Život se psem - Vaše názory, zkušenosti, mít psa nebo ne?

Jasně, já chápu že pro začátek chcete nějakou menší rasu. Oni jsou i skladnější když se s nimi někam jede. Prostě pejsek doma má svá pro a proti a je těžké se rozhodnout, protože pak se to jen těžko dá vzít zpátky. Líbí se mi, že se snažíš pohlížet na to rozhodnutí s rozumem a získáváš informace od zkušenějších. Ono to rozhodnutí stejně bude na vás, ale naše rady vám snad pomohou. Kdyby všichni, co si chtějí pořídit hafana k tomu přistupovali takhle zodpovědně, tak by útulky zely prázdnotou. Nesnáším totiž lidi, co si pořídí psa bez rozmyslu a pak se ho zbavují. Chudák pes.

Dalexa
No to já právě taky ne, takže se snažím si to pořádně promyslet...Přemýšleli jsme i o pejskovi utulku, ale asi to taky není rozumný pro začátečníky, přeci jen nevíš, čím si pejsek prošel a chtělo by to mít nějaké zkušenosti..
Nechtěla bych pejska nijak trápit, nevím, jestli bysme to všechno zvládli...prostě bych si nechtěla koupit psa jen tak z rozmaru....

flink
Ono je strašně těžký to nějak trénovat, protože když toho psa opravdu nemáš, tak je těžký se donutit ráno vstát dřív a jentak se hodinu procházet....myslím, že když už toho psa máš a vrhá na tebe ty svoje kukadla a vrtí ocasem, abys už šla, tak se vstává mnohem líp...

Jaňous

Jestli uvažuješ o JRT, tak pokud stále studuješ a jste většinou až do večera třeba v práci...tak rozhodně nedoporučuju. Tohle plemeno je opravdu divoch, a pakliže se mu dostatečně nevěnuješ, je to prostě španý. Já mám výhodu, že i když přijdu z práce většinou kolem půl páté, u nás doma je dost lidí na to, aby s ní někdo během dne šel na pořádnou prochajdu. Jinak jsou to super psi, chytří a je s nima opravdu sranda. Pokud jezdíš na kole, super společník, který toho vydrží opravdu dost! Někdy ani to kolo nestačí - jsou dny, kdy jí prostě člověk neutahá, a když chceš mít večer klid, zkrátka to někdy nejde - nedá ti pokoj ... začnej štěkat a přinášet hračky , takže tebe to donutí vstát a věnovat se jí.

Já pokud si někdy pořídím druhého psa, pak určitě už z útulku.

Takže se určitě přimlouvám za pejska z útulku.

Jaňous

Klobouk dolů před tvým zodpovědným přístupem . Já a myslím i ostatní holky zde spíš vypichovaly ty nepříjemné aspekty právě proto, že je bohužel spousta lidí, kteří si pořídí štěně, protože je roztomiloučké, hezoučké a oni se třeba zrovna nemají s kým pomazlit... Pak zjistí, že ta roztomilá kulička čůrá, kadí, ničí zařízení bytu, v pubertě zkusí vycenit zuby a psa se zbaví jako nefunkční pračky ...
Před časem se mi do ruky dostala kniha "Pes v 21. století" od Františka Preislera
http://www.kosmas.cz/knihy/144114/pes-v-21-stoleti /
Je to nenápadný, útlý paperback, který by si podle mne měl přečíst každý, kdo si chce pořídit prvního psa. Narozdíl od mnoha výpravnějších knih se spoustou fotografií je tato knížečka nabitá informacemi.

V obecné rovině s tebou souhlasím, když už, tak raději s pomocí zkušenějšího člověka, který dokáže odhadnout povahu psa. Některé útulky umožňují i nezávazné návštěvy a venčení psů...

Jak už jsem psala, mám 2 vořechy. Velkýho psa jsem kdysi odkoupila v hospodě od člověka, který ho týral a vykrmoval na pekáč (bez přehánění). Jako týraný štěně byl můj pes těžkej deprivant a k tomu hyperaktivní. Bylo to s ním opravdu hodně těžký a já měla černý chvíle, kdy jsem byla psychicky a fyzicky na dně a říkala si, že jsem si ukrojila moc velkej krajíc. Přes chyby, kterých jsem se dopoustila jsme to nakonec oba zvládli a teď tu pejs spokojeně uchrupuje .
Fenečka, kterou jsem si přivezla před rokem a půl z útulku, je naprosto bezproblémová i když tam byla léta. Fascinuje mě, jak je přes svý blbý zkušenosti vyrovnaná, statečná, veselá a přitom žádná puťka .

No právě proto to rozmýšlím, nerada bych abych si pořídila psa z nějakého chvilkového rozmaru, přemýšlíme s přítelem o všech kladech i záporech, za prvé to není zas tak levná věc, aby to člověk mohl koupit bez rozmyslu, a za druhé vydrží deset i patnáct let, a to je prostě obrovský závazek a zodpovědnost, takže přemýšlíme i tom,jak se náš život změní, v jaké budeme situaci a tak podobně...

Rozhodli jsme se pro JRT, protože je to malej pejsek, ale je to prostě pes, který něco vydrží...Chtěli bysme s ním dělat blbiny, brát ho co nejvíc s sebou...na dovolené k moři stejně nejezdíme, většinou jezdíme po čechách s kolama nebo pěšky, takže by to asi nebyl problém s nějakým omezováním se.....spíš mi jde o ten každodenní život, počítám s tím, že bychom ho venčili ráno na hodinu, aby se vyblbnul a unavil než odejdeme, ale i tak bude muset být prostě do odpoledne sám doma...Zase si ale říkám, že přece ne každej,kdo má psa, je s ním pořád doma a nikam nechodí....lidi přece normálně žijí i když mají psa..
Bydlíme s přítelem spolu a už nám chybí někdo "třetí", společný závazek a starost....a miminko ještě nepřipadá v úvahu..
Každopádně díky všem za názory!

Jaňous
myslím, že výběr pejska fakt berete zodpovědně a to je fajn. V tomhle případě, když budeš mít čas ho i ráno tak hodinku venčit než půjdete do školy nebo práce tak bych do JRT šla Pokud ho unavíš tak nebude problém s demolováním bytu. My to měli o něco složitější, jelikož RR je velké plemeno a tak do těch 4 měsíců nám veterinář nedoporučoval žádné dlouhé procházky po polích a tak, nesměl ani po schodech, natož nějakou zátěž to až tak po roce. Takže s tím abychom pejska unavili byl problém, takže vím, že dokáží opravdu nadělat paseku Ale už je to fajn, máme zaběhlý režim a nikdy bych neměnila.Z prvu jsme se taky uvažovaly o JRT. Jsou moc krásní

no jistě a pes stejně většinu dne prochrupe. Jde o to, abyste měli čas a chuť se mu ve svém volnu dost věnovat a poskytli mu mimo výchovy a výcviku hodně pohybu a lásky. Věřím, že pejsek se u vás bude mít skvěle .

vím, že jsi to tak nemyslela, ale jenom podotek – i přes naší legislativu, pes není věc, je to živej tvor a má duši

toni
no jasně že ne, ale tak oprava: pes není tak levná záležitost vyhovuje?

<i>Známí, rodiče a kamarádi nás většinou odrazují, že už by si psa nikdy nepořídili, protože jsou jak otroci, nemůžou nikam jen tak jet, a když přijdou unavení z práce, musí nejdřív se psem...a když potom umře, je z toho jen trápení.....</i>
Musím bohužel souhlasit, pořádně to promysli, nejstrašnější je hlavně stáří, zvláště u velkých psů, náš obřík je už prastarý, nemocný, pořád z něj něco vytejká a strašně smrdí, musíme ho už nosit /vždy dva/, bydlíme v bytě a je to peklo (Za mlada to ale bylo ale super, chodili jsme na několikahodinové výlety, teď už nikam nedojde), pořád rád žije a já nemám sílu ho nechat utratit, takže trpíme, psa už nikdy!

Adela
no právě toho se hrozně bojím, od lidí co psa měli většinou slýchám po tom, co jim umře, že už nikdy žádnýho psa nechtějí...právě kvůli tomuhle....

Jaňous
Jo jo, je to fakt i hodně stresující, kolikrát v noci brečím, ale musíme to vydržet, letos jsme dokonce kvůli tomu zrušili i dovolenou, nikam na hlídání už ho dát nemůžeme, nikdo by ho ven nedonesl...psa bych si pořídila jedině k domku, do bytu už ne

Jaňous
Ale doporučuju kočku, je s ní mnohem větší sranda, je čistotná, voňavá, můžeš ji naučit chodit i ven na vodítku, i stáří mají kočky klidné a důstojné, mám za celý život už třetí a nemůžu si je vynachválit

Už nám několik psů odešlo, naštěstí až ve vyšším věku. Vždycky to bolelo, odchod blízký bytosti prostě bolí a hodně. Nicméně smrt a stáří jsou součástí života a tak je to třeba brát.
Oba mí psi jsou už staří (14,5 a asi 12), mají svý mouchy a neduhy, přesto to nevnímám jako, že se pro ně nějak obětuju. Protože je mám prostě ráda a doufám, že tu se mnou budou eště dlouho. Až jednou odejdou a odezní největší stesk, tak věřím, že se zas nějakej čtyřnohej kámoš objeví (pokud na to budu mít podmínky)

toni
14 a 12 let je ještě fajn stáří, do jeho 16 let to taky šlo, byl jen starý, ale právě od těch šestnácti let..., sám už nechodí, močový /ani ten druhý/ měchýř mu nefunguje, ale mám ho ráda, pořád se s ním vyblbneme i nasmějeme, ale jeho otroci jsme, to bez debat

no právě to je pak strašný trápení....známí měli taky fenku,17 let ji bylo, a nakonec ji nechali utratit, bylo to pry hrozné, neviděla, neslyšela, narážela do zdi, nemohla chodit, jíst, nic...jen by se trápila a oni taky....toho se fakt bojim...navíc taky řremýšlím o tom, že v době, kdy ten pes bude už starej, budu nejspíš mít malé děti, a to taky nebývá dobrá kombinace...když psa už něco bolí, a doráží na něj děti....
nevim, možná to beru až přehnaně podrobně a přehnaně domýšlím úplný detaily....asi by bylo nejlepší ho prostě koupit, když chci, a neřěšit co bude za patnáct let....