Žárlivost s kterou mi nikdo nepomůže - ani psycholog!

miaa24

Taky jsem si tím prošla, ale rozhodně ne v takový síle jako je to u tebe. Na chlapovi mi vadilo skoro všechno. Že má svoji práci, která je zároveň velkým koníčkem, kterej provozuje kdykoliv to jde (včetně víkendů), že je z toho nadšenej jako malý dítě a ostatní věci nevnímá; že místo aby měl zájem vždycky jít přednostně někam se mnou, táhla ho silněji vidina hospody s kamarády; pak samozřejmě to, že z auta neustále koukal po ženských a já potupně seděla vedle něj; štvalo mě, že se pochvalně vyjadřuje o kráskách v televizi, časopisech nebo i semtam o těch, co jsme potkali cestou po městě... Naštvaná jsem byla, když mi nedával tolik pusinek, kolik bych si představovala, když ráno po probuzení letěl pustit počítač místo aby se ke mně přitulil... Stejně tak, že mě tolik nezahrnoval dárkama a myslel radši na to, co si koupí za vybavení pro svoje koníčky.. Prostě mi jeho chování často připadalo vůči mně sobecký. Výčitek bylo dost a teď vím, že on, běžnej chlap, takový detaily vnímat nedokázal a vůbec to nechápal. Neobešlo se to samozřejmě bez mnoha scén a vysvětlování (kolikrát marných), v hádkách mi přítel často připomínal, že jsem na začátku vztahu tvrdila, jak mi stačí být po jeho boku, sdílet jeho přítomnost.. a pak mi nestačilo nic. Všude jsem za ním lezla jako ocásek, nikam jsem ho nechtěla pouštět samotného (co kdyby ho tam lapily nějaký ženský nebo co kdyby se tam dobře bavil beze mě), kontrolovala jsem ho po telefonu, slídila v smskách a mailech a vůbec se pořád nervovala kvůli každý hodině, kdy nejsem s ním a nevím co dělá…, dávala jsem mu ultimáta, že si musí rozvrhnout čas a mě nezanedbávat, jinak ho opustím, no hrůza. Až se divím, že to se mnou vydržel, každej druhej chlap by mě už dávno poslal k vodě ! Přesně jak to tu psaly holky přede mnou, žádnej nechce mít slečnu, která představuje kouli uvázanou u nohy, ať jí má rád sebevíc…
Ta závislost na něm byla hodně vyčerpávající, až mi jednoho dne asi přeskočilo a začala jsem dělat pravý opak. Asi abych mu připodobnila jeho chování ke mně. Každodenní kontakt s ním jsem nevyhledávala, začala jsem se věnovat svým zálibám a do té doby zanedbávaným kamarádkám, rozjely jsme různé akce, měla jsem svoje plány, začala jsem si věřit, že jsem pořád pěkná a schopná holka... no a chlap najednou viděl, že se něco děje, že by o mě mohl přijít… a dnešní fajn vztah je výsledkem vzájemné dohody a pochopení pro toho druhého. Co se týká chlapů a jejich koníčků i rozmarů, na místě je obrovská TOLERANCE. Ženská je ženská a chlap je chlap, s tím nic nenaděláš..

Mr_Spock
No vážně, prostě je všude....a fascinuje mě, jak všechny možné diskuze ovládáš Ty a Tvůj avatar

P.s.: prostě podvědomě vyhledáváš mého avatárka!

ahojky miaa24 přečti si knížku od Sherry Argovové a přeju hodně pevné vůle.

miaa24

ahoj, mám-nebo ted snad už měla jsem podobný problém jako ty,po 3měsíčním vztahu jsem se připoutala na svého přítele jako koule k jeho noze a začínala jsem náš vztah pomalu dusit, nebylo hodiny aby jsme se nehádali, protože mi vadilo prostě všechno, ale hlavně to, že ho nemám jen já pro sebe, trvalo to 2 měsíce, byla jsem zničená z toho, že jsem pořád ve stresu jestli bude večer doma nebo půjde do práce, jestli někdo nepřijde, aby jsme mohli být spolu sami atd.vadilo mi, že už se ke mě nechová jako předtím(což se mu po tom mém dušení ted ani nedivím)a hrozně mě to ničilo, nic mě nebavilo a i po intimní stánce to mezi náma opadlo, což byl předtím pravý opak, skoro úplně jsem omezila kontakty mezi svými přáteli.byla jsem z toho zničená a myslela jsem si, že už mě nemiluje, no a tak jsem prudila víc a víc, nebyla věc aby mi nevadila, všechno jsem viděla černě, nebyla jsem schopná fungovat jako normální člověk.byla jsem z toho už tak vysílená, že jsem si říkala, že s tím musím něco udělat.rozhodla jsem se navštívit psychiatra....no abych pravdu řekla...to co jsem od toho očekávala se nekonalo, na konci sezení mi nabídli nějaké prášky na sklidnění, ale jinak dobrá rada žádná, věděla jsem, že práškama nic nevyřeším, takže skončili v šuplíku s léky.
no a pak se mi snesl anděl z nebe, jedna kamarádka, která ví o životě spoustu věcí a dokáže člověku moc poradit a já si vždycky vezmu její rady k srdci!
říkala mi, že nemůžu nikoho vlastnit, ani mě nemůže nikdo vlastnit, každý člověk má právo na svoje rozhodnutí a to mu nesmí být upřeno, takže třeba když parner si jde sednout s kamarádem na pivo, není přece důvod mu to mít za zlé, zrovna tak já mám právo na to samé, pruzením jen zapříčiním toho, že se mu nebude chtít zpátky ke mě domů, kdežto, když mi sdělí, že by si šel dnes rád sednoud s kamarádem na pivko a já mu na to odpovím, no jasně běžte a udělám si svůj vlastní program(to je dost důležité-zabavit sebe!)půjdou si sednout a on půjde s těšením domů a bude vědět, že tam na něj čeká jeho láska a ne nějaká fůrie.no a to žárlení jestli tam nedělá to či ono, musím mu prostě věřit, stejně i když se budu užírat žárlivostí, nic se nezmění a dusit se tím budu jen já,a jak se říká co oko nevidí to strdce nebolí takže proč by se neusmál na sympatickou servírku?když to neuvidím tak o tom ani nevím a není to přeci nic špatnýho, vždyt já se taky culim v krámě na sympatického prodavače, a je to jen pro ten pocit, že se někomu líbíš, nic víc, nic mín, tak proč nebýt v klidu,nic si tím nepomůžu.
když on bude vědět, že má doma skvělou holku, se kterou mu to klape, tak není důvod proč by hledal někoho jiného.ale pokud bude mít doma prudičku a fůrii, které se bude bát něco říct, aby nebylo dusno, tak se dřív nebo později poohlédne po někom kdo bude splnovat jeho ideál....je to všechno vlastně hrozně jednoduchý a člověk si k tomu musí dojít sám.hlavní je nebýt na parnerovi závislá.
chovám se ted podle těchto pravidel a musím říct, že se vše obrátilo k lepšímu!!!!!

Dzein
Vystihla jsi to naprosto přesně !!!

Brandywine
joj joj....přečetla jsem tvůj příspěvek a vidím, žě víš o čem mluvím, měla jsi dost podobné stavy jako já.....zaplat pánbůh, že je to za námi!!!!!

miaa24 ahoj koci, ja tez zarlim. Respektive jsem zarlila. Az ted ne. A vis proc? Mam pritele,ktery je o dost starsi nez ja,ma neco za sebou,po zenskych nekouka,to delal asi drive,ja jsem pro nej ta nejhezci,protoze me miluje,jsem mladsi,delame spolu,mame kancelar doma,tudiz vim co dela atd. Nejsem krasna,mam za sebou tezkou autonehodu,ktera me poznamenala.Mela jsem preto krasne sexy partnery,ale zivot s nima se nedal vydzet,tez jsem na nich byla jakoby "zavisla",uzirala se kde jsou,s kym,proc atd. Jedina rada zni - najit si takoveho partnera,ktery je podobny tomu co mam ja. Kazdy rozchod je hrozny,ja myslela,ze se z posledniho nevzpamatuju,ale po roce jsem nasla jineho!! Clovek si musi vyhovet!! Jsi mlada a nedelej neco,co Te nebavi!! Pritele NEZMENIS,i kdyz si mnoho holek mysli,ze jo.Jsi mlada,rozhlidni se kolem sebe-zacni koukat po chlapech! Kdyz jdes treba po ulici,usmej se na nejakyho a koukni mu do oci!! To zabira!!! Dej vedet,jak to pokracuje , zatim papa,Milly

Všem moc moc děkuji za vaše názory a životní zkušenosti...určitě jsem si z toho něco vzala a budu bojovat....