Život po anorexii

Iamsweethoney

Na tvém místě bych si k doktorovi zašla, je super, že jsi se z nejhoršího dostala sama, že máš tu vůli bojovat proti tomu, ale tím, že jsi začala normálně jíst, to ještě nekončí..nech se raději vyšetřit, alespoň krevní testy a poraď se, co dělat teď, abys toto období překlenula..

Hodně štěstí

mně na nafouknutý bříško a pocit těžkosti pomáhá mátovej čaj.. pila jsem jednu dobu i 1,5-2 litry denně (asi by se toho nemělo tolik, ale mně to tehdy dělalo fakt dobře). A klidně se nech proklepnout od doktora, ať máš jistotu, že nemáš v důsledku anorexie nějaký poškození, PPP jsou svinstvo a na problém si tak zaděláš raz dva. Hodně štěstí

Ahojky, moc ti gratuluju, že ses z toho dostala . Také jsem se si tímto prošla. Z anorexie jsem venku přibližně rok a půl. Poté jsem měla také dost velké potíže s příjmem jídla. Trápilo mě nafouklé břicho, jakoby přelévání obsahu, křeče. Lékaři si nevěděli rady, byla jsem i na gastroskopii. Začalo se to zpravovat až teď po roce a půl. Je důležité jíst menší porce, více dávek. Tělo si musí pomalu zvyknout na nový režim. K lékaři si každopádně zajdi na rozbor krevního obrazu. Moc ti držím pěsti, aby ti bylo co nejrychleji dobře .

Také moc gratuluji, jsi šikulka že jsi to zvládla bez doktorů a snažíš se. Asi nenapíšu nic nového, ale opravdu pozor na to přejídání, bohužel kamarádka se vyléčila s anorexie, ale už 10let je z ní bulimička. Raději se obrať na odborníky doktory, aby vše probíhalo tak jak má.
Jinak co bych ti doporučila já, je jíst menší porce a zdravé, ale toho tu je už spoustu. Nejlépe kdyby tě třeba bavil nějaký sport, nebo fitnes, pokud můžeš zaplať si trenérku která tě namotivuje jak na cvičení a na zdravou stravu a uvidíš jak tě budou lákat ty krásně vycvičená tělíčka Mnoho štěstí přeji

to je užasnéhlavně se drž !!

Vyléčená anorektička již nikdy nemá normální potřebu - pocit hladu a sytosti, jako zdravý člověk.

Jíst můžeš co chceš, ale musíš si určit množství - snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře. Musíš mít jasný plán kolik a čeho budeš jíst a ten dodržovat...
Pokud to neuděláš hrozí, že se k anorexii vrátíš, nebo jak tu bylo napsáno se z tebe stane bulimička a budeš se chronicky přejídat.

Dávám palec nahoru za to jak jsi se rozhodla s tím bojovat, ale dle mého názoru nejsi vyléčená - máš jen dobře našláplo...Pocity, které popisuješ dle mého názoru pramení z narušené psych. a je nezbytná pomoc odborníků. Anorexie je psych. porucha, se kterou ty nemůžeš bojovat sama.

Tady najdeš skutečné špičky v tomto oboru a nemusíš se bát tam zavolat, jít - jsou příjemní a jsou tam od toho, aby ti pomohli :

Psychiatrická klinika Ke Karlovu 11
hospitalizace – pro klienty starší 18 let, délka pobytu 8 týdnů, terapeutický program + režimová léčba
kontaktní osoba: sociální pracovnice Iva Dlouhá tel. číslo: 224965362
denní stacionář – pro klienty starší 18 let, BMI >16, denně docházet v době cca 9 - 16hod, společné stravování, terapeutický program (individuální terapie, skupinová terapie, arteterapie, relaxační skupiny,…, klient přispívá 50 Kč/den, tel. číslo: 224965053
ambulantní léčba
MUDr. Hana Papežová
PhDr. František David Krch krch.frantisek@vfn.cz
středa – kluby PPP – pro rodiče, partnery a přátele, pro klienty
Každá 2. středa v měsíci:
14:30 - 15:30 Klub pro nemocné ppp (svépomocná skupina)
Mgr. Petra Chudobová, Eva Zapletalová
tel. 224 965 335
Každá 3. středa v měsíci:
13:00 - 14:00 Informace o stravovacím režimu
14:30 - 16:30 Klub pro rodiče, partnery a přátele klientů (PhDr. David Krch)

Tady máš odkaz na více zařízení, které se anorexií zabývají :
http://www.martabouckova.cz/ShowPage.aspx?Highligh tTabId=1&tabId=373&chosenMenuItem=347

Možná tam nejprve zavolej ( pokud máš strach rovnou tam jít ) a svěř se jim a oni ti poradí jak postupovat a co dělat dál...Nepodceňuj situaci a jdi tam dokud je čas, aby jsi znovu neselhala a ndál nepoškozovala své zdraví. Jsi na dobré cestě a já ti MOC držím palečky, ale opravdu jdi za lidma, kteří danému problému rozumí a tu cestu ti usnadní...

Iamsweethoney
Jako bych se viděla já v 6třídě V té době jsem byla tlustá, všichni se mi posmívali, a jednoho dne jsem si řekla dost a za necelé 2měsíce jsem zhubla 42kg, takže při mé výšce 165cm jsem vážila 38kg, no hotová kostra. Ale hodně jsem u toho cvičila, takže ta kůže na mě aspoň nevisela. Pak když jsem s pomocí mé mamky se chtěla dát dohromady, tak jsem se také strašně přejídala a měla břicho jak těhotná. Myslím si, že spoustu zdravotních problémů co mám teď mám díky tomuhle, ale pokud budeš nadále trpělivá a nebudeš se přejídat, tak uvidíš, že se to časem zpraví
K doktorům bych šla možná až kdyby se ti to po čase nelepšilo, já totiž doktorům přestala hodně věřit a i v té době jak jsem měla zdravotní problémy, jak jsem byla tlustá, tak mi sami doktoři nadávali, že kdybych nebyla tlustá, tak bych nebyla nemocná, ale ono se to těžko říká malému děcku.
Držím Ti moooc palušky, ať se z toho co nejdřív úplně dostaneš a ať se cítíš fajn!
Moc Ti držím palušky a hodně síly!

Bruce78
Není pravda, že se k anorexii musí vrátit. Já se k ní nikdy nevrátila. Je fakt, že s váhou to pak lítá nahoru a dolů, ale už stačí to, že má pevnou vůli s tím něco udělat. Spousta nemocných si tohle nepřipustí, a pak to většinou dopadá zle.. ale tady Iamsweethoney má snahu s tím něco dělat a dělá
Za mě, doktoři mi žádným způsobem nepomohli, byli hnusní, sprostí, a dívali se na mě jako na pleve.

Držím palečky,ať je vše už jen dobré! Určitě holky radí dobře. Nenechej to jen tak. Ujisti se někde, že nemáš nějaké komplikace.

Prosím, čti pozorně příspěvky - píšu, že bez odborné pomoci se k ní ,,může,, vrátit. NIKOLIV, že musí...Tak slušně bez vykřičníků.

To, že jsi narazila na doktory, kteří s tebou takhle jednali neznamená, že se tak chovají všichni..Naopak, na odborných pracovištích, kde pracují fundovaní pracovníci je to prakticky vzácný jev..

Doporučila jsem zařízení - kde jsou lidé na svých místech.

A opět - chválím její rozhodnutí a snahu atd...( pokud čteš, tak by jsi to měla vidět ).

Nicméně to jak píše na mě dělá dojem, že to není v pořádku a má před sebou ještě kus práce, která je přímo závislá na duševním zdraví. Za sebe bych doporučila navštívit odborníky. To je vše a nedohaduji se s tebou o ničem...

Navíc jí neznáš, takže nemůžeš od PC určovat stav a co stačí a co nikoliv. To, že jsi si prošla něčím podobným, neznamená, že to musí mít stejný průběh a rozhodně nevíš v jakém stádiu je a co je dále potřeba...Anorexie je závažná psychická porucha, která vyžaduje u každé pacientky velice individuální přístup.

Z tohoto důvodu si dovoluji doporučit odborníka, který ví co dělá a jak má postupovat a spolupráce by to měla být přínosná, protože zakladatelka to chce řešit a už řeší.
Rozhodně nedoporučuji se trápit sama a nevědět co se sebou dál.. A prát se s tím sama - svěřený problém = poloviční problém...Při této nemoci je psychická stránka 90% a sám sobě být lékařem je zbytečné a trýznivé...

Bruce78
Nechtěla jsem, aby to vyznělo nějak zle ty vykřičníky tak nějak píšu ze zvyku nemyslela jsem v tom nějaký důraz, ale budu se jich teda vyvarovávat

Bruce78 - má pravdu,inak platí posledná veta v mojom prvom príspevku.Damoklov meč bude visieť.

Ahoj,

já jsem si anorexií prošla také. A kdo říká, že to překonal, že to má za sebou a tvrdí, že se to už nikdy nevrátí, neví o tom nic a ukáže se to až časem.
Já jsem byla dost dlouhou dobu pod dohledem odborníků. Měla jsem 38kg, nebyla jsem schopná už sníst nic, po všem mi bylo špatně a navíc jsem si spoustu věcí vyčítala, že jsem snědla, musela jsem to pak honem vycvičit. Pro někoho jsem byla pouze magor, ale nikdo si nedovede představit, co se odehrávalo uvnitř mě. Nechtěla jsem ani chodit mezi lidi, aby se na mě nekoukali, protože jsem si připadala děsně tlustá. I když pak s časem jsem pochopila, že má váha 45-47kg je normální váha a ne žádná nadváha.
Skončila jsem v Motole na kapačkách, vedle na pokoji umírala holka. A až tohle mi otevřelo oči a řekla jsem si, že to přece nemůžu mojí rodině udělat, mamča byla úplně utrápená. Byla jsem tak zblblá, že když mě vážili (denně) a zjistila jsem, že jsem přibrala třeba 300g, dělala jsem s tou kapačkou sklapovačky. Nikdo si nedovede představit, jak mi bylo.
Tohle je psychická nemoc, sama se z ní nedostaneš, určitě je potřeba být pod dohledem lékařů. Je potřeba udělat krevní testy a docházet na psychologické sezení.
A můžu Ti říct, že je mi dnes 27let, problémy s váhou nemám, mám pořád svých 45-47kg, ale občas se mi ty pocity navrátí. Večer ležím a řeknu si - tak od zítra nebudu jíst sladké, omezím se, ale jen trochu. A to bych si dala fakt pár facek.
V zimě jsem měla problém se slinivkou, nemohla jsem nic sníst, měla jsem 42kg a můžu Ti říct, že jsem měla příšerný strach, že se to zase vrátí, že zase budu v nemocnici atd.
Měla jsem ten problém v 17ti letech a nikdy nevím, kdy se to třeba probudí zpátky.
Nemůžeš čekat, že to zmizí, přejídání nemá smysl a navíc si tím strašně ubližuješ.
Musíš začít pomalu a myslím, že by stálo za to, najít si odborníka. Nevím, odkud jsi, ale doporučuji kliniku na Karlovo náměstí, ale je tam dost plno a budeš čekat, pokud nejsi úplně akutní případ.
Pokud máš problémy při jídle (respektive Tvé výše popsané stavy), zajdi co nejdříve k obvodní lékařce nebo k internistovi. Odeberou Ti krev, pošlou Tě na kompletní prohlídku a možná i nasadí léky na žaludek atd.
Nezahrávej si a začni s tím co nejdříve. Nemusela by si mít už třeba děti (předpokládám, že jsi menstruaci ztratila při takovém váhovém úbytku) a mohla by sis vážně poškodit celé tělo.

Iamsweethoney
Držím pěsti, ať to všechno zvládneš. Jsi šikulka

Já jsem právě u specializovaného odborníka byla ale v době kdy už jsem mentálně na tom byla dobře..dokonce u dvou (psycholog,psichiatr)a jednoho mi hledala maminka a toho nej.z celé ČR...díky tomu teď vím,že jsem normální.
Přejídání bylo z důvodu,že jsem se sobě nelíbila a chtěla jsem být co nejdříve zase pěkně obalená holka.Už to nedělám,protože mám strach o mé zdraví...a nějak jsem si to neuvědomila,co tím přejídáním žaludku a tělu způsobuji.
Pocity hladu i sytosti mám normální..i když mamina mě brzdí..dává mi radši menší porce kvůli bříšku...
Můj dotaz se týkal a týká především toho ohledně zdraví těla....a zkušenosti.

Moc vám všem děkuju za rady a za podporu Jste skvělé a také takovými zůstaňte