní.....

Ale myslím,že mně samotnou ten vztah "jen tak",nebo "na přechodnou dobu" dost rozesmutnil a začala jsem si připadat jako nějaká nána,která zlevuje ze svých požadavků (které nejsou vůbec nerealistické).

Taky jsem asi staromódní,ale chci toho člověka milovat a chci aby on miloval mě - dokud tomu tak nebude,tak budu raději sama,i když jsem osamělá a smutná

Pokud vím, je to opačně. Chlap většinou neunese, že je ženská ta chytřejší a ve vztahu být nemůže.

a co když jsem? sportuju, vařím, ráda cestuju, tančím docela obstojně, než jsem začala pracovat, hrála jsem na dva hudební nástroje, chodila do dvou sborů, jsem manuálně zručná, vyšívám, umím docela obstojně kreslit i malovat, dělat všelijaká přáníčka, jsem schopná si vymalovat byt, natřít schody, postarat se o domácí zvířectvo, porýt zahradu, mám řidičák a neřídím nijak zle, umím se pěkně obléct i učesat, chodím ráda do společenosti, do divadla, na výstavy, do muzea, nemám problém s operou, ani se skotskýma dudákama. co se mi ukáže, to se naučím. nikdy bych neměla na muže nárok, který sama nesplňuju (čekat svalovce, když jsem sama třeba slonice, nebo domácího kutila, když si sama neumím ani žárovku vyměnit, nebo tak něco

nestěžuju si, jsem ve fázi, kdy jsem ráda sama.
ale opravdu si stojím za tím, že někdy se stane, že pro ženu muž prostě není.

no to by mi nevadilo, ale já neznám chlapa (tedy volného), který se aspoň jednou do měsíce cíleně neopije, a to se mi hnusí.

myslím, že vztah je od toho, aby oba v něm čímsi obohatil.

a to ti možná chybělo. vztah, kde ti druhý nemá od počátku co dát, protože sám nemá nic na rozdávání, ať šarm, inteligenci, milou povahu, cokoli, člověka jen zlenoší, ubíjí, a unavuje.

jsem poučena ze vztahu svých rodičů. máme je živočišná, ráda tančí, cestuje, baví se. vzala si tátu (z lásky), který měl jen tu vadu, že je pecivál, netančí a necestuje. a celý život je z velké části velmi smutná nebo nesvá, protože celá její povaha je utlačená. má ho ráda, jinak je spokojená, ale její vnitřní podstata je nenaplněná. a přesně tak to dopadá, když jste s někým jen tak, však on není jinak špatnej, je hodnej, sice to lenoch, sice pije, ale je hodnej, pani. já jsem stejná jako máma, trochu taková animální, a zatím jsem na podobnou povahu nenarazila.

Kdyby jednou co
Chápu tě, mám to úplně stejně a nehodlám slevovat ze svých podle mě ne tak nesplnitelných nároků jen proto, abych nebyla sama a za každou cenu si dokazovala, že prostě s někým můžu být. Proč? Co z toho?

Ale trochu mi to připomíná připady velice šikovných a vzdělaných doktorandech na VŠ. Znám jich pár, je jim přes 30 a přesto nemůžou najít chlapa. Chlapi se jich prostě bojí, bojí se toho, že by byly chytřejší než oni. A tak si rači najdou nějakou 'nižší'.

Mno, já tě chápu....pokud tohle všechno máš a nemůžeš najít někoho, kdo by ti vyhovoval, tak možná někdo takový snad ani není.....myslím, že dnešní mladí schopní hezcí kluci určitě nebudou sedět doma a číst si.....prostě já si fakt myslím, že na občasném alkoholu či cigaretě snad nic není....ale tak když to nedokážeš překonat, tak ok. Asi taky možná jestli jsi moc krásná, štíhlá, tak se možná ti chlapi bojí, že na tebe nemají...co si budem povídat, chlapům jde v první řadě o vzhled....a taky možná přílišná emancipovanost je někdy na škodu....chlap si musí připadat trochu jako ochránce

asi tak

Jako holky já vám to neberu...já taky pořád čekala a čekala na toho, kdo splní víc než polovinu mých představ a bude mě milovat, ale prostě jsem zjistila, že bych se asi nikdy nedočkala....je třeba žít trošku v realitě ....ale tak třeba se dočkáte. Ono taky chlapy odradí, když vidí, že čekáte na nějakýho prince, jste moc vybíravá, oni potřebují holku, která je spokojená se sebou a s lidma okolo a ne že jí chlapi, kteří nesplňují její požadavky přijdou jako něco míň než ona....prostě fakt to brát trochu reálně...
Anebo zkusit nějakýho cizince

Tak rozhodně chlap nechce holku, která si nestojí za svým a spokojí se s kdekým. To si pak té holky nemůžou ani vážit.

takto to rozhodně nemyslím. nepřemýšlím na mužem jak nad méněcenným. ani nijak nemachruju. přístup okolí, které mi dává najevo (včetně třeba tebe), že jsem moc vybíravá, nebo dokonce nadřazená, mě někdy štve a někdy trápí, protože to není pravda. já jen prostě vím, že zatím ani s jedním, kterého jsem potkala, bych nebyla šťasná, a on se mou taky ne.
zejména přístup bývalých kamarádek, které na takového muže měly štěstí, a pak mi říkaly: hele, ty si vybíráš - proč nejdeš s petrem? on je sice tlustý/pije/hloupý (dosaďte cokoli), ale je hodný! (kdybych jim ho nabízela já, vysmály by se mi, jak jim takového ňoumu můžu vůbec nabídnout)

to je zajímavá teorie, jak se to pozná? jak chlap pozná, že na někoho čekám? natož že jsem vybíravá...o mě si dokonce hodně lidí myslí, že jsem zadaná (což není pravda) takže poznat to asi nebude....

snažila jsem se dokonce jednu dobu ze sebe dělat blondýnu, co toho moc neví, nic moc neumí a nutně potřebuje ochranu, nechat si vysvětlovat věci, které dávno vím, pak to bylo ok. ale na druhou stranu - k čemu by to časem vedlo, když taková nejsem? :/

Reaguji na Nikoletka2: jsem na tom v podstatě stejně jako ty, bude mi 20, pořád jsem nenatrefila na někoho kdo by měl zájem o mě a naopak, když už někdo zájem projevil, tak to byl nejlepší kamarád ( u toho z mé strany bohužel nic nebylo), nebo kluk, kterej mě ale naprosto nic neříká...dost mě mrzí i kamarádky, který se mi taky tak nějak "rozutekly" a ty co jsem s nima v kontaktu, tak s těma zase nic není, pořád jsou doma a nikam je vevytáhnu...tak že je země takovej samotář

Reaguji na imoen:

drahá imoen zrovna jsem takového chlapa potkala, splňuje všechny tvé požadavky (i mé ), byl svobodný, ale díkybohu jsem asi vychytala správný čas jinak to je vtipný, klidně bych ti ho přihrála, ale teď už bohužel