Ztrácí zájem na začátku vztahu?

přesně, to si myslím i já, ale tak byla bych ráda, kdyby to tak nebylo...Jako já jsem věděla, že s ním není něco v pořádku, ale jaký je, jsem zjistila až později, ale jeho názory na manželství či nedejbože děti, tak to bylo silný kafe i když věk na to už má...asi dnešní chlapi se chtějí bavit až do stovky, jinak nevím...jasně jsem vůl a kdo chce kam, pomozme mu tam, takže mám, co jsem chtěla, ale tak chybama se člověk snad učí

No tak musim říct, že už je to zase tak nějak na nic nebo co... Je to teď teda asi opravdu tím, že má hodně práce, o víkendu ho ted čeká velká akce. Ale včera jsem byli spolu na výstavě, naivně jsem si myslela, že pak pojedu s ním k němu a on že musí dělat fakturaci, no tak říkám hm tak to jedu radši domu. A vůbec s ním nebyla včera řeč... no úplně mi zkazil náladu, že jsem se s níům pomalu ani nemohla pak už bavit. Rozloučili sme se asi po hodině a půl s tím, že se uvidíme příští týden. Zařekla jsem se, že teď se mu opravdu neozvu... stejně má práci, takže bůhví jestli by se mi vůbec ozval.
Ale je to smutek, že takový kraviny musim řešit po půl roce vztahu, kdy by to mělo vypadat úplně jinak. No až ho příště uvidím, tak si s ním o tom vážně promluvím. Už včera když sme se loučili, tak jsem mu řekla, že s s ním potřebuju pak o něčem popovídat, tak se na mě tak podíval... Ale od včera se samozřejmě neozval. A já si počkam až se ozve on, pže toho mám opravdu už plný zuby ho furt nahánět.
A po dovolený sem to taky čekala samozřejmě jinak, vůbec jsme se neviděli. Já opravdu nevím co si myslet... Ach ti chlapi, to je děs fakt.

Ahoj, tak to, co si myslím já - možná to vypadá blbě, když sama radím, ale jen radím, kde jsem já dělala chybu. Tak asi nikdy by jsi neměla čekat, že on bude tvou hlavní náplní. Takže prostě plánovat si program jakoby jsi byla sama a jestli se chce přidat k tobě, tak super a když ne, tak můžeš jít s někým jiným či sama. A preventivně nic neočekávat.

no, myslím, že to je v pořádku - dáváš přednost vlastnímu pohodlí a to je jedině dobře, když si umíš říct, co chceš

Taky muži, když mají hodně práce a stres, tak se radši stáhnou a řeší si to sami, to ženský mají potřebu to se všema diskutovat a řešit. Takže třeba jen teď nemá náladu, protože má práci.

Tak to mě opravdu mrzí, doufala jsem, že se to u Tebe zlepší, před tou dovolenou to vypadalo dobře.

Hele, já byla o víkendu taky trochu zklamaná. Přítel přijel za mnou v pátek, šli jsme na jednu přednášku, která byla ale strašná, takže jsme to po 20ti minutách odpískali a jeli grilovat k jeho kamarádovi, kde jsme i přespali. Ráno mě odvezl domů a jel k sobě domů, kopou doma sklep a chtějí to mít co nejdřív hotové. Myslela jsem si, že večer dorazí, ostatně jako vždy o víkendu. Mezitím se mi ozvala kamarádka, jestli s ní nechci jít posedět, tak jsem šla. Pak mi volal přítel, že je úplně zničený a jestli nechci přijet já k němu. Byla jsem zklamaná, protože jsem se na něho těšila a jet za ním jsem za a)nechtěla (bydlí s rodiči) a za b)nemohla, protože už jsem si dala pivo. V neděli dopoledne opět volal, ať za ním přijedu, ale já opět odmítla, protože jsem si říkala, co tam budu dělat, když on kope v domě sklep. Večer přijel a řekl mi, že ho to mrzelo, že za ním nechci přijet, že i když bydlí s rodiči, tak tam přeci jedu za ním, když tam bydlí, a že by byl rád, kdyby věděl, že tam jsem. Vůbec by mu nevadilo, že neděláme něco spolu, prostě by mu stačilo cítit mou přítomnost, vědět, že kdykoli může vyběhnout a dát mi třeba pusu. Absolutně ho nenapadlo, že bych se tam třeba já mohla nudit nebo tak.

Třeba to ten Tvůj taky tak má, ale nepsala jsi, jestli Ti nabídl, ať jsi s ním, i když on bude pracovat.

Jak se choval, když jsi byla na dovolený, a když jsi se vrátila?

Reaguji na pulspuls: Ano, já to beru, je to teď opravdu tou prací. Pro chlapy je vždycky práce na prvním místě a nic jiného pro ně neexistuje, takže to tak nějak beru, spíš je mi to líto. Ano, čas se snažím organizovat si podle sebe, ale to víš, že zároveň se snažím se mu přizpůsobit, protože ho zase vždycky ráda vidím. Tak tenhle týden vím, že už ho neuvidím, takže sem si naplánovala srazy, nákupy a tak Ale zařekla jsem se, že ani do budoucna se omezovat nenechám.

Reaguji na LaArdilla: No tak dovolená bohužel nic nezměnila, já jsem se snažila mu neozývat, napsala jsem mu jenom když jsme dojeli, pak asi za 3 dny a on se mi samozřejmě vůbec neozýval (sám od sebe napsal až ve čt - po 5 dnech co sme tam byli). Vrátila sem se v neděli, myslela sem si že se uvidíme, ale on jel radši na zapíjení dítětě jeho kamaráda (což chápu, je to jednou za život a já stejně byla po cestě mrtvá), ale pak jsem měla v pondělí dovču, opět nic, protože mu bylo blbě. Jenže pak sem zas pro změnu odjížděla ve čt do neděle na Slovensku, takže ani ve středu sme se neviděli, pže měl práci. No takže suma sumárum, viděli jsem se po 17ti dnech - min týden 2x... Chtěla jsem mu už opravdu říct jak to cítím, a že je mi to líto jak to je, ale nějak jsem neměla odvahu a nebyla příležitost. Ale ted vidím, že takhle to dál opravdu nejde.

Tak v tomhle ti ale závidím, že on ti sám zavolá a chce tě vidět a žádá tě ať k němu přijedeš. I to jak za tebou přijel - co bych za to dala! Tohle u mě opravdu nehrozí. V to pondělí mi nenavrhl ať jedu k němu, přesto že bude pracovat. Já bych ani nejela, protože bych tam seděla a čučela do blba. Ale to víš, že je mi to líto, pže jak píšeš, tak i ta přítomnost stačí... a to jeho nenapadlo.

No je to fakt smutek, musím mu už opravdu říct, co mi vadí a že mě to mrzí. Nechci na něj tlačit a ani mu nebudu něco vyčítat, jen jde o to aby to vědět. Pže mě přijde že mu to třeba ani nedochází...

Reaguji na Boubinda: To nevypadá dobře. Ano, chápu, že má práci, že se třeba několik dní nevidíte, ale to, že ti za těch několik dní není schopný napsat nebo krátce zavolat, to už je divný.
Na druhou stranu, taky jsem takhle chodila s jedním chlapcem, zrovna je to rok, co jsem to řešila tady na Omlazení někde v tématech o Vodnářích - byl Vodnář a o těch je to údajně známý A u něho bylo normální, že se třeba týden-dva neozval a pak zas projevil zájem, jakoby nic a nanovo - odmlčel se, chlad, třeba se sbalil a odjel na pár dní a nic neřekl... atd atd. Za 14 dní se ozval jakoby nic. Já to nevydržela, nebavilo mě hrát si neustále na kočku a na myš. Krok kupředu znamenal dva kroky zpět a pořád dokola. Nepotřebuju si s někým neustále psát, být v kontaktu, taky jsem spíš samotář, ale co je moc, to je moc.

Ten můj je taky Vodnář. Takové chování jak popisuješ, měl spíše tenkrát, před těmi 10ti lety, kdy to byl ještě mladý kluk, teď už je opravdu někde jinde, řekla bych, že snad opravdu dospěl a dostal rozum a ví, co chce a nechce. Spíše jsem toto chování zažila u Panny a přitom to byl dospělý muž, téměř na prahu čtyřicítky, ale chování měl jak puberťák.

Tohle není dobrý. Jak už jsem jednou psala, když se chlap zamiluje, tak je schopný si vše nějak zařídit, aby s ženou svého srdce mohl být a u něj to teda fakt nevidím. Když se chce, tak i ta práce se dá zařídit, určitě by byl schopný si to nějak lépe zorganizovat. Už bych si s ním asi narovinu promluvila, jak je to s jeho vztahem k Tobě, že z jeho strany moc velký zájem necítíš a asi bych to ukončila, protože tohle není život. Moc mě to mrzí.
Mimochodem, co by se stalo, kdyby jsi se mu přestala ozývat?

Asi bych to i udělala a podle jeho chování bych se zařídila.

Reaguji na LaArdilla: Reaguji na katula: No tak on je Beran, tak nevím jak ti to mají. A já sem naopak Vodnář Tak by to asi mělo být naopak...
Já jsem se teď zařekla, že se mu neozvu. Od pondělí, kdy jsme se rozloučili, se neozval on mě ani já jemu. A jsem rozhodlá, že to neudělám a uvidím co se pak stane...
Každopádně až mu skončí tenhle kolotoč a bude víc v klidu si s ním o tom vážně promluvím - o všem, jak to mezi námi je, jak to bere, jak to vidí do budoucna atd atd. pže takhle to opravdu dál nejde.
Já si taky říkám, že každej je v tomhle jinej, někdo volá a píše několikrát denně (což by mě teda štvalo a lezlo na nervy) a někdo to právě tak nějak bere jako samozřejmost a nemá zapotřebí být v kontaktu, takže se tolik neozývá... Nevím no.

No o nějakém rozchodu jsem opravdu vůbec nepřemýšlela, nějak si to vůbec neumim představit, asi by to bylo pro mě úplně to nejkrajnější řešení. Problém je totiž v tom, že už jsem do toho celkem spadla a mám ho opravdu ráda. On je opravdu jinak pro mě ideál (prostě chlap co sem podvědomě hledala, jenom má prostě tuhle vadu).
No prostě když jsme spolu, tak je to super, ale když spolu nejsem, tak je to na nic

Reaguji na Boubinda:

beran? no, tak s těma mám naopak zkušenost, že hrozně žárlili a jak tak nějak přestali, tak byl za rohem rozchod...

Na berany platí rázný ženský

Reaguji na pulspuls:
Přesně s tím mým taky nebylo od začátku něco v pohodě. Intuice mi nedovolovala se s ním cítit dobře, byla jsem pořád taková odtáhlá..ale chybama se člověk učí a příště dám na svoje pocity mnohem víc. Až s odstupem času vidím, jak mě měl krásně na háku..

Ale mám novinku, o víkendu jsem ho potkala na jedné akci. Hned jak mě uviděl, tak se otočil že nevidí. Později jsem ho potkala u baru tak jsem ho jen ignorantsky pozdravila. Za tu akci jsem ho potkala ještě několikrát ale buď jsem dělala že nevidím nebo to dělal on, no spíš mě teda ignoroval, jakoby mě neznal, prostě nezájem. Párkrát jsem ho tam ale potkala tak blbě, že to muselo vypadat že už ho asi vyhledávám, ale takhle to fakt nebylo a mě to štvalo že si tohle teď může myslet tak jsme se s kámoškou nakonec zbalili a šli pryč. Stala se mi totiž ještě věc, že za mnou doběhl kamarád a ze srandy mě začal otlapkávat, objímat, a když jsem se koukla přes bar, tak tam stál "on" a koukal na nás. Samozřejmě mi to nedalo a začala jsem dělat blbiny s kamarádem ještě větší a koukla se na něho znovu a on nás pořád sledoval, fakt šlo poznat že ho to dost zaujalo. Jenže blbý je, že jsem se právě na něho dívala, teď zase ví, že jsem tam o něm věděla a já tím pádem nejsem na tom koni, na kterým bych chtěla být. Každopádně to nic nemění na faktu, že je to opravdu hň.up s nulovým svědomím když už mu není blbý mě ani někde potkat a dělat že nic..

a to zase já jsem ráda, že ten můj trapák dělá, že mě nevidí, nezdraví atd...protože když jsem si to tak promýšlela, tak můžu být ráda, že má jinou, radši ať si myslí, že jsem z něho pořád na větvi a zoufalá, aspoň nebude otravovat....protože někde s ním jakoby kamarádsky klábosit atd, tak to bych nechtěla

Ale tak super s tím kámošem u tebe. Kdyby se ti to takhle párkrát třeba ještě někdy povedlo . Já když ho potkám, tak jen sama a někoho s sebou tahat jenom aby viděl, tak za to už mi zas nestojí.

Reaguji na pulspuls:
Chtěla bych mít k tomu taky takový přístup, ale mě právě štve to, že za mnou ani nedojde jako slušnej člověk. A ty jsi z toho teda už venku?
Jinak to s tím kamarádem už se asi jen tak nepovede, to že jsem "ho" potkala na té akci byla hodně velká náhoda. Navíc teď se mi všichni rozprchli takže ani nemám s kým někam chodit + jsem to včera podělala takže se mu radši budu fakt vyhýbat. Jak já bych mu chtěla vidět do hlavy..

Hm děvčata, tak já to mam vyřešený. Dneska jsme se rozešli, resp. on se rozešel se mnou, že to prý nefunguje. Já byla v totálním šoku, opravdu mě dostal. Dneska sem si s ním chtěla navážno promluvit jak to vidí dál a jak to mezi námi je, a ani sem se k tomu nedostala. Normálně sme se dnes sešli, šli sme do hospody, bavili jsme se jako obvykle, jako by se nic nestalo. Ještě jsem sebou měla věci s tím, že u něj dneska přespím, tak jako vždycky... A najednou bylo ticho a on povídá: Funguje to? A já říkám, že on tom sem si chtěla promluvit, že to není úplně ono, že mě mrzí, jak sem i neozývá a tak a že vůbec nevím jestli to někam spěje a on najednou řekl: Já to vidím na rozchod... no takovou ránu sem teda nečekala.
Vlastně z něj vylezlo, že mě neměl rád tolik, jak by chtěl a měl. Že vidí, že ho mam bohužel ráda víc než on mě (což byla pravda). a že mi nemůže dát to co chci, že to takhle bude pořád a že se nezmění, a že to pro něj vlastně nemá cenu...
No držela jsem se, ale ted sem doma a jsem v ******, jak jinak. Vím, že to bude trvat, ale nedá mi to a furt na něj myslím, řeším, jestli nad tím přemýšlí (podle mě se mu neskutečně ulevilo a je ted naprosto v pohodě). Bohužel ho mám až moc ráda. Ach jo, proč to sakra musí být takhle složitý. Já jsem ráda, že sem konečně našla pořádnýho chlapa, teda aspon tak na mě působil a teď šup. Nejvíc mě dostalo, jak to bylo zničeho nic, vůbec sem to nečekala, totální šok!! Sem se ho ptala, jestli už na to rande s tím šel, že se se mnou rozejde a on že jo.
No je to bezcitnej hajzl, jinak si to teď nedokážů odůvodnit. Na jednu stranu je to asi férový, že to řekl na rovinu, ale na druhou mě na to vůbec nepřipravil.

Je, se mnou se žádný chlap takto férově nerozešel.

Myslím, že na rozchod se připravit nedá.

Je mi to moc líto, ale jak se říká: něco končí, něco nového se začíná. Ber ho jako takový další schod k tomu pravému, který se o Tebe bude od začátku vztahu opravdu zajímat.