Život se psem - Vaše názory, zkušenosti, mít psa nebo ne?

ahojky, záleží na tom jak jsi zvyklá žít. My než jsme si pořídili pejska (rodhesian ridgback,znala jsem povahu tohoto plemene, takže jsem věděla do čeho asi jdu.),tak jsem měla takový nudný život. Jen jsem jezdila po nákupech , utrácela a byla jsem věčně sama doma, protože manžel jezdí kamionem. Děti zatím nemáme, a tak jsme se rozhodli pořídit si pejska. Doufala jsem, že mě pejsek změní. A taky změnil Je to opravdu velká starost ale ještě větší radost. Řekla bych, že je to asi tak jak ti řekli tvý známí. Opravdu je to hodně starostí. Já jsem ze začátku několik dní probrečela, protože náš pesan byl neskutečný divoch a docela nám doma všechno demoloval, také dělal loužičky, když jsme byli v práci. Vlastně to přestal dělat až v 7 měsících. Denně jsem vytírala a dezinfikovala země, (ale to čůrání je opravdu individuální). Jelikož ho máme též doma, tak musíš ráno poměrně brzy vstávat, jít ho vyvenčit (my chodím co 2-3 hod). Pak také každodenní dlouhé procházky 1-2 hod podle toho jak je akční, tak se musí vyběhat, jinak je doma hrůza a taky nezapomeň na dost vysoké náklady u velkých ras se to měsíčně pohybuje tak 2000 - 3000,-Kč (granule, veterina, obojky, vodítka, hračky...) a co se týká těch dovolených. No popravdě nám se s manželem už ani nikam nechce, protože si násnáš brouček tak omotal kolem prstu, že je nám hned po něm smutno. I když jdeme někam jen večer, tak už se na něj těšíme domů. Věř mi, že tak jako pejsek tě doma nikdy nikdo nepřivítá a ta rána po brobuzení jsou mnohem krásnější když tě začne olizovat a radostně mrská ocáskem. Hned tě přejde špatná nálada. Pokud nemáte děti a žijete aktivnějším životem, určitě bych si to dobře rozmyslela, Pokud ale jezdíte třeba hodně do přírody na výlety, tak ho klidně můžete brát s sebou (ovšem musí se ti podařit dobře vycvičit), což u nás se to moc nedaří Je to rozhodnutí jen na vás. Počítej, že se trochu vzdáš svobody a nastane i tobě režim. Není to jednoduché, ale tá psí láska je opravdu krásná a čistá. Nic se tomu nevyrovná. Jo a ještě náš pesan hodně reaguje na napjatou situaci doma (hádky, nervozita...) Takže pokud máte třeba trochu italské soužití, tak si myslím, že není vhodné si pejska pořizovat pak by jste si tu zlost mohli vybíjet na něm (nemyslím bytí!!), ale znám to z vlastní zkušenosti, že na něj někdy neoprávněně křičím a on to špatně nese, takže pak se zase omlouvám a nosím mu dobrůtkyJindy se naopak k němu tulím a stěžuju si u něj na páníčka, jsem jako blázen, ale myslím, že to tak má většina lidí a vykládá si snimi. Stanou se vlastně členem rodiny. Všechno se to časem člověk naučí zvládat. Takže přeji hodně štěstí v rozhodování

určitě jsem pro pejska, u našich máme psíky celej život a s přítelem si snad časem taky nějakýho pořídíme. Do bytu určitě nějakýho mazlíka malýho, ti jsou na to jak dělaní a nevím jak by vydrželi na zahradě. Velkýho psa zase spíš na zahradu, toho bych už do bytu netahala. Určitě se mu musíte přizpůsobit, ale pokud bude zvyklej na lidi i jiným tak třeba o dovoleného ho můžete dát k rodičům, kamarádům, nebo si hledat dovolenou podle možnosti vzít pejska. Vždy se to dá vyřešit. Já si bez psa život nedovedu představit.Hlavně je rozdíl mezi obyč puntíkem,ale i ti jsou skvělí a nebo už nějaký dražší a náročnější plemeno. Každopádně čas mu věnovat musíte. Když bude vbytě tak denodenní procházky a nějaký hraní ať chudáček netrpí. Ale myslím, že na to se dá zvyknout.Já si vůbec neuvědomuju, že by jsme o ty naše nějak extra pečovali. Dokonce ten poslední je mazel a místo na dvoře bydlí s našima doma.Takže jak říkám su pro, ale musíte mít na něj čas, ať pak není pejskek sám doma.

Díky za reakci!
My bysme uvažovali o Jack Russell teriérovi, je to malej pejsek, ale zase ne nějakej ten vyloženě pokojovej mašličkovej. Jsme zvyklí jezdit často do přírody, na kolách i pěšky na túry, takže to bysme ho mohli brát s sebou...Ale ještě taky oba studujeme a chodíme do práce, takže by byl sám doma...italskou domácnost nemáme, naopak, právě že nám začíná být ve dvou smutno, ale miminko si ještě nemůžeme pořídi, i když bysme chtěli(škola, práce, atím nestabilní zázemí s příspěvky od rodičů), takže jsme začali uvažovat o pejskovi....

tak to je super nééé, do toho bych šla...to jsou super pejsci a na túry a výlety dobrý...

No asi jo, zatím to vypadá, že bysme si ho pořídili...jen jsem chtěla znát pár názorů, jaký to se psem je..

no tak to bych také nedělala i když jezdíte hodně na výlety. Znám holku, co si ho taky pořídila do bytu a celý jí ho demoloval, když byla v práci. Měla dokonce okousané i zdi Opravdu si to dobře rozmyslete. Oni teriéři jsou divoši i když vážně roztomilí

no stím moc nesouhlasím. My máme RR a ten zase na zahradě sám nebude ani za nic. Je to hrozný mazel a nejlépe je mu v lidské společnosti. Takže čím více lidí, tím lépe. Podle mě je tohle u každé rasy jinak.
Jaňous a co třeba labrador? ti jsou fajn i do bytu a výlety by s vámi zvládal bez problémů
A chcete fenku nebo psa? Oni totiž psi jsou většinou dominantnější a možná i větší divoši. Fenky jsou prý všeobecně klidnější a dají se lépe cvičit, holt ženský no

Je to teriér a to, co popisuješ, bývá výsadou psů, kteří nejsou "vybití". Jack není problém pro aktivní lidi, kteří jsou ochotní mu denně věnovat aspoň 2 hodiny aktivního vyžití venku, včetně toho, aby ho zaměstnanli i duševně (různé druhy výcviku apod). Tohle platí u každého psa, ale u teriérů dvojnásob právě proto, že pokud svou energii nevybijí, můžou se pak projevovat destruktivně..

Měla jsem kokra (pořizovala jsem si ho ještě na střední škole), venku jsem s ním byla, co nejvíc to šlo, víkendy patřily tůrám, stejně tak dovolená se trávila především s báglem na zádech a po kempech.. Kvůli psovi jsem nejezdila k moři a ani mi to nevadilo (i když dneska už to ani se psem není takový problém), Mělo to v mém životě dost omezení (například jsem odmítla nabídku dobrého zaměstnání, protože jsem nebyla ochotná nechávat psa doma 11hod bez vyvenčení), byla jsem "přivázaná" v tom, že zkrátka po práci jsem MUSELA jít domů venčit, jak jsem psala - omezilo to dovolené apod.. Někoho to také může i finančně dost zatížit (kromě běžných vydání může být např. potřeba "vypláznout" 10.000,-Kč na operaci..) apod., Ale mě to zase hodně dalo. Bavilo mě trávit s ním čas, dělat výcvik, poznala jsem díky němu dost přátel, dva své bývalé partnery.. Prostě záleží na prioritách, jestli to, co ti to dá, nahradí to, v čem tě to omezí. Především je to však odpovědnost, a to na dost dlouho..

Ti Jackové, které znám jsou moc príma pejsci , ale docela umanutí, hodně temperamentní a měli pubertu, kdy výrazně zkoušeli šéfovat celé rodině, to zkusí snad všichni pejsci, ale Jackové byli jaksi o něco průbojnější. Mám pocit, že Jackové jsou teď mezi modními plemeny a bohužel je poměrně často můžeš najít v útulcích a v inzerci "Dám do dobrých rukou" , jejich majitelé je prostě nezvládli . Proto bych ho začátečníkům raději nedoporučila.

Nechci tě vůbec zrazovat od pořízení psa, ale možná, že při výběru, je důležitější popis předpokládané povahy než vzhledu - zvlášť, když je to tvůj první .

Co se týče toho "otroctví", jak jsi zmínila ve svém prvním příspěvku - ano, pro člověka, pro kterého není pes člen rodiny, má ho pouze na práci nebo jako doplněk to otroctví asi je.
Mě společnost psů (i koček) přináší od mala tolik dobrého, že to jako otroctví nevnímám. Jistě, že se mi občas ven nechce, že mě někdy naštvou, že se mi při účtu na veterině protočí panenky, ale neměnila bych. ... PS: mám teď dva vořechy a v podstatě si mě vybrali oni, ne já je

Je moc dobře, že jsi takhle natvrdo napsala Pro a Proti. Pořízení psa by si každý měl dobře rozmyslet. Útulky jsou narvaný k prasknutí ...

Ahoj, tak já taky hlasuju pro pejska
Taky jsem si psa pořizovala s přítelem a časem pak ještě jednoho. Po rozchodu jsme si každý vzali jednoho, takže já jelikož bydlím sama, jsem sama i na pejska a je to náročnější, ale ta láska to tisíckrát vynahradí. Já mám naštěstí rodiče, kteří mi moji fenku kdykoliv na jakoukoliv dobu pohlídají, a to si myslím, že byste taky měli zvážit. Protože jak píšeš, psa jste nikdy neměli, tak by třeba rodiče vám pejska hlídat nechtěli. A někdy je třeba to hlídání, ať už je to dovolená, na kterou byste chtěli bez něho, nebo třeba služební cesta apod.
Já jsem v práci a fenka sama doma, ale myslím si, že spí a pak už jí to vynahrazuju. Když třeba vím, že mám náročnější období v práci a budu tam muset být dýl, tak jí dám k rodičům, kteří mají zahradu a ještě jednoho psa, tak tam má dokonce kamaráda. Samozřejmě, venčení brzy ráno a pozdě večer je někdy opruz, ale nic jiného nezbývá, to je prostě jedna z těch starostí o pejska,no.
Taky určitě je třeba, abyste si vzali dovolenou až si pejska pořídíte a nenechali ho hned zčerstva samotného doma.

Tak hodně štěstí při rozhodování a dej vědět, jak jste se rozmysleli

Holky, díky moc za rady a zkušenosti! Ohledně tý rasy jsme moc nepřemýšleli, v podstatě to bylo jasné od začátku - nechceme žádného psíka s mašličkama ani nic tak extra malého, ale protože jsme v bytě, tak ani nic velkého (labrador je sice hrozně fajn,ale to už je opravdu moc velký), a hlavně chceme, aby to byl "normální" pes, pořádný, aby zvládal pohyb, výcvik, agility atd.,abysme s ním prostě mohli blbnout...Problém je v tom, že zatím studujeme, a tak zatím jsme doma docela často, nejsme třeba 10 hodin pryč...ale za dva roky budeme mít po škole a nástup do práce, takže nevíme co nás čeká, a jak moc časově náročná ta práce bude...
Napadlo nás taky, vzít si štěně asistenčního psa na předvýchovu, to je jen na rok, ale bojím se, že bych si na něj zvykla...
No, ještě to doma proberem, chtěli bysme ho právě v létě, když máme prázdiny a můžeme být s nim doma, dokud bude malej...
S tou aktivitou to je asi fakt, když se pes nevyřádí venku, řádí pak doma a ničí byt...na to by byl lepší asi nějaký ten domácí mazel...

Jaňous
Mít pejska je něco krásného, ale měl by si to každý pořádně rozmyslet. Myslet i na to co bude třeba za 2 roky, protože pokud bude pejsek zvyklí být skoro pořád svámi a potom najednou bude muset být každý den doma sám, bude velmi smutný a možná si na to ani nezvykne. To samé platí, že by jste si neměli brát dlouhou dovolenou nebo být sním celé léto doma a pak v září ho najednou nechávat samotného, to už musíte učit od malička, ale můj názor je, že není nic horšího když si někdo pořídí pejska a pak ho nechává celý den doma samotného. Já jsem si taky koupila Jorkšírku a ještě jsem nepracovala tak jsem byla pořád sní ale teď chodím do práce a jsem tam 13 někdy i 20 hodin a je to problém, mám štěstí, že mí rodiče bydlí kousek a proto než jdu do práce pejska donesu k rodičům a oni se o ni postarají. Proto si myslím, že by si to měl každý dobře rozmyslet.

Tak to bych si dovolila oponovat. My měli zlatého retrievra a v bytě to s ním bylo naprosto v pohodě. Nejen že se za měsíc naučil čistotě, ale doma nikde nepřekážel. Občas se sice musel překročit, když se vyvalil na místě kde se chodilo, ale jinak to byl naprosto bezproblémový pes. Taky jsme zpočátku měli obavu, jak to bude v bytě snášet, ale chovatel nás ubezpečil, že kde je ten pes zvyklý, tam mu je dobře. Měli jsme ho 8 let a už nám bohužel umřel. Nikdo, kdo to nezažil si nedokáže představit, jaké to je, když miláček rodiny odejde. Stále na něj myslíme. Každý se nás ptal jestli si pořídíme dalšího. Sice nás to lákalo, ale vzali jsme rozum do hrsti a protože se za tu dobu situace u nás doma změnila, nebylo by na štěně tolik času, jako u prvního, tak jsme od toho upustili, protože jsme si byli moc dobře vědomi, co to obnáší a bylo by nám líto doma mladého psa nechávat tak dlouho samotného. Ten původní byl zvyklý.Je to prostě starost obrovská, ale samozřejmě i radost, protože ta němá tvář dokáže být vlídná ať už je člověk veselý, nebo naštvaný.

Dalexa
Určitě to jde, mít v bytě i takhle velkého psa, známí ho taky mají, ale přeci jen bysme raději na začátek něco menšího...i když labradoři i retrievři jsou úžasní a hodní...ještě to musíme pořádně promyslet, i vzhledem k tomu, že se v příštích deseti letech naše situace asi hodně změní - dokončíme školu, přesuneme se snad do nějakého vlastního bydlení, doufám že přijdou děti atd. ....tak nevím,jestli je to vhodná doba na pořízení psa, ale taky se strašně obávám toho smutku,až odejde,......bohužel,to je ale život...