Život v Praze - odhodlání, začátky

Mě to přijde jako dobrá práce. Ne odchozí, ale příchozí. Když budeš šikovná, tak se tam podle mě dá postupovat dál.

Reaguji na Jancysska: Ajajaj, budu se uklidňovat tím, že je recese, kt. je pomíjivá No já mám praxi na soudě, (měsíc), pak jsem šla studovat. Takže jakoby nic. :- )

Reaguji na crazyiik: já mám 3 roky OSVČ, jinak měsíc na městskym úřadě a pak brigády...

to asi jo, ale já hrozně nenávidim telefonování takže to fakt neni nic pro mě ono ještě i jde o to, co je tam předmětem, pokud jsou to nějaké průzkumy, tak to ještě by se dalo, ale takový to vnucování po telefonu, to fakt nesnášim (mimochodem, kamarádka takhle jednou brigádně pracovala v call centru a měla za úkol prodávat dámský kalhotky po telefonu )

Já do Prahy šla ve 23 letech, z malýho městěčka 120 km od ní. Měla jsem obrovskou výhodu, že jsem mohla bydlet v pronajatém bytě po sestře, která se odstěhovala do většího a majitelka s tím souhlasila. A navíc mi sestra pomohla sehnat práci, začínala jsem jako prodavačka v knihkupectví, za tři měsíce po zkušebce jsem už šla do kanceláře a postupně jsem přešla na účto a marketing. To byla obrovská výhoda, protože sama bych nevěděla, jak skloubit bydlení s pohovory, když bych neměla stálý příjem na placení nájmu.

Jinak jsem ale Prahu vůbec neznala, zakoupila jsem tedy mapku města a každý den, když to šlo, jsem se vydávala na předem nastudované cesty, většinou jsem se pak i stejnou cestou vracela. Bydlela jsem kousek od centra, tak jsem chodila většinou tam. Postupně jsem si zmapovala centrum, blízký okolí, vzdálenější okolí a tak dále. Kamarády jsem tady žádné neměla, takže jsem si ze začátku vystačila sama, pak se začla bavit s pár lidma v práci, občas s nima někam zašla, oni mě seznámili se svými kamarády, no prostě klasika.

Rozhodně nelituju, že jsem ten velký krok udělala, protože tam, kde jsem bydlela předtím, o práci nezavadil ani pes a já se celý dny kopala do zadku a vyhnívala. Pochybuju, že bych se z toho vymanila jiným způsobem, než se odstěhovat pryč.

Takže být Tebou, tak bych do toho šla, jestli máš nějaké peníze na první nájmy, tak je použij, klidně i v pronájmu s někým, aby ses podělila o výdaje a choď na všechny možný pohovory, ze začátku asi budeš muset vzít i horší práci, a postupně se vypracovat k tomu, co bys dělala ráda. Sice je pravda, že sehnat práci v Praze není v téhle době tak snadné, jak bývalo, ale jde to. Chce to čas a trpělivost.

Psala jsem příchozí, to nikam nevoláš, to volají tobě. Zakáznicke linky.

To jsem naštěstí nebyla . U nás máme ve městě čisťounko, chodí tady nezaměstnaní a uklízí. V Brně jdu se psem po ulici a fakt se tam štítím ho někde nechat sednout...

Ale tak zase jestli ti malý město nepřináší žádný potěšení, tak hledej v Praze, no . Můžeš pro začátek zkusit spolubydlení, kamarády si najdeš raz dva. S prací to bude horší než dřív, ale lepší než v zapadákově. Kdo chce, ten najde. Já jsem tam jezdila na brigády a kolikrát jsem sehnala brigádu ze dne na den. Ale pro mě to tam prostě není...

Reaguji na Pecka: Děkuju za věcný příspěvek. Vidím, že jde v Praze začít od nuly. Na první nájmy bych měla. Určitě mě to nakoplo.

Já jsem v Praze dva roky a nemůžu si stěžovat. Jsem z malé vesničky u Hradce Králové a přechodu do Prahy jsem se bála, ale zbytečně. Všechno je tu podstatně jednodušší, v podstatě po ruce. To, že je tu všechno drahé není pravda, po čase si člověk najde to, co mu vyhovuje, stačí hledat. Vím, že například s Londýnem nebo s Paříží je Praha nesrovnatelná, ale i přesto jsem ráda, že tu bydlím.

Pocházím z menšího města, kam se ráda vracím, ale není to ono, táhne mě to založit rodinu na vesnici, odkud je přítel.
Do Prahy jsem šla strašně narychlo spolu s přítelem, kvůli VŠ. Toho rozhodnutí nelituji, ačkoli jsem si nikdy na Prahu nepomýšlela, nyní tu žijeme už pátým rokem. Co se práce týče, tak v mém oboru (speciální pedagogika, učitelství) jsem si vybudovala slušnou kariéru, která je sice super, ale moc jistoty nezaručuje a čím jsem starší, tím méně vyhledávám dobrovolný adrenalin Podala jsem si inzerát na práci a pak už jsem si jen vybírala mezi nabídkami, byla jsem přijatá na nejlepší z nabídek Takže po pracovní stránce si stěžovat nemohu. Praha v tomto ohledu nabízí mnoho možností.
Dokázala jsem se ve svých 20ti letech postavit na nohy,být nezávislá po finanční stránce na rodině, vybudovat si své zázemí s přítelem. I když to někdy bylo a je těžké (stát na těch vlastních nohou) tak toho nelituju, je to asi ta největší škola života co mohla přijít, i když Praha nabízí mnoho možností, pořád se ve mě ale pere to, že v Praze založit rodinu nechci, nedovedu si to ani představit, ale rozum mi říká, že jiná možnost asi není. Srdce mě táhne na vesnici. Ale roky utíkají, je mi 25 s přítelem budeme 7 let, tak už přemýšlím trochu jinak, ačkoli mě rodina v budoucích min 2 letech ještě neláká, ale nikdy neříkej nikdy.
A jaký je život v Praze? V první řadě takový jaký si ho uděláš , ale jinak poměrně uspěchaný Rychle se mi začalo stýskat po přírodě, takže teď si užívám vesnického a maloměstského klidu.
Na tvém místě bych si nejdříve zkusila sehnat práci, bydlení najdeš poměrně rychle A určitě to zkus, je to opravdu dobrá zkušennost.

Držím palce a hodně štěstí

je pozdě a nechce se mi číst co tu psaly holky předtím..omlouvám se...

ale ja jsem z ostravy a vždycky jsem chtěla bydlet v cizině...

před 2 lety jsem nechala vše doma( přítele, psa --- byt , rodiče a odjela do německa

do těďka toho nelituju...

byla jsem a pracovala jsem na pár místech v německu a těd jsem i s přítelem ( pořád s tím stejným) v rakousku

vůbec nejde o to kde jsi ...

jde o to jestli jsi štastná , jestli tě baví práce co děláš, jestli jsou v pohodě kolegové ....

pokud nejsi s prominutím blbka tak si vše uděláš jak chceš a budeš se mít hezky - kdekoliv na světě

ničeho se neboj a zkoušej nové věci , dokud jsi mladá

Ahoj, ja sa o dva týždne sťahujem do Prahy z Bratislavy. Prácu mám (dala som sa preložiť vrámci našej firmy) a ubytovanie som si našla cez net. Pochodila som pár bytov a jeden si vybrala. Prahu milujem a už niekoľko rokov v nej chcem žiť, takže je najvyšší čas to uskutočniť (mám 28 rokov). Mám tam pár známych, takže nejdem do úplne cudzieho mesta plus Prahu dosť dobre poznám, takže sa vôbec nebojím

Já su taky ze západní Moravy .
Do Prahy sem se nastěhovala před rokem. Když mi bylo 23.
Nastěhovala sem se k přítelovi a dva měsíce hledala práci, naštěstí se podařilo.
Bydlela sem v menším městě 200km od Prahy.
Nejsu ten typ člověka,co si na Prahu zvykl, nezvykla sem si a asi ani nezvyknu.
Su dycky hrozně ráda když se vracím domů za rodinou a tak.
Takže asi tak. Musíš zkusit sama, jak se ti bude v Praze líbit. Je to individuální .

Ahojky,

určitě běž, zkusit se má všechno... A když ti to tu nevyjde vždycky se můžeš vrátit zpátky do rodného města.. Já jsem také z Moravy (Bruntál) a musím říct, že už bych se nevrátila... Dokončila jsem střední a hned následující měsíc jsem začla tady pracovat. Tento měsíc tu budu už rok.. Nebydlím sice přímo v Praze, ale 4 km od Prahy, což je super, protože tam kde bydlím je klid, příoda a když chci do města za 20 minutek jsem v centru.... Takže opravdu se neboj - pokud tam máš nějaké známe tak je zkontaktuj, můžou ti pomoct než se někde usadíš... A rozhodně si prvně najdi práci a pak si najdi byt pokud možno co nejblíže v místě pracoviště, protože dojíždět každý den z jednoho konce na druhý není nic příjemného.... Ale je to o zvyku
Držím palce

Tak jsi si to asi spletla s Koreou

ten mě rozsekal!!