Žárlivý přítel

Fakt? Mě to zase přijde úplně normální... Ten můj takhle občas chodí a nikdy mě nenapadlo mu to zatrhnout. Spíš naopak, často tam pochytí nějaká moudra, která ve výsledku našemu vztahu prospějí

Ohledně těch psychických vyděračů, tohle si asi zažila spousta z nás. Nechápu, kde se ty lidi pořád berou. Já měla to "štěstí", že dotyčný toho brzo nechal. Začala jsem ho úplně ignorovat a jeho to postupem času přestalo bavit. Možná si taky našel nějakou jinou oběť. Ale jak tu některá z vás psala, že ji pronásledoval ještě 5 let, to je teda psycho

No, zase tak blbá jsi nebyla, když jsi utekla.
Protože v tomhle případě, kdo uteče, ten vyhraje.

Uvědom si, že jste spolu chvilku (půl roku) a k lepšímu to dle mých zkušeností nepovede.

Také jsem zažila nehorázné žárlivé scény (které se teda objevily po cca 3/4 roce) provázené brekem a spoustu plánů jsem i kvůli němu na poslední chvíli odřekla... Hrůza, když jsme s holkama někam vyrazily, tak se nás hledal a v podniku se najednou nenápadně sám objevil na naší dámské jízdě. Nešlo to dál, snažil se mě odstřihnout od celého světa a chtěl, aby se věnovala a byla jenom s ním - to samozřejmě nejde! Začal se mi tím úplně hnusit, tak jsem zvolila rozchod, po kterém tedy následovala vydírání typu "něco si udělám", navštěvování s pláčem mých rodičů a prarodičů a často parkoval v místech, kde jsem chodila a seděl hodiny v autě (naštěstí mě někdo ze známých vždycky upozornil)... Po několika měsících ale přešel do fáze nadávek a pomlouvání, ale to už mi bylo celkem ukradené...

Byl to otřesný zážitek, v životě už nikým takovým nechci nic mít, teď se zamindrákovaným a majetnickým chlapům vyhýbám obloukem I když je fakt, že můj příběh je trochu extrémní, což jsem i trochu podpořila tím, že to byl můj první kluk, jsem s ním začala jako čerstvá šestnáctka a nechala jsem to dojít hodně daleko Tím lepším zůstává, že je to pro mě zkušenost k nezaplacení

Z toho vyplývá moje rada, ruce pryč - za ty nervy to nestojí

Lidi, co vyhrožujou, že si něco udělají, si opravdu téměř ve 100 % nic neudělají, protože se na to mají moc rádi Takže toho bych se fakt nebála.
Jak jsem tady četla příběhy o demonstrativních pokusech o sebevraždu, tak oni by na tý židli byli schopni stát celej den i noc, kdyby ses někde zdržela, protože se prostě nechaj zachránit a pak Ti budou vyčítat, že je to stejně Tvoje chyba, ale žes přišla na poslední chvíli.... Opravdu úsměvné.
Záleží jenom na Tobě, buď to s ním vydržíš, Váš vztah budou jen slzy, výhrůžky a vydírání a nebo se sebereš, pošleš ho do někam a s hrdou hlavou odejdeš, protože je Tě pro něj škoda. On Ti ještě nějakou dobu asi nedá pokoj a bude volat, jak se právě předávkoval a jak stojí na mostě a chystá se skočit a pak si najde jinou oběť. To jsou nemocní lidi a to, že s ním budeš zůstávat a snažit se mu pomoci, tím ho nevyléčíš, ale naopak budeš v něm prohlubovat pocit žárlivosti vůči Tobě. Zamotaný kruh.

je to patologická žiarlivosť a to je vždy začiatok konca každého vzťahu.Čím skôr skončíš, tým menej to bude bolieť.

Nechci ti nějak kazit iluze ale lepší bude dát od něj ruce pryč co nejrychlejc...měla jsem s tímhle klukem zkušenosti s postupně se to jenom zhoršovalo...100 sms za den, běda jak jsem neodepsala hned, byl schopný kdykoliv, v kterou koliv hodinu ject tam kde jsem mu řekla že budu aby to zkontroloval, následný žárlivý scény..už jsem to nevydržela a ukončila to a to mi začal vyhrožovat že jestli se k němu nevrátím tak to pošlo do prvního stromu, který potká a že by ho zajímalo jestli bych na jeho pohřeb přišla..no k takovýmu klukovi bych se měla vrátit? ani omylem a když už jsem na jeho zprávy ani moc nereagovala tak začal psát i ségře at mi domluví jinak se zabije..ale časem ho to samo přešlo

to s ním budeš radši "trpět" a budeš nešťastná jen kvůli tomu, že ti vyhrožuje? Jestli v tom vztahu nejsi spokojená, tak to nemá cenu. Pochybuju, že by se začal žárlit míň, spíš si myslim, že se to bude časem ještě zhoršovat (jedna kámoška má takovou zkušenost a vyvrcholilo to v to, že s ní chtěl bejt každou minutu, aby jí mohl kontrolovat, co dělá... pořád jí psal a když mu jen pár minut neodepsala, tak začal vyšilovat.. atd atd)....
Chápu, že je to těžký, píšeš, že ho miluješ... musíš si to hold urovnat v hlavě sama... Buď to budeš trpět dál a mávneš nad tím rukou, s tím, že to neni zas takovej problém a nebo od něj odejdeš....

Holky, díky všem za zkušenosti a cenné rady. Všechno jsme hodně podrobně probrali a když jsem vyrukovala, ať se vcítí do mé kůže, kdybych mu říkala a dělala to co on mě, jak by se cítil, uznal že to není v pořádku a zajdeme za odborníkem. Vypadá to, že si to vážně uvědomil a důrazně jsem mu vysvětlila, že na další vyhrožování budu reagovat razantním krokem, což ho očividně vyděsilo, takže jak doufám, polepší se. Já vím, možná naivní, ale pro mě znamená hodně, že si to uvědomil a chce s tím něco sám dělat.

jo, tak takovou "domluvu" jsme měli s mým ex nekolikrát, vydržel to maximálně týden a bylo to nanovo. Nakonec dovedl málem k šílenství on mě. Je sice fajn, že chce navštívit "odborníka" - resp. nasliboval ti hory doly a pohotově odkýval, že potřebuje(te) něčí pomoc. - jenže to, že navštívíte nějakého psychologa ještě nic neznamená. Žárlivost jako nemoc není nic, s čím přijdeš, dostaneš kouzelné rady a za pár dní je po problému. Člověk, který si SKUTEČNĚ uvědomil, že není v pořádku, nedělá scény, ale dusí to v sobě a aspoň se POKOUŠÍ ovládnout.
A navíc bych v tom viděla další věc: proč si myslíš, že ti vyhrožuje tím, že si něco udělá, když ho necháš? Protože mu dělá dobře, když ho lituješ, když vidí, že ti na něm záleží tak moc, že kašleš na své vlastní potřeby. A ze stejného důvodu se mu moc líbí, když jsi tak citlivá, že mu chceš pomoci léčit jeho nemoc (žárlivost). Všechno je to jenom hra. Jestli někdo někdy potkal skutečně napraveného chlapa - žárlivce, ať to sem napíše. Já tomu prostě nevěřím.

Stejně jako RomanKaS si myslím, že to v pořádku nebude ani po tom rozhovoru. Nedělej si radši moc velké iluze, že se hned napraví a bude to v pohodě. On se možná naoko zalekl toho, co jsi mu řekla, ale za nějakou dobu to bude to samé ne-li bohužel horší, než co je teď. Za odborníkem zajděte - pokud se k tomu opravdu nechá přesvědčit a nezačně to odkládat s tím, že si uvědomil to a tamto a že pomoc nepotřebuje a uvidíš. Určitě bych Ti přála, aby to dobře dopadlo, ale jak říkám, nenasazuj si růžové brýle....

Můj přítel první rok našeho vztahu taky takhle šíleně žárlil. Sice mi nevyhrožoval že si něco udělá, ale žárlil na všechno, i kamarádky, dělal scény, no co my jsme se spolu nabrečeli. A po roce, když maturoval na mě neměl tolik času a všechno se vyměnilo. Začala jsem příšerně žárlit tím způsobem, že když jsem věděla že je někde třeba se spolužačkou, začla jsem brečet a dělala prozměnu neuvěřitelný scény já. Věřím, že to pro něho taky bylo k nevydržení, ale měl semnou dost trpělivost, vždycky se mi omluvil a uklidňoval mě A teď jsme spolu dva roky, už toli nežárlíme ani jeden, on šel navíc na vysokou, a zatím všechno moc fajn zajimalo by mě jak to dopadlo se zakladatelkou

holky, taky se musím přidat. Myslím, že žárlivost ve vztahu je na jednu stranu duležitá, ale na druhou je to zabiják. To, co se mi včera s přítelem stalo, jsem nepochopila.
Jsme spolu necelé dva měsíce, tak se ještě uplně neznáme a nevíme, co od sebe v některých momentech čekat. Byl u mě a všechno byl fajn. Šli jsme si lehnout a v tom mi přišla zpráva od kamarádky (že má depku a nechce být sama). Už skorro spal, tak jsem vzala tel. a šla jsem jinam, abych jí brnkla. Příjdu zpátky a on na mě vyhrkl, že mi nevěří atd. vzal si všechny svoje věci a odjel. Hned jsem mu napsala, co to má znamenat a on, že si musí pár věcí rozmyslet. Když napsal rozmyslet, tak mi to hned znělo, jako by nevěděl co chce a sama z vlastní zkušenosti vím, že když jsem někomu napsala, že si musím pár věcí rozmyslet, tak jsem si ním nebyla moc jistá. No tak jsem mu na to napsala, že mi z toho není moc dobře a pokud neví tak at to dál neřeší. Začátek vztahu má být krásný a ne o tom, že jedem druhému bude říkat, že NEVÍ. Z předchozího vztahu jsem vyléčená a když chlap zaváhá, tak hoo nechám jít. Nemám na to, abych někoho přemlouvala a prosila. V 1 ráno mi ještě 2x volal, ale já už jsem šla raději spát. Proč to chlapi dělají všechno tak složité nechápu.

Já to vydržela dva roky, ale zacházelo to až do extrému jako byly sprosté nadávky a vyhrožování, že mě zničí. Pořád jsem ho milovala a dlouho jsem trpěla, ale řeknu ti.. nemá to vůbec cenu.
Teď si s ním promluv a začni to hned jakkoliv řešit, než to přehoupne až do této fáze.
Hodně štěstí, snad se ti to podaří vyřešit.

Reaguji na martuli:
když tak čtu tvůj úvodní příspěvek, úplně se s ním ztotožňuju. Přítel žárlí dokonce i na to když mě na to kafe někdo pozve a já odmítnu. To pak dotyčnému píše jak ho zbije a podobně.. Moc se za to pak před kamarády stydím.

dnes, 11:24:21 - Připojeno během spojování:
Chorobná žárlivost přítele nebo posedlost

Ahoj. Pořád řeším svůj problém jsem 23 letá mammina mám 3 leteho syna. S bývalým už nežiji už od narození syna napadal me fyzicky a to jsem si říkala že už takový vztah nikdy nebudu mít. Mám na to smůlu poznala jsem přes necelýma 3 rokama kluka na první pohled šílená láska telefonování 20 hod v kuse prostě láska po 3 měsících se nastěhoval ke mě. Zjistila jsem že neměl vážný vztah max v pubertě ale bez poh.styku. Sex měl s 4 holkama z toho 2 v klubu dostal k narozeninám tak jsem si říkala super aspon nezkušený a zamiluje se a bude to klapat ne jak s bývalým. No po nastěhování to klapalo půl roku syn mu nevadil takže krása jeho rodina ho přijala jako vlastního vnuka atd... Z něho se vyklubal strašný kluk napadá mě při hádkách začne řvát kvůli kravině já to rozděláš ještě víc a je z toho hádka jako prase nakonec mi řekne drž hubu nebo dostaneš a prostě vyhrožuje já mu řeknu jen to ti jde mlátit baby a je z toho divadlo někdy se stane že mi vrazí a to dost hodně kám koliv prostě se mu zatmí před očima a neví co dělá pak lituje ale tp znám prožila jsem to jendou ale hned jsem bývalého nechala nemilovala jsem ho asi si říkám. Ale s přítomným přítelem je to jiné od prvního dne už tam byl i rozchod nakonec jsme se vrátili k sobě klapalo a zase já už nevím co stím milujiho sex klape jako čím dál víc pracuje pomáhá mi i synovi. Ale moc žárlí má bujné představy nevím co prožil nebo viděl . Syn má jít do školky a on mi řekne jak ho tam dám že se odstěhuje a veme vše co tu je že to koupil on tomu nevěřím že odejde nevím že si mylsí že syn bude ve školce a já si tu budu tahat chlapi a spát snima nikdy jsem ho nepodlevla . ze začatku když pracoval mi volal každou přestávku kontroloval ted je to lepší ale zamyká mě na noc jak jde na noční . nenechá klíč doma zakazuje mi kamarádky a prostě můžu být jen s jeho rodinou která bydlí dál o trošku moje známe atd jsem ztratila mrzí mě to . Miluji ho syn taky pořád čekám že to bude jiné vzpomínám na minulost bojím se samoty chci sním zůstat . Někdy v nervech ho posílám at se odtěhuje a nejde a řve at jsem zticha nebo uvidím ..... někdy z něho mám strach někdy naopak. jsem taková že chci poslední slovo on taky.. je moc žarlivý mylsím že chorobně. Říkám at jde k doktorovi na přášky na uklidnění a nic nevím co mám dělat náš vztah fakt prošel hrůzou ale toto trvá přes rok skoro dva . Asi každá napíšete nech ho dopadne to špatně atd.... ale jeho rodina mi pomáhá jeho matka je pro mě víc než moje jeho sestra otec taky nevím proč je jiný než oni. nechci o ně a něho přijít ale nevím jak pomoct našemu vztahu někdy se jen tak rozbrečím prostě vzpomínám jaké to bylo : To jsem si říkala nezkušený kluk neměl lásku tu to mám