Ženy, které nechtějí mít děti

a proč bych měla být nešťastná? co bych měla pociťovat?
já fakt každý večer nebrečím a nervu si vlasy. asi bych měla, ale nějak nemám důvod.

naopak, když dneska vidím rádoby rozkošná dítka (ať už u své sestry nebo u kamarádek), tak si říkám, že zase až tak o moc nepřicházím

prostě každá nemusíme být nutně mateřský typ, některá děti chce, jiné děti moc neříkají a nechybí jí. Je to tak těžké pochopit??

to je to, o čem jsem psala: absolutní netolerance a nepochopení žen s dětmi vůči okolí, nepochopení toho, že by někdo mohl mít jiný názor.

Už je to jasné? Ne každá žena musí nutně toužit po mateřství a věcech s tím spojených (parafrázuji Elán, snad mi odpustí)

Chlop

dvě a ty?

veruna
Stejně, ale když jsem si tak pročítal tvé příspěvky, tak mi přišlo že nemáš žádné a je ti 17náct.

mně právě zas přišlo, že ty jsi důchodce s pěti vnoučaty

Ale jdi ty, moje máma vystudovala 2 VŠ se 3 dětma ...
Kdo chce děti ať je má, kdo je nechce, ať si je nepořizuje. Každého věc, nikoho nesoudím. Spíše mi vadí, jak někteří se snaží uvádět absurdní příklady v čem je dítě omezuje. Ano, dítě je závazek na celý život, ale s tím jste tak nějak měli počítat a ne si pak v diskuzi na netu stěžovat, že nebudete denně v hospodě nebo na tenisovém kurtu. Pro mě ale tohle není omezování, ale tak nějak přirozený vývoj .

Nechci tě připravovat o iluze, ale já to slyšela mockrát. A co se týče toho překvápka s kojením a přebalováním, tak mě to jednou (asi před deseti lety) fakt překvapilo, a dost.

teda
v žádném případě Tě neodsuzuji, nezávidím, je to Tvé rozhodnutí a já jej akceptuji...jen vím že já patřím na ten břeh protější strany...dokážu skloubit své koníčky, povolání, domácnost s dětskou náručí a nikdy bych neměnila....jsem šťastná, že v mám dvě zdravé děti, jednoho vysokoškoláka a jedno batole

Nechci tě připravovat o iluze, ale já to slyšela mockrát. A co se týče toho překvápka s kojením a přebalováním, tak mě to jednou (asi před deseti lety) fakt překvapilo, a dost.

Mně o iluze rozhodně nepřipravuješ.
To, že budu kojit, protože dítě bude mít hlad a že budu muset přebalovat, páč dítě se bude počurávat a pokakávat, mně teda fakt nepřekvapilo.
Ty sis vážně myslela něco jiného? Teď zas brutálně překvapuješ ty mě.

Nestěžuju si,píšu jen to,že kdybych věděla před 19 lety to,co vím dnes,tak bych to prostě neudělala a dítě bych 100% neměla.Jsem šťastná,že jsme dětská léta všichni ve zdraví přežili a dnes je synek dospělák.Znova tohle opakovat by mě už nepřinutil nikdo a nic.

Já bych své děti taky nikdy už nevrátil, ale nedělá mi problém přiznat, že se musím stejně jako manželka výrazně přizpůsobovat potřebám dětí.
Nechodím každý týden do hospody, tenis jsem nehrál víc jak rok, volejbal taky, jedině kolo si neodepřu, ale i tak těh několik hodin týdně považuju za čas, o který jsem okradl rodinu.
Jak to děláte, když chcete jít oba do restaurace, na kolo, kina, kamkoliv mimo domov? Já bych teda děti doma samotné nenechal. Jsou to děti školkou a první třídou školy povinné. Takže, jak jsem kdesi vzadu napsal, trvám si na svém, s dětmi se na prvních, 10 let zříkáte koníčků. Možná někdo necháváte doma třeba už devítileté dítě, aby hlídalo mladšího sourozence, ale to je na mě moc.

veruna

Řekla bych, že právě kvůli takovým, jako jsi ty, tahle překvapení s přebalováním a kojením nastávají. Potenciálním matkám je navykládáno, jak je dítě úžasné a jak obohacuje život, ale o negativních aspektech mateřství se taktně (nebo možná záměrně) většinou mlčí. Dovedu si představit, že dítě potřebuje přebalit a nakojit. Ale nedovedu si představit to množství nočního vstávání a probděného času, sebe unavenou s kruhama pod očima. Takže šok a překvapení to 100% bude. Podle tebe mě čeká skvělá náplň do života, ale co když toho bude až moc?

Na to jsem čekala taky a do dnešního dne to nepřišlo, takže mé rozhodnutí mít dítě je čistě racionální - hormony neposkvrněné. Píšu ti to proto, že to třeba taky tak máš, tak ať to neprošvihneš - já kdybych čekala na hormony, tak se nedočkám.

to sarra
díky sarro. ať se ti i rodině daří. já jsem prostě takový ženský "Herodes"
..a když to tam uvnitř někde není, nemá se cenu nutit jen proto, že je nejvyšší čas atd. - pak by to odnášelo dítě a to nechci.
matkou se musí žena chtít stát, úplně nezištně a beze zbytku celá. a zkoušet, jestli se mnou po narození náhodou nezamávají hormony a postoj se nezmění, by byl dost odvážný experiment - nešlo by už jen o mě, ale i nového človíčka a nemuselo by to dopadnout dobře.

V pořádku, to je tvoje věc...
Ještě jsem si vzpomněla...Nedávno jsem četla, že podle psychologů, málokterý pár, který spolu žije 10 a více let a nemají děti tuhle situaci ustojí a vztah se rozpadá...Co si o tom myslíte vy?

Já vám to napíšu narovinu a zlobte se, jak chcete.
Vaše generace bohužel letí úprkem do slepé uličky, to, co vy prožíváte, se ještě nikdy nestalo a není to ozkoušené, bohužel to bude fiasko. Bavit se, užívat si mládí naplno, jen sám či sama za sebe, prožít řadu vztahů, ale nevázat se manželstvím, nemít děti, 25 let, 30 let, 35 let - no to vše je supr, ale takto žijí věčné děti, dětinské osoby, ne dospělí.
A základem státu byla, je a bude rodina. naše společenství může pokračovat jen tím, že porodíme děti, vychováme je a ty zase budou mít své děti, tak to platilo po staletí a fungovalo to.
Vy se pokoušíte o experiment, který bohužel špatně dopadne, a nejvíc na to doplatíte právě vy, mladé ženy, protože až už to bude se společností moc zlé a začne si zase vážit rodiny, rodičovství a bude rodiny s dětmi preferovat, tak chlapi mohou děti mít třebas po padesátce. Ale vy už budete stát s prázdnou náručí. Dítě - to je dvacet let života, péče, a to nejste ochotny ze svého života dát. Ale tvrdě za to zaplatíte, až budete v důchodu, v práci po vás pes neštěkne, rodiče budou mrtvi a vy budete samy a budete se rozhlížet, na koho byste hodily vinu. Pak začněte u sebe.
Takové pitvání, co chci, co cítím, zda jsem dost zralá, vhodná pro matřeství - to jsou prostě jen sobecké výmluvy - nechcete dospět, nechcete převzít odpovědnost za dítě, nechcete si odříkat, uskrovnit se - a tak to je. Zlobte se na sebe, ne na mne.
Nemluví přitom o ženách, které děti mít nemohou, těm můj ostrý příspěvek opravdu nepatří.