Ztrácí zájem na začátku vztahu?

Reaguji na Scoooby:
Moc děkuji za podporu, mě tohle neuvěřitelně pomáhá si s někým o tom popovídat. Ozývat se už určitě nebudu, naposled jsem mu napsala před několika dny tu zprávu ohledně toho konce a víc už se ponižovat nebudu. Mám v hlavě milion otázek, ale je to prostě život, asi jsme měli dostat lekci abysme si dávali větší pozor a vážili si pak toho pravého

Ahoj holky. Nepročetla sem celou diskuzi, ale potřebovala bych s něčím poradit. Asi bych to zařadila do tohohle tématu.
Mám přítele něco přes 4 měsíce, je to fajn chlap, je mi s ním hezky a jsem šťastná. Řekla bych, že je to přesně ten typ, co sem dycky podvědomě hledala. Vyvíjelo se to všecko tak jak má, první měsíc randění, tak 1x za den sms... Pak to začalo i intimně, začali sme spolu spát, většinou u něj přespávám, někdy on u mě, vidíme se tak 2x týdně (sem tam nějaký výlet, rodičům mě představil, kamarádům atd atd.). Ale poslední měsíc pořád přemýšlím jak to s námi je a přijde mi že poslední týdny je to jiné. Má takovou nárazovou práci, kdy toho má najednou hodně a nemá čas, takže se vidíme tak 1x za týden, ale problém je v tom, že ani nepíše, nevolá, nic... Musím mu pořád psát první já, na FB jsme oba kolikrát on-line,ale on mi prostě nenapíše (dřív to dělal). No přijdu si, že ho musím nahánět a vnucovat se. Trochu sem mu něco naznačila, ale přijde mi ,že jemu to vůbec nedochází. Neni to ani moc ten typ na dopisování si a tak, ale štve mě, že nepošle jednu pos*anou sms, která mu zabere 30 vteřin nebo nezavolá. Nevim, přijde mi, že kdybych se mu neozala já, tak se asi neozve vůbec nebo co... Nevím, možná řešim kra.viny, ale leží mi to v hlavě...
Asi bych si o tom s ním měla promluvit, ale já tohle moc neumím, nevím jak na to, navíc mam pocit, že on by to řešit nechtěl. Chlapi sou v tomhle děsný. Bojim se, abysme se nepohádali nebo tak něco.
Mám mu to zkusit říct nebo počkat? Nevim jestli to není brzo, na jednu stranu sou 4 měsíce krátká doba, ale na druhou už je do docela dlouho na to, abysme věděli na čem sme. Díky

Reaguji na Boubinda:
Já bych to asi zatím neřešila, chlapům tohle nedochází a je pro ně práce a škola mnohem důležitější. Holky tohle mají nastavený jinak a hned to berou tak, že když se chlap neozývá kvůli práci nebo škole, tak nemá zájem.
Nevím jestli sis četla můj problém tady, ale měla jsem ho dost podobný, všechno super a fajn a pak přišla práce a zkouškový ve škole a ze dne na den se mi přestal ozývat, na fb byl online, ale nikdy nenapsal, musela jsem vždy psát já a po pár dnech se už ani neobtěžoval odepsat. Teď to zpětně vidím tak, že jsem ho měla nechat asi být a nedožadovat se odpovědi, chlap si pak přijde že ho asi někam tlačíš a začne se cukat. Popravdě tomuhle taky úplně nerozumím, když jedna blbá zpráva zabere půl minuty, holka si pak říká že mu nestojí ani za tohle a trápí se zatímco jemu to je jedno a je v klídku

Reaguji na Aspera: A ozval se ti od té doby?
Mně ten můj ne, a to už to bude skoro měsíc. Očekávám, že se ozve v době, kdy to budu nejméně čekat a akorát mě to vytočí

Reaguji na Scoooby:
Ahojda, neozval se mi (také už to bude měsíc), zablokovala jsem si jeho profil na fb abych neviděla co dělá a zakazuju si mu tam koukat. Stále to bolí a také čekám, že se mi jednoho dne ozve až už budu v pohodě.
My jsme ale byli v začátcích, vy už jste spolu chodili oficiálně, ne? To je opravdu vrchol srabství a neslušnosti

Reaguji na Aspera: No právě si taky řikam, že to nebudu hrotit. Nerada bych, aby si o mě myslel, že sem nějaká hysterka, co dělá scény. Což já opravdu nejsem... Ale prostě mi to nedá a leží mi to samozřejmě v hlavě a přěmýšlim nad tim. Ještě tomu dám asi čas a počkám, a pokud by to tak bylo dál, promluvím si s nim o tom. Příští pátek jedu na 10 dní na dovču do zahraničí, tak si řikám, že nám to odloučení propějě, že si třeba oba uvědomíme, jak si chybíme (což já samozřejmě vim).

Řekla bych, že u nás je to trochu jiný. Už od začátku je to takový klidný, pomalý, bereme to opravdu pomalu, řekla bych, že vážně. Takže on mi opravdu hned od začátku neřikal, jak mě má rád, chce se mnou být atd atd. A pak by najednou o 100% obrátil. Vlastně doteď jsme si neřekli nějaký silnější slova (jako miluju tě apod.).
Asi je tam zásadní problém v tom, že jsme oba byli dlouho sami, on v podstatě něměl pořádný vážný vztah (nebo jeden, já měla jeden vážný). Takže oba moc nevíme jak se chovat a já do toho asi dávám víc než bych měla a chtěla a víc než on. Jemu je 30, takže si myslím, že už přeci jen nechce jenom nějaké užívání. Myslím, že mě má opravdu rád a chtěl by, aby z toho bylo něco víc a bere to vážněji, jenom je tam prostě problém v tom, že to neumí dát najevo a bavit se o tom. I když občas to na mě působí jako takové "kamarádství s výhodami".

Já nevím, taky si řikam že po 4 měsících by to přeci mělo vypadat jinak - měli bysme se na sebe těšit, toužit po sobě, psát si, volat si... asi je to spíš tím, že sme oba zdrženlivější a dáváme si pozor a stojíme při zemi. Možná proto, že oba chceme aby z toho bylo něco víc. Teda doufám!

Reaguji na Boubinda:
Podle toho co píšeš na mě tvoje situace působí tak, že tě má určitě rád a pokud ještě neměl žádný pořádný vážný vztah, tak prostě z nějakého důvodu neví: neví jestli do toho jít nebo jak se chovat, může za tím být i ta práce (a tím pádem si ani neuvědomuje, že by se měl ozývat častěji) - do hlavy mu nevidíme, ale každopádně bych se od něj teď na nějakou dobu odstřihla, nepsala, nedožadovala se odpovědi, protože ať už je za tím cokoliv, tak věčné připomínání se chlapy odrazuje. Já to taky teď zkouším, zezačátku jsem absolutně nevěděla co se děje, tak jsem si chtěla vydupat odpověd a myslíš, že jsem se jí dočkala? Moje poslední naděje je momentálně ho ignorovat, dělat jak jsem happy a jak mi nechybí a musím doufat ikdyž něco mi říká, jakej super pocit teď má, když se mě takhle elegantně zbavil, no uvidíme, každopádně u tebe to bude snad jiné, věřím v to!

Takže Ty se na něj taky netěšíš, netoužíš po něm? Podle mého názoru 4 měsíce už jsou docela dlouhá doba na to, aby člověk byl s někým "jen tak", nevyměňoval si s ním něžná slůvka a netetelilo se mu srdce jen při pomyšlení na něj. Jaké jsou vlastně Tvoje city k němu? Nemůže to být tak, že on se třeba odtáhl, že z Tebe třeba vycítil, že Ty o něj zas takový zájem nemáš? Jak často jste se vídali? Jak jsi se cítila v jeho společnosti? Jak se k Tobě choval?
Zkus si zodpovědět na tyto otázky. Když jsem četla, že někoho máš, tak jsem byla ráda, moc dobře si pamatuju, jak si tady taky psala, jak nemůžeš nikoho najít a jak jsi psala o tom kamarádovi, takže bych Ti to moc přála, ale prostě mě zarazilo, že po 4 měsících se nezdá, že by u vás plála nějaká vášeň, takovýto zamilování jak na začátku je. Těžko radit, Ty ho znáš nejlíp, jen že dle svých vlastních zkušeností pokud se chlapovi žena líbí a má o ni zájem, tak jí to dává najevo a rozhodně dřív než po čtvrt roce.

Reaguji na Aspera: No včera jsme to probíraly s kámoškama a taky jsme dospěli k tomu, že se možná i bojí. Dozvěděla jsem se totiž nedávno od naší společné kamarádky, že byl asi 10 let zamilovaný do jedný holčiny, chvíli spolu chodili, pak spali, ale vlastně to nedopadlo. Takže možná to v něm taky hlodá a bojí se tomu otevřít, aby se nezklamal nebo tak něco...
Řekla bych že i ta práce v tom hraje roli, občas se mu toho sejde opravdu hodně a já to naprosto chápu, někdy pracuje 24 hodin. Ale zase si řikám, že de třeba někdy na záchod, tak si sebou může vzít mobil a poslat jednu blbou sms.

Tak určitě je odrazuje, když je naháníš. Já ale myslím, že to nedělám, napíšu mu a čekám na odpověd, i když to bohužel trvá třeba 24 hodin, do té doby ho nenahánim. Myslim si, že sem trpělivá jak blázen, že bych pomalu zasloužila metál.
No ale tak uvidíš, třeba mu něco dojde a uvědomí si, že mu chybíš. Je to hrůza, jak jim nevidíme do hlavy.

No já sem se rozhodla, že zatím to nebudu řešit, zítra bysme se měli vidět, budu to brát v pohodě, být v pohodě. A ted bude dobrá příležitost, jak pojedu na tu dovču, kdy budu pryč 10 dní, nebudu mu psát a ozývat se a nechám to na něm. Tím že budu daleko, mohl by si uvědomit, že mu chybím. A teprve až pak až se vrátím, si s ním v klidu promluvím.

Reaguji na LaArdilla: Ahojky! Jo jo jsem to já, ta co se trápila od léta s tím kamarádem a nakonec to dopadlo úplně jinak
To víš, že mi moc chybí, těším se na něj a nejradši bych s ním byla 24 hodin denně, ale vím že to nejde a tak se držím při zemi. Mám ho opravdu ráda, řekla bych asi i už v tuhle chvíli, že ho miluju, ale asi mě prostě mrzí, jak to teď vypadá, a asi máš recht, že je to na mě nějak znát, že už třeba nejsem tak v pohodě, taková bezstarostná jako sem byla první 2-3 měsíce, kdy bylo všechno nádherný a bez mráčků.

Určitě by nevycítil, že nemám zájem, protože opravdu mu píšu první vždycky já, já se ho ptám, kdy se uvidíme, já mu říkám, že mi chybí, já se s ním loučím tak, že mu říkám, posílám ti pusinky apod. On to první nikdy neřekne. Takže nezájem si myslím, že ze mě určitě nevycítil. Vídáme se normálně tak 2x do týdne, naposled to bylo minulý týden, kdy sem u něj byla od neděli do úterý, od té doby jsme se ted kvůli tý práci neviděli. Když jsme spolu, tak myslím, že je to fajn, nemám nějaký špatný pocity a je teda pravda, že mi přijde že někdy se chová odtažitě, třeba zezačátku (nebo do toho 3. měsíce) mě chytil, objal, pohladil a teď mi přijde že už to nedělá... nevím.

No právě, to je ten základ, co si pořád řikam... pokud by mě měl opravdu rád, tak sakra i kdyby byl na záchodě nebo cokoli jinýho, tak tu blbou sms prostě pošle! Dyk já vim, že i ted za celou tu dobu co pracoval, tak vždycky byla chvíle kdy byl přeci doma a chvíli odpočíval... a tehdy mohl napsat nebo zavolat! No nechápu, musím mu to opravdu říct.

Tohle je blbý. Víš, s mým současným přítelem, když jsme spolu chodili před deseti lety, tak jsem to po třech měsících byla spíš já, kdo mu psal, naháněl ho a tak, on přesně jak ten Tvůj - práce, škola, k tomu dálka mezi námi, takže to šlo do kopru. A teď je to přesně naopak. Jsem to já, kdo se spíš drží zpátky, on je ten (a tak to podle mě prostě má být, že je to muž), kdo mi píše každý den smsky ráno, večer, přes den z práce, kdo řeší, kdy se uvidíme, jaké mám plány a tak. Když jsem s ním, tak si to užívám, dávám mu najevo svou lásku, ale když spolu nejsme, tak jsem v klidu a nepíšu mu tolik jako on mě. Pokud Ty z Tvého přítele cítíš nějakou odtažitost, tak bych se měla na pozoru. Poslouchej svou intuici, ta hodně napoví. Udělala bych to tak, jak sama píšeš. Pokud se teď uvidíte, tak to zatím neřeš, chovej se k němu normálně a sleduj jeho chování k Tobě, je možné, že to rozsekne on a pokud ne, tak na dovolené si užívej a neřeš ho a uvidíš, jestli se ozve. Možná bych i počkala po návratu, jestli se ozve sám. Pokud ne, tak si myslím, že je to celkem jasné. Opravdu věřím tomu, že zamilovaný chlap se kvůli ženě svého srdce přetrhne a zvládne i nemožné. A pokud je to žena, která musí nahánět chlapa, aby si on na ni vůbec vzpomněl, tak je to špatně. Tím nechci malovat čerta na zeď, neznám ho. Zkus se zaposlouchat do svého vnitřního hlasu, ten Ti nejlíp poradí, sama vycítíš, jak to je a není. Přeji hodně štěstí ať to dopadne jakkoli

hm, je to holt blbý, já teď řeším něco podobného....současně mě on hodně štve, ale taky mi hodně chybí...ale stejně se bojím napsat, protože mám strach, že napíše ať táhnu, nebo neodpoví a to by mě bolelo asi víc než nekomunikace.....Mám už taky něco za sebou a když jsem psala a uháněla, tak to šlo do kopru rychle a když jsem nepsala vůbec, tak to šlo časem taky do kopru, ale přece jen to trvalo dýl, nebo mě to tak znechutilo, že jsem to skončila já, takže hlavní problém je, že jak nastane to ono, že se neozývá, tak je to blbý tak jako tak....Ale na to , jak to zařídit, aby se to nestalo, jsem nepřišla. Jeden vám bude psát pořád a jiný se prostě časem odmlčí byť se chováte k oběma úplně stejně. Nevím. A radši to už neřeším.

hele, mně se jednou jeden ozval po roce...normálně zavolal jakoby nic D

A potom druhý a to je můj rekord se mi ozval po 5-ti letech S tím, že na mě celou dobu hrozně myslel a jak mě miluje....no bomba....pochopitelně jsem ho poslala někam....ale každopádně neozývání se funguje, jen někdy musíte počkat třeba těch 5 let D

Reaguji na pulspuls:
No to si děláš srandu Ti chlapi jsou vážně nevyspytatelní. Navíc mi to přijde nejen jako vrchol srabství, být s někým v kontaktu a pak to ze dne na den "gentlemansky" utnout, ale i vrchol nevychovanosti . První dny jsem nevěděla co se děje, tak jsem ho taky naháněla, pak přišla výmluva na nedostatek času a mě došlo, že to je jen záminka jak se mě zbavit takže jsem to chtěla slyšet od něj, odpověď žádná..holky, ten až se mi jednou ozve (snad), tak si ho tak vychutnám, že to ještě nezažil!