Žena podnikatele

Přemýšlíme stále nad tím, jak to ale příteli "podat" aby mě pochopil......

To určitě nejsi

Já se přiznám, že moc nechápu, co pořád řešíš. Jste domluvení, že budeš doma, takže s tím počítá ne? A když mu řekneš, že bys chtěla před svatbou a děťátkem nabrat síly a odpočinout si, tak to pochopí..
Už jste to probrali?

Ještě jsme to právě moc neprobírali, jenom tak trochu..... bojím se, že mi řekne, že je to brzo ještě... ale už jsme tak nějak řešili, že příští rok svatba a příští rok v polovině roku pokus o miminko..... ale asi máš pravdu, říct mu to takto a že k tomu bych si zdokonalila jazyk a mohla uvažovat v čem budu si pak podnikat aby mě to bavilo, že? .....

Reaguji na LaArleta: tak mu to řekni hlavně včas, aby si za tebe mohl v práci najít náhradu, ono nepůjde skončit ze dne na den... Neboj se s ním o tom mluvit. Maximálně ti řekne, že si myslí, že by bylo lepší třeba odejít až za půl roku... ale aspoň už budeš vědět, jak se k tomu staví a na čem jsi.

To je pravda... je dobré to vědět do předu.... díky za podporu... je mi mnohem lépe.

Chtěla bych si zkusit zažít ten pocit mít bohatého přítele...,ale jen asi tak na 1 měsíc.
Bála bych se, že upadnu do depresí z toho, že nic nedělám, že nejsem soběstačná...výdělečně činná.
Je to taková ta zlatá klec...ale pokud se v ní někomu líbí, tak proč ne.

Já to teda jako zlatou klec neberu.... určitě nechci být úplně závislá.... chci dělat co mě baví, určitě se dám do nějakého podnikání, ale potřebuji si teď odpočinout. Je to dost náročné... Zlatá klec není zadarmo a i ten partner je náročnější na klid a pohodu domova, proto i souhlasí, že bych pak byla spíš více doma a věnovala se něčemu co mě bude bavit.... jenže já už se cítím vyčerpaná teď a nechci vyhořet, jak tady někdo psal, .... měla bych být před plánováním miminka odpočatá.... je to takové zvláštní na jednu stranu. Ono to nejde popsat, záleží na dosti okolnostech, přítel i celkem dost pracuje není tak doma, takže když přijde domů, chce mít pohodu a já ho chápu na druhou stranu....

Tak já přihodím taky příspěvek z praxe. Můj přítel podniká, je muzikant atd., takže příjmy slušný, práce od rána do večera, víkendy, svátky, pátky... Sama ale pracuju a podnikám taky, když skončím u sebe, jdu pomoci jemu a velice mě to baví.
O tom, jestli pracovat, či nepracovat rozhodují jednak příjmy a taky i nátura člověka. Já jsem vychovaná v tom, že pracovat se musí celý život, takže bez práce jen tak doma bych být nemohla. Cítila bych se neužitečně a hned bych hledala seberealizaci.
V tvém případě spíš myslím, že jde asi i o přepracování a tlak z toho, že si nemůžeš dovolit v práci nebýt (soudím z toho, že tvrdíš, že jednodenní dovolená už je problém). Pokud by to nebyl problém, zkus si zkrátit úvazek na polovinu a na půl úvazku přijměte někoho, kdo pracovat chce. Ostatní za mě řekla Patty.

Michele: díky za zprávu.

Tak jsem se s přítelem kapku bavili a nevím mimíska by raději až za dýl, když jsem mu řekla, že bych se chtěla příští rok pokoušet, tak řekl, že se budeme o tom bavit tedy až příští rok, jsem z toho dost smutná..... co mám dělat?

Pokud to chápu správně a on tě teď odmítá živit nebo sponzorovat tvé podnikání - nemůžeš dělat nic Jsou to jeho peníze, jeho rozhodnutí, manželé nejste, děti nemáte...Proč by to dělal - jen protože si unavená? Třeba on je také unavený.

S tím miminkem - jestli ho ještě nechce, tak s tím taky nic neuděláš. A tlačit ho do mimina - to by se ti mohlo vymstít.

Já být na tvém místě tak si najdu svou práci nebo začnu podnikat /za svoje/ a partnerovi to normálně oznámím - že je na mě práce moc časově náročná, že chci dělat něco jiného, méně náročného a svého. Když mu dáš čas, aby si za tebe našel náhradu, nevidím v tom problém.

Holky moc díky, beru to už jako za uzavřené téma....
Ono to nějak dopadne děkuji za podporu.