Ženění aneb když muži chtějí svatbu a manželství

Efca
Gratuluji.

Eviška
Doufám, že vyrazíme už máme kačky na toAle já tedy zase tak moc nehrotím..Já jsem vzesla dotaz ze zvědavosti, ne že bych po tom prahla.
Já fakt nevím, můj je taky mladej, to máš pravdu tedy, že ti mladší nechtěj.
Když takle sedíš někde ve společnosti, a padne tam svatba, že by někdo, tak mi přijde, že zbytek stolu to začne vymlouvat..Ve stylu jseš blázen, to je na celej život, vždyť jseš mladej! A blablabla.
Ti chlapi..
Jak jste staří a jak jste spolu dlouho?

Se svým partnerem se bavíme o svatbě do budoucna naprosto otevřeně a upřímně... je to určitě na povaze muže - to je ale individuální... osoba od osoby (muž od muže).
A také to samozřejmě záleží na životní situaci, skutečných vnitřních pocitech atd.

Pokud ale nejsi spokojená s postojem svého partnera, tak ho prostě požádej o ruku ty

Co už, pokud ho miluješ

[quote=Efca][/quote]
Tak čtvrtstoletí za námi, jsme v podstatě vrstevníci, přes tři roky spolu žijeme, předtím nějakou dobu chození. Normálka

Eviška
Za mým chlapem bude čtvrt století letos, já do něj budu mít letos ještě dva roky
My jsme spolu 3 roky a tři měsíce a v našem bytečku spolubydlíme jen půl rokuješte musíme zařizovatto mě baví

Přesně to nechci, chci, aby on si ze mně sednul na zadek, aby on usiloval o mě. Ale to nehrozí, jak spolu bydlíme vídá mě denně... Je to se mnou těžký, že?
On je schopný se se mnou bavit, o tom, jakou budeme mít v našem budoucím čistě "imaginárním" domku na okraji Prahy koupelnu s výřivkou a saunou, ale tohle neřeší. Vůbec, je mu to jedno.

tyjo
tak to bych si netroufla

Eviško ja tě uplně chapu. Já sem se svym přitelem 2 roky a pul, žijeme spolu 2 roky. A přesně jak řikaš, planuje se mnou budoucnost a všecko, ale zasnoubeni nic... Vim že svatba nezaručuje štěsti, ale přece jen, u chlapa je to gesto, že to se mnou mysli važně, že chce byt jen se mnou a neplanuje počkat jestli se nahodou neobjevi lepši než sem ja. Jak řikaš i kolem mě je přiliš mnoho paru, kteři jsou spolu dlouhou dobu (tak 5 let) a jejich partneři stale nic, spiš naopak, zpohodlněli, psi knižka jim vyhovuje, a když se budou chtit tak mužou kdykoliv vycouvat...několik z nich opravdu vycouvalo . A věk s tim nijak nesouvisi, ja mam 25 a přitel ma 35, takže neni pravda, že s věkem chlap vyzraje na svatbu a že mu začnou tikat biologicke hodiny (chlapi podle mě nic takoveho nemaji, oni mužou mit děti i v pozdnim věku viz. Karel Gott). Je to v povaze každeho člověka jestli je do svatby hrrr nebo ne... ale taky by mě zajimalo jak ho popostrčit, žadne intriky, jen mu prostě otevřit oči

No a kdybyste závazky (papír) měli, tak myslíš, že by to neudělal? Ale jako já se na svatbu taky těším, miluju všemožné rituály a oslavy a sama si je dokonce i vymýšlím, protože dvakrát do roka narozeniny a Vánoce jsou mi málo Takže ti neříkám, ať se na to vybodneš a že svatba není důležitá...určitě je, pokud se ti líbí

Akorát tedy to, co říkáš o tom žití (že musíš s druhým dělat kompromisy) tak to mi přijde normální, on asi taky nějaké dělá, ne?Já jsem to s tím životem spíš myslela tak, že i kdyby se stalo cokoliv, nebudu litovat toho, co jsem pro chlapa udělala, protože bych pro něj nikdy neudělala to, co normálně ženské někdy dělají (tj obětovat život, nechodit do práce, nemít zájmy, dělat "profi matku a uklízečku") Pak chápu, že když ženská si celý život odpírá svoje radosti, že pak může přijít hrozný smutek, že chlap zmizel a její náplň života s ním taky...

Ale jelikož svatba je dneska opravdu pro spoustu lidí zbytečná, tak se bojím, že když mu to neřekneš, akorát se budeš užírat. Jemu to tak vážně může vyhovovat (a špatný kvůli tomu není), to tobě něco nevyhovuje, ty bys měla říci, co. Největší chyba ženských je, jak neustále čekají, že jejich přítel projeví nějakou telepatii nebo co a neumí si jasně říci o to, co chtějí...

Ex mě požádal o ruku sám po roce, aniž bych to tušila.
Nynější partner mě o ruku nepožádal, neb ví, že se už moc do svatby nehrnu. On se ženit chce, několikrát to navrhnul v souvislosti s naší budoucností. Myslím, že tohle prostě člověk cítí, s tím člověkem chcete zestárnout, žít, mít děti a třeba bude i svatba Nejhorší je, že tý svatbě se bráním víc já než on.

Tak se opovážím tvrdit, že tohle svatba neovlivní.

Jinak já se jednou zeptala jestli si mě taky někdy vezme. Odpověď byla ať si vyberu kdy, já ze srandy vybrala datum a nakonec jsme se opravdu vzali. Možná by se ženský měly odprostit od americkejch cajdáků a nečekat romantický požádání o ruku, který vlastně vůůůůbec nečekaly.

ale pokud to nechce on, pokud to není v jeho povaze, tak si prostě z tebe na zadek nesedne. my spolu také žijeme a rozhodně to není tak, jak popisuješ, že bysme o sebe neměli zájem, naopak...

a to mně to zas trapný nepřijde, jsme dva, žijeme spolu, řešíme radosti i starosti, tak proč se nezeptat? Co je na tom špatného?

Foxie
Rozumíme si

Lisa
Jsem mu to řekla a jeho reakce: Ale jo, někdy se vezmeme, časem. To říkal už před pár lety takhle obecně. Co s tím?

tkanule
No prostě romantika! Ne, dělám si srandu, hlavně, že se máte rádi a jste spokojení.

Fakt mi nikdo nedá tip jak udělat, aby mě partner chtěl za manželku?
Jsem krásná, mladá, chytrá, bohatá a nic. (s trochou nadsázky )