Život na volné noze, práce na živnostňák....

Andrusinko,

já podnikám od revoluce a začala jsem s dvěma malýma dětma.
Bylo to kruté, dnes nevím jak jsem to zvládala. Podpora byla, ale největší balvan byl na mě. Dnes uvažuju jak jsi to napsla jaká to byla podpora...vlastně v tom, že mne nechal být, ale všecko jsem si musela zařídit a udělat sama. Děsný !
Dnes jsem došla k názoru, že je určo lepší být dobře zaměstnaný !
Šla jsem do velkých dluhů, rizika, pak rozvod, sama s dětma, začít život znova....nelituju toho, ale dost mne to vyčerpalo. Život se někdy pěkně zamotá a pak už nemůžeš vystoupit......janis
Tím chci říct, že podnikání v rozumné míře ano, jestli to vůbec jde !!!!

Ahoj holky.
Pročítala jsem vaše včerejší příspěvky-jsem moc ráda že se takhle životem "neplácám" sama.
Co se týče toho udržovat se ve společenském vzhledu-já projektuji, často za mnou jezdí nějaký zákazníci nebo mám naopak někde venku jednání nebo jsem na stavbě (úžasný společenský zážitek!!!), takže tohle snad není ten největší prolbém, tedy u mě.
Prostě mě stresuje to (jak už psaly ostatní),že vlastně nikdy není hotovo, když nastanou problémy (a ony opravdu často nastávají,v téhle práci lítají velké peníze), tak mám obrazně řečeno tik v obou očích,atd...
Ale tak nějak mi to pořád stojí za to. Možná až jednou přestanu mít své vlastní zájmy nebo kamarádky, tak mi výhody tohohle způsobu života nebudou k ničemu.
Jo a ještě jedna ne zrovna nepodstatná záležitost - takhle si vydělám o hodně víc, než kdybych byla zaměstnaná. A taky se mi líbí ten pocit, když mi prostě chlapi profesně respektují - teda to zní strašně neskromně, ale proč nebýt upřímná!!!

daníček
mám stejný pocit jako ty. Jsem na volné noze už 6. rokem, předtím jsem ve stejném oboru měla výrobní firmu se 30 zaměstnanci. Ta odpovědnost co na mě ležela a navíc neschopný společník jako balvan na noze - to bylo špatné. Po smrti společníka jsem zavřela firmu a nechala se zaměstnat, ale za 9 měsíců jsem to vzdala. Už jsem po těch letech šéfování ve firmě a hlavně nutnosti okamžitě se umět rozhodnout nedokázala chodit s každou hloupostí se ptát šéfové, jestli ano nebo ne. Navíc po 15 letech práce v oboru jsem měla daleko větší zkušenosti než ona. Prostě udělala jsem pár rozhodnutí, dostala jsem přes prsty a raději jsem dala výpověď. Teď jsem už 6. rokem doma, dělám ve stejném oboru akorát na zprostředkovatelskou smlouvu o provizi.
Den si zorganizuji jak potřebuji, upravená taky být musím protože denně dojíždím do výrobních firem kontrolovat zakázky.
Samozřejmě si taky vydělám víc než ostatní, ovšem pokud udělám chybu tak si ji taky draze zaplatím - nikdo mě ji "nezakamufluje" jako bych byla zaměstnaná.
Největší můj problém je spíš rozvrhnout si peníze, člověk musí počítat s hodně nepravidelným příjmem - holky jak zvládáte tohle ?

Já jsem vždycky za nějakou dobu úplně na suchu. Prostě hrůza - poraďte jaký na to máte systém

eva1960
Jojo,úplně stejný!!!

To hospodaření s penězi je oříšek, 2 měsíce nic a pak najednou docela balík... Člověk má tendenci to hned rozfofrovat za důležité i ty ještě "důležitější" věci (např. kabelka, že?). Prostě chce to hospodařit tak, že hradím účty a takové ty věci co se MUSÍ, na to co CHCI si vlasně střádám. Ale snažím se mít pořád na účtě rezervu tak 50 tisíc.

daníček
to se právě složitě učím. Přesně tak jak říkáš, balík peněz najednou - a to se to nakupuje !!! Však složenky počkají. Potom ti třeba odloží zaplacení provize a najednou je hrozný problém. Pořád se potácím mezi tím, moc a potom najednou počítám, jestli budu mít na benzín.

Navíc co si budeme povídat, platební morálka některých firem taky není nejlepší, takže už delší dobu zvažuji, že si domluvím provize s odběrateli. To je švýcarská firma, velmi solidní partneři, tam budu mít peníze jisté v den splatnosti. Tady u českých výrobců kolikrát čekám i 2 měsíce po splatnosti. Prostě hrozně těžko se plánuje domácí cash-flow.
To jsou ty nevýhody práce na živnost. Ale neměnila bych ani za nic.

Jo a další problém holky : rodina má tendenci si říct - však matka je doma (vypadá to jako bych vlastně ani nepracovala jenom někde zajela) tak nastává: toto vyřid, toto potřebuji, měla bys zavolat .....
taky vás zavalí rodina úkoly ? A jak se bráníte ?

Tak tenhle problém evo ani nemá, nějak se mi povedlo zavést, že prostě sice jsem doma, ale musím vydělávat, takže nejsem k dispozici, jak si zamanou.
Platební morálka je kapitola sama pro sebe, půl roku není žádná doba. Ale nakonec to vždycky nějak dopadne - tedy dobře.

Ahoj, hlásím se do klubu. Po VŠ jsem 5 let pracovala , pak dala výpověď a od té doby jsem na volné noze. Sice se mi celkem daří, ale fakt mi vadí, že vlastně nikam nepatřím. Nechodím na firemní akce, nemám kolegy jen zákazníky. Na druhou stranu mi každou chvíli někdo z klientů nabízí zaměstnání, ale nemůžu to přijmou jednak proto, že mám malé děti a pak taky, že bych si asi po těch letech volnosti a nezávislosti nezvykla na stálou pracovní dobu, porady, intriky kolegů, rozmary šéfa - asi už to nechám jak to je...

daníček
právě to mám na mysli, faktury jsou proplácené ne podle data splatnosti ale podle toho jak komu zůstanou peníze. Přiznejme si to rovnou, že peníze za naši práci jsou často až na posledním místě.

duvery
uvedla jsi další důvod, proč jsem raději na volné noze - intriky a pomluvy na pracovišti. Ne že bych se jim 100 % vyhnula - jsou to zase poznámky typu dělá pár hodin týdně a má dvakrát víc jak my. Závist a klacky pod nohy fungují všude. Ale když jsem právě těch pár měsíců byla zaměstnaná, uvědomila jsem si, co času kolegové tráví pomluvami, intrikami, sledováním co kdo jak. Dřív se mě to jako majitelky firmy nedotklo a potom to byl teda náraz.
Takže další důvod proč dělám sama i za cenu, že nikam nepatřím .... To mi vůbec nevadí.

Evo, já ty problémy s kolegy řeším téměř denně s manželem. Dělá ve velké firmě manažerskou fci přímo pod představenstvem. Je pořád ve stresu, že mu ostatní jdou po fleku a čekají až udělá chybu. V noci nespí, jestli se náhodou špatně neozhodl, jestli neukřivdil podřízeným nebo neřekl něco nevhodného nadřízeným...Když to vidím, nikam se nehrnu...
Jinak, pokud jde o faktury, s tím, naštěstí velké problémy nemám. Mám víceméně pravidelnou činnost a určité portfolio zákazníků, takže vždycky nějaké peníze jsou. Pracuju ale na roční smlouvy a každý začátek roku jsem ve stresu, jestli tento rok vůbec budu fungovat...taky nic moc...

duvery
no a vidíš, a pak se najdou lidé, kteří ti toto závidí. Vůbec si neuvědomují, že nám dovolenou nikdo nezaplatí, pokud jsme nemocné tak prostě jsme na minimu, další rok (event. měsíc) není nic jisté, odvody si platíme samy, mobily atd atd. To nemusím všechno vypočítávat.
Vím, že i jiní to mají hodně těžké (abych se nedotkla těch, kteří se vážně bojí že přijdou o místo a jsou v tíživé situaci - to mě vážně mrzí) akorát jsem se s touto závistí vždycky setkala u lidí, kteří mají svoje teplé místečko jisté, když udělají nějakou chybu která znamená reklamaci a ztrátu peněz tak se to většinou nějak zamazne - přece mu nesáhnou na výplatu....
A tito lidé opravdu nejvíc intrikují.

Holky, ale vážně, jak to děláte s penězi ? Kolik si dáváte jako rezervu, jak s nimi hospodaříte ?

No to není vůbec jednoduché, protože někdy se ti to fakt nahromadí, jindy postrádáš...po různých podobných výkyvech se snažím, aby na účtu zůstáválo minimálně kolem 40 tisíc...člověk je pak o něco klidnější...a jak vidím, že to ubývá, omezím nákupy, vařím levnější jídla apod. ....

Já mám příjem víceméně pravidelný, o zakázky se moc bát nemusím, ale musím pracovat pořád. Když si udělám dovolenou, tak prostě příjem není, a tak letošní léto bude opět pracovní.

Pocit nejistoty tu je ale stále, zpočátku pracoval i manžel na živnostňák, ale nechal se zaměstnat, aby aspoň jeden z nás byl na jistotě. Hned se cítíme lépe.

Peníze ale jsou různé. Záleží na štěstí, a tak byly doby kdy jsem vydělávala 4000 eur za měsíc, ale i 20 000 korun, přičemž za tu menší částku to byla větší dřina. Přijde mi nespravedlivé, že za jednu stejnou stránku překladu může překladatel dostat 70 eur či 18 nebo taky 3 eura bez ohledu na kvalitu.

Jinak mám pořád na účtu menší či větší rezervu, kdyby se náhodou něco stalo.

Ale jak už jsem řekla, nejhorší mi přijde pocit nezařazenosti .... manžílek vyspává, myslím, že mu vadí, že jsem utekla z postele a nic nebude, ale holt práce volá...

Hurá do práce!

Tak já od školy měla živnost a teď už pár let mám firmu ,změstnance a salon. Dítě mám jedno a chci časem druhý. Je to hodně náročné,ale člověk se musí naučit plánovat,rozvrhovat a pak to klape vše jak má. Začátky jsou hodně těžké,ale ta dřina za to stojí.

Pro mě je hodně důležité aby vždy zaměstnanci měla zaplacené soc+zdr a na den přesně výplatu! S tím jsem šla do firmy a tak to drží. Jinak rezervu mám jak finanční tak hlavně ve formě majetku a to je k nezaplacení.

Spíš na mě koukají jak na exota, že se dvěma dětmi pracuju - že je zanedbávám. Přistěhovali jsme se do satelitu, kde pracují jenom chlapi a ženské jsou s dětmi doma, dokud ty děti nejdou do školy ( nejmíň ). Jenže já už podnikala předtím, než jsem je měla a ukončit zajetou žinost je škoda. Manžel vydělá slušně, nemusela bych nutně pracovat, ale jsem zvyklá mít vlastní peníze, do kterých mi nikdo nemluví, nemuset se o všechno doprošovat chlapa - ten můj je dost šetrný a třeba plastiku prsou, kvůli které jsem hlavně našla tyhle stránky, by mi v životě nezaplatil. A nejen to. Neměla bych vlastní auto, nemohla zajet s kámoškama na relaxační víkend nebo koupit dětem nové LEGO...Mám teda tu výhodu, že nemusím podnikat abych uživila rodinu - spíš tím naší rodině vytvářím takový drobný nadstandard. A taky - být třeba 6 let s dětmi doma, v kontaktu jen s rodinou a dalšíma maminama - to bych se zbláznila....
No, pokud jde o hospodaření s penězi, tak mám nějaké trvalé příkazy ( mobil, leasing, socka, zdravka, spoření pro děti atd. ), pak si z každého příjmu, pro jistotu odložím 20% na zvláštní účet na daně a pak ještě 10% "pro stýčka příhodu" - nepředvídané výdaje. Ten zbytek mám na BÚ na běžné výdaje. Většinou nějak extrémně neutrácím. Taky z té rezervy na daně většinou něco zbyde - za to si pak kupuju dovolenou....