Žena v domácnosti

Laky
díky za další duši nezaujatou proti nám doma

Mikyska
Ahoj,
pro mě by bylo super, kdyby máma byla doma. I když ona nemohla,ale možná bych nebyli určitý problémy, co mám.

Každopádně si myslím, že jste mi dali plno věci k přemýšlení.

děkuju. ráda si čtu, co sem píšete.

To je normální,jeden den či celý volný týden je naprosto něco jiného než být doma.
Když jsi doma a přímo tě netlačí čas a termíny,tak si zajedeš svůj klidný režim a víš,že když něco neuděláš dnes,tak to uděláš zítra nebo za týden a nic se neděje.
Víš co je fajn na "být doma"?To,že v létě nemusíš čekat na víkend a trápit se,jestli zrovna bude sluníčko,v zimě můžeš jít kdykoliv lyžovat,když je hezké počasí.Prostě být "doma" je v mnoha ohledech fajn a úplně nej je to,když už nejsou děti malé.To je fakt relax.

Já kdysi prodávala s manželem v rodinném obchodě, který patřil tchýni a tchánovi. A znate to, když to je vaše, jste tam od nevidím do nevidím, raní, odpolední, někdy celé dny, když omarodila jiná prodavačka, soboty, neděle. Byl to prosperující obchod na pěší zóně, o víkendech město plné cizinců. Já dceru malou, když jsem jela do práce, vezla jsem jí k mojí mamce na hlídání (byla už v důchodu) a to autobusem, protože jsem ještě neměla řidičák, pak když jsem ho měla, tak jsem se zase bála jezdit. Při tom jsem začala opět studovat střední školu, protože jsem jí nedodělala, jelikož se mi dcera narodila ve čtvrťáku a já už maturovat nešla. Tentokrát jsem si tu školu opravdu užila, moc mě to bavilo, nastoupila tam i moje dcera do prváku, ten rok, kdy já maturovala. Chudák holka, stále mě jí dávali za příklad - byla jsem šprtka a odmaturovala se samýma . V té době jsme začali s manželem podnikat a já zůstala doma. Okolo začaly vyrůstat supermarkety a tchánův obchod už nemusel mít tolik pracovních sil. I manžel odešel a plně se začal věnovat svému podnikání, což je vlastně i jeho koníčkem - auta. No a je nám fajn , kéž to tak je i nadále

Jinak, jak jste tu psali o tý dovolený třeba, tak u nás se musí dovolená hlasit měsíc dopředu a ještě ji dát nemusí. Můžou se skupiny dát max. jednomu člověku dovču. Když by byl člověk jen dva dny marod, tak i tak nedají dovolenou,ale musí jit k doktorovi. Zatímco vedení má nárok na tzv. sick day.
Pokud ale není práce, tak můžem být na netu, drív to neslo, nebo nejde to, pokud máš chybovost, takže pokud je okurková sezona, tak tam sedíme. Nesmíme se bavit moc nahlas, vedení do vadi.
Dřív jsme dělali práci i za jiné oddělení. Přepadávali na nás hovory z likvidace pojistnych udalostí. Nesměli jsme říct, že se dovolali na jiné oddělení, takže na nás řvali jejich klienti, že se jim nikdo neozval. Padali na nás hovor z právního oddělení, přendali na nás aktivaci domáci assistence. Jen ukazuji, že technicke oddělení, kde pracuji přes čtyři roky, je taková holka pro všechny. Jeden čas na nás šlo o nahlašovaní poj. údalostí pro Generali SK. To byli hovory 20 min, nám do toho šli odtahy, atd.
Prostě už je toho moc na mě. V práci musíte být ok, takže doma najednou padnu a jsem nervní na přítele, unavená, takže nám vázne sexuální život, zvířata dostanou tak leda najíst, žádné mucky muck.
Tohle je práce na palici,ale někdo to musí dělat.

Laky
No tak to s tím volnem mě právě netrápí, protože pracujeme s manželem ve svém. Takže když se rozhodneme si udělat prodloužený víkend nebo někdy vypadnout z práce ve dvě a jít na koupák, není v tom žádný problém.
Každý ať to má, jak mu to vyhovuje. Já jsem spokojená takto, těší mě, jak to všechno pěkně zvládám a to mi stačí...

Mikyska
Natýska
po pravdě, já bych s Vámi neměnila...možná časově omezeně..měsíc nebo v době, kdy jsou dítka malá. Ale představa, že již žiju jen s partnerem a zůstat v domácnosti,to je pro mě zcela nepochopitelné. Jsou samozřejmě dny, kdy kolem devaté večerní usínám ve vaně..ale mě prostě ten neustálý boj s časem, šrumec a hlavně být nezavislá na partnerovi, vnitřně naplňuje. I přesto, že jsem nyní na mateřské dovolené (tento výraz snad vymyslel jedině mužský, jelikož s dovolenou to nemá absolutně nic společného), stíhám domácnost, sport, přednášky, někdy zastupuji za kolegyni. Náklady na domácnost máme rozdělené, samozřejmě dle výši příjmu, účet není společný. Prostě musím mít pocit, že si mě partner váží, a já jsem na sebe hrdá, že jsem něco dokázala, že něco jsem, dokážu být nezávislá...a v tomto věku to krásou už nebude a domácí hospodyní také ne. Nechci Vás tímto příspěvkem urazit, každý má své priority....nevidím na tom nic špatného...pro mě, ale zcela věc cizí

A čas na dítko máš při svém vytížení kdy ?

A jinak mě práce naplňovala, ráda pomáhám lidem,ale jak jsem psala drív, tak kolem musíte mít určitý pocti bezpečí, když máme na telefonu lidi v trauma, plačící.
Když jsem odešla ze SS, tak jsem tuhle praci začala dělat u UAMK. Po dvou letech jsem musela skončit. Pak další dva až tři roky práce jinde, pak jsem se vrátila.
Třeba se časem zase vrátím, až bude síla

Mikyska - já tohle vše zvládám a to studuju dvě vysoké školy a dělám na částečný úvazek Je fakt že tedy děti nemám a dlouho ješt ěmít nebudu, to by byla jiná

Píďalka

To je na koho otázka?

Neuraž se,ale tomu neříkám "nezávislá" nýbrž "partner skrblík"
S rozdělením nákladů se fakt asi nedá být v domácnosti,to prakticky nejde.K tomu musí být "co je moje,je i tvoje...naše" ale nikoliv jedem napůl každý za své.
Ale jasně,že každému vyhovuje něco jiného.

domácnost, příprava na přednášky - v době kdy dítko spinká
sport - beru s sebou
zástup za kolegyni - hlídání babička, tatínek...sourozenec
a to ještě stíhám a velmi ráda s dítkem provozuji...."plácání báboviček z písku"

tywee

to bylo na saaru .

Sarra

Každý strůjcem osudu svého. Někdo se chce / nebo musí / honit a někdo si chce život vychutnat.

Laky
nejsem ten typ co by se urážel za jiný názor Laky
My ale máme společný účet, jen ne všechny příjmy jsou jeho náplní.