Ahoj holky,
podobné téma jsem nenašla tak se omlouvám, jestli jsem to přehlídla. Našla jsem tu o chorobném žárlení holek a co s tím, ale já mám problém opačný. Mám vztah něco málo přes půl roku a to že víc žárlí, jsem věděla. Ale poslední dobou je to fakt vyhrocený. Pro příklad, jsme spolu s jeho přáteli, sedím vedle něj a jeho kamaráda a on vyjede - no dobře tak se radši bav s nim! (když jsem s ním prohodila sotva pár slov.) Nebo dělá scény když jdu na kafe s kamarádem. Vysvětlování, že na tom nic není a je to normální, nechápe. Pak mi řekne, že mi věří, že si nemyslí, že někde s někym něco provádim, ale že na mě prostě žárlí. Že jsem holka, co si může vybírat a bojí se, že si najdu někoho lepšího. Potom si většinou uvědomí, že to přehnal a omlouvá se mi, někdy i s brekem. Ale mě to ničí, já už nemám na to ho utěšovat, že je vše ok, když není! Když jsem mu tuhle řekla, jestli by mi udělal to, že by si kvuli mě něco udělal, s čímž občas nepřímo vyhrožuje, tak mi odpověděl že by mě to stejně dlouho netrápilo a zapomněla bych.. Já se s nim nechci rozejít, když ho miluju a vlastně bych ani nemohla, protože je schopnej si fakt něco udělat. Vždycky jsem si říkala, že s někym takovým bych nevydržela a je to tady.
Nedokáže pochopit, že já už si vybrala jeho, ale těma výstupama, kdy já potom hodiny brečím a nechápu, mě spíš odhání. Máte podobnou zkušenost s žárlivcem?
Utíkej. Je nevyrovnaný, žárlivý a psychicky tě vydírá.
Martuli, to co popisuješ je učebnicový příklad chorobné žárlivosti. To nemá s tebou nic společného, je to prostě problém tvého přítele. Ten problém lze do jisté míry řešit, pokud si ho on sám přizná a začne chodit na psychoterapii. A i tak jsou výsledky diskutabilní.
Radím ti, rychle od něj pryč. Nezlepší se to, naopak on tě pomalu přesvědčí, že je to všechno tvoje vina, ty abys ho neprovokovala začneš nosit hnusné oblečení bez výstřihů, nebudeš chodit sama s kamarádkami, pak už nebudeš navštěvovat ani rodinu a nakonec zůstaneš sedět doma. A cítit se provinile.
Tohle asi není normalní, to už je chorobná žárlivost. Samozřejmě v určité míře je žárlivost normální, ale tohle už je dost si myslim a ja bych tyhle scény určitě netolerovala.
No můj bývalý to bral-podle sebe soudím tebe a snažil se mě podvádět, přitom žárlil. Ale tady je to asi jiný případ-takto se nechová vyrovnaný, sebevědomý, dospělý jedinec. Mylsím, že se tě pokouší psychicky vydírat.
Budu to brát spíš z té strany tvého přítele.. Taky jsem dost žárlivá, ale takhle partnera vydírat mi příjde už moc.. Řeknu ti, že ale když takhle žárlim a dávám mu to najevo tak tím tak trochu "prosím" o to aby mi dal najevo tu lásku a zájem jen o mně, to mě vnitřně dost uklidní, než když na mě kouká a řekně ať např. nemelu blbosti.. Zkusila jsi to někdy taky tak? Jestli tě ale bez scén nenechá pokecat ani s klukem když sedí vedle tebe, no na to bych nervy asi taky neměla..
Cituji martuli: někdy i s brekem.
Cituji martuli: by si kvuli mě něco udělal
a to je chlap? Takovéhle brečení a žadonění tě ještě neodradilo? No potěš, mít vedle sebe takového labilního člověka bych nesnesla.. Hlavně nevíš, v co se to časem může zvrhnout ... citově labilní lidi jsou fakt schopní vydírat do posledního dechu. Vedle takového chlapa bys chtěla být celý život?
Cituji martuli: Já se s nim nechci rozejít, když ho miluju a vlastně bych ani nemohla, protože je schopnej si fakt něco udělat.
Takže při každé hádce už budeš nejistá, zda si někde nepodřezal žíly? Takhle to přeci nejde, to musíš vědět sama...
A jestli chceš radu, jak ho změnit, na to ti nikdo neodpoví. Podle mě se takový člověk rozhodně nikdy nezmění.
Pryč od něj bez výčitek svědomí. Jak píšou holky-je to JEHO problém a ty se tím nenechávej utlačovat.
Já jsem byla taky strašná žárlivka a dělala jsem takový scény, že když si na to teď po nějakých 15 letech vzpomenu, tak je mi trapně ještě dneska a nejradši bych se zahrabala.
Opravdu ti stojí odříznout se ode všech známých za cenu jeho klidu ? Jakože on bude žárlit i když za tebou bude stát ve frontě na pokladnu chlap mladší 60let.
Z vlastní zkušenosti-při takovém jednání ten člověk nepřemýšlí-má zatemnělej mozek a vede ho jen nízký pud
A pokud Ti ještě k tomu vyhrožuje a vydírá tím, že si ublíží-tak i kdyby to udělal (jakože to na 99,9% neudělá) není to tvá vina ani tvoje selhání- nemá to s tebou nic společného.
Takový člověk se sám od sebe nezmění-mě se to tedy povedlo vymýtit až věkem a že mě to prostě přestalo bavit Ale nezůstal se mnou nikdo, koho se má žárlivost bezprostředně týkala.
Tak můj názor je - rozchod a najít si zdravě sebevědomého partnera, který tohle nemá zapotřebí.
Reaguji na Bejbiss:
No to jsem zkusila, vím, že ač nemá proč, neoplývá moc seběvědomím, ostatně já taky ne. Neustále se snažím to řešit po dobrým, řikám mu jak ho miluju a že se nemusí přece bát, lichotím mu... Je to na chvíli lepší, ale fakt po tom co mi teď udělal scénu že proč jsem mu neřekla o tom srazu s kámošem dřív, odkdy to vím... To bylo fakt moc. Já ho nechci opustit, ale nějak mu pomoct, já vim že je to možná naivní, ale řikám si že to pro něj třeba nikdo v budoucnu neudělá nebo jak bych to popsala. Měj na holky smůlu tak i tím je to určitě ovlivněný. Já se taky bojím že ho okouzlí nějaká hubenější, krásnější.. bla bla.. Ale on nechápe že tohle riziko vidí ve vzduchu naprosto ve všech vztazích a že i já žárlím, ale myslím že v normě, prostě nehledám kraviny tam, co nejsou..
mám pro tebe asi špatnou zprávu - to nejhorší tě teprve čeká. až ho necháš tak tě bude vydírat, prosit.. nedej se! on se nezmění a lepší to s ním už nebude. jen s ním ztrácíš čas. čím dřív ho necháš tím líp
Cituji martuli: Já ho nechci opustit, ale nějak mu pomoct,
holt jaké si to uděláme, takové to máme... Pomoct mu nemůžeš, není jak. Možná tak když se vyhneš konfliktům tím, že mu vyhovíš a vzdáš se jakéhokoliv společenského života, budeš puťka věčně zařezaná doma bez aktivit a přátel. To bys chtěla? A stejně by si časem našel něco dalšího. Že vyhlížíš souseda odvedle v okně a kdoví co...ačkoli si teď říkáš, "ne to by neudělal", tak věř, že udělal..
Kamarádka měla takhle žárlivého chlapa, směla se oblékat pouze do černé a šedé barvy, aby byla nevýrazná, nesměla nikoho zdravit, s nikým se bavit a zakázal jí se malovat - aby se ostatním nelíbila. Abys jednou nedopadla podobně...
Přesně takový byl můj ex, dokonce se několikrát demonstrativně pokoušel zabít , samozřejmě s tím, že já mu to "nedovolím" a zachráním ho. Většinou ve chvíli, kdy poznal, že přestřelil a snažil se mě zmanipulovat, aby mi ho bylo líto, pochopila jsem, jak trpí a uvědomila jsem si, jak moc ho miluju No, komedie hadr, jak já byla blbá
Skutečnost byla však úplně jiná 1. nikdy se nezabije, je to slaboch a manipulátor a jen tě tím vydírá, stejně jako slazama 2. ten můj mě ve skutečnosti sám velice často podváděl - ironie, že?
Takže máš dvě možnosti:
1. chceš s ním být, miluješ ho - dej mu ultimátum - bud se půjde léčit k psych. a přestane okamžitě žárlit /přečti si o tom nějakou knihu třeba od Plzáka a on samozřejmě také/
2. utíkej A to je dle mě ta nejlepší možnost.
Reaguji na Mia_Sofia:
přesně tak. pomoct mu nemůžeš, je to jeho problém, který by měl řešit on.
taky mám kamarádku, kterou si přítel držel zkrátka. všichni kolem to viděli jen ona o něm pořád mluvila, jak je skvělý a že to tak vlastně nemyslí, že ostatní ho jen nechápou.
pak jí osvítil duch svatý a rozešla se s ním. už to bude dobře druhým měsícem a on jí pořád kontroluje kam a s kým chodí. píše jí hnusné smsky... prostě psychopat
Jak radí holky rychle pryč od něj. Taky jsem se s takovým týpkem potkala. Nakonec žárlil i na mladšího bráchu a to už bylo moc, po rozchodu pořád vydíral, že jestli se nevrátím tak se zabije, dokonce mi nechal poslat svoje vlastní parte. Prostě psychopat a tak nějak jako u Tebe to právě začínalo, tyhle lidi jsou schopný všeho.
Cituji whisper: dokonce mi nechal poslat svoje vlastní parte.
Já se strašně omlouvám, ale tohle mě tak pobavilo, že jsem se nemohla přestat smát
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.