ahoj dámy Prosím Vás, ráda bych s vámi zkonzultovala postavení žen v manažerských postech. Jsem manažerka mezi 12 muži a ještě nikdy žádná manažerka předemnou na tomto postu nebyla. Tudíž kolegové si museli nejdříve na to nejprve zvyknout, že vůbec na poradách, workshopech, meetingách jsem mezi nimi a pak, že mohu říci svůj názor, co si myslím. Pořád si mysleli, že jsem tam jen jako doplněk. V naší mezinárodní společnosti je pořád zafixováno, že ženy jsou na nižších pozicicíh a nerozhodují. Bylo nebo i je dost těžské se prosadit, aby vůbec vyslechli mé názory. Co děláte, když mají např. netaktní připomínky samozřejmě dvojsmyslené na mé prsa(mám vel.č. 4). Nebo mi řeknou, abych po poradě odnesla dataprojektor? Do by jste jim na to řekli?
A mám ještě jeden "problém", zdědila jsem 7 podřízených žen. Některé jsou u společnosti již 30 let od své maturity a já jsem vysokoškolačka po třicítce, tudíž některé mě srovnávají s jejich dcerami. Problém je ten, že mi říkají takhle jsme to nikdy nedělaly, to nepůjde, to neznáme-to je nová metoda a ta je blbá adt. Prostě jsou neochotné a myslí si, že když jsou déle u společnosti, že jsou chytřejší nebo byla dohoda mezi námi, že nebudou chodit v prac. době k holiči, kosmetičce na masáže na nákupy (což byly u min. vedoucícho zvyklé) a některé z nich to nerespektovaly, tak jsem si je jednotlivě zavolala a vysvětlila jim, že takhle by to nešlo a ta jedna z nich mi to udělala teď potřetí-prostě to ignoruje...co děláte s takovými zaměstnanci? dík
Podle mě je to o tom, na co se cítíš. Já pracuju hodně s chlapama, jsem v top mng taky nadnárodní společnosti a myslím, že respekt mám (nebo teda spíš doufám, zní to dost nadutě...). Každopádně nikdy se mi nestalo, že by mě někdo požádal abych odnesla projektor či mi dal najevo, že jsem ženská a tudíž něco míň.
Snažím se nechovat jako chlap, oblékám se jako ženská, ale nechovám se jako slepice - na druhou stranu nenosím hluboké výstřihy a netahám do pracovních věci tyhle věci - na to si můžu hrát, kdybych šla večer balit chlapa.
Já mám tu zkušenost, že je dobré se naladit na jejich způsob komunikace, já sama mám dost chlapské uvažování a netahám na porady nebo schůzky emoce - tím pádem oni mě jako ženskou podle mě ani neberou - i když mi podrží dveře nebo dají kompliment (velice decentní), že mi to třeba sluší.
Když budeš řešit, co můžeš nebo co ne, tak to podle mě není dobré - věř si a když si něco myslíš, tak to řekni a za svým názorem si stůj - oni zjistí, že nejsi žádná slepice a začnou tě respektovat.
S těma ženskýma je to horší, jestli to jsou salámistky, tak je nepředěláš. Záleží, jaké máš pravomoce, jestli na ně můžeš tlačit nebo ne. Na druhou stranu o rozdílu věku to není, respekt si můžeš získat i když vedeš starší lidi...
A moje rada co bych s nima dělala, kdyby se takto chovaly? První pohovor, hodně po dobrém, druhý stále po dobrém, třetí výhružný "buď se srovnáš nebo letíš" a další podpis dohody o skončení pracovního poměru. Mám zkušenost, že vyrazíš jednu, když to nepomůže tak další - a ostatní se ultra rychle srovnají, nebo vypadnou a ty máš možnost udělat si team, který bude makat... ale záleží, kde pracuješ a co můžeš...
Marge
toto ti moc nezavidim, jeste ze kojim a prebaluji , vlastne uz jen to druhe...
ale to co pises, je typicke. Ty poznamky bych ignorovala, na ten projektor asi nejakym vtipkem bych odpovedela, jakoze by dotycny mel vice posilovat a pak to zvladne i sam, ale nejak vtipne, ja vtipna nejsem a jit si po svejch...
a ty zeny - ja jsem mela v tymu zeny 2 a je to vetsi fuska nez s muzi... ale jak si to od zacatku nastavis, tak to bude. Reseni - sahnout na premie, a pak pisemne napomenuti. To by melo zabrat, jakoze si nedelas srandicky a tak... asi jsem moc nepomohla, co? to vis, uz jsem od toho na mile vzdalena
a ted ctu jak to krasne Merge napsala
holky díky za názory. Já také nenosím výstřihy, chodím spíše elegantně zahalená v kostýmech, ale přesto jsou mám prsa vidět. Manažeři jsou tam od 40 let a více. Cítím ještě zápach komunismu a autoritat.styl vedení. Nejhorší je, že mi to řekl můj šéf, abych odnesla ten dataprojektor před všema manažerama, což se mě dotklo. Pracovala jsem v jiné zahraniční společnosti přímo v zahraničí,jsem zvyklá na jiný styl vedení a na respekt manažerů, tady u nás - v naší společnosti jsem první obchodní manažerka, kolegové si na to místo brousili zuby a já ho dostala a oni to nemůžou skousnout. Zítra budu mít poradu s mými podříženými - ženami a mimo jiné bych je znovu ráda upozornila, že jsme při mém nástupu měly určitou dohodu o chození ven v pracovní době a zařizování si nákupů oblečení, kytek, kadeřnictví, kosmetiky atd.
měly před tím manažera, který byl flegmatik a vše jim strpěl a já po nich chci, aby mi hlásily dovolené a já jim je schvalovala, aby mi hlásily odchod k lékaři, aby nechodily na kosmetiku, holiči atd. v prac. době a oni na mě koukají v tomto směru jako na satorii. Prakticky to nedoržuje jen jedna, které jsem to dnes potřetí vysvětlila už ostřejším tonem, jestli to zopakuje strnu jí prémie a to bych chtěla říct zítra na poradě, né o ní, ale všeobecně, že to říkám naposledy a jakmile nějakou uvidím, že to nedodržuje, takže jim stráhávám prémie.
monags
já jsem byla majitelkou firmy, zabývající se kovovýrobou. Mezi 30 svářeči, mistrem a konstruktérem jsem byla jediná žena. Mojí zásadou bylo jednat s nimi na rovinu, a když se něco dohodlo, tak se nevymlouvat a dodržet to. Taky jsem musela znát výrobu do detailů, mít technické znalosti a konstruktérské znalosti. Ač jsem vzděláním ekonom tak jsem se všechno musela naučit. Hutní materiál, svařování. Do práce jsem nenosila výstřihy ani sukně. Musela jsem být připravená hodit na zem kus papíru a lehnout si pod kontejner a zkontrolovat, jestli to je v pořádku, a kromě toho jsem nechtěla, aby mi hleděli do výstřihu.
Pokud se mi nezdála jejich práce (kvalita svařování) přizvala jsem si svařovacího technika, který jim všechno změřil a ukázal kdo má pravdu. Netrvala jsem na svých názorech nekompromisně, pokud ukázali že chybu jsem üdělala já, tak jsem to přiznala.
A S NIKÝM JSEM SI NETYKALA. To považuji za hodně neprofesionální.
Když udělali chybu, kterou zákazník reklamoval, tak si ji taky zaplatili ze svého.
Na základě toho si musím zalichotit, že mě ti chlapi vzali a respektovali. Naopak daleko více než mého spolumajitele, který nikdy nic nedodržel, ničemu nerozuměl.
Podřízené ženy jsem neměla, takže v tomto nemůžu sloužit. Ale musíš k nim být rovná, ne familiérní, nesnažit se je za každou cenu získat. Prostě budete pracovat a podle toho dostanete peníze.
Řekla bych ale že se ženami to budeš mít horší.
O projektor se nestarej, neodnášej, nekomentuj. Prostě ho tam nechej být.
evi,
dík za radu, s nikým si netykám. Představte si, že jsme měly školení a ty starší podřízené ženy mi navrhly, ať si tykáme, že si s min.šéfem taky tykaly. Za prvé neznají zákl. pravidla - tykání bych jim měla nabídnout případně já, ne oni i když jsou starší, ale oni to tak neberou, protože jak říkám, by mi mohly dělat matky. Tak jsem řekla, že si budeme vykat, ale říkat jménem....tudíž Vy Jano.....Co by jste řekly podřízené kdyby jste přišly do k ní do kanceláře a ona si četla časopis Květy?
já sice manažer nejsem, ale možná pomůže i pohled z druhé strany barikády. V ženském kolektivu pracuji již před 5let. Máme tam 1-2 muže, ale to se moc neprojeví.
Vypozorovala jsem, že u ženského kolektivu je důležité zjistit vůdčí osobnost a na tu se zaměřit. Zbytek kolektivu se velmi rychle přizpůsobí novým pravidlům, když hlavní rebelka bude zpracovaná/odejitá. Nikdy se nepodaří zavděčit se všem ženským, a o to by šéfce/šéfovi ani nemělo jít. Fungovat to má opačně. A to je i o důslednosti.
A tykání nenabízet, to právě takto uvolněné morálce v práci nahrává.
Lépe se kolegyních "utíká" z práce, když si s šéfem potykaly.
monags
pokud čte noviny v pracovní době, tak asi není pracovně vytížená. Prostě přidat práci a zodpovědnost a i event. přidat penízky - úměrně.
monags
Ahoj. Můj názor je, že není důležité, jestli si s podřízenými rozumíš, ony jsou tam kvůli práci. Určitě netykat, jak říkala moje maminka, lépe se říká Vy krávo, než ty krávo. Taky bych to viděla na 3xupozornění a pak trest, peněžitý nejlépe, ono jim pak nezbyde na toho kadeřníka. Bohužel, musíš to brát tak, že po předchůdci jsi podědila lemry a musíš je trochu vycepovat. to po dobrém nikdy moc nejde. Držím palce, moc si je nepřipouštěj a půjde to.
Představa, že ji budu 3x upozorňovat ústně... pak jí snížím o pár kaček prémie, nakonec to začně dělat zase, tak než se naplní ty zákonné důvody pro výpověď, chvíli to potrvá. Žádné mazlení, na její místo může nastoupit x dalších.
Jsem drsná ještě, že nejsem šéf
teorie je jedna věc - praxe druhá
počkej, až začneš pracovat - a třeba v ženském kolektivu - zjistíš, že várování nebo křik na ně neplatí. Ale sáhnout někomu na peníze - to už tu dotyčnou zabolí.
Další fakt hraje roli, v jakém oboru budeš pracovat- v některých oblastech je problém sehnat pracovníky (dokonce i v Praze), to pak musíš vyjít s tím, co máš k dispozici. Ale i tehdy jsou hranice, které by podřízená neměla překračovat.
no ja mela pod sebou jednoho borce co prisel do prace o 2 hodiny pozdeji a kdyz jsem se zeptala kde byl, tak rekl, ze byl hrozne unaveny, takze se rozhodl spat dele. Jsem zustala stat s otevrenou pusou. Pravda mne zackocila. Vsichni si vymysleji nevolnost, doktrora a on pravda. tak si to nadpracoval
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.