Ženění aneb když muži chtějí svatbu a manželství

Já nevím, můj přítel nyní už tedy můj manžel ještě jsem si nezvykla, mě požádal o ruku nečekaně asi po 5 letech. Dřív všude vždycky vyprávěl, jak se nebude ženit a pokud, tak až ve třiceti......vůbec jsem to nečekala a byla z toho překvapená, zkrátka v určité fázi, jako by si vše srovnal. Bylo to moc pěkný........i když se nekonal žádné typické velké romantické gesto, bylo to hodně spontální, řekl mi to jen tak mimochodem večer Nevím, co se změnilo, zkrátka nám spolu bylo dobře a vše se tím směrem ubíralo.
A co se týká manželství, taky jsem si dřív myslela, že svatba není důležitá, že můžeme spolu žít, jen tak...................ale teprve před svatbou jsem pochopila, jaký velký je to závazek. Závazkem ,kterým příjmete ukážete jeden druhému a všem ostatním, jak moc se máte rádi.

Přesvědčovat ho? A proč? My jsme k tomu tak nějak došli sami po 4 letech vztahu, chtěli jsme dítě a já jsem odmítala vdávat se těhotná, připadala bych si jako ***** co jde na porážku. Naskytla se koupě bytu, tak jsme ho zrekonstruovali, vzali se a rok po svatbě se nám narodila dcera. Jsme spolu 14 let, přibyl ještě syn a jsme šťastní a spokojení. Žádné přesvědčování, postrkování, nic. Dneska se kolem toho dělá strašně humbuku, ovšem zbytečně. Lidi jsou naočkovaní stupidníma americkýma seriálama, ale ty s životem nemají lautr nic společného ... Jaký si život uděláš, takový ho budeš mít. Ale připrav se na to, že chlapi jsou většinou sobci, mám jich kolem sebe mraky. Zlatej můj manžel, jsem ráda, že ho mám, vážím si ho a miluju ho víc než dřív.

Díky za radu

Tak já byhc asi nepokládala takové ty věčné dotazy jako "kdy se vezmeme"...to může snadno odbýt a hlavně tím nevyjadřuješ ani to, co chceš.....spíš bych mu řekla o svých pocitech. To, co jsi tu napsala, bylo hezké a otevřené, proč to tak nesdělíš i jemu? Jinak se možná bude chovat, když uslyší, jak ti na tom záleží...

A co třeba zkusit to nejdřív nenápadně? naznačit mu cestou kolem obchodu se svatebníma šatama, že se ti moc líbí, jaký jsou krásný, při jiné příležitosti zase, že tvůj kamarád se žení a tvoje kolegyně z práce včera přišla s nádherným prstenem, trochu ho naťuknout a vzbudit v něm dojem, že svatby reálně existujou. Já mám výhodu v tom, že partner hodně chce děti a do toho bych já bez svatby nešla, jsou dost spolehlivé prostředky jak otěhotnění zabránit dokud nebudu mít v životě nějakou tu jistotu. Jasně, manželé se mohou rozvést, ale když už do toho jednou jdou, tak to není rozhodnutí typu dám si na oběd svíčkovou nebo řízek, ale už to něco znamená. Zatím jsem na svatbu docela mladá, i když teda mám kamarádky mého věku, co jsou vdané a mají děti, ale zase nešly studovat apod. Ale o svém partnerovi mám mínění, že rozumu má dost, takže to pochopí a pokud by návrh na dítě padl před návrhem na svatbu, tak by si něco poslechnul

Moje pocity jsou takové, že bych si přála, aby sám vyvinul iniciativu v tomto směru

Mimochodem už před vánocemi jsem jemně (ale tak, aby to pochopil a jsem si jistá, že to pochopil) naznačovala, že k Vánocůlm by mi největší radost udělal prstýnek. Dostala jsem ovšem peněženku.

jak tak čtu, tak zjišťuju, že to s tebou není vůbec jednoduchý... ale taková otázka, ty ho o ruku požádát v žádném případě nechceš, protože ti to přijde divný, ale nějakým způsobem ho pošťouchnout do svatby chceš, a to ti divný nepřijde? Podle mě to vyjde na stejno

přijde mi, že to soužití bereš jako ohromnou oběť... mě teda takhle uvažovat ani nenapadne.

no pokud si z tebe na zadek nesedl do teď....

Ber to jako nový úhel pohledu. Trochu ekonomizuji. Prostě když sem s ním, tak se vzdávám všech jiných aktivit. Není to oběť, je to něco za něco, mám z toho nějaký užitek, proto to dělám. Ale zpět k tématu, viď.

....Tak?? Počkej, to už to mám vzdát?

a já už myslela, že jenom toužíš po tom, aby si před tebou zamilovaně kleknul jako ve filmu a romanticky tě požádal o ruku... v případě ekonomizování bych si rozmyslela jestli je to ten pravej...jestli jo, tak tě požádá, ale třeba to nebude hned, pro každýho je věk na ženění jinde

hanuliska
Jsem profesním zaměřením ekonom, proto to ekonomizování. Jinak jsem velmi citlivý člověk, který se nerozhoduje jen podle peněz, ale podle užitku

Víš, ideálně bych si představovala, kdybyste mi poradila nějaký fígle, já je vyzkoušela, jemu by se najednou v hlavě (a srdci) rozbřesklo, uvědomil by si, že jsem nejlepší, co ho kdy v životě může potkat, řekl mi to a požádal mě o ruku.
Jak si to po sobě čtu, tak je to trochu fantasmagorie. Víte, já se poslední dobou hodně dívám na romantický filmy.

tak to by sis měla najít herce ... ten by tu roli možná zahrál

no nevím, jestli se citlivý člověk rozhoduje podle užitku Nepatří do vztahu taky tak trochu láska?

možná bys měla přestat

promiň, ale jako nový úhel pohledu to já brát nemůžu. čím víc píšeš, tím víc mi přijde, že toho člověka snad ani nemiluješ. Tím tě nechci urazit nebo něco, ale je to můj osobní pocit

a za odměnu, že mu půjčuješ koupelnu, po něm chceš, aby si tě vzal? On to může ale vidět naprosto stejně Mě ani nenapadne myslet na to, že mu musím vyžehlit, že místo půl hodiny u toho musím stát 40 minut, že když myju koupelnu, že to myju i po něm a fakt mě nenapadne ani myslet na to, že když si ráno čistím zuby, že mi v koupelně přítel překáží. Stojíš vůbec o nějaké soužití? Přece nejde všechno přepočítávat na peníze. Dokážeš si představ, že by on přemýšlel ekonomicky tak, že když se dva milujete, tak že budete kondomy platit napůl? Nebo si myslíš, že jeho napadne myslet jako ty, když ti opravuje pračku?