Změna vztahu po dětech

Ahoj,tak náš vztah se zas tak nezměnil,samozřejmě to je uplně jiný život,pokud je člověk zvyklí vyspávat v neděli a pak se celý den válet,ale pokud se s partnerem umíte rozumě domluvit a rozdělit si práci kolem dítěte,aby to nebylo jen na Tobě,tak se neboj,že by jste spolu přestali vycházet..Malá se do teď třeba často budí,tak se občas domluvíme,že o víkendu vstává muž a já si dýl pospim,také jsem ho od začátku úkolovala,koupání,krmení atd,aby si zvykl,že musí pomáhat..Občas není na škodu dělat jako,že toho máš moc a bez jeho pomoci to prostě nezvládneš

Ale také bohužel znám případy,kdy ten vztah šel do háje a hlavně to bylo kvůli tomu,že chlap měl pocit,že děti jsou jen ženská záležitost a on je ten živitel a přece chodí do práce,zatím co,ženská se celý den jen válí doma,tak co by ještě po práci pomáhal!
pokud tohle vychytáte,tak si myslim,že máte vyhráno..

Je mi sice jen 22 a teď ještě dítě neplánuji ,ale tak max. do 4 let určitě ano. Tohle je věc která mě děsí nejvíc...a občas si říkám ,že raději budu bez dětí a chlapa než aby se se mi tolik změnil život.

Změní se úplně všechno, ale to patří ke vztahu a děti ho prostě posouvají dál.
Tolik strachu a radosti nemůžete nikdy prožít, když jste jen dva.
Konec konců, tak jako láska, je i mateřství a otcovství velké dobrodružství a teprve tato zkušenost ukáže jaké jste a jaký je váš partner.

Reaguji na inama: já myslím, že obavy z toho, jestli se na tom přítel nebude podílet můžu zažehnat. Má v rodině malýho caparta, a když ho má mít na starost, stará se o něj dokonale, každou chvíli je s nim, hraje si, obstarává všechno, co je zapotřebí. To spíš ze mě mám strach, zkušenosti s dětma mám docela minimální, ale to všechno ještě doženu. A doufám, že to bude klapat. Děkuju za příspěvek.

Ahoj,náš vztah se nezměnil,je mnohem mnohem lepší ,hodně nás to ztmelilo a sme zamilovaný snad ještě víc než na začátku vztahu... s malym je to úžasný a ten vztah celkově je veselejší s nim.... myslim,že je to hodně o tý pomoci ,podpoře a jak se bude k dítěti stavět ten chlap...když nebude chtít pomáhat,nebo nebude furt doma,tak budou hádky a ta ženská to dlouho nevydrží..jak psychicky tak fyzicky..protože je to fakt náročný .. naštěstí můj přítel je úžasnej,jak může tak mi pomáhá,ani mu nemusim říkat,pořád něco podnikáme i s malym a sme štastný ..jediný co přítel odmítá je mytí nádobí

Reaguji na Tulítečko: Tak to určitě bude vzorný otec jestli už ted je vidět,že se umí postarat..A zkušenosti určitě dohoníš,také jsem se toho bála,ale po narození naší hoilčičky to šlo jakoby samo a dost mi pomáhala mamka,když jsem si s něčím nevěděla rady.
Ještě můžu pro vztah doporučit i po dítěti si zachovat něco ze svého "starého" života,já se třeba i teď vídám s kamarádkama co ještě děti nemaj a na dva dny chodím do práce a někdy večer na vínko s kámoškama,člověk má pak s partnerem taky trochu jiný pokec než jen o kakání,papání atd..

paradoxne si myslim, že nás to daleko víc stmelilo a náš vztah je úplně někde jinde, máme zodpovědnost ještě za někoho jinýho, už si nemůžeme dělat co chceme, ale o to víc si to pak užíváme, když už někam můžem. Dceři je 5, chodíme s ní na večeře, na hokej, na návštěvy. Řekla bych to asi takhle: my jsme si dceru přizpůsobili našemu živ. stylu, nepodřizovali jsme se jí a tím pádem je to celý v pohodě a ona je úžasná, světoběžnice naše

Tak u nás s tím úklidem z partnerovy strany je to celé,ale zas nemůžu mít všechno,je skvělej táta a když je potřeba,tak k malé v noci vstává a postará se o ní třeba i na celou noc,když jsem odjela na školení..

Reaguji na Ani.nnka: Tak to je krásné, to sem ráda, čekala sem samé chmurné odezvy, ale sem ráda, že se najde spoustu takových, kterým to vyhovuje. Sice se máme velmi dobře, podnikáme spoustu věcí, ale určitě cejtíme, že s mimčem by to bylo určitě veselejší. PS: mytí nádobí a luxování mu naštěstí nevadí, ale po bytě máme hafo papírů s nákresy, kterýho zaživa nedonutím uklidit.

my jsme před dětma měli hodně divoký život, pořád jsme někam lítali na motorce, doma jsme jen přespávali . . . taky jsem si myslela , že jako mamina ho už nebudu tak zajímat, ale chyba!
čím větší jsem měla břicho, tím se zvyšovalo libido manžela, 6sti nedělí u nás vůbec neexistovalo teď už máme prcky dva a největší koníček je, jak se jim nenápadně vytratit do ložnice
není nic romantičtějšího, než v noci uložit děti, oblíknout si hezkou košilku, otevřít láhev vína, dívat se na film a povídat si . . . člověk si tyhle chvilky prostě neumí užívat, dokud nemá celý den kolem sebe děti.
Motorku jsme vyměnili za auto a jezdíme takřka stejně. když je prostě hezky, nabalíme děti sednem do auta a celý den jen tak jezdíme, stavíme se někam na jídlo, projdem se venku, jen tak se jedem podívat na Tatry . . .

nechápu, proč jsem si vždycky myslela, že dětmi to končí . . .

jo a po tom, co jsem se po dvou dětech dostala rychle do formy si mě chlap strašně váží - to proto, že vidí, jak jsem utahaná po celém dnu s dětmi, pak uklízení po nich a pak jdu stejně večer každý den cvičit . . .

Reaguji na inama: To určitě, rozhodně "něco starého" si zachovám. Ale předpokládám, že ze začátku mi to papání a všlijaký ňuňání bude neustále vyvstávat na jazyku, a budu se muset hodně držet, abych o tom furt nemlela, ale myslím, že to určitě zvládnu Na maminku se moc spoléhat asi nemůžu. Není už to zrovna mladice, ale radu určitě dá, a dobrou, za což sem ráda.

Reaguji na kivus: Taky mne trochu děsí, že už nebudeme moc tak cestovat. A vážně řekněme si, že na motorce s dítětem to samozřejmě nejde. Ale doufám, že to bude jiná sranda.

Reaguji na Tulítečko: cestovat se dá ihned.....malá byla s námi všude. Jediný co je blbý jsou např. poznáváací zájezdy - já bych moc chtěla do Chile a Argentiny a to s ní prostě nejde. Ale autem či letadlem cestuje moc ráda