Jsou to už skoro dva roky, co jsem měla problémy s anorexií a bulimií, a myslím a zároveň doufám, že jsem už nad tím vyhrála. Ale mám ještě něco, co mi ty časy připomíná: mám dva deníky, kde jsem si psala to, jak jsem málo jedla, to jak jsem jídlo nesnášela, své pocity z malého množství jídla atd. Prostě a dobře shrnutě: ana deníky. Nevím zda si je mám nechat a občas si vzpomenout jak jsem si ubližovala, abych se už k tomu nevrátila, nebo je mám roztrhat a vyhodit, abych si to už nikdy nepřipomínala? Děkuji za vaše odpovědi.
Reaguji na Speedy: Být tebou tak je zahodím/ spálím. Když to budeš číst znovu a znovu tak by ti max mohl vzniknout prostor k sebelítosti... Nic proti, ale je to otázka jako: Mám si po velké utřít zadek?... Zapomeň na to co bylo a raduj se z toho, že ses vyhrabala z tak vážné poruchy...
Asi bych je uložila někam hluboko do krabice jako odstračující příklad, jak by to nemělo už nikdy skončit a začla si psát nějaký nový, lepší
já si narovinu myslím, že bys je měla třeba zveřejnit, nebo jen části, jako odtrašující případ.. pokud ne, tak na co je mít? Vyhodila bych to. Udeláš tim pomyslnou tečku za problémem.
Jednoznačně vyhodit. Maximálně opsat některé části a zveřejnit je, aby to tak mohlo pomoci někomu dalšímu..a pak je vyhodit.
Nechala bych si je i když jsou to špatné vzpomínky, stále jsou TVÉ a patří k tvé osobě..vyhodit je můžeš vždy
kdybys je chtěla zveřejnit, já bych byla jednou z mnoha, která by stála o to je číst...druhým to určitě může pomoci
proč zveřejnit? Zveřejnění považuju jako kravinu - nabádání náctiletejch holek k něčemu podobnýmu. Myslím, že inspiraci typu "viděla jsem nechutně tlustý holky, dala jsem si jen půl jablka a je mi ze sebe špatně, že jsem nevydržela nesníst vůbec nic" opravdu nepotřebujou. Vždyt to psala v průběhu nemoci, když z toho byla ještě "nadšená".
Já bych si je nechala. Ale z důvodu toho, že si nechávám všechny deníky.
Cituji LadyMiss: Nedávno jsem si nějaké ze zajímavosti četla. Celkem jsem se nasmála když tam holka napsala třeba, že tenhle den měla jabko, bílej jogurt a kousek chleba a jiná borka jí tam napsala, že toho jí moc a třetí si tam ztěžovovala, že chce bejt anorektička, ale nejde jí to a jiná jim tam napsala, že všechny vypadaj oproti ní jak slonice omg
Já tam také občas chodím . Je to smutné. Jednou jsem na to omylem narazila a nevěděla jsem, že něco takového vůbec existuje a nějaké holce co snědla něco ve stylu jedno jablko za den jsem do komentářů napsala, jestli nemá náhodou anorexii a že to už je na hraně s nemocí .
vyhodit..protože tak jako ana weby, deníky, knížky o poruchách nemají odstrašující případ ale motivující částečně... tohle vědí i doktoři, tak anorektičky. Takže netřeba si v nich listovat..protože se může stát, že by sis připadala tlustá a zase na to navázala..
Cituji LadyMiss: ale většinou anorektičky skončí někde vysušený na kapačkách a neví se jestli umřou nebo ne
jo tohle mě přesně napadne, když se řekne anorektička, přestavim si tu poslední fázi... je to na pozvracení.. Myslim, že všechny si říjkají, že budou JEN hubené ale neskončí takhle, ale i když žerou 1 jablko denně a podobné experimenty, zhuntujou si metabolismus a budou akorát tak tlusté! Viz Agáta Prachařová... ta jí prý jen ve stylu rajče+jabko a možná 3 mandle denně a kdyby jedla NORMÁLNĚ bude špekatá! Protože její tělo neumí už s jídlem pracovat, když si dá nechtěně madle 4 místo 3 už přibere centák v pase..
Cituji LadyMiss: Co jsem četla tak oni už většinou na těch blozích vědi, že maj anorexii a dokonce jsou na to i pyšný.
No právě! Ale já to netušila, když jsem na to narazila. Tak jsem jí tohle poradila, tak ze mě musela mít radost
Já si takhle psala ana-blog... a pak jsem za tím vším udělala tlustou čáru, blog jsem smazala a teď.. toho lituji.. z any se stalo záchvatové přejídání a já se nedokážu vrátit ani k minimálnímu sebeovládání :/ takže - já bych si je nechala, ale někde hluboko v krabici...
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.