Život se psem - Vaše názory, zkušenosti, mít psa nebo ne?

psov chováme od malička takže viem,že tento temperamentný isto nebude...čo mi však neprekáža,je to mazel a naozaj veľmi bystré plemeno.Učí sa neskutočne rýchlo... z energetických sme mali nemeckých špicov a to boli omnoho živší,neposednejší a rozhodne hlučnejší ako je tento..

Tak já přišla k pejskovi (nebo spíš k pořádnými psovi ) jako slepej k houslím, protože si ho pořídil přítel, s nímž žiji. Psa, a už vůbec ne velké plemeno, jsem vůbec nechtěla, ale byl to jeho byt a ve finále jsem byla ještě ráda, že si nepořídil nějaké nelegální plemeno, ze kterých mám strach...:/ Hlavně zezačátku jsem byla úplně hotová z toho smradu, když se někde v prvních dnech objevil ten bobek nebo loužička , ale hlavně z chlupů všude kolem. Musím skoro každý den vysávat, je to děs. Ale víte, co vám řeknu...? Že to za to stojí. Tolik jsem si toho psa zamilovala i přesto všechno, že bych už nechtěla být bez něj... Dává tolik radosti, lásky... Je prostě tak miloučký, bezprostřední a narozdíl od lidí bezelstný..., nedala bych ho ani za nic

Jaňous
ahoj, russela má mnoho mých známých a je to opravdu super pes. za prvé je hodně živej, takže výlety atd, jsou pro něj radost a hlavně je to skladný psík. klíďo do toho jdi

Chupina
Díky za podporu
Bohužel to vypadá, že pejsek nebude, když už jsme se rozhodli, že do toho jdem, tak jsme se ro jistotu zeptali paní, která nám pronajímá byt, a ta je proti a psa nám zakázala....takže smůla, i když na to asi nemá právo, tak si ji nechceme rozhádat...budem ji zkoušet přemlouvat, ale bohužel....

Ahojky, můj Barnýsek bude mít tento měsíc rok a můžu říct, že rozhodnutí si ho pořídit, bylo to nejlepší, co jsem kdy mohla udělat. Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. A to můžu potvrdit. Minulý rok jsem se po dlouhých letech hezkého vztahu rozešla s přítelem. Hned druhý den jsem začala hledat na netu štěňátka, ani vlastně nevím, jak mě to napadlo. Pejsky jsem měla ráda, ale ne nikdy tolik, že bych po nich moc toužila a musela ho za každou cenu mít. V rodině totiž nikdo psa nemá, tak asi proto. Spíš jsem se psů bála a měla z nich respekt. No nicméně jsem do toho šla po hlavě. Neposlouchala jsem lidi kolem mě, kteří mě odrazovali. Možná, že kdybych tenkrát o tom tolik uvažovala jako ty – myslím, jestli je s pejsky víc radostí nebo starostí, tak bych si psa nepořídila. Teď když o tom tak uvažuju, tak u mě to bylo ze začátku spíš ze sobeckých důvodů proč mít psa – abych lépe překonala rozchod a nebyla sama. Jenže to se změnilo ve chvíli, když jsem ho poprvé uviděla. Od té doby je pro mě „střed vesmíru“, volný čas trávím tak, abych mohla být co nejvíce s ním, nabíjí mě pozitivní energií a vlastně nechápu, proč jsem si psa nepořídila už mnohem dříve. Ano, je s pejskem hodně starostí, ale on ti to opravdu stokrát vrátí. Už to, když se vrátíš domů a on nadšeně skáče a olizuje tě, to ti hned rozzáří úsměv, i když jsi měla třeba těžký den. Já jsem se třeba předtím pořád jen poflakovala, nic mě nebavilo. Teď chodíme skoro denně do lesa nebo někam k vodě a to si parádně vyčistíš hlavu. Teď je hezky, tak je pořád co dělat. Navíc jsem rozhodnutá věnovat se s Barney od příštího roku (až se ještě víc zklidní) canisterapii, to si myslím, že bude taky dost zajímavé a pomůžu tím druhým a o to vlastně jde. Možná jsem to tady napsala moc přehnaně, ale já to prostě takhle cítím. Pejsek je radost

napsalas to moc hezky

Ahoj holky,
neporadíte mi, jestli mám psa přihlásit v místě trvalého bydliště,
nebo tam kde bydlím v podnájmu? Díky

Já bych ho přihlásila tam, kde to vyjde levněji

my jsme se postupem času rozhodli, že pejska mít nebudem. Není čas, není místo a zatím máme prostě jiné starosti...

Já bych psa moc chtěla ale můj přítel, který se mnou bydlí je proti. Chce ještě hodně cestovat a pes je podle něj jen starost. Chtěla bych malého. Moji rodiče mají čivavku a je to zlatíčko. Ale obranář, pořád štěká. A vzhledem k tomu, že bydlíme naproti výtahu a je slyšet každý kdo přichází, tak ta čivava by se asi uštěkala

Já jsem si pořídila prvního pejska před dvěma lety, labradora, vždycky jsem si ho přála a když rodiče postavili dům tak byla ideální příležitost. Jenže štěňátko jsme dostali dřív než byl dům postavený, takže jsem ho měla tři měsíce v paneláku a byla to teda radost Támdle vzal moje oblečení a roztrhal, támhle vzal botu a rozkousal, pak černej krém na boty a během pár minut byl můj pokoj taky černej V té době jsem chvilkama litovala, hlavně když se šli ostatní někam bavit a já musela být se štěňátkem doma, jinak by to tam zdemoloval.
Pak jsme se přestěhovali, pejsek má zahradu velkou a za ty dva roky mi hrozně přirostl k srdci a už bych ho za nic nevyměnila. Studuju v Praze, takže za ním jezdím jen na víkendy a hrozně se vždycky těším, on se vždycky radostí počůrá když mě vidí po tom týdnu
Prostě psi jsou pro mě nejlepší zvířata, když je mi smutno nebo mám špatnou náladu, stačí když se na mě podívá a oblízne mi celej obličej a už se zase směju
Každopádně souhlasím s tím, že život se psem má i svoje omezení, ale podle mě to za to stojí

Pollinko
Díky.. levněji to právě vyjde v místě trvalého bydliště,
jenom sem přemýšela jestli to nebude problém, když ho
vlastně máme v jiné obci..?

Agama
určitě ne,taky se svým psem cestuji k příteli do jiné obce a žádnej problém není,jen pejsek musí mít vždy(i v místě bydliště) známku když s ním jdeš ven

barcha
souhlasím s tebou, já taky nikdy pejska neměla,přítel mi ho koupil před Vánocema k narozeninám a od té doby je to malé svoření středem naší ale i přítelové rodiny nikdy bych ji za nic nevyměnila je úžásná ikdyž občas zlobí(má důvod protože ji všichni pořádně rozmazlujeme) navíc s pejskem se nikdy nenudíš,můžeš s ním chodit na výlety...(byli sme na Pálavě nebo v zoo) na procházkách potkáváš jiné pejsky a jejich majitele, kolikrát se díky pejskům dáš do řeči s lidmi s kterými by ses nikdy nebavila(třeba nepříjemní sousedé atp)

Díky holky, tak já ho teda přihlásím u té levnější varianty..