Změna vztahu po dětech

Reaguji na Tulítečko: my jsme byli odhodlaní, že když shubnu do kombinézy, že znova začnem jezdit . . . jenže teď vím, že už prostě nechci jezdit 300 km/h . . . dokonce mě už to ani netáhne na motorku, představa, že z tak malých mazlíků udělám syrotečky

auto je přece jen pohodlnější a můžem být všichni spolu . . . otočím se dozadu a vidím, jak si spokojeně podřimujou - super pocit

Reaguji na kivus: možná, až už s námi nebudou chtít jezdit, přesedláme zpátky na mašinu . . . když člověk s dětma nečeká do 40 let, ví, že když mu odrostou, má pořád čas věnovat se znovu těmhle zálibám . . . kdo čeká s dětma do staršího věku zas ví, že si užívá např do 40 let, pak děti a pak už jen to stáří

Asi takhle - nikdy nevíš předem, co mateřství udělá s tebou, natož se vztahem Mám kamarádky, co se po narození dítěte "zblázní" a všechno mu podřídí a i takové, co se chovají, jako by dítě ani neměly (což jsou samozřejmě extrémy). Ale určitě není třeba se něčeho bát předem, protože není nic krásnějšího, než když se na tebe děťátko usměje...

Reaguji na Tulítečko:
Já jsem bohužel jeden z těch odstrašujících případů...

Před dítětem jsme byli v pohodě, s dítětem už jen hádky a odcizení. Ale jak už někdo psal výše, bylo to hodně o tom, že manžel se absolutně nepodílel na ničem, co se malé týkalo a žil dál svůj život, navíc do toho byly ještě další jeho 2 děti z předchozího vztahu a vše jsem měla na hrbu já...
Takže naše manželství nakonec rodičovství bohužel nepřežilo...

Ale jinak věřím tomu, že ve většině případů je partnerství s dítětem sice jiné, ale pořád krásné...

Reaguji na Amnesia: Vážně? Tak to je šikulka. NO já mám taky radši poznávací zájezdy. Né žádný vyvalování celej den u moře. Ale prostě chodit, poznávat, prohlížet, fotit.

Reaguji na kivus: Já sice považuju motorku za nebezpečnej stroj, ale s přítelem sem se odhodlala, že někdy vyrazíme na pořádnou okružní jízdu. JInak preferuju auto. Rozhodně nebudu vozit děcka na motorce jako, když v Indii se na to posadí celá rodina a fičí..

Reaguji na vilcea: Vážně pár takovejch extrémů taky znám nebo potkávám na ulici, a vážně když jsou odcizenní, nebo i třeba nebezpeční pro to dítě, tak mám sto chutí si ho vzít a dát mu, to co si vážně zaslouží. Co se týče zase toho rozmazlování, tak to je zase trochu jinak. Ale hlavně když to tomu dítěti neublíží.
Reaguji na NikaXS: Von ćlověk nikdy neví do čehos jde, a i když si myslíš, že na toho druhýho je spoleh, tak se nakonec vyvrbí uplně někdo jinej. Třeba se i občas snaží, ale to prostě nestačí. Kolem sebe znám spoustu takových párů, kde manžel naprosto stroskotal, ale bylo to hlavně tím, že se ani nesnažil, a chtěl mít tu svobodu. A děcko prostě nevydržel. Fandím vám, a doufám, že malá se bude mít dobře stejně, hlavně když bude mít aspoň skvělou mamku.

Reaguji na Tulítečko: jj okružní jízdy jsou super, ale musí vyjít počasí . . . třebas my při jedné vyjížďce cca jen 400 km potkali 2 x tu samou bouřku + krupobití . . . to pak člověk závidí těm v autě

Reaguji na kivus: Samozřejmě počasí je jeden z nejhlavnějších ekvivalentů pro dobré cestování. Já se hlavně bojím, že někde stroskotáme, v totální pustině, a technické znalosti přítele nebudou stačit.

Reaguji na Tulítečko: jjj, mrcha má v pase víc razítek jak já. Naposledy s námi byla v Emirátech a pohoda. Teď jedem Chorvatsko, jen baby a děti, pak v září autem do Andalusie, takže mladá má fakt najeto. Nicméně chce to zabavit, takže Ipad nebo dvd v autě je vcelku nutnost

Reaguji na Tulítečko: my jsme se vybourali ve Vysokých Tatrách, bez mobilů s policajtama jsme to řešili do 19 hod - pak se strašně ochladilo, zprovoznili jsme motku a jeli jsme domů a to ten můj celou cestu držel levou ruku kapotáž, aby jsme jí neodlomili úplně . . . byla mi taková zima, že jsem si kombinézu na benzínkové toaletě vycpala toaleŤákem

tak to osobně odmítám i já.. prostě to nesnáším,udělám vše ale tohle ne..Mám nějakou alergii na nádobí..Naštěstí máme myčku...(zatím bydlíme u mých rodičů) ale až budeme sami, tak je u mě myčka podmínkou.. problém je , že nesnáším i to vytahování nádobí z myčky.. Ale to naštěstí dělá přítel a nikdy neříkal, že by mu to vadilo.. Nevím co to mám za fobii z nádobí..

Každopádně je mi teprve 20..děti plánuju tak za 5 let..Ale celkem se na ně těším a pokud budu s přítelem, se kterým jsem ted, tak si myslím, že se na ně taky těší a že by mohl být dobrý táta, taky jsem se první bála a říkala si, že asi radši děti nikdy nechci, protože budu hnusná,tlustá, nebudu mit na nic čas a přítel se na mě vykašle...Ale v poslední době mi nějak došlo, že mnohé maminky po dětech vypadají i líp než před nima, protože na sobe zamakaly, takže me uklidnilo, že cvičením se mužu zase dostat do super foormy..Taky mi došlo, že se dá najít čas na koníčky, a halvně na přítele. Mnohdy vám pomůže babička,kamarádka... která pohlídá miminko aby jste si mohli nekam zajíst, třeba oslavit narozeniny, výročí...A myslím si, že takové ty ošklivé maminky, s mastnýma vlasama, škaredou pletí a hnusným volným oblečením, které si stežují, že jsou tlusté se jenom vymlouvají na děti a ve skutečnosti se sebou nic delat nechtějí(samozřejmě ted nemyslím nějaké, které jsou na tom špatně finančně, nemají partnera a ani podporu rodiny, to je neco jiného- i když jednu takovou taky znám u nás na vesnici, a i když nenosí poslední módu, tak je alespoň čistá a upravená).
Ted na jaře se totiž dvěma mým sestřenkám narodila miminka..a ještě pár známým a všechny jsou krásné, tatínci jsou spokojení..takže to asi záleží na tom jak si to dokážete rozvrhnout,zařídit a udělat.

Reaguji na Peg: Přesně, člověk přece musí mít nějaký pořádný úsudek. Já vím, že se lidé mění, a že se můžou změnit během chvilky, ale když už od začátku tuším, že na chlapa není spolehnutí, tak bych nenechala aby mne ta posedlost, nebo zamilovanost nebo co prostě pohltila. Také mi je 20 let, a když sem byla ještě středoškolačka, tak sem děti mít také nechtěla, né že bych je neměla ráda, ale protože sem s nimi měla samé špatné zkušennosti. . Buď sem je nějak nechtěně poranila, nebo sem je omylem rozbrečela. Prostě s dětma jsem to absolutně neuměla, a ani jsem neměla možnost to nijak napravit, protože v blízkosti jsme žádné děti neměli, které bych pravidelně vídávala. Vše se ale změnilo, když přišel přítel, kteří měli v rodině málého kluka. Vídám ho často, je to skvělej malej čipera, ale hrozně si mě oblíbil a já jeho. A když ho občas hlídám, tak je to fajn pocit, že nemám takovou smůlu na děti. a co se opět týče toho nádobí, tak já na mytí vážně alergii mám, asi na ty saponáty smíchané s vodou. Musím používat ochrané rukavice, aby mi nevyskakovlala vyrážka...

Ahoj holky, tak jsem taky sama zvědavá jak dopadne muj vztah s přítelem poté co se nám ted v létě narodí miminko.... jsme solu teprve 1.5 roku a ani spolu nebydlíme. budeme až po porodu. Takže naš "vztah" vypadá tak že mě přitel navštevuje u mě doma - tj. přijde v 18-19 najíme se, sexík,vínko, TV a ráno zas jede. občas spolu něco podnikneme o víkendu, občas něco pomuže ale vidím že ho to nebaví... zázraky od něj nečekám, trochu více pomoci bych tedy uvítala... mno..ale to se pak vetšinou pohádáme a tak si to raději příště udělám sama . Myslím že péči o dítě a to okolo určitě zvládnu i sama...spíš se obávam abych po tom celem zvládnutem dni měla jeste nekdy vubec chut na sex nebo neco podnikat...já ani jedno nutne nepotřebuji nijak často ale aby mi přítel neřekl že je se mnou nuda..i ted toho mam nekdy plný kecky..

Můžu se zeptat? Pamatuju si Tě z jednoho tématu, přítel se po tvém porodu odstěhuje od manželky? Už se to teda nějak vyřešilo?