Bez chlapa-zoufalost,deprese

Jo, zní to možná blbě, ale já se až díky vztahu naučila, jak se chovat k chlapům...dřív jsem to pořádně neuměla....ale možná to je i tím, že v podstatě se svým otcem se nebavím...to má taky velký vliv na budoucí partnerství

jo...vím,co je netová seznamka...

jo, chlapi to nějak vycítí

A co jako mají dělat? To si to mám namířit k nějakýmu chlapovi a zeptat se, jestli si můžu přisednout? Nevím, tento styl seznamování se mi nezdá nejlepší...to je takový zoufalý, ale tak možná jiné by to nevadilo....

No tak hlavně když ti nepřijde zoufalý být s někým za každou cenu...

tak to jsem asi vyřízená nebo jako co? to je podle mě jenom alibismus.

mně zas třeba přijde zoufalý sedět ve vlaku v kupéčku naprosti kluka, co se mi líbí, a celou cestu, co trvá minimálně hodinu, nic neříct a jen se všelijak štelovat, aby promluvil on na mě

mno, tak já nevím...to už mi přijde lepší - pokud ten kluk je slušný, jakž takž vypadající a má zájem, tak to prostě zkusit....pokud by to byl nějakej ******, nebo někdo, kdo se mi zdá odpornej, tak samozřejmě ne....ale tak taky může čekat na prince ...je to sice zoufalý, ale zoufalejší mi fakt přijde si přisedávat k cizím chlapům...

Hmm...já nevím, moje osobní zkušenost je - pokud jsem já dala první impuls, oslovila chlapa a podobně, tak z toho nikdy nic moc nebylo...pokud už se on překonal a stála jsem mu za oslovení, tak z toho něco bylo....ale samozřejmě oslovit kluka v kupé není nic zoufalýho, ale nedá se pak očekávat, že z toho něco víc bude...ale tak na procvičení třeba jo, nebo pokud ten kluk vypadá nesměle...nebo pokud pokukuje

hmm...tak třeba jo,ale když máš dobrý vztah k otci, hezky se k sobě chováte, tak to dělá hodně...

Reaguji na panda08:

jo, tak jsme se pochopily, mám stejný názor...

já si zase radši vybírám sama, mám na ně lepší odhad než oni na mě

jaký cvičení, jedině pro zábavu jinak moje pointa zoufalosti tkvěla v tom marným vytváření pózy a výrazu a pročesávání vlasů místo akce, pak holka přišla a fňukala jak byl hezkej

tuto zkušenost skutečně nemám, takže nevím, oč přicházím

tak to jsi šťastná žena...já když vybrala, tak to většinou nějak nedopadlo

no tak pokud se nedokázala překonat, tak se nedá nic dělat....jasně, taky jsem radši pro akci než pak litovat, ale slibovat si od toho raději jen tu zábavu

to raději v každém případě. člověk je pak i víc uvolněný a bere to s rezervou

no u mě zrovna naopak, byla-li jsem vybrána, nebylo to ono, ne-li katastrofa

vždycky jsem přemýšlela, proč bych měla začít chodit s klukem, který mi není jaksi "roven", povahou, vzděláním, zázemím, čímkoli, jen proto, abych nebyla sama. tuhle radu - nebuď vybíravá a nečekej na prince, úplně "miluju". můj osobní příklad: nehledám chlapa bohatého, modela ze žurnálu, svalovce, megasportovce, ani vůbec nijak žúžo výjimečného chlapa s modrýma očima a vzhledem jamese bonda. ale nikdy nemůžu slevit z toho, aby nepil (90% chlapů vyloučeno), nekouřil(90% z těch zbývajícíh vyloučeno), aby byl inteligentní, vzdělaný (v podstatě už skoro nikdo nezbyl) a aby byl trochu manuálně schopný (v dnešní době nemehel už nejsou). pokud neumí osadit vánoční stromek do stojanu a opravit rozpadlou kliku, opravdu mě nemá čím dojmout (ani kdyby byl třeba kosmonaut - domácí práce za něho opravdu dělat celý život nebudu) ani takového muže nenajdete. pokud existuje, má už tak tři děti a šťastnou ženu. to, že nesnesu chlapa obtloustlého, bez hygienických návyků, bez nějakého aspoň průměrného gentlemanství (což jsou myslím úplně základní věci, nejde o žádnou vybíravost)...se už neodvažuju ani dodávat.
někdy se fakt může stát, že pro vás muž nějak...není, protože každý, koho potkáte, má jednu i třeba jen z pěti věcí, které nemůžete a ani nikdy nechcete překousávat.

Reaguji na Nikoletka2:
holka, je ti dvacet, nic není ztraceno psala jsi, že studuješ, jejda, to se narazí na spoustu mužů. mně v záchvatech osamění pomáhaly vzpomínky na situace, kdy se muži okolo chovali jak zločinci (opouštěli přítelkyně s dětmi kvůli milenkám, přítelkyně měsíc před svatbou a všelijak)...a byla jsem hned ráda, že mě nikdo takový neotravuje život. asi to není rada pro každého, ale osobně mi to opravdu pomohlo.

Reaguji na Nikoletka2:
Děvče, tobě je teprve 20. To můžeš být úplně v klidu Mně je bez mála 25 a rozpadl se mi vztah po 4 letech, o kterém jsem si myslela, že už je můj finální, bohužel... teď se poflakuju sama a tak nějak nemyslím na to, že mě nemá kdo obejmout, pohladit, políbit atd. Prostě žiju tak, jak ten život jde a o nikoho se nesnažím. Jo, sem tam mě zamrzí, když vidím, že spolužačky už se pomalu vdávají, rodí, kupují baráky, řeší hypotéky a já nic Ale opravdu se snažím nepřipouštět si k srdci to, že jsem sama a užívat si svobody. Ono mít chlapa taky někdy není žádný med a většinou je lepší být svobodná než mít špatný vztah. To se taky podivuju, jak některé slečny nejsou schopny odejít od toho svého partnera, i když jsou s ním vyloženě nešťastné. Ale částečně jsem i hrdá na to, že se dokážu prokopávat životem sama bez chlapa a nejsem nikomu pověšená na krk Víš, jsou slečny, které si bez přítele pomalu ani nezavážou tkaničku... no jo
Jinak taky mám tu zkušenost, že když jsem si já začala nabalovat chlapa sama, tak z toho nic nebylo. Asi jsem staromódní, ale přijde mi nevhodné se chlapovi servírovat jak na stříbrném podnose, očividně ho balit a uhánět. Působí to na mě hrozně lacině S takovým chováním většinou vyjde sex, ale ne vztah, protože si ten chlap takové ženské neváží. To by musel být maximálně nějaký vysoce submisivní typ, který si sám žádnou nesbalí a je vděčný, že si ho nějaká narazila sama. Ale takoví chlapi konkrétně mně neimponují. Já se nanejvýš usměju, ale první krok musí udělat on, v opačném případě máme oba smůlu.
Jinak neříkám, že by ženská měla sedět doma se založenýma rukama a čekat na svého prince na bílém koni, to v žádném případě. Určitě to chce mít nějaké koníčky, pohybovat se častěji ve společnosti, nebát se seznámení s novými lidmi, ale to samotné namlouvání a dvoření spíš nechávám na protějšku

Reaguji na imoen:

a není to trochu nefér vůči tomu klukovi ?

Po 4 letech chápu,že seš ráda,že si zas sama a užíváš si to...jenže já sem pořád bez vztahu a to už mám toho "užívání" po krk

mno, já nevím, ale psali, že pokud je ve vztahu žena ta vzdělanější, tak má mnohem větší šanci na úspěch než ten, kde je muž ten chytřejší...možná je to blbost, nevím

taky prostě funguje nabídka a poptávka....pokud je vysoká poptávka po schopných mužích, tak jsou hned rozebraní, to je jasné

no, tak to ti můžu akorát tak poradit, aby jsi si našla někoho staršího, takoví už většinou jsou vzdělaní a často i manuálně jakž takž schopní....
Já se teda klidně smířím s tím, že můj chlap si občas zajde na pivko, že si občas zapálí...pokud to nebude přehnané .....a manuálně schopný ani super vzdělaný taky být nemusí....pokud je slušný a hezký, tak mi to stačí

Ono s takovým čekáním na tyhlety tvé požadavky bych se asi nikdy nedočkala.....neznám chlapa, který by si občas nedal pivko
Stejně tak takový chlap, který bude splňovat tvé požadavky, tak si může hodně vybírat a pokud by měl splňovat to, co ty chceš, tak ty by jsi zase musela být krásná, vtipná, vzdělaná, zábavná, sportovní a já nevímcovšechno......

Jo, protože on třeba byl ze začátku pako, ale ta ženská si ho prostě tak nějak vychovala....musíš si najít typ, který má potenciál a časem se může trochu změnit k tvé spokojenosti....prostě kompromisy.....pokud ale ten potenciál nemá, tak je to marný