Žena v domácnosti

A zase si půjčím moji milovanou Agathu- abych vyjádřila, proč já někdy lituji, že pracuji:

Nic v životě není tak úžasné jako mít čas. Dnes ho lidé podle mého názoru nemají. Byla jsem v dětsví a mládí tak nevýslovně šťastná právě proto, že jsem měla tolik času.
Ráno se probudíte, a ještě než jste doopravdy vzhůru, řeknete si:" Tak jak s dneškem naložím?" Máte na vybranou, čas je tu, před vámi, a můžete plánovat podle libosti.

A nakonec, co si říkám, abych se utěšila, že pořád pracuji:
"Jak čert vidí, že jsi líný, nastrčí ti čertoviny":

A to je taky z Agathy.

M.

Jé, tak to bych chtěla někdy zažít taky. Ale je fakt, že se slzou v oku právě na tohle vzpomínám, jak jsem v dětství se takto ráno těšila, jak budu vymýšlet nějakou činnost

Nj.....to záleží ale na každé, co a ZDA VŮBEC něco naplánuje

Mimochodem, do Romů se naváží každý, že houby dělají a kdesi cosi a tady najednou ticho po pěšině.

Mikyska já s Tebou souhlasím prakticky ve všem, a nejen proto, že to mám doma podobně, jako Ty...každý přece žije podle toho, jak mu to okolnosti dovolují...hodně mých známých by také chtělo být doma a ne běhat po šichtách, a někdo zas říká, že by doma nebyl, že by se nudil...ani já se necítím vyžírka, protože mému partnerovi jsem do života vnesla jaksi jinou hodnotu, kterou penězi vyjádřit sice nelze, přesto tu hodnotu nelze opomíjet...nemyslím, že ženy jsou doma z lenosti a jsou za vyžírky, když se s mužem na téhle záležitosti dohodnou, tak proti gustu žádný dišputát...Ty asi doma hodně pracuješ, jak jsem si všimla, tak jsi i technický typ, a to je super...já sice doma jsem, ale práce domácí na mne celou tíhou neleží, často jsme měli paní, které nám s domácností pomáhaly a to i v době, kdy jsme ještě neměli dceru, už léta pomocnice nemáme, spíše z důvodů nespokojenosti s nimi, či krádeží v domácnosti - ale to je jiná kapitola...i když nepracuji, tak doma se o práce dělíme - já peru a žehlím, vařím, uklízím, ale třeba tím stylem, že já vyluxuji, muž vytře - on totiž nemusí pracovat od rána do noci, většinu času tráví s námi nebo golfu, ať už sám nebo s dcerkou a tak mi prostě pomáhá, protože jsme spolu rádi a jsme doslova závislí na tom, že spolu hodně mluvíme, o všem...možná se Vy ostatní budete smát, nebo mne odsoudíte, ale muž ráno dělá snídaně, uvaří nám hrnec čaje s medem a udělá holce svačinu, donese nám to do postele, já oblékám dceru, dohlížím na její hygienu a na výbavu do školy, když se mi nechce vařit, což je o prázdninách, jsme denně v retauraci, muž popije nějaké pivko, holka si pohraje s děckama, máme s sebou i pejska a uděláme si pohodový den...nebo nám z restaurace donese oběd, téměř výhradně můj nakupuje sám, já jen řeknu, co je třeba...máme to takto 17 let, vím, že toto není běžné a že můj chlap je velmi ojedinělý druh, ale i ode mne se mu dostalo přístupu, který by také jinde neměl, a oba to o sobě víme, že to tak prostě máme a jinak to nebude, protože jsme to tak chtěli a nemáme potřebu na tom něco měnit....vím, že s kýmkoliv jiným by nám tento způsob soužití nefungoval, záleží na těch dvou....jinak můj muž mi ještě dělá taxikáře, já nejsem dobrý řidič, takže nejezdím, mám záliby, takže pro mne všude dojede, všude mne odveze a ještě rozvážíme moje kolegy a kolegyně ze sborů, kam chodím a bere to jako zábavu, poznal nové lidi z mého okolí a chodí s námi na společné akce....peníze vydělává pro nás pro všechny, on třeba nesnáší modely, kdy se v rodině dělí, to je Tvoje, to je moje, to hrozně odsuzuje a těší ho, že se o nás velmi nadstandartně stará, je to pro něj přirozené, tak jako dýchání..ale naprosto chápu, že každý žijeme v jiném modelu - podstatné je, aby všem jejich způsob života vyhovoval a byl s ním plně spokojen a nepřísluší mi, abych modely odlišné od mého hodnotila nějak negativně....

Natýska
Ale u tebe to je tak, že tvůj muž zase tak moc nepracuje a máte to na pohodičku oba (??). Pak by asi nemělo smysl, abys chodila do práce na 8hodinovou šichtu a on "seděl" doma... to by bylo nevyrovnané v jiném směru...

Každopádně z tebe cítím uvolněnost a pohodu

Alca a já zase doplním, že každý si to kouzlo mít čas vychutná za jiné situace....a pokud o sobě víšm že nejlépe Ti je, když jsi pod tlakem, tak je dobře, že to o sobě víš a zařídíš se v životě podle svého...ono se říká, že tvrdě drcená oliva vydá nejlepší olej - doufám, že jsem to nějak nezvojtila

lollo
V poho, to bylo tak nějak na vysvětlenou pro všechny..

Snad máš pravdu! Tím se leckdy utěšuji...když třeba padám z práce po 32 hodinách- cítím se, jako vězeň vypuštěný z Alcatrazu- čirá rozkoš...

M.

Natýska
Ale nepsala jsi někde, že jdeš studovat? Co Tě k tomu vede?
M.

jataky můj muž naštěstí si zařídil byznys tak, že mu běží sám a tak jsme vlastně oba takoví volní ptáci, ale zase tak jednoduché to nebylo, předcházela tomu tvrdá práce do noci, do rána, pořád...a pokud na tebe působím pohodářsky, tak to je asi dobře....no, právě, abychom spolu nebyli 24 hodin, tak on má golfík a já zpěv a ono se to kompenzuje, mírně tedy...i když nyní jsem samá akce pěvecká a jedno soustředění za druhým a dnes tady ráno říkal, hele, Ty jsi pořád v tahu - víc jako já, to je nějaký divný

Čas je jen jeden, čas života. Tím čemu a komu věnujeme čas, dáváme smysl životu. A každý ať dělá to, co dá jeho životu ten nejlepší smysl, ne?

Maria psala..strašně jsem chtěla ještě studovat, už jsem měla vybranou školu, ale stěhovali jsme se, kupovali jsme domek a máme tolik práce, že já nestihla termíny přihlášek a navíc jsme žili tím domkem tak, že jsem na svůj plán malinko zabudla...učit se stále není na škodu, i když asi bych pak v oboru stejně nepracovala, ale chtěla jsem pro sebe udělat něco dalšího, prostě se nutit učit, protože na VŠ neplatí, mně se teď nechce jít na zkoušku, trochu bych měla přísnější režim, i když dva sbory jsou taky dost

Natýska

No, já jsem to také takto měla a popravdě mi to vůbec nevyhovovalo, hlavně proto,že člověk dost zpohodlní a nic se mu nechce a pak je tady velká závislost na partnerovi, nedělá mi dobře být tak moc závislá - nezlob se, ale mně to přijde, že v podstatě kromě péče o dítě a sem tam nějaký úklid nic neděláš a myslím, že kdyby tě manžel opustil ( ne že bych ti to přála), tak bys byla nahraná. Žádná praxe, schopnosti, bez peněz ( teda pokud to nemáš nějak ošetřeno). Prostě myslím, že člověk má pak strach tomu druhému něco hodně špatného říct, protože ví, že bez něho by si ani neškrtl, tento model se mi ( už) nelíbí, protože jsem si to vyzkoušela. Taky mi nevyhovovalo, že de facto vše zajistil partner a já se nepřičinila o nic - pokud pominu " teplo domova", které se dá vytvářet i když je žena v práci ( pomineme práce hodně náročné) a člověk si sám sebe přestává vážit, přizpůsobuje se partnerovi. Nejvíc mi vadí pocit, že vlastně ničeho jsem nedosáhla sama, jen si našla někoho, kdo vše zařídí a přece jen, když si člověk na něco vydělá sám, něčeho dosáhne v práci, ten pocit uspokojení je k nezaplacení, vím pak, že něco umím, že se o sebe sama postarám. Ale jinak nic proti tobě, pokud to tobě i manželovi vyhovuje, tak je to fajn. A pak taky mi z toho být doma začalo trochu hrabat a když má člověk dost práce, pořád co dělat, tak mu i tak nějak nezbývá čas na nějaké chmury, přílišné úvahy,...což je u mě dobře

Alca

souhlas maximální...taky nejlíp pracuju pod tlakem, mám ráda určitý rytmus a není nadto po práci lenošit, to je nej pocit