Život na volné noze, práce na živnostňák....

Juditha
Ahojda,to mi povídej!!!Podnikám 5let a už mi z toho začalo hrabatMám 2malé děti a myslím,že pro ženskou je to náročnější než pro chlapa...

Já už takhle pracuji 10 let. Ten první rok byl docela náročný, měla jsem takový ten pocit nezařazenosti, byla jsem zvyklá na to, být v kolektivu, který byl moc fain. Jenže ke konci se to právě všechno nějak divně zvrtlo a byla jsem moc ráda, že už jsem pryč. Jsem docela introvert, takže jsem si zvykla. Dělám práci, kdy se průběžně s lidmi stýkám, ale není to o pravidelné ranní kávičce a potlachání.
Úplně jsem obrátila život vzhůru nohama a dnes už si tu volnost, která z takového způsobu práce plyne, umím využít - např. sauna je dopoledne prázdnější, na squash můžu jindy než večer, atd.....

Ano přesně tohle je výhoda podnikání...sauna je volná,tenis dopolko,kdy není ještě vedro....ale člověk se taky musí ohánět a když máš ještě zodpovědnost za zaměstnance...je to na palici,alespoň pro mě.Připadám si hrozně sama.Nikdy nevypnu,když jsou problémy,tak nespím.

Jo Marki, to mi povídej! Na podzim jsem dokonce brala Setralin na nervy.
Ale fakt je, že je to pro mě výhodnějsší než být zaměstnaná. Člověk musí mít sebekázeň, naučit se hospodařit s penězi, které chodí tak nějak nárazově,.. Říkám, že si slízávám všechny průsery jako kdysi v soukromé firmě, ale mám k tomu i tu smetánku, co dřív slíznul majitel.
Není to pro každého, to je jasné. Já už bych nedokázala poslouchat nějakého šéfa a jenom kývat.
Nemám zaměstnance, dřív pro mě dělali na živnosťák, ale už jsem to radši ukončila, takhle je ta volnost volnější.
Dcerka už je velká, takže tahle starost odpadá.

Daníček
JJ pro mě smetánka fajn,ale mé kamarádky jsou zaměstnané,nebo dělají živnost-manikérka,kosmetička apod.....celé dny v práci bez času samy na sebe.Já to mám sice dobrý,že sama v práci být nemusím,ale stejně...je mi úzko,tenhle životní styl není pro mě.Jsem divnáAle už jsem to vyřešila...luxusně!!!

Já jsem nikdy nebyla zaměstnaná, od školy (už 12 let) jsem na volné noze a neměnila bych...jsem zvyklá si plánovat svůj čas, rozdělit si práci a volno, jak potřebuji. Někdy se stane, že jsem celý den v jednom kole, ale pak si zase prodloužím víkend a v pátek už nepracuji a nikomu se z toho nemusím zpovídat...Myslím, že to ale není pro každého, kdo na sebe neumí být přísný, by mohl pohořet...může to svádět k tomu, že dnes nepracuji, zítra to doženu a zase zítra, to budu mít víc času...moje kamarádka se musela nechat zaměstnat, jinak by si nevydělala ani na slanou vodu...v 10 dopoledne když jsem jí volala, tak ještě spala a ve 2 už byla s přítelem někde u vody nebo na výletě....

Káma
Ano někdo je takhle nezodpovědný,ale já to myslela trochu jinak...jsem ten opačný případ...až příliš aktivní,zodpovědná za celou zeměkouli a perfekcionistka jako"prase" omlouvám se....

To si s dětmi ani nedovedu představit. Jsi skutečně šikovná.

To je v mém případě asi ten největší problém. A v očích mnohých prostě nic nedělám, protože jsem doma (pracuju doma) a můžu si prý život uspořádat jak chci, nikdo nevidí, že třeba nemám žádnou placenou dovolenou a že pracuji i o víkendech celkem běžně.

Volnost si pořád ještě neumím vychutnat, dneska dopoledna jsem šla nakupit, abych tu neumřela hlady, ano, nikde nikdo, jen socky, připadala jsem si nakonec jako jedna z nich...

Já sama vím, že pro mě volná noha není, ale když to mé zaměstnání se snad odjakživa dělá doma na koleně. Byla jsem zaměstnaná jen jeden rok a byla to paráda, pak smlouva bohužel skončila a já jsem se vrátila na volnou nohu....

S disciplínou zas takový problém nemám, to dokážu vyřešit, snad, ale ten pocit nikamnepatření je horší...

Snažím se dodržovat stejný režim jako manžel, stávám s ním, pracuju přes den, když on je v práci, pak večer trochu odpočinku a po večeři obvykle ještě dodělávám resty, zatímco on si čte, odpočívá, přiznávám, závidím mu to... není to hezké, já vím.

Jinak také se mi stává, že jak tak sedím celý den sama před počítačem, tak jsem zahalená v hadrech, neučesaná a nemám sebemenší chuť se trochu lépe obléknout, tak jako kdybych šla do práce... nemáte to také????

Někdy ano...ale snažím se na to vyzrát...okamžitě se začnu zabývat tím co mi "akutně" chybí, myslím třeba papír do tiskárny nebo nějaké jiné kanc.potřeby, nebo neodeslaná pošta...donutí mě to dát se do kupy a vyrazit z domu...a pak jak už jsem zase rozjetá se vrátím domů, uvařím kafčo a sedám si k počítači..já třeba vím, že nikdy, když pracuji, si nesmím pustit televizi, ani jako že "na chvíli" se na něco mrknu...pak se zahledím a najednou je dopoledne v háji...takže televize "do práce" ne....

Juditha
Tak jsi to vystihla myslím celé,jak to je.Hlavně ty co jsou zaměstnaní absolutně nemaj šajnu a tom co je opravdu pracovat i když přijdu domů...viz tvůj i můj manžel.Příjde vyne!A to nezařazení?To jsem měla a mám furt.Jelikož je na mne závislých víc lidí(zaměstn.)tak firmu nepustím,jen jsem začala rozdělovat práci a povinnosti i na druhé a ten blbej stát co tě odírá jako malopodnikatele,jsem taky přechytračilaVrátila jsem se k oboru vystudovanému a jelikož jdu zpět s praxí a vracím se do prostředí FAJNOVYHO jsem šťastná.Podnikání bude mojím vedlejším poměrem pracov. a zaměstnaná budu na plný úvazek.Moc se těším.Stát za mě zaplatí daně i zákl.a firmu budu řídit tel.nebo pc.Což teda znamená žádné rozšiřování f. ale to neva,teď jsem spokojená.A šéfovat mi taky nikdo nebude...to se mám že???

Také se mi to stávalo, když jsem ještě byla na volné noze. Já jsem si to prostě a jednoduše zakázala, staré hadry jsem dala do charity a chodila jsem doma oblečná stejně jako do práce, tedy trochu ležérněji, ale žádné vytahané hadříky jako tomu bylo za studií....

Živnostňák je jen dřina, uznávám...

armelle

A doma se i ličíš? Nebo licite?

Ahoj,

tak se také připojuji. Minulý rok v září jsem ukončila VŠ, no ukončila, prostě jsem s tím v prváku sekla. Takže jsem udělala jen prvák hi. Pak jsem se tak různě až do teď plácala. Střídala různý zaměstnance a byla i 3 měsíce na pracáku. Pak mě zaměstnal vlastní otec ve firmě. Kde jsem byla do nedávna. A to jsem byla furt v jednom kole, protože sem musela makat od rána do skoro večera. Šlo o reklamní agenturu.

Jelikož nemám ráda, když mi někdo plánuje můj čas a život, odešla jsem z práce od otce a nyní pracuji jen na zkrácenou pracovní dobu 5 h denně, chodím kdy chci, prostě paráda. Dělám na eshopu a do toho rozjíždím svůj vlastní a tedy budu si zařizovat na podzim živnost na sebe. Prostě paráda. Konečně můj sen - být na vlastní noze. Též mám raději, skloubit práci večer při kávě nebo tak dojet k obchodním partnerům autem atd. Než plnou pevnou pracovní dobu, denně makat od rána do 16 či do 17h. To podle mě není život. Já nikdy nemůžu pracovat v kolektivu. Nemám ráda, když má práce je závislá na více lidech. Musím si vše zařídit sama, ale zase je pravda, že nedokážu vypnout. Prostě to nezvládnu a jsem pak před spaním ve stresu, přemýšlím pak o tom co bylo a co bude potřeba. Sice ještě nemám živnost ale už půl roku jsem pracovala ve firmě mého otce. Sice pohoda, že rodinná firma, ale nedělalo to dobrotu být stále pod otcem. Proto jsem se osamostatnila a dělám pro jednoho podnikatele a jsem jeho jen jediný zaměstnanec. Prostě paráda. .....

Chci říci tím to, že živnost je tvrdá práce a hlavně pro ženskou, ale když si to dokáže ženská doma zařídit (myslím děti, přítel či manžel), tak se to dá. Vidím to na mém otci, je úspěšný podnikatel má dvě firmy a ještě dělá do nemovitostí. Má druhou ženu a s ní malé děti a ty ho skoro vůbec nevidí. Je to prostě masakr, ale u chlapa to zas tak nevadí jak u ženský. Proto ženská si to musí dobře naplánovat vše do budoucnosti. JInak nemá šanci podnikat? Myslím, že bez podpory manžela či přítele, a rodiny to ženská nezvládne. Já mám tu smůlu, že otec je proti všemu, co já kdy v životě udělám ale to je již soukromá věc, hold jsem taková černá ovečka rodiny.