Žena v domácnosti

Natýska
Dobrou.

Ovšem nevím, jestli je nutné hned zakládat charitu, ostatně máme s nimi neblahé zkušenosti, stejně jako není povinnost pracovat, tak není povinnost celý svůj volný čas, pokud tedy nějaký zbude, věnovat jiným...jen proto, abychom my ženy doma uspokojily okolí a vykoupily tak své nicnedělání, tedy nicnedělání z pohledu druhých....to, že jsme doma, se muselo nějak tou prací vybudovat a taky, člověk může být rentiér, ne??....dělal vše proto, aby měl vyděláno a mohl si žít po svém a nikomu se nemusel omlouvat za to, že už má vyděláno...třeba, dala jsem to jako příklad...

Lisa tak pokud budeš právník, tak snad budeš spokojená... mimochodem, můj muž tedy právník není, ale má v tomto oboru bohaté znalosti, a vytvořil spoustu obchodních smluv, které od něj vystudovaní právnící kopírovali a dodnes je klientům za velké peníze prodávají....ale to bylo jen na okraj...já jsem se studia práv před lety vzdala, kvůli onemocnění mého muže, i to bylo tvrdé rozhodnutí...

jataky ale doporučovala jsi, že nejlepší je spoléhat se sám na sebe a nebýt závislý...já zas psala, že závislost u pracujích může přijít v důchodu, když celý život měli malé výdělky...a nyní jsem uvedla příklad konkrétní provázanosti a závislosti celé jedné rodiny...o ničem nepřesvědčuji, jen rozvádím Tvé a mé předchozí příspěvky, to je vše....

pumpkin nedělám něco špatně, když jsem uhoněná z těch koníčků, posledně mi při jejich provozování otekly nohy

Jak jsem psala někde ze začátku diskuse,já jsem nedobrovolně doma skoro rok a vzhledem k tomu,že za dva týdny mám rodit,tak nějaký čas ještě budu.Mi žijeme v itálii a zde není vyjímkou,že i ženy pracující i jenom jako dělnice nastupují po třech měsících po porodu do práce a děti jsou u babiček.To se mi zdá tedy brzy,ale být doma 4roky a více mi přijde zbytečné.Ačkoliv doma uklízím atd,není to co by mě nějak bavilo nebo dokonce naplňovalo.Je to pořád dokola.A i když máme i velkého psa v obyváku,což je teda děs,víc než tři hodiny denně dom.práce nezaberou.On jen časem člověk tak zpohldlní,že mu to trvá další tři než se k nim odhodlá.Takže se rozhodně nemužu srovnávat s přítelem,který je celý den v práci

manolla tak ať je mimi zdravé a Ty také...něco jiného je, když to bereš tak, že Tvůj pobyt doma je neobrovolný, to potom se člověk otravuje, já jsem taky chvílemi cítila, že je to pořád to samé, ale pak jsem hupsla na koníčky a nevím, co dřív...on úklid může trvat klidně celý den, pokud se to bere poctivě...než umyju koupelnu a otřu každou serepetku, tak má jiná baba vygruntovany celý byt, ale otázka je, jak....můj muž věnuje denně práci minimum času, takže jen moje třídění prádla jeho čas strávený u compu bohatě předčí....

Natýska, já netvrdím, že to je povinnost. A ani se mi nemusíš omlouvat. Já říkám svůj názor na tuhle věc. Vážím si lidí, kteří jsou pilní a lituju ty, které práce nenaplňuje. Naopak závidím těm, kteří dělají hodnotnou činnost, často zábavnou a nejsou závislí na přijmu z ní (rozuměj - dělají to zadara).

Lisa já dělám taky zadara, ale ani to si nemyslím, že by bylo něco extra, prostě dělám, to co chci...a není to o tom, že by mne práce nenaplňovala, to ne, práce mne bavila, ale okolnosti tomu chtěly, že jsem prostě zůstala doma a nyní mne možná naplňuje to, že že nemusím pracovat, protože to není třeba, když mi firma běží a je to tak, jak jsme si to přáli...ale to se ne každému nepodaří, aby vydělával, a přitom nemusel pracovat podle zaběhlých zvyklostí....

No to já vím, že ne každému se to podaří....a myslím si, že spousta lidí nedělá smysluplnou práci a strašně ráda by zakotvila u něčeho smysluplného a nejde to, neuživili by se...

Takže ty vlastně podnikáš, To jsem nevěděla...tak to zrovna není časově nenáročné ne

Natýska
Děkuju.Tak ono je také něco jiného,když tvůj muž je většinu času doma.Můj přítel vydělává,že si na dnešní poměry v itálii žijeme celkem dobře,ale dělá od rána do večera a i o víkendech.Takže se vidíme celkem málo.Takže mě by víc vyhovovalo,kdybych měla práci i já a on mohl být o to víc doma.A i celkově mě bavilo pracovat,mít nějaký režim,ikdyž je fakt,že dělat za pásem by asi nebylo nic moc.Ale jinak ženy v domácnosti v ničem neodsuzuji nebo tak,zase mají více času na děti,výchova babičky-tety-sami doma taky není nejlepší řešení.Ono hlavně záleží na každém jedinci a na vztahu

Lisaale o tom se tu hodně psalo, že lidi dělají málo placenou práci, ani je to nebaví, ale jsou třeba z vašeho pohledu na tom lépe, protože jsou samostatní, ale jen zdánlivě...já nepodnikám, konkrétní nebudu, to je už hodně soukromé - ale i tak vydělávám, i když jsem se o to fyzicky nepřičinila...jinak už jsem psala dříve, že nemám status ženy v domácnosti..hodně žen, které jsou doma, tak vlastně jsou zaměstnané, kvůli zápočtům odpracovaných let a tak, to je běžné opatření, které se praktikuje....nějak se mi zdá, že se tato záležitost vidí jen velmi povrchně a jaksi osekaně, příliš se argumentuje tím, co bude, když muž takovou ženu opustí ...a ona je na tom přitom klidně stejně i po rozchodu, protože zdroj příjmu je ošetřen tak, aby žena mohla žít tak, jak byla zvyklá...ale to je o kvalitě vztahu, jak moc a jak dobře je toto ošetřeno....taky lidi můžou vyhrát v lotynce, a žít z úroků, mít akcie, cenné papíry, obligace, velké dědictví, peníze z prodaných restitučních nároků, které jim vystačí na celý život jejich a jejich dětí...těch možností je přece spousta, mluvím nyní v obecné rovině....já se jen směju, jak stále je třeba pracovat, aby se člověk zavděčil...psala jsi, že závidíš lidem, kteří mohou dělat to, co je baví, bez toho, aniž by museli být závislí na příjmu z té činnosti, kterou dělaji pro radost sobě, či druhým...ale to, aby tak mohli činit, vyžaduje nějaké zázemí a k tomu zázemí se museli nějak propracovat, ať už tvrdou prací, ši rodinnými vazbami, či štěstím, které je v životě potkalo...někdo prostě musí pracovat klasicky s nějakou pracovní dobou, a jiný už si vydělal na zbytek života a nebo má takovou stávající činnost, která toto rovněž umožňuje....a proto taky musel něco udělat, aby byl tam, kde je a aby žil podle sebe a podle toho, jak se mu zadařilo....je to vše třeba vidět jaksi v hlubších souvislostech.... to není jen o tom, že někdo je prostě jen!! doma a basta a budu ho podle toho soudit...

to s tou závislostí jsem řekla všeobecně...já budu jako právník dokonale šťastná i když budu "závislá" Ale znám lidi, co by třeba rádi co já vím....dělali kurzy malování nebo provázeli na koních. A prostě nemohou, neuživili by se. Takže ti šťastní nejsou.
V tomhle mám ovšem štěstí, že mě baví něco, co mě snad i uživí.

Jinak můj bývalý přítel vždycky tvrdil, že bude hodně pracovat, aby to mohl v padesátí čtyřiceti pověsit na hřebík a už nikdy nic nedělat (a žít z toho co vydělal). Nikdy jsem to nechápala. Musím ale podotknout, že pro něj nic nedělat znamenalo - sedět u počítače, pařit hry, chodit ven se psem, sex, jídlo, televize..ani blbou knížku neotevřel. Takaže proto už je dávno ex

Lisa no prostě jste oba s ex měli jiné životní hodnoty, ale já to od něj vnímám, jako že měl cíl, vydělat tolik, aby pak nemusel pracovat a jen si dělat, co chce...to je jiná věc, že tě nějak nebavilo to jeho rozhodnutí si takový cíl splnit...ale na druhé straně, není to známka úspěšnosti, že si někdo vydělá tolik, že nemusí pracovat??..jiný bude dělat celý život, klidně i práci, která ho děsně bude bavit a ještě si vydělá slušně, ale ne tolik, aby s tím mohl seknout a musí pracovat pořád...bohužel, dnes se úspěch penězi měří, když se to vezme z tohoto pohledu....můj je golfista, kolik chlapů je tam za vodou, jen zabírají peníze, mají na všechno lidi, ale k tomu se nějak dopracovali, nyní nechci řešit ty způsoby, to je vedlejší...chodí tam ženské, které mají jako denní náplň ten golf, protože muž vydělává slušně a ony tak mohou provozovat to, co je uspokojuje - na to není nic divného, jen se na to u nás stále zvláštně pohlíží...možná se tito lidé nadřeli během pár let víc, aby se měli fajn a s tím cílem to dělali, než ten, kdo bude celý produktivní věk chodit na osm hodin do práce, proto, aby se uživil a přitom se tam zrovna nepřetrhne...ono je to všechno relativní nelze na to koukat jen z jedné strany....super je, když práce je koníček, to má můj muž, on by nedělal, co by ho nebavilo....a já zas třeba jo....jinak koně fakt moc neživí, sestřenka koně měla, nešlo to, muž krachnul v jiném oboru a ona koně musela věnovat do nějakých stájí, prostě už na to neměli, aby tak krásný koníček živili a pro ní je to rána....

No tady nejde tak ani o tom, jaký měl cíl nebo že nechtěl dál pracovat v oboru, v jakým byl..spíš že jeho cílem bylo se úplně zahodit. Jde o to že já ráda čtu, ráda jezdím do galerií (a vůbec ráda cestuju), poznává umění, hraju na klavír, docházím za pejsky do útulku, ráda píšu, dříve jsem taky dělala s postiženýma dětma....

Mně jeho život přišel prázdný. Vůbec jsem si s ním nerozuměla. Kam jsem ho hodila, tam jsem ho našla....Současný přítel je pravý opak.

No ale tím enchci říct, že se člověk automaticky musí věnovat umění, aby jeho život byl echt. Tžěko vyjádřím svůj postoj obecně..prostě tady konkrétně mi paření her a sex celý den zrovna atraktivní nepřišlo