Antidepresiva, antipsychotika, benzodiazepiny - jak kombinovat?

přesně to mě napadlo okamžitě při přečtení

[cituji=Brunet]Nejdřív jsem brala Cipralex, jako moje úplně první. Měla jsem to přes mámu, takže žádný psychiatr atd.

Pak jak jsem tady popisovala do toho šly ty další problémy. Přestala jsem ho brát.
Šla jsem tedy dobrovolně na psychiatrii. Tam mi předpsali Zoloft. A teď docházím k psychiatričce a to mi ho předepisuje dál a když jsem ji říkala, že nevím, jestli to na mne dobře funguje, jen mi zvýšila dávky. Pak mi předepsala i ty ostatní léky.
Ten zoloft mám mít na deprese.

Ale to furt nechápu,nač to bereš? Co ti je? Máš deprese? Jak se u Tebe projevují?

Reaguji na Diczinka:

Když mám to období, tak to přijde z ničeho nic. Nic se nestalo, ale já jsem smutná a ani nevím z čeho. Nebaví mě žít. Nechci nic dělat, když jsem byla mladší a neměla moc povinností, tak jsem třeba 14 dní jen ležela a nedělala nic jiného. Nechtěla jsem vstát ani s nikým komunikovat. Myslela jsem jen na to jak se zabít.

Teď to mívám taky, ale musím jít aspoň do práce. Jsem úplně mimo, nechci nic dělat a každou volnou chvilku myslím, jestli by nebylo lepší nežít. Přijdu domů a znova jen ležím.

Reaguji na Tiakia:

Tak opravdu děkuju

Takže jde zas o tamto téma.

Myslíš si, že člověk s tímhle nemůže žít běžný život?
Období kdy jsem opravdu nebyla schopna ničeho mám už za sebou.

Jestli ti tohle přijde jako "sranda". Tak nemrhej svým časem a přispívej jinam

Ahoj,
taky trpím silnýma depresema a úzkostma. Už rok beru kombinaci 4 léků.
Ráno 2 tabletky Argofanu, 1 tabletku lamotrixu a 1 xanax a večer jeden argofan a před spaním seroqel.

Mam prej ty nejsilnější léky a na ty nejhorší úzkostný stavy mi zabraly. Přesto deprese a úzkost pociťuju stále a bohužel mi to pořád brání žít naplno. Mluvila jsem o tom s doktorkou ale silnější prášky už mi dát nemůže, takže s tímhle asi budu žít už napořád. Jinak ty léky snáším vcelku dobře, akorát argofan narušuje spánek a tak beru ten seroqel.

Reaguji na Nicadezuria:
Ahoj, toho taky bereš hodně

Argofan bereš jako antidepresivum?
Lamotrix ale bereš na co to vůbec neznám.
A xanax proti úzkosti?

Taky se bojím, že se toho nezbavím úplně a budu s tím muset dokonce života nějak přežít.

A vůbec netušíš z čeho takové stavy plynou? Pokud ne je to těžké. Měla by jsi si najít asi nějaký smysl života. Něco,co Tě bude bavit a naplňovat. POkud životem jen tak proplouváš pak se nedivím,že je ti takhle. AD jsou fajn,ale nezmění Ti život! Jen tě utlumí! Musíš se trošku snažit i ty

Reaguji na Nicadezuria: Ahoj,to je mi líto. Myslím si,že pokud je Ti opravdu tak strašně tak bych zvážila hospitalizaci v léčebně. Dokud není pozdě.

Reaguji na Nicadezuria:
Však jsem si hned vzpomněla na tebe, když téma Brunet.

Reaguji na Brunet:
,,Já vím co to je za svi.nstva, snažím se to omezovat. Neberu to pravidelně"

Pokud ale antidepresiva nebereš pravidelně, tak je to na nic... to je nemusíš brát vůbec, jen benzáky se berou nárazově

Reaguji na Brunet:
argofan na deprese i úzkosti a lamotrix by měl prej ustálit náladu. Xanax taky na úzkosti.
Beru toho dost a stejně furt nejsem v pohodě. Ale tomu teď napomáhaj i různý okolnosti jako stres v práci a rozchod. Ale jinak vědomí že s tim budu žít už fut mě děsí, i to že z depresí se člověk nikdy nedostane na 100%

Reaguji na Brunet: Máš hraniční poruchu osobnosti? Takový dojem mám z tvého psaní tady.
Experimenty s léky, i ty příznaky...
Je bezva, že máš hlavně psycholožku, tam bych viděla hlavní těžiště léčby.
Zoloft a Cipralex se zase tolik neliší, když jeden nesedí, šla bych raději do jiné skupiny AD.
Jak už tady ostatně kdosi psal. Když už zůstat při SSRI, tak bych zkusila tedy nejsilnější kalibr téhle skupiny, a tím je Paroxetin (Seroxat...). Ostatně doktorka , pokud je trochu v obraze, by Tik tomu něco řekla sama. Nakonec, ůředpokládám, že bez jejího dobrozdání bys ty léky nedostala...
O BZD víš, že bys měla opatrně, že jo. Kolik toho zbaštíš naráz?
Co suicida? Ta tě nějak láká?

Reaguji na Diczinka:

Jojo taky si myslí, AD beru abych neupadla do silných depresích.

Jinak s tim smyslem života už na tom pracuji s psycholožkou

Reaguji na Nicadezuria:

Aha.

Mám taky názoe, že depresí se nezbavíš úplně nikdy.
Ale jak si psala záleží i na vnějším okolnostech.
Tak časem doufám, že až si nějak stabilizuji život tak by se to mohla nějak zmírnit.

Snad se to povede i tobě

Reaguji na Venuše:

aa přijde mi jako by si na to přišla o hraniční poruchu osobnosti, jsem se nikdy nezajímala ani doktorka se o tom nezmínila, ale přijde mi, že to na mne sedí. Zítra se k ní pokusim nacpat a promluvím se s ní tomhle všem.

Určitě vím, že bych měla opatrně, ale moc opatrná nejsem.
Přeháním to moc, třeba si vezmu 4 jedničkový neuroly najednou :/.

Myslíš sebevraždu? Na tu myslím neustále.